Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

19. 8. 2005

Uloupený život 1/5 (1997, 2019)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Seriály — Přemek @ 12:05

Karel Josef Beneš. Pětidílný seriál – osud ženy, která jako dvojník „zastoupí“ životní roli tragicky zemřelé sestry. Dramatizace Šárka Kosková. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Markéta Jahodová.

Osoby a obsazení: Martina (Vanda Hybnerová), Sylva (Martina Delišová), matka (Jana Drbohlavová), otec (Jiří Zahajský), Toman (Jiří Schwarz), číšník / jiný muž (Oscar Gottlieb), Pauliac (Alois Švehlík), Maturin (Jiří Havel), komisař / hlas (Petr Křiváček), zdravotní sestra (Marie Spurná), Karal (Zdeněk Hruška),  Cilka / pokojská (Simona Vrbická), teta Fany (Marie Marešová), majitelka penziónu (Marta Kučírková),  Rauchberger (Bořivoj Navrátil), Andersen (Pavel Pípal), muž (Jiří Havel), žena (Marie Spurná),  Erlebachová / jiná žena (Jaroslava Obermaierová), Erlebach (Ilja Racek), MUDr. Poirier (Miroslav Moravec), JUDr. Král (Rudolf Kvíz),  Karal (Zdeněk Hruška),   Aljuchin (Jaromír Meduna), Stadler (Jiří Holý), MUDr. Planck (Rudolf Pellar), Tomanův otec (Jan Maršálek), Kristina / telefoniska (Jitka Škápíková),  Charpyová (Marta Kučírková), malá Martina (Karolína Škápíková), Jakub (Marek Epstein), Karalův hlas (Zdeněk Hruška), drožkář (Alois Švehlík).

Natočeno v roce 1997 (1 díl cca 33 min.). Repríza 1. dílu 4. 10. 2009 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h); 31. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h); 7. 10. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h). Repríza 5. dílu 28. 6. 2015.

Vydala Radiotéka, červen 2019 (MP3).

Pozn.: Je předvečer 1. světové války. Dvě sestry, navlas si podobná dvojčata Martina a Sylva, žijí obě zdánlivě šťastný a spokojený život. Obě stejně krásné, nosí stejné šaty, žijí ve stejně krásném domě, nemají si tedy co závidět. A přece… V Martinině srdci začne klíčit nesmyslná, chorobná zášť, která po sestřině sňatku přeroste v nenávist. Tragickou hrou osudu dostane Martina příležitost zmocnit se všeho, co sestře záviděla. Jako dvojník vstoupí do životní role své sestry, aby nakonec poznala, že každý člověk musí být především sám sebou. Světově proslulý román českého autora s motivem dvojníků se odehrává v Praze, Vídni a ve francouzských přímořských lázních.

Lit.: anonym:   Karel Josef Beneš: Uloupený život. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2009 (anotace). – Cit.: Román K. J. Beneše Uloupený život o dramatickém osudu mladé ženy, která jako dvojník vstoupí do životní role své tragicky zemřelé sestry, aby nakonec poznala, že každý člověk musí být sám sebou, byl kdysi velmi populární u nás i v zahraničí. O tom, že nic neztratil ze své atraktivnosti, se můžete přesvědčit v pětidílné stejnojmenné dramatizaci Šárky Koskové.

Soudce Froget usvědčuje 1/7 (1970, 2009)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Seriály — Přemek @ 12:05

Georges Simenon. Překlad a dramatizace Věroslav Parkan. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Viktor Dusil.

V titulní roli Jiří Adamíra, dále hrají Vladimír Brabec, Nataša Gollová, Jan Přeučil, Ilja Prachař, Jiří Ornest, Helga Čočková, Svatopluk Beneš a další.

1. Přítel z lékárny. Osoby a obsazení: Soudce Froget (Jiří Adamíra), Terraud (Vladimír Brabec) a Arnold Schuttringer (Jiří Ornest). (20 min.)

2. Slečna Nouchi. Osoby a obsazení: Soudce Froget (Jiří Adamíra), slečna Nouchi (Helena Štáchová) a paní Crosbyová (Jaroslava Adamová) (15 min.).

3. Duo Timmermans. Osoby a obsazení: soudce Froget (Jiří Adamíra), Terraud, policejní úředník (Vladimír Brabec), Franz Timmermans (Ilja Prachař) a Celina Timmermansová (Nataša Gollová). Repríza 5. 8. 1989 (Vltava, 14:15 h.) společně s dílem Zrádné alibi.
Pozn.: Úryvek na MC Herci z éteru II. Jiří Adamíra (Ultravox, 1993).

4. Zrádné alibi. Osoby a obsazení: soudce Froget (Jiří Adamíra) a Antonio Serdento (Josef Větrovec). Repríza 5. 8. 1989 (Vltava, 14:15 h.) společně s dílem Duo Timmermans.

5. Stopa zůstává. Osoby a obsazení: soudce Froget (Jiří Adamíra), Terraud , policejní úředník (Vladimír Brabec), Müller (Josef Chvalina) a Binel (Vladimír Krška) (21 min.). Repríza 12. 8. 1989 (Vltava, 14:15 h) společně s dílem Příliš drahé ženy.

6. Pozor na jazyk. Osoby a obsazení: soudce Froget (Jiří Adamíra), Terraud (Vladimír Brabec) a Ziliuk (Svatopluk Beneš) (18 min.). Repríza 16. 2. 1991 (Praha, 10:30 – 10:50 h.).

7. Příliš drahé ženy. Účinkují Jiří Adamíra a Jan Přeučil (20 min.). Repríza 12. 8. 1989 (Vltava, 14:15 h) společně s dílem Stopa zůstavá.

Natočeno 1970. Vydal Radioservis v roce 2009 v edici Zlatý fond českého rozhlasu (2 CD, CR0445-2, 117 min).

Skřipec 1/4 (1998)

Filed under: Seriály — Přemek @ 12:04

A. E. Ellis (= Derek Lindsay). Seriál z prostředí tuberkulózního sanatoria. Přeložila Gerta Pospíšilová. Dramatizace Šárka Kosková. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Otakar Kosek.

Osoby a obsazení: Paul Davenant (Jan Šťastný), Michelle Duchesnová (Tereza Bebarová), doktor Bruneau (Jan Vlasák), Delmuth (Jiří Štěpnička), Dubois (Bořík Procházka), Halfont (Stanislav Zindulka), Delmuthová (Jaroslava Brousková), David Bean (Alexej Pyško), John Cotterel (Vladimír Dlouhý), William Davis (Kamil Halbich), Georg Mac Allister (Ivan Jiřík), Agnus Gray (Jiří Bábek), Michelle Duchesnová (Tereza Bebarová), doktor Vernet (Josef Vinklář), sestra Miriam (Radka Fiedlerová), sestra Jeanne (Alena Procházková), James, průvodce studentů (Ladislav Trojan) a další.

Natočeno v roce 1998. Premiéra prvního dílu 5. 12. 1998 (ČRo 3 Vltava, 9:45 h.).

Díly: 1.díl – Nemoc (36 min). – 2. díl – Láska. – 3. díl – Naděje. – 4. díl – Smrt.

Pozn.: Autorovo pravé jméno zní Derek Lindsay (1920-2001). Rack, česky pod názvem Skřipec, vyšel poprvé v roce 1958.

Nevinný 1/5 (2003, 2013)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Seriály — Přemek @ 12:02

Ian McEwan. Thriller ze zákulisí zpravodajských služeb. Překlad Jan Sládek. Dramatizace Jan Kolář. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Ladislav Smoček.

Osoby a obsazení: Leonard Markham (Ivan Trojan), Marie Eckdorfová (Zuzana Stivínová), Bob Glass (Ladislav Mrkvička), Russel (Zdeněk Maryška), Lofting (Vladislav Beneš), John Mac Namee (František Němec), Fritz (Arnošt Goldflam), George Blake (Michal Pavlata), ženský hlas (Luďa Marešová), hlas (Petr Šplíchal), ženský hlas (Zdeňka Sajfertová), hlas 2 (Jiří Litoš), hlas 1 (Eduard Pavlíček), Otto (Jiří Lábus), Jenny (Eliška Kasanová) hlasatel (Jan Pokorný) a další.

Natočeno v roce 2003. Vydal Radioservis, duben 2013 (2 CD, CR0653-2, EAN 8590236065321, celkový čas 2 hod. 6 min.).

Lit.: Kolář, Jan: Nevinný (booklet, 2013). – Cit.: Laureát prestižní Bookerovy ceny Ian McEwan (1948) patří mezi nejvýznamnější současné britské spisovatele a ohlas jeho románů je i v českém prostředí značný: takřka všechny byly do češtiny přeloženy v krátkém časovém odstupu od jejich vzniku. Zdá se, že i v tzv. postmoderní době většina čtenářů dobré literatury touží po silném příběhu s překvapivou pointou a McEwan jej umí napsat opravdu brilantně. Ladislav Nagy v doslovu k McEwanovu Pokání uvádí, že pro spisovatele jsou typické postavy silných žen a slabých mužů a polarita a mocenské hry mezi mužem a ženou zajímají autora asi vůbec nejvíc. A to je i jedno z důležitých témat knihy Nevinný (1988, česky 1997), románu v masce špionážního thrilleru, který má ovšem reálné pozadí.V roce 1955 zahájila americká CIA ve spolupráci s britskou MI6 operaci Gold. Šlo o tunel prokopaný ze západního sektoru rozděleného Berlína do ruské zóny. Cílem byl odposlech sovětských armádních linek. Tunel byl Sověty odhalen v dubnu 1956, ale pravděpodobně byl prozrazen už při jeho plánování sovětským krtkem v britské tajné službě Georgem Blakem. Tolik realita. Vše ostatní – ponurá atmosféra válkou rozbitého Berlína, soupeření špionážních služeb a především tragická love story mladého britského technika Leonarda Markhama a o šest let starší rozvedené Němky Marie Eckdorfové, do níž zasáhne osudová náhoda – je dílem autorovy nevšední fantazie. Když jsem tuto knihu na první stránce otevřel, nepodařilo se mi ji zavřít, dokud jsem nedočetl stranu poslední bez ohledu na den či noc, pracovní i jiné závazky. Když jsem pak uvažoval o její rozhlasové dramatizaci, uvědomil jsem si, že ji musím pojednat věcně, „brechtovsky“, s důrazem na přesnost a rytmus. A věděl jsem, že ideálním režisérem šestidílného seriálu by byl Ladislav Smoček. Zakladatel Činoherního klubu nabídku rozhlasu přijal a postavy obsadil herci ideálními pro takovou látku: Ivanem Trojanem, Zuzanou Stivínovou, Ladislavem Mrkvičkou, Františkem Němcem, Michalem Pavlatou, Jiřím Lábusem a dalšími. Vznikla tak rozhlasová inscenace, která je po mém soudu stejně strhující jako její předloha. Což zní reklamně, ale říkám to závazně.

CD 1
1. Tajná operace 28:36
2. Kabely spojeny 24:22
3. Chybné výpočty 23:04
Celkový čas 76:12

CD 2
1. Zásnuby 21:15
2. Řešení 27:48
Celkový čas 49:03

Lit.: Horák, Jakub: Ian McEwan: Nevinný. In web Audiokniha roku, b. d. (asi 2013) (recenze). – Cit.: V roce 1955 provedla britská MI6 spolu s americkou CIA v rozděleném Berlíně odvážnou špionážní operaci: do tunelu, vedoucího ze západního sektoru pod ruskou zónu, společně umístily odposlouchávací zařízení, jehož prostřednictvím monitorovaly veškerou sovětskou armádní komunikaci. Operace Gold (nebo Stopwatch) byla odhalena v dubnu následujícího roku, ale o tunelu Rusové věděli nejspíše už při jeho kopání. Záměrně ovšem zdánlivě nevyvíjeli několik měsíců žádnou protiaktivitu, aby tak odčerpali silám západního sektoru energii a zmařili jejich čas, vynaložený na řízení tajné operace.

 
Nevinný

Tento reálný příběh zpracoval v roce 1990 britský spisovatel Ian McEwan do formy poutavého románu Nevinný. Fakta, zasazená do výrazných kulis rozděleného města a do doby počátku studené války, doplnil příběhem nezkušeného, naivního, přesněji řečeno, nevinného mladíka Leonarda Markhama, který je, coby zaměstnanec britského ministerstva pošt, povolán do Berlína podílet se na tajné operaci. Zde potkává osudovou ženu a zde také po několika měsících dojde k události, která změní život jich obou. McEwan brilantně vykresluje charaktery postav, popisuje prostředí rozděleného města a drobnými detaily přibližuje čtenáři atmosféru té doby.

Do podoby pětidílného rozhlasového seriálu dramatizoval Nevinného v roce 2003 Jan Kolář a nutno napsat, že s obdobnou péčí a přesností jako McEwan. Kolář, který se později podepsal pod adaptace například Hostovského Půlnočního pacienta nebo Mailerova Ducha Děvky, předvedl v Nevinném, jak má vypadat kvalitní převedení románu do podoby rozhlasové dramatizace. Nesnažil se za každou cenu zpracovat každičký detail knižní předlohy – na to by mu sto dvacet minut rozhlasového času nemohlo stačit. Soustředil se především na prvky posouvající děj, na chování jednotlivých postav, na tempo vyprávění a na zachování atmosféry příběhu, čehož dosáhl zejména výběrem vhodné dobové hudby.

V květnu 2013 vydal Radioservis rozhlasovou dramatizaci Nevinného v režii Jaroslava Smočka na dvou CD. Během deseti let neztratil samotný příběh ani jeho nastudování nic na své kvalitě a dnešní audioknižní posluchač tak má možnost poslehnout si Ivana Trojana, Zuzanu Stivínovou, Ladislava Mrkvičku a další kdykoliv se mu zachce. Dvouhodinová stopáž a forma dramatizace k opakovanému poslechu doslova vybízí.

Nejeden posluchač může být touto adaptací motivován k četbě její literární předlohy. Ta u nás vyšla už dvakrát – podruhé u Odeonu v roce 2010, v novém, kritiky ceněném, překladu Petra Matouška. Čtenářům, které román zaujal, se naopak nabízí možnost poslechu rozhlasové verze. Zakoupit ji mohou buď v běžné distribuci na klasickém CD nebo stáhnout v MP3 formátu například v obchodě audioteka.cz.

Lit.: Kamberský, Jakub:  Ian McEwan: Nevinný – Příběh z časů studené války. In web Audiokniha roku, b. d. (asi 2013) (recenze). – Cit.: Román Nevinný proslulého britského autora Iana McEwana vyšel poprvé roku 1988 (česky 1997), pro rozhlas byl zdramatizován a natočen v roce 2003 a konečně letos tuto nahrávku vydalo na dvou CD vydavatelství Radioservis. Pokračuje tak ve vydávání úspěšné volné řady rozhlasových seriálů se špionážní a politickou tematikou (namátkou uveďme Lidský faktor Grahama Greena či nedávno vydané Ministerstvo strachu téhož autora).

Román Nevinný nás zavádí do studenou válkou zmítaného Berlína poloviny padesátých let, do Berlína, který se ještě nestačil zbavit všech následků po 2. světové válce, aby se jeho západní sektor stal dějištěm špionážních hrátek, politických intrik, tzv. honičky na kočku a myš mezi britskými a americkými tajnými službami se sovětskou armádou. Britský technik Leonard Markham (Ivan Trojan) je povolán do Berlína, kde má za úkol v rámci tajné operace Gold prokopat  tunel ze západního sektoru do ruské zóny, testovat a umístit odposlouchávací zařízení a umožnit tak tajným složkám přístup k důležitým informacím společného nepřítele, tedy Sovětů. Jeho nadřízeným je bodrý, možná až příliš upovídaný Američan Bob Glass (Ladislav Mrkvička). Do politicko špionážního thrilleru vstupuje další linka, milostná. Leonard se v jednom baru setkává s  německou ženou, Marií Eckdorfovou (Zuzana Stivínová). Vzplane mezi nimi vášnivá, leč zbytečného sentimetu prostá láska. Štěstí však nemá nikomu přát, to bychom pak nemohli mluvit o strhujícím dramatickém příběhu. Leonard v sebeobraně při potyčce usmrtí Mariina surového exmanžela Ottu (Jiří Lábus), navíc se ve hře objevuje tajemný pan Blake (Michal Pavlata). Stojí za prorazení tajné operace on, či někdo jiný?

Autor dramatizace Jan Kolář získal pro režii „nerozhlasáka“ divadelního režiséra, spoluzakladatele Činoherního klubu Ladislava Smočka. Považuji to za odvážný krok, neb Smoček měl na kontě předtím pouze jednu režii, pokud je mi známo, a sice Hamptonovy Povídky z Hollywodu (1992). Lze však s jistotou říci, že šlo o zdařilou volbu. V původně pětidílném seriálu se často střídají prostředí, pro lepší orientaci  tedy zazní z úst moderátora Jana Pokorného „titulek“ – v jakém místě a v jaké době se nacházíme. Je to dost obvyklý prvek, zejména u špionážních thrilelrů, který podporuje dynamičnost a napětí. Celkovou atmosféru příběhu doplňuje hudba západního a východního světa, která se mnohdy prolíná a dává nám tak poznat, o jak rozdílné světy se jednalo.

V inscenaci Nevinný máme možnost slyšet hlasy herců, kteří nebývají tak často rozhlasem vyhledáváni, např. Vladislav Beneš či Petr Vacek. Ivan Trojan svého Leonarda pojímá naprosto uvěřitelně, jako tu plachého, jindy emocemi a strachem zmítaného mladého muže. Svým výkonem dokázal, že už před deseti lety byl zralým hercem, připraveným na velké, často ohromující role, a to jak na divadle, ve filmu i v rozhlase.

Trojanovi úspěšně sekunduje Zuzana stivínová, která Marii pojímá zcela živočišně, jindy zcela chladně a odhodlaně udělat cokoli pro záchranu své cti. Je radost, že zde dostala tak obrovskou plochu; třeba jen proto, že jsme ji naposledy mohli slyšet už před sedmi lety, roku 2007 v premiéře hry Fitzgeraldovi, takový pěkný pár. Je to docela škoda, neboť hlas a projev Zuzany Stivínové je v přátelské symbióze s mikrofonem.

Máte-li rádi trochu napětí i trochu milostných vášní, je tato nahrávka správnou volbou. Radioservis ji vydal na dvou CD, Audiotéka vám ji nabízí v komfortní podobě, ve formátu mp3.

Lit.: Martínek, Jan P.:  Ian McEwan: Nevinný – Nevinný, špióni a láska v rozděleném Berlíně. In web Audiokniha roku, b. d. (asi 2013) (recenze). – Cit.:  Ian McEwan je jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Znám jeho dílo díky své profesorce češtiny, která byla na naší střední škole zároveň strážkyní knihovny. Někdy ve třeťáku mi, poté, co jsem vrátil tuším Poslední kabriolet, vrazila do ruky útlou McEwanovu Betonovou zahradu (1978). Šlo o autorovu prvotinu a zároveň jeho nejmorbidnější dílo, později se postupně umírnil. Od té doby, když se dozvím, že McEwan vydal další knihu, je na beton, že si ji přečtu. Jeho čtvrtý román, Nevinný (1990), už je na půl cesty k umění, které nechutnostmi šokovat nepotřebuje, ale přesto jej nemám zdaleka tak rád jako třeba předchozí, o tři roky starší Dítě v pravý čas.

 
Nevinný

Před deseti lety podle knihy vznikla rozhlasová hra, původně rozdělená do pětidílného seriálu, letos v květnu pak tuhle dramatizaci vydal Radioservis coby příjemnou jednohubku v podobě dvouhodinové nahrávky.

McEwan se pro svůj příběh nechal inspirovat (jak už to tak dělává) skutečnými událostmi z roku 1955, kdy dvě zpravodajské služby, britská MI6 a americká CIA, společně provedly riskantní špionážní operaci: do tunelu, který pod rozděleným Berlínem spojoval západní zónu s východní, instalovaly odposlouchávací zařízení, pomocí něhož monitorovaly a nahrávaly veškerou komunikaci sovětské armády. Britové tuhle operaci nazývali Stopwatch, Američani Gold. Později se ukázalo, že Rusové o ní věděli s největší pravděpodobností již od počátku a snahy svých kapitalistických protivníků si potměšile vychutnávali (ouch!).

Berlínská zeď nakonec padla v roce 1989 a McEwan hned následující rok vydal román, jehož děj zasadil do atraktivního prostředí Berlína léta páně 1955, tedy do období té největší paranoie na počátku studené války. Hlavním hrdinou příběhu, titulním “nevinným”, je mladý Brit Leonard Markham, jehož povolali podílet se v Berlíně na tajné operaci. Leonardovým průvodcem rozděleným městem je Američan Bob Glass, bodrý to chlapík (alespoň v porovnání s Leonardovou jalovostí, nesmělostí a britskou suchostí). Díky němu hlavní hrdina v Berlíně potká svou první lásku, která mu nečekaným způsobem zkomplikuje život. Pro čtenáře, resp. posluchače, je poněkud nečekaný celý vývoj příběhu i finální rozuzlení; sám za sebe jsem cítil lehounké zklamání, ale to jen proto, že jsem doufal v úplně jinou pointu.

Předmětem této recenze je ovšem audioverze knihy. A ta je výtečná. Podílí se na tom zvuková koláž, mistrně zkompilovaná z archívních, autenticky znějících ruchů, šumů a pazvuků (simulace rádiové komunikace i odposlechů, občasný průlet letadla či letištní oznámení) a nahrávek dobové hudby (plus nějakých těch fláků z předcházející, swingové éry). Na archivní muzice si režisér nahrávky “ujel” především na samotném začátku, kdy je sekvence složená téměř výhradně z hudby, plus několika ruchů, až legračně dlouhá (téměř tři minuty), zřejmě ve snaze blejsknout se, co všechno chlapci v archivu ještě vyhrabali. Posléze ovšem veškerý zvukový doprovod tvoří smysluplný a vítaný podkres, který posluchače o to víc vtáhne do děje.

V audio verzi Nevinného však především září prvotřídní herecké obsazení: Ivan Trojan, Ladislav Mrkvička, Zuzana Stivínová, Michal Pavlata, František Němec, Petr Vacek a další, jsou všichni do jednoho obdařeni nádhernými hlasy a v rámci svých rolí používají přesně padnoucí rejstřík ze svého výrazového rozsahu. Jeden vedle druhého podávají absolutně profesionální výkony, nikdo rozhlasové čtení nefláká, nikdo nepřehrává – snad jedině s výjimkou Ladislava Mrkvičky, jenž tak ovšem činí z pochopitelných důvodů: role Boba Glasse si o lehce přehnané, “americké” nadšení, přímo říká. Ostatně, Glass prostřednictvím Mrkvičky dodává knize špetku jiného než černého humoru (a že toho v ní najdete ažaž!); výborná je i např. vážně pronesená představa, kterou sdělí Leonardovi: bude-li se odposlouchávací zařízení ne tak hluboko pod zemí i nadále zahřívat, hrozí, že před ruskou základnou roztaje sníh do tvaru kopírujícího podzemní špionážní místnost…

Má-li Čech zájem o McEwanova Nevinného, má v zásadě následující možnosti: Může si přečíst originál. Může riskantně sáhnout po českém překladu – riskantně proto, že existují dva, jeden dobrý a jeden, jak už to tak bývá, no, méně dobrý. Může si také sehnat stejnojmenný, dvacet let starý americký film s Anthonym Hopkinsem v hlavní roli. Divíte-li se, že by Anthony v době, kdy byl ještě o dva roky starší než v době Mlčení jehňátek, mohl zvládnout naivního mladíčka, je třeba podotknout, že v hollywoodské hierarchii hvězd lze přehodit pořadí hlavních rolí, což se stalo i v tomhle případě: Hopkins představuje žoviálního Američana Glasse, zatímco suššího Brita Leonarda hraje newyorský rodák Campbell Scott (sic!). Ač scénář napsal samotný McEwan a režie se chopil slavný John Schlesinger, film byl poměrně propadák. Zbývá tedy ještě poslední možnost, audio-verze. A tu bych v tomto případě vřele doporučil.

Vzhledem k faktu, že herecký ansámbl rozhlasové verze Nevinného je, jak už jsem napsal, špičkový, samotná nahrávka je výjimečně kvalitně zpracována a vhodně zkrácena (nejmorbidnější část knihy je v rozhlasové hře o něco méně popisná a naturalistická), máte-li dvě hodinky času, který si přejete zpříjemnit kvalitním zpracováním jednoho z románů Iana McEwana, nebudete litovat, pokud si Nevinného poslechnete. Můžete tak učinit např. prostřednictvím mé oblíbené Audiotéky. Snad se vám bude tahle neobvyklá rozhlasová líbit tak jako mně.

Lit.: Semelková, Jana: Ian McEwan: Nevinný – Ivan Trojan je Nevinný. In web Audiokniha roku, b. d. (asi 2013). – Cit.:  Píše se rok 1955. Do rozděleného Berlína přijíždí nesmělý Angličan, technický zaměstnanec Královské pošty, aby se svým skromným přispěním podílel na ambiciózní přísně tajné společné operaci s názvem Gold americké CIA a britské MI6, která znamenala vyhloubení tunelu do sovětské okupační zóny, odposlouchávání telefonních hovorů a zachycování sovětských šifrovaných zpráv.

 
Nevinný

Monstrózní plán byl sice Sověty odhalen v samotném počátku sovětským krtkem působícím mezi Brity, ale sovětská strana zasáhla až v dubnu 1956. Nechtěla pravděpodobně ohrozit svého člověka.

Leonard Marnham však nežije jen svou prací. Berlín, který ho překvapil stále citelnou poválečnou chudobou i vzrůstajícím napětím rozděleného světa, pro něho znamená i vstup do dospělosti i první milostnou zkušenost. Jeho láska k o několik let starší rozvedené Marii je hluboká a silná. Přesto jí není dopřáno pokračování, přesto zasáhne nečekaná událost a milenci se musí pod tíhou svého provinění rozejít. Musí?

Ian McEwan napsal silný špionážní román, který má základ v reálném světě. Fakta jsou v něm jasně dána, jsou reálná. K nim autor připojil tragikomické události, které ve svém součtu znamenaly konec jedné velké lásky na pozadí nelítostného soupeření o berlínské prvenství britských a amerických tajných služeb v rámci společného projektu. Tragikomické osudy jednotlivých postav jsou pak výsledkem nezměrné autorovy fantazie.

Jedinečná McEwanova kniha Nevinný zaujala Jana Koláře natolik, že okamžitě po jejím dočtení se rozhodl, že román zdramatizuje pro rozhlas: „…uvědomil jsem si, že ji musím pojednat věcně, ‚brechtovsky‘, s důrazem na přesnost a rytmus. A věděl jsem, že ideálním režisérem šestidílného seriálu by byl Ladislav Smoček.“ Ladislav Smoček v roce 2003 výzvu přijal. Jednotlivé postavy obsadil ideálními protagonisty pro takovou látku. Leonarda Marnhama, nezkušeného Angličana, svěřil Ivanu Trojanovi. Jeho partnerkou v roli Marie se stala Zuzana Stivínová. Zkušeného amerického zpravodajce si zahrál Ladislav Mrkvička. Vznikl rozhlasový seriál, který jde přesně po stopách knihy a přináší na její obsah nový pohled. Kdo nečetl thriller Iana McEwana, po vyslechnutí rozhlasového seriálu po něm okamžitě sáhne. Alespoň mně se to přihodilo. Obě podoby stojí za to, obě mne uvedly do světa, v němž jde především o tajné informace, o správné klamání nepřítele, jen někdy není jasné, kdo tím nepřítelem vlastně je.

Lit.: Juračková, Lenka: Ian McEwan: Nevinný – Nevinný válí i jako audiokniha. In web Audiokniha roku, b. d. (asi 2013). – Cit.:  Knižní vydání Nevinného u nás vyšlo dvakrát. Poprvé v roce 1993 a další vydání pak roku 2010, to je obecně hodnoceno jako mnohem zdařilejší, s lepším překladem i doslovem. Jak je na tom audiokniha, která podle této předlohy vznikla? Určitě první, co vás zaujme, je, že knihou neprovází pouze jeden hlas, ale je jich hned desítka. Z těch známějším vyberme třeba Ivana Trojana, Zuzanu Stivínovou, Jiřího Lábuse, Petra Vacka nebo Ladislava Mrkvičku. Co jméno, to dabingová osobnost. To je první plus audioknihy. Další přicházejí vzápětí!

Nevinný

Tak například rafinovanost knihy. Pod záminkou výstavby skladiště vyhloubili spojenci tunel k telefonním kabelům nepřítele, aby se dostali k jeho šifrovaným zprávám. Netuší však, že tato tajná akce byla Sověty odhalena ještě před jejím začátkem… Dobré doplnit, že se příběh odehrává v poválečném Berlíně padesátých letech 20. století a zápletka má reálný základ (operace Gold z roku 1955).

Jedinečná je kniha ve své rozmanitosti. Chvíli se tváří jako thriller, na dalších deseti stranách je z ní romantický příběh a skončíte u toho, že se nahlas smějete a nemůžete přestat!

Ten, který dělá příběh čtivým, je určitě hlavní hrdina Leonard. Klidně by se dalo říci, že obyčejný člověk čelí velikosti dějin a nemůže jejich běhu zabránit. Leonard je zaměstnanec ministerstva pošt, který se dostane do konfliktu s událostmi, které přesahují jeho chápání.

Po poslechu si budete nejen chtít knihu přečíst v papírové podobě, ale budete pátrat, jaké další knihy od Iana McEwana je ještě možné na českém trhu získat a přečíst si. Opravdu bych řekla, že se jedná o jednu z nejpovedenějších audioknih vůbec. Dialogy herců skvěle doplňuje dobová hudba, zvuky ptáků, letadel, cinkajících příborů, prostě realita jak vyšitá!

Audioknihu hodnotím na 95 %, pět procent ubírám jen proto, že mi občas přišlo, že nemám příliš prostoru pro svou fantazii a zamýšlení se nad dějem a postavami, v čemž by mi asi papírová kniha poskytla větší možnosti. Na dvouhodinovou cestu ideální společník. Tedy… budete muset ještě šest minut sedět v autě nebo stepovat na peróně a nedočkavě čekat na konec!

Moderní komedie 1/12 (2003, 2022)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Seriály — Přemek @ 12:01

JoMluvené slovo John Galsworthy: Moderní komediehn Galsworthy. Dramatický seriál podle stejnojmenného románu. Přeložil Zdeněk Urbánek. Dramatizace František Pavlíček. Scénická hudba Petr Mandel. Hudební spolupráce Gabriel Gössel. Zvukový mistr Milan Křivohlavý. Natáčecí technik Jitka Kundrumová. Dramaturgie Jana Weberová. Režie Ivan Chrz.

Natočeno v roce 2003 (1 díl cca 28min.). Premiéra 3. dílu 28. 3. 2004 (ČRo 3 Vltava, 10:30 – 10:57 h.).

Vydala Radiotéka, duben 2022 (MP3, CR.ES.2022.197, celková délka 5 hod. 30 min.). Ukázka k poslechu zde.

1. – 4. díl: Bílá opice. Osoby a obsazení: Vypravěč (Viktor Preiss), Soames Forsyte (František Němec), Fleur, jeho dcera (Dana Černá), Michael Mont, její manžel (David Matásek), Anette, Soamesova žena (Simona Postlerová), Francis Wilmot (David Novotný), Wilfrid Desert (Jiří Langmajer), Gradman, úředník (Radovan Lukavský), sluha (Josef Kubíček), starý Mont (Vladimír Brabec), Aubrey Greene, malíř (Otakar Brousek II.), Bicket (Miroslav Táborský), Victorine, jeho žena (Věra Slunéčková) a sekretářka (Hana Brothánková), Winifred Dartieová (Jana Drbohlavová), Holly Dartieová (Martina Hudečková),  zdravotní sestra (Eliška Kasanová). Dále účinkují Josef Kubíček,  Simona Stašová.

5. – 8. díl: Stříbrná lžička. Osoby a obsazení: Vypravěč (Viktor Preiss), Soames Forsyte (František Němec), Fleur, jeho dcera (Dana Černá), Michael Mont, její manžel (David Matásek), Marjorie Ferrarová (Vilma Cibulková), Lord Ferrar, její otec (Karel Urbánek), její partner (Jan Szymik), Francis Wilmot (David Novotný),Winifred Dartieová (Jana Drbohlavová), Holly Dartieová (Martina Hudečková), Alexander MacGown (Svatopluk Skopal), Anne, Jonova manželka (Petra Špalková), Val Dartie (Lukáš Hlavica), Hilary Charwell (Josef Somr),  soudce Bran (Jiří Klem), advokát Settlewhite (Jan Vlasák), James Foskisson (Otakar Brousek I.),  zdravotní sestra (Eliška Kasanová) a sluha (Eduard Pavlíček). Dále účinkují Jiří Langmajer, Jan Šťastný, Jiří Havel a Jan Hyhlík.

9. – 12. díl: Labutí zpěv. Osoby a obsazení: Vypravěč (Viktor Preiss), Soames Forsyte (František Němec), Fleur, jeho dcera (Dana Černá), Michael Mont, její manžel (David Matásek), June (Simona Stašová), Jon (Jan Šťastný), Anne, Jonova manželka (Petra Špalková), Hilary Charwell (Josef Somr), Květa Fialová, Harold Blade, malíř (Jiří Lábus), starý Mont (Vladimír Brabec), Timothy Fanfield (Antonín Molčík), markýz Shropshire (Stanislav Fišer), Riggs, Soamesův řidič (René Přibil), Holly Dartieová (Martina Hudečková). Dále účinkují Josef Kubíček, Josef Somr, Zdenička Tichá, Radovan Lukavský, Dalimil Klapka, Stanislav Lehký, Miriam Kantorková, Eduard Pavlíček, Petr Šplíchal, Tomáš Pergl, Hana Brothánková, Jana Durczaková, Lada Jelínková, Michal Zelenka, Veronika Kargerová a Jan Hyhlík.

Pozn.: Pokračování Ságy rodu Forsytů. Děj tohoto díla se odvíjí ve dvacátých letech 20. století (v letech 1922-1926) a líčí osudy třetí a čtvrté generace Forsytů. Na rozdíl od staré generace, která houževnatě usilovala o zlepšení svého postavení a rozmnožení rodinného majetku, žijí mladí Forsytové ze dne na den, pachtí se za požitky a novotami a přitom jim není jasný cíl, k němuž směřují. Hlavním hrdinou je mladý liberální aristokrat Michael Mont, neúspěšně usilující o sociální a hospodářské přeměny. Jeho manželka, dcera Soamese Forsyta Fleur, je typická představitelka poválečné „moderní“ ženy, podřizující lásku a krásu sobectví vysoké společnosti. Zatímco v prvním cyklu Galsworthy Forsyty ironizoval a kritizoval za jejich majetnické pudy, staví se k nim v tomto svém druhém cyklu mnohem kladněji a zejména Soamese líčí se zřejmými sympatiemi, neboť v něm vidí protiklad k rozkolísanosti poválečného světa.
Vedle „forsytovských“ postav zobrazuje autor v trilogii i postavení nezaměstnaných dělníků a popisuje sociální snahy o zlepšení jejich situace, stejně jako politikaření vysokých společenských kruhů, tisku a soudnictví. Trilogie je tedy „ságou“ i „komedií“ o tom, jak odumírá starý svět pevných hodnot a rodí se svět jiný, který své hodnoty teprve hledá.
(anotace)

Minulost na překážku 1/4 (2003)

Filed under: Seriály,Slovenské — Přemek @ 12:00

Magdalena Wagnerová
1.Manželství 2. Rozcestí 3. Alimenty 4. Rozchod. Dramatický seriál o rozpadu jednoho manželství a hledání nových vztahů natočený v koprodukci se Slovenským rozhlasem. Dramaturgie Viera Remeňová a Hynek Pekárek. Režie Pavel Gejdoš. (more…)

Lord Jim 1/5 (2004)

Filed under: Seriály — Přemek @ 12:00

Joseph Conrad. Drama muže, který hledá cestu k odpuštění sobě samému. Přeložila Magda Hájková. Dramatizace Jan Vedral.  Scénická hudba Petr Mandel. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: Marlow (Ladislav Frej), rádža (Jaroslav Kepka), Jim (David Novotný), Steinl (Radovan Lukavský), Tuamb It (Ivan Trojan), Cornelius (Stanislav Oubram), Dain Waris (Lukáš Hlavica), otec (Rudolf Pellar), gentleman Brownl (Jiří Štěpnička), kapitán (Antonín Molčík), strojník (Ladislav Mrkvička), Brierly (Vladimír Dlouhý), rádža (Jaroslav Kepka), Dain Waris (Lukáš Hlavica), Francouz (Martin Stropnický), De Jong (Karel Pospíšil), Chester (Václav Vydra III.), Denver (Jiří Hromada), Engström (Miloš Hlavica), malajský kapitán (Miroslav Táborský), míšenec (Bronislav Poloczek) a Klenot (Lenka Vlasáková).

Natočeno v roce 2004 (45 min.). Repríza 22. 7. – 19. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.). Repríza 1. dílu 15. 5. 2022 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.), 5. dílu 12. 6. 2022 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.) v cyklu Radioseriál.

Lit.: Hložková, Hana:  Joseph Conrad: Lord Jim. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2018 (anotace). – Cit.:  Pětidílný seriál Lord Jim zavede posluchače na otevřené moře a do exotických krajů, kde se odehrává dramatický příběh mladého námořníka, hledajícího cestu k odpuštění sobě samému poté, co fatálně pochybil. Na motivy románu spisovatele Josepha Conrada seriál zdramatizoval Jan Vedral.

Anglický spisovatel polského původu Joseph Conrad (1857 – 1924) ve svém románu líčí námořní tragédii, při které kapitán s posádkou opustí potápějící se loď, na které zůstali cestující. Důstojník Jim v klíčové chvíli učiní rozhodnutí, které ho stojí víc, než jen vlastní čest. Jako jediný je za svůj čin potrestán. Je zklamán sám ze sebe, proto pomáhá domorodcům, aby očistil alespoň své jméno.

Pozn.: Český rozhlas 3 – Vltava přichází v novém roce za svými posluchači s novým seriálem. Dramatik Jan Vedral ho napsal na motivy románu Josepha Conrada Lord Jim. Příběh pětidílného seriálu zavede posluchače na otevřené moře a do exotických krajů. Do titulní role mladého námořníka, který marně hledá svou ztracenou čest, obsadila režisérka Hana Kofránková herce Davida Novotného. První díl Lorda Jima poslouchejte v neděli 2. ledna v 10.30 hodin.

Rozhovor dramaturga Hynka Pekárka s dramatikem Janem Vedralem, autorem nového rozhlasového seriálu podle románu Josepha Conrada

Ve většině tvých vlastních her i dramatizací se dá vysledovat autorská cílevědomost, s níž vyhledáváš náměty dotýkající se především etických problémů. Řekl bych, že tvoje texty jsou často hrami o “potrácených a ztrácených ctích”. Jak s tím souvisí tvůj nový rozhlasový seriál?

Je-li to, jak říkáš, pak cílevědomé jsou spíš ty náměty, ona témata, která mě napadají, či spíše přepadají. Já je nijak cílevědomě nehledám. Příběhy k tobě přibíhají a ty prostě víš, který z nich musíš zkusit vyprávět. Který stojí za pozornost, abys v něm doloval až ke skrytému smyslu. Kvůli jednomu ze svých studentů na DAMU jsem znovu načítal některé knihy J. Conrada – a Lord Jim mi náhle explodoval v rukou. Copolla se svou Apokalypsou podle Conradova Srdce temnoty dokázal, že tento autor, stojící na počátcích modernity a zobrazující zanikající svět toho, co bychom snad mohli nazvat klasickou etikou, dokáže vyslovit i zmatky destruovaného postmoderního světa.

Lord Jim je spíše knihou vnitřního dramatu. Navíc vyprávěnou z různých vypravěčských pohledů. Její komplikovaná forma jistě klade před scenáristu mnohá úskalí. Jak se ti je podařilo “obeplout”?

Lord Jim mi dal zabrat. Je to opět “rozhlasový velkofilm”, jako bylo Werfelových Čtyřicet dnů či Bulgakovův Mistr a Markétka, s nimiž jsem se už pro rozhlas utkal. Jimovo vnitřní drama, totiž drama člověka, který se dopustil ve vlastních očích mravního selhání a hledá cestu k odpuštění sobě samému, se odehrává na moři, na troskotající lodi, v přístavech dálného východu, v indickém pralese. Vždycky chci, aby posluchačův “divácký vjem” byl co nejživější. Současně se snažím nezaplevelit inscenaci množstvím nerozeznatelných vedlejších postav, které by vykřikovaly informace podle potřeby scenáristovy nešikovnosti a neměly vlastní osudy. Výsledný text je tedy velice soustředěný k postavám, jejich koncepcím cti, jejich osudům. Připadá mi důležité, vyprávět s velkou pečlivostí příběh o důsledcích nečestného jednání právě naší společnosti, ve které dnes patří téměř k dobrému tónu a, jak nám ukazují poslední události, i k předpokladu úspěchu, odmítat odpovědnost za jakékoli mravní selhání a relativizovat je, popírat i to, co se stalo všem na očích.

Jsi jedním z mála současných autorů, který se soustavně věnuje rozhlasové hře. Proč?

Protože jsem rozhlasový autor a “vidím mikrofonem”, tak co s tím mám dělat? Protože rozhlas stále ještě – občas – zůstává, stejně jako – jen některá – divadla, prostorem, kde je možné s diváky (či posluchači) sdílet nějaká nová sdělení týkající se těch věcí, které obě strany, nejen vysilatel, považují za důležité. Jinak je náš akustický a vizuální svět až k prasknutí přeplněn “zábavným” přemíláním ničeho, resuscitacemi a recyklacemi starých lží a polopravd, vzbuzováním potřeby čehokoli nepotřebního a masivním oblbováním. Ochrana skutečného rozhlasového posluchače by se měla stát jednou z ekologických prvořadostí.

Kriminální příběhy Johna G. Reedera 1/6 (2002 – 2005, 2017)

1. Příběh okurkové sezóny. Přeložila Anna Čermáková. Dramatizace Karel Urbánek. Scénická hudba Michal Rataj. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Otakar Kosek.

Osoby a obsazení: John G. Reeder (Pavel Pavlovský), sir Bredon (Viktor Vrabec), Harry Corvin (Jakub Zindulka), Arnold Lassard (Josef Nechutný), lord Sellington (Jiří Samek), inspektor Satler (Martin Stránský), seržant (Miroslav Buriánek) a vypravěč (Antonín Kaška).

Nastudovala Plzeň v roce 2003. Repríza 5. 12. 2010 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.); 19. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.; 27 min.); 8. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 4. 1. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

2. Akcionáři. Přeložila Anna Čermáková. Dramatizace Karel Urbánek. Scénická hudba Michal Rataj. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Otakar Kosek.

Osoby a obsazení: John G. Reeder (Pavel Pavlovský), sir Bredon (Viktor Vrabec), Markéta Belmanová (Kateřina Vinická), Mills, zloděj (Michal Štrich), Tommy Bracher, advokát (Tomáš Šolc), Arthur Bracher (Jindřich Kout) a vypravěč (Antonín Kaška).

Nastudovala Plzeň v roce 2002. Repríza 26. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h;) 5. 1. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

3. Zamilovaný policista. Přeložila Anna Čermáková. Dramatizace Karel Urbánek. Scénická hudba Michal Rataj. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Otakar Kosek.

Osoby a obsazení: John G. Reeder (Pavel Pavlovský), sir Bredon (Viktor Vrabec), inspektor Satler (Martin Stránský), Lambton Green (Miloslav Krejsa), Magda Pittová (Andrea Černá), policista Barnett (Bronislav Kotiš) a vypravěč (Antonín Kaška).

Nastudovala Plzeň v roce 2003 (22 min.). Repríza 19. 12. 2010 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h); 2. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.); 6. 1. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

4. Gangster z Toronta. Přeložila Anna Čermáková. Dramatizace Karel Urbánek. Scénická hudba Petr Mandel. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Vlado Rusko.

Osoby a obsazení: Vypravěč (Jiří Hromada), John G. Reeder, detektiv (Ivan Trojan), Sir Bredon, státní zástupce (Otakar Brousek I.), Artur Lomer, gangster z Toronta (Martin Štěpánek), Bret Schelton, alias Jenkins, jeho komplic (Jan Novotný), Bertie Claude Staffen, továrník (Jaroslav Kepka) . Dále účinkují Petr Bednář, Petr Šplíchal, Hana Doulová-Krobotová, Petr Křiváček, Josef Plechatý, Tomáš Pergl, Ladislav Reich, Claudine Končinská a Jana Knappová.

Natočeno v roce 2004. Premiéra 31. 12. 2004 (Vltava, 13:30 – 14:00 h.; 24min.). Repríza 9. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.); 7. 1. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

5. Zelená mamba. Překlad Anna Čermáková. Dramatizace Karel Urbánek. Scénická hudba Petr Mandel. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Vlado Rusko.

Osoby a obsazení: Vypravěč (Jiří Hromada), John G. Reeder, detektiv (Ivan Trojan), Sir Bredon, státní zástupce (Otakar Brousek), Mo Liski, vládce londýnského podsvětí (Jiří Štěpnička), Marylou Cartnerová, jeho milenka (Simona Postlerová), El Rahgut, obchodník z Maroka (Miroslav Táborský), paní Hambletonová, Reederova hospodyně (Jana Drbohlavová), Henry, člen gangu (Stanislav Lehký), Stone, člen gangu (Jan Szymik), Bill, člen gangu (Marcel Rošetzký), inspektor Satler (Jaroslav Vlach). Dále účinkují Josef Plechatý, Tomáš Pergl, Petr Šplíchal, Ladislav Reich, Claudine Končinská a Jana Knappová.

Natočeno v roce 2004. (28min.) Repríza 16. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.); 24. 9. 2022 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu; 8. 1. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); repríza (samostatná) 27. 5. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

6.  Krádež mramoru. Překlad Anna Čermáková. Dramatizace Karel Urbánek. Dramaturgie Jana Paterová. Režie Vlado Rusko.

Osoby a obsazení: vypravěč (Jiří Hromada), John G. Reeder, detektiv (Ivan Trojan), Sir Bradon, státní zástupce (Otakar Brousek st.), Mary Welfordová (Valérie Zawadská), soudce (Jiří Klem), seržant Mills (Svatopluk Schuller), Markéta Belmanová (Ilona Svobodová) a hlasy (Claudine Končinská, Libuše Pražáková, Jiří Litoš, Petr Šplíchal, Tomáš Pergl a Jana Knappová).

Natočeno v roce 2005 (20 min.). Repríza 23. 4. 2017 (ČRo 3 Vltava, 10:30 h.); 9. 1. 2024 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Tři díly (Gangster z Toronta, Zelená mamba, Krádež mramoru) vydala Radiotéka, srpen 2017 (MP3).

 Lit.: anonym: Edgar Wallace: Kriminální příběh Johna G. Reedera – Příběh okurkové sezóny. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2010 (článek). – Cit.: Zločin bují i ve staré dobré Anglii. Inspektor Reeder, trochu suchar a pedant s ním stále vstupuje do úspěšného duelu.

V soudní síni náhodou objeví při projednávání banálního případu zárodek zločinu. První z případů inspektora Reedera, kterého stvořil nejplodnější detektivní autor všech dob, Edgar Wallace, nazvaný Příběh okurkové sezóny, si můžete poslechnout 5. prosince v 10:30 na stanici Český rozhlas3 – Vltava. Nastudovala Plzeň v roce 2003.

Nyní se vydáme do staré dobré Anglie, kde inspektor Reeder řeší své zapeklité kriminální případy. Inspektora Reedera stvořil nejplodnější detektivní autor všech dob, Edgar Wallace, který sám prožil osud hodný svých pozdějších hrdinů. Nevěděl přesně ani kdy se narodil, ukončil pouze čtyři třídy základní školy, byl kuchařským pomocníkem na lodi, vojákem, válečným dopisovatelem a mezinárodním reportérem, ale především otcem stosedmdesáti kriminálních románů, šestnácti divadelních her, stovek povídek a filmových scénářů. Jeho miliónové honoráře se rozplynuly jako dým na dostizích, a když zemřel, zůstalo po něm půl miliónu dluhů. Snad právě proto je inspektor Reeder, trochu suchar a puntičkář jeho pravým protikladem.

Lit.: Macháček, Tomáš: Zločiny v šeru londýnské mlhy. In web Naposlech.cz, 11. 9. 2017 (recenze). – Cit.: Angličtí zlosynové se v předválečné době nemusejí obávat jenom Sherlocka Holmese či Hercula Poirota. Po krku jim jde i jejich souputník, inspektor John G. Reeder z úřadu státního zástupce Sira Bredona. Tento usedlý starý mládenec žije hlavně svou prací a občasnou společnost mu dělají jen hospodyně Hambletonová a známá ze sousedství, slečna Markéta Belmanová. Ve svém povolání nevyužívá svaly, ale brilantní detektivní talent. V trojici příběhů z dvacátých let nespustí Reeder z očí kanadského podvodníka, pokusí se rozbít bandu gangsterů a podívá se na zoubek záhadné ženě, obviněné z bizarní krádeže. Ačkoliv zpočátku působí případy nevinně, jde v nich jemu i jeho blízkým často o život.

Spisovatel Edgar Wallace má na kontě přes sto sedmdesát knih. V průběhu dvacátého století byly jeho romány nesčetněkrát zfilmovány a svým jménem se navždy zapsal mezi průkopníky toho, co dnes považujeme za klasickou anglickou detektivku, často ale s příměsí thrillerových a špionážních prvků. I u nás se jeho knihy za času mládí našich dědečků horlivě četly a snad i proto se několik příběhů dočkalo i rozhlasového zpracování. Kromě hry Soudce Jack se pozornost dramaturgů zaměřila na krátké povídky s detektivem Reederem, kterých vzniklo celkem sedm. Vydavatelství Radioservis se z nich rozhodlo na jednom CD (a také v digitální distribuci) vydat trojici příběhů s Ivanem Trojanem v hlavní roli, které byly natočeny v letech 2004-2005, pod názvem Kriminální příběhy Johna G. Reedera.

 Rozhlas měl vždy až magickou schopnost přitahovat velká herecká jména i do menších dramatizací, což se v této sérii detektivek beze zbytku prokázalo. Již zmíněného Ivana Trojana v titulní roli doplnil v úloze jeho nadřízeného Otakar Brousek st., inspektorovu hospodyni a slečnu Belmanovou si zahrály oblíbené herečky Jana Drbohlavová a Ilona Svobodová. Prakticky i všichni další zúčastnění platí za zkušené rozhlasové interprety, takže hned v úvodním příběhu Gangster z Toronta se v roli nebezpečného falešného klenotníka představil Martin Štěpánek, jeho vyhlédnutou oběť, továrníka Stephena, pak skvěle vystřihl Jaroslav Kepka. V povídce Zelená mamba se do úlohy vládců podsvětí převtělili Jiří Štěpnička s Miroslavem Táborským, kterým při tom v úloze femme fatale zdatně sekundovala Simona Postlerová. Ani závěrečný díl Krádež mramoru nezůstává pozadu. V něm se díky tajemné ženě, v podání nezaměnitelné Valérie Zawadské, ukáže, že zdánlivě banální zločin může mít zlověstné pozadí. Tyto a mnohé další osobnosti režíroval Vlado Rusko, který si v budování napínavé dobové atmosféry pomohl hudbou Petra Mandela.Mastering nahrávky pro vydání dostal na starost Miroslav Mareš, k němuž však směřuje snad jediná výtka. V úvodních dvou povídkách je zvuk v rozhovorech z kanceláře detektiva rozdělen stereofonně do obou kanálů, takže na sebe postavy mluví každá ze své strany. Bohužel se nepodařilo sjednotit hladinu hlasitosti, takže Otakar Brousek zní oproti Ivanu Trojanovi nepříjemně hlasitě. V posledním příběhu pak již k tak výraznému dělení do kanálů nedošlo a problém odpadl.V Kriminálních příbězích Johna G. Reedera figuruje namísto násilí chytrá zápletka. Neomylný detektiv už tak nějak k tomuto žánru patří, třebaže dnes působí trochu úsměvně. Oproti některým současným nahrávkám se příběhy chlubí perfektními hereckými výkony a režisérským citem pro temporytmus. Přesto, či právě proto, že obsazení ne vždy ctí věk postav (kde jinde než v rozhlase tohle může projít?), zde účinkují skvělí herci i ze starší generace, díky čemuž patří tato série do zlatého fondu rozhlasové detektivky.

Lit.: Mačas, Dominik: Případy Sherlocka Holmese, otce Browna, slečny Marplové a dalších anglických detektivů. In web ČRo 3 Vltava, 26. 5. 2025 (článek). – Cit.: Anglická detektivní škola má světový věhlas i nezaměnitelný starosvětský půvab. Její detektivové jsou svérázní, ale disponují pronikavou inteligencí a schopností dedukce. Se samozřejmostí rozplétají komplikované mezilidské vztahy a neunikne jim ani nejmenší detail vyšetřovaného zločinu. Třeste se padouši! Největší angličtí detektivové jsou vám už na stopě! (…) Inspektor John G. Reeder, o kterém populární spisovatel Edgar Wallace napsal řadu oblíbených detektivek, není typ akčního hrdiny. Mnozí by o něm řekli, že je to pedant a suchar, to ale neznamená, že se nechá zastrašit. V případu nazvaném Zelená mamba se neváhá postavit ani obávanému vládci londýnského podsvětí a rozehraje nebezpečnou partii, ve které se objeví otrávená bonboniéra, ukradené smaragdy i dýka vražená do zad nespolehlivého obchodního partnera. (…)

Jméno růže 1/9 (2002, 2006, 2011)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Seriály — Přemek @ 11:59

Umberto Eco. Přeložil Zdeněk Frýbort. Dramatizace Michal Lázňovský. Dramaturg Hynek Pekárek. Zvuk Milan Křivohlavý. Zvuková a hudební spolupráce Petr Šplíchal a Petr Mandel. Asistentka režie Dana Rajchová. Technická spolupráce Martina Beranová. Režie Ivan Chrz.

Osoby a obsazení: Starý Adso (Josef Somr), Adso (David Novotný), Vilém z Baskervillu (Pavel Soukup), Opat (František Němec), Jorge (Radovan Lukavský), Malachiáš (Jan Vlasák), Salvátor (Václav Vydra III.), Severin (Miroslav Táborský), Cellerarius (Bořivoj Navrátil), Berengar (Pavel Trávníček), Bengt (Jiří Lábus), Ubertin (Rudolf Pellar), Mikuláš (Jan Novotný), Aymardus (Petr Křiváček), Alinardus (Ilja Racek), Mnich (Milan Stehlík), Venantius (René Přibil), inkvizitor Bernardini (Petr Pelzer), Michal z Česeny (Karel Pospíšil), mnich (Milan Stehlík) a další.

Natočeno v roce 2002 (9 x cca 41 min). Repríza 1. dílu 2. 6. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h), 9. dílu 28. 7. 2019 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli; 1. dílu 20. 2. 2022 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.) v cyklu Radioseriál.

Vydal Radioservis v roce 2006 v edici Zlatý fond Českého rozhlasu (5 CD; CR 0350-2-805, 355:00), reedice 2011 (1 CD mp3).

Pozn.: Tvůrce inscenace „Jméno růže“ Ivan Chrz získal Cenu Prix Bohemia Radio 2006. Kolektiv tvůrců inscenace „Jméno růže“ získal Zvláštní uznání za řešení akustického designu.

Lit.: Doležalová, V.: Jméno růže jsme poslouchali bez dechu. In Týdeník Rozhlas 11/2003 (3. 3. 2003), s. 2 (dopis posluchačky).
Doležalová, V. - Jméno růže jsme poslouchali bez dechu. In TR 11-2003 (3. 3. 2003), s. 2 (názor posluchačky)

Lit.: Slomek, Jaromír: Jméno růže. In Týden, 4. 12. 2006 (recenze CD). – Cit.: Před čtyřmi lety vysílal Český rozhlas proslulý román jako četbu na pokračování, dnes vydavatelství Radioservis vychází vstříc těm, kdo se k poslechu nejslavnějšího díla italského sémiotika chtějí alespoň jednou vrátit. Autor dramatizace Michal Lázňovský, dramaturg Hynek Pekárek a režisér Ivan Chrz byli ve srovnání s tvůrci stejnojmenného filmu (1986; téhož roku vyšel i český překlad Zdeňka Frýborta) ve výhodě: nemuseli zhustit děj do času únosného pro návštěvu kina, což byl jistě svízelný úkol pro režiséra Annauda (nakonec potřeboval 130 minut). Poslech kolekce pěti kompaktních disků si tedy žádá skoro šest hodin, což si lze samozřejmě dávkovat, nicméně v tomto ročním období je to otázka jednoho večera. V čisté, zvukovými efekty nepřetížené nahrávce slyšíme hlasy známých herců (Josef Somr, David Novotný, Pavel Soukup, František Němec, Radovan Lukavský, Jiří Lábus, Ilja Racek a další), atmosféra čtrnáctého století je dokreslena středověkým duchovním zpěvem -o to se postaral v tomto žánru erudovaný David Eben a spolu s ním dalších sedm mužů ze známého souboru Schola Gregoriana Pragensis, jehož název není v bookletu z nepochopitelných důvodů uveden (v něm jsou pěvci pouze vyjmenováni s poznámkou, že zpívají „gregoriánské chorály“). „Jen pouhá jména jsou tím, co nám zbývá,“ uzavírá příběh starý mnich Adso. Jak patrno, někdy ani to ne.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme v své moci. In Týdeník Rozhlas 3?/2011 (recenze CD). – Cit.: Je listopad Léta Páně 1327. Do italského opatství přijíždí františkán a bývalý inkvizitor Vilém z Baskervillu a jeho žák, mladý benediktinský mnich Adson z Melku. Bratr Vilém zde má připravit půdu pro závažné teologické jednání františkánů s delegací avignonského papeže Jana XXII. Jeho deduktivní mozek však zaujme záhadná smrt Adelma z Otranta. Zdejší iluminátor však nebude posledním mrtvým toho dlouhého listopadového týdne – a série podivných vražd nebude to hlavní, co zaměstná bystrou mysl františkánovu…

Nastudovat pro rozhlas mnohovrstevnatý postmoderní text italského spisovatele, filosofa a medievalisty Umberta Eca chtělo zajisté hodně odvahy. Román „Jméno růže“ rozhodně není snadný pro jakýkoliv výklad – není ani čistou detektivkou, ani teologickou či filosofickou disputací, nelze jej prohlásit ani za čistokrevnou hororovou četbu. Má zkrátka od každého něco – a dramaturgický výklad musí nutně některou z rovin ošidit.

Rozhlasový dramaturg Hynek Pekárek ve spolupráci s dramatizátorem Michalem Lázňovským dokázali v roce 2002 téměř nemožné – na ploše devíti čtyřicetiminutových dílů postihli vše podstatné a nechali svým hrdinům prostor i pro delší rozhovory, které nesouvisely přímo s dějem. Zůstává tu tedy dost místa pro mnohé zjevné i skryté souvislosti, kterými Eco svůj román vybavil, včetně základního spisovatelova literárního žertu: vždyť Vilém z Baskervillu není nikdo jiný než duševní bratr Sherlocka Holmese a Adso zase méně chápavý Watson (ne nadarmo jej Vilém oslovuje „Adsone“)…

A detektiva tento příběh opravdu potřebuje – vždyť záhady a hádanky se objevují všude: ve slovech, v knihách, tajných chodbách i myšlenkách mnichů. Jejich výpovědi věci více zahalují než objasňují, vyšetřování vražd komplikují všemožné zákazy (s jejichž dodržováním si naštěstí Vilém z Baskervillu neláme hlavu), navíc veškeré hrůzné zločiny začínají prostupovat slova Zjevení sv. Jana – Apokalypsy. Umberto Eco skvěle evokuje temnou i myšlenkově bohatou dobu středověku, věnuje stejnou pozornost Vilémovu pátrání i teologické disputaci o chudobě církve, kterou je v románu (a také v dramatizaci) rozehrána v inkviziční drama.

Podle Ecova románu vznikl v roce 1986 úspěšný film se Seanem Connerym – filmová úprava však zákonitě musela okleštit Jméno růže o jeho filosofickou a postmoderní rovinu. Rozhlas je v tomto případě mnohem výhodnější médium: dává prostor dialogu, netrvá na vrstvení dramatických situací – a navíc umožňuje rozvinout posluchačovu fantazii mnohem více než filmový obraz. Režiséru Ivanu Chrzovi se toho ve spolupráci se zvukaři Petry Šplíchalem a  Mandelem podařilo měrou vrchovatou; rozhlasový seriál je plný tajemných zvuků, dutých úderů, skřípění veřejí staré vstupní brány i působivých středověkých chorálů (jedním z vůdčích hlasů je David Eben). Posluchač je udržován v soustavném napětí, a tak mu nečiní problémy poslouchat i delší sekvence nedramatického rázu. Ne nadarmo získal Ivan Chrz Cenu Prix Bohemia Radio 2006 a kolektiv tvůrců Zvláštní uznání za řešení akustického designu.

Je na místě zmínit se také o prvotřídním hereckém obsazení: v roli Viléma z Baskervillu vystupuje skvělý a v prostředcích umírněný Pavel Soukup, v roli jeho mladého společníka David Novotný (vypravěče příběhu – starého a umírajícího Adsona ztvárnil Josef Somr). Z dalších je nutno jmenovat Františka Němce v roli opata, uhrančivého Radovana Lukavského (po poslechu si již není možné představit jiného Jorgeho) nebo Václava Vydru nejmladšího v pozoruhodné studii pološíleného a poživačného Salvatora.

Samotný příběh, v němž – zcela v postmoderním duchu – mají stejnou důležitost mrtvoly mnichů i v názvu citovaný výrok básníka Bernarda z Morlasu, nemůže zákonitě skončit dobře: dojde sice k odhalení vraha, ale nikdo není schopen zabránit jeho poslednímu, šílenému a barbarskému činu. A tak zbývá jen jméno, které jediné můžeme podržet ve své moci – a rada, kterou Vilém udělil svému pomocníkovi: „Obávej se, Adsone, proroků a těch, kdož jsou ochotní zemřít za pravdu, protože obvykle nechají spoustu jiných lidí zemřít s sebou, často před sebou a občas místo sebe.“

Lit.: Hnilička, Přemysl: Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme v své moci. In Týdeník Rozhlas 35/2011 + Panáček v říši mluveného slova, 12. 9. 2011 (recenze na CD).

Lit.: Bojda, Tomáš: Umberto Eco stále přítomný. In web RadioDock, 30. 8. 2019 (recenze). – Cit.: Připadá mi, že snad žádný učenec se v dnešní mediálně spotřební době netěší takové reklamě a čtenářskému zájmu jako Umberto Eco. Alespoň tedy co se týče kvantity knižních vydání, na které narážím snad v každém knihkupectví, ať už „mainstreamovém“ či odbornějším, neřkuli akademickém. Nedokážu odhadnout, nakolik publikace italského sémiotika a romanopisce zvyšují tržby knihkupců, ovšem už samotný fakt, že je vídám tak často a v tak impozantním provedení (působivá edice nakladatelství Argo), mne i s ohledem na tuny brakových memoárů, kuchařek a fantasy komiksů těší.

Popularita Umberta Eca již dávno překročila hranice literární, natož vědecké sféry. Jak už tomu bývá, autor není širší čtenářské obci znám ani tak jako mimořádně erudovaný estetik, profesor sémiotiky, znalec umění či významná postava postmoderny, ale spíše jako autor proslavených románů, které vycházejí po celém světě. Nejproslulejší z Ecových próz, žánrově komplikovaný román Jméno růže (1980), pro Český rozhlas dramatizoval Michal Lázňovský, režisérem byl v roce 2002 Ivan Chrz. Devítidílný seriál nyní Dvojka vysílá pravidelně každý nedělní večer, což samo o sobě považuji za chvályhodný dramaturgický počin. Také proto, že Chrzovo nastudování náročného textu, plného aluzí, postmoderních stylových „hříček“ nabízejících množství interpretačních rovin, pokládám za velmi vydařené. Dokonce bych se nebál nahrávku akcentovat jako jednu z těch vůbec nejlepších v horizontu posledních dvou dekád umělecké produkce Českého rozhlasu.

Kde se zastavit při analýze šestihodinové fresky, když každá zvuková složka by si zde zasloužila hlubší rozbor z hlediska významového využití? Budu se držet herecké interpretace, ostatně jako obvykle. Kompozice hlasů je vyvážená, vhodně se doplňuje, každá postava získává jasnou suverénní hlasovou charakteristiku. Režisér Chrz udělal dobře, když promyšleně spojil výrazově odlišné herecké typy: v roli Viléma z Baskervillu slyšíme Pavla Soukupa, mladého Adsona ztvárnil David Novotný; vedle nich v komornějších partech vynikají výrazově vytříbení Josef Somr (starý Adso), František Němec (Opat) a především Radovan Lukavský v roli Jorgeho. Projev třiaosmdesátiletého Lukavského v sobě má cosi kovově neúprosného. Hercova dikce nabádá k pozornosti, stále kulminuje v ostrých rezonancích, každé slovo nese obsah. Lukavského frázování působí dokonale harmonicky, posluchač má tendenci vnímat repliky Jorgeho jako ultimátní rezoluce. Právě v jeho promluvách zřetelně cítíme teologický a filozofický fundament námětu, Lukavský je dovede exponovat nebývale zřetelně, s nezaměnitelnou oscilací patosu, který k jeho hlasu patří a dokáže reprodukovat výrazové i významové odchylky na ploše jednotlivých slov.

Kultivovanost jazyka si ostatně nutí sám Ecův text; Jméno růže nelze číst civilně ve smyslu rovného čtení, ba vyzývá k dramatické interpretaci, autentizaci prostředí, plasticitě provedení. Tyto kvality se snoubí v Chrzově rozsáhlém projektu, který bohužel zůstává takřka osamocen v kontextu českého ecovského inscenování.

Exodus 1/12 (1998)

Filed under: Seriály — Přemek @ 11:58

Leon Uris. Dramatický seriál o počátcích státu Izrael. Přeložila Štefánia Lorándová a Hana Žantovská. Dramatizace Josef Hlavnička. Stereoscénář Radek Veselý a Hana Kofránková. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: Mandria, řecký loďař (Pavel Pípal), generál Buce Sutherland (Josef Somr), generál Tevor-Browne (Radoslav Brzobohatý), major Freddy Caldwell (Jan Vlasák), Mark Parker (Jiří Ornest), Kitty Fremontová (Marta Vančurová), Ari Ben Kanaan (Jiří Štěpnička), David Ben Ami (Ivan Řezáč), doktor Liebermann (Rudolf Pellar), Dov Landau (Marek Libert), Karen (Věra Hučínová), Bárak Ben Kanaan (Soběslav Sejk), Sára, Bárakova žena (Marie Marešová), Akiba (Petr Haničinec), hlas (Petr Pelzer), hlas (Jaroslav Someš), celník (Pavel Oskar Gottlieb), taxikář (Steva Maršálek), recepční (Miloš Rozhoň), mladší žena (Květoslava Straková), sluha gen. Stherlanda (Rudolf Kubík) a hlas (Hana Kofránková).

Natočeno v roce 1998. Premiéra prvního dílu 10. 5. 1998 (ČRo 3 Vltava, 10:30 – 11:15 h.); 8. dílu 5. 7. 1998; 12. dílu 2. 8. 1998 (Vltava, 10.30 – 11.25 h.).  Repríza první dílu 11. 3. 2018 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h).

Lit.: Velíšek, Martin: Leon Uris: Exodus. In web ČRo 3 Vltava, 11. březen 2018 (článek). – Cit.: Rozhlasový seriál podle románu o tragických osudech židovského národa a dramatických počátcích státu Izrael. (…) Název románu, podle kterého byl rozhlasový seriál natočen, je totožný se jménem lodi Exodus, jedné z mnoha, na kterých se pokoušeli židovští uprchlíci doplout do Palestiny. Základní linkou vyprávění je příběh americké ošetřovatelky a příslušníka ilegální izraelské armády. V mnoha odbočkách a reminiscencích však vypráví dějiny moderního státu Izrael. Seriál uvádíme při příležitosti 70. výročí vyhlášení nezávislosti Izraele.

Leon M. Uris se narodil 3. srpna 1924 v Baltimore, v americkém státu Maryland Baltimoru v rusko-polské židovské rodině. Roku 1942 zanechal studií na střední škole a stal se příslušníkem americké námořní pěchoty. Zúčastnil se známých bitev na japonských ostrovech Guadalcanal či Tarawa. Později onemocněl malárií a vrátil se do Spojených států. O bojích v tichomoří vypráví jeho první a také velmi úspěšný román z roku 1953 Battle Cry (Válečný křik).

O tři roky později napsal Uris svůj nejznámější román Exodus. V USA se dílo stalo po Severu proti Jihu Margaret Mitchellové největším bestsellerem a bylo přeloženo do téměř 50 jazyků. Leon Uris v něm dokázal skvěle skombinovat napínavý fiktivní děj s obrovským množstvím reálií. Však také při jeho přípravě provedl rozsáhlé rešeršní práce. Objížděl pamětníky a nastudoval historické práce. A to je to, co mnozí čtenáři jeho díla oceňují – knihy jsou poutavým zdrojem informací.

K Exodu se Uris několikrát vrátil. Epizodu z povstání ve varšavském ghettu rozpracoval v titulu Milá č. 18, což byla adresa ústředí odboje.

Jiná epizoda stála za dlouholetým soudním sporem. Urisovo nakladatelství zažaloval polský lékař Wladyslaw Dering, jehož jméno je v Exodu uvedeno v souvislosti s osvětimskými pokusy na lidech. Britský soud mu nakonec přiznal náhradu půl penny, ale musel uhradit celé soudní výdaje. Spisovatel celý případ použil coby základ románu Queen’s Bench VII (Soud Jejího Veličenstva, 1970).

Podle románu Exodus byl natočen film s Paulem Newmanem, stal se i základem muzikálu. Sám Uris byl také úspěšným filmovým scenáristou, spolupracoval i s věhlasným Alfredem Hitchcockokem (sic!).

Leon Uris zemřel 21. června 2003. (…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress