Jana Kákošová. Rozhlasová hra. Dramaturg Milan Materák. Režie Viktor Lukáč.
Osoby a obsazení: Selecký (Štefan Kvietik), Zúbek (Elo Romančík), Selecká (Anna Javorková), profesor (Anton Glézl), aspirant (Boris Farkaš), psycholog (Martin Huba), Tibor (Marián Zednikovič), rektor (Ladislav Chudík), členové kolegia (Soňa Ulická, Eva Galandová, Peter Jezný), tajemnice (Magda Grandtnerová), Červenka (Igor Hrabinský), sekretářka (Darina Vašíčková), studentka (Anna Tyralová).
Natočeno 1985. Československá premiéra 4. 11. 1985 (Vltava, 22:15 h.). Repríza 18. 1. 1986 (Praha, 19:10 h.) v cyklu 10. celostátní přehlídka původních českých a slovenských rozhlasových her.
Lit.: jv: Jana Kákošová: Orchestr. In Rozhlas 3/1986 (6. 1. 1986), s. 4 (článek). – Cit.: Rozhlasovou prvotinou Jany Kákošové byla v roce 1975 hra Různoběžky, která na V. festivalu původní rozhlasové hry v roce 1977 získala prémii za debut. Rozhlasová hra Orchestr získala na loňském festivalu prémii za stereonahrávku a stereotext. Autorka pracuje jako televizní dramaturgyně v Bratislavě.
Hra Orchestr je tematicky zaměřená na osud jednotlivce, který navzdory svým výjimečným vlastnostem selhává v kolektivu i v nejužším rodinném kruhu. Vymkne se mu z rukou vlastní rodinný život a mašinérie prestiže, závisti, sobectví, ale i lhostejnosti na pracovišti jej nemilosrdně deptá. Hledá východiska, snaží se o očištění své osoby, zakomplexované vztahy však celé toto jeho úsilí přivádějí nazmar. Orchestr je rozhlasovou hrou o složitém obrazu vztahů a psychiky člověka, ve kterém často zaznívá disharmonie a falešný tón. Příběh se odehrává v několika časových rovinách, čímž autorka usilovala o vystihnutí mnoha věcí, které nás trápí a bolí, věcí, se kterými se setkáváme v každodenním životě a jsme proti nim často bezmocní.
S hrdinou hry Seleckým a jeho rivalem se setkáváme v lázních, kde po mnoha letech loví ze své paměti trpce prožité chvíle, zápas o vlastní osobnost, ale také o ozdravení po měrů, které vládly na jejich pedagogickém pracovišti. V epilogu se rozcházejí, aniž si řeknou to, co si říci chtěli. (…)