Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Marek Hnila. Rozhlasová hra. Verše Ondřej Kunst. Režie Zuzana Dovalová.

Účinkují Štěpán Gajdoš, Tereza Munningh a další herci Švandova divadla.

Natočeno 2025 (v přípravě).

Lit.: anonym: Poslední zahrada pozemských rozkoší. In web Marek Hnila, b. d. (článek). – Cit.: Poslední zahrada pozemských rozkoší je hluboce poetická divadelní hra volně inspirovaná triptychem Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší.

Příběh se odehrává v postapokalyptické Olomouci, po událostech Boschova pekla, kde přežili pouze dvě umělecké osobnosti – Fotograf a Malířka. Prostřednictvím jejich konfliktů, introspektivních monologů a symbolických setkání hra zkoumá nadčasová témata lásky, umění, smrti, předurčení a lidské empatie.

Podobně jako v ikonickém triptychu se i zde objevují výrazné metafory a symboly, které kladou důraz na psychologii postav, přičemž stylizované a poetické dialogy ještě více umocňují jejich symbolický význam.

Dějová linie představuje vývoj vztahu mezi hlavními postavami. Je to cesta k tomu, co by v nastoleném světě mohlo dávat smysl – být spolu. (…)

Rozhlasová hra nabízí příběh Poslední zahrady pozemských rozkoší ve formě sugestivního zvukového dramatu. Hlavními hlasy audio adaptace jsou Štěpán Gajdoš a Tereza Munningh, režie se ujala Zuzana Dovalová. Díky precizní práci se zvukovými efekty, hudbou a hereckým přednesem dokáže rozhlasová adaptace vykreslit bohatý imaginativní svět i bez jediného obrazu. Posluchači jsou vtahováni do děje skrze svou představivost – intimní zážitek z poslechu stimuluje fantazii a umožňuje každému vytvořit si vlastní „vnitřní obraz“ poslední zahrady pozemských rozkoší. (…)

Lit.: Zuntych, Ondřej: Kniha, film i rozhlasová hra. Z Hané v nich bude útočiště posledních lidí na Zemi. In web IDnes, 11. 5. 2025 (článek). – Cit.: Po konci světa zůstali jen dva lidé, Malířka a Fotograf. Jakožto umělci probírají v rozhovorech těžká témata, jimiž k sobě hledají cestu. Mluví o lásce, smrti, předurčení i tvoření. Chystaný příběh inspirovaný obrazem nizozemského renesančního malíře Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší zasadil spisovatel Marek Hnila do Olomouce.

Rainer Werner Fassbinder. Komorní drama o křehkosti a touze. Přeložil Petr Štědroň. Hudba a zvukový design Jan Šikl. Rozhlasová úprava a dramaturgie Renata Venclová. Režie Tomáš Soldán.

Osoby a obsazení: Petra von Kant (Anita Krausová), Karin Thimm (Tereza Maxmilián Marečková), Sidonie von Grasenabb (Klára Suchá), Valerie von Kant (Olga Zimmermannová-Kaštická) a Gabi (Antonie Barešová).

Natočeno v roce 2025. Premiéra 27. 5. 2025 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 51 min.) v cyklu Večerní drama u příležitosti nedožitých 80. narozenin autora.

Pozn.: Ironický ponor do nitra úspěšné módní návrhářky. Poté, co se Petra zklamala v mužích, nabídne svou lásku mladé dívce. Ale tentokrát je to ona, kdo určí pravidla a bude mít ve vztahu dominantní postavení. Nebo ne? (anotace)

Lit.: Venclová, Renata: Rainer Werner Fassbinder: Hořké slzy Petry von Kant. Ironický ponor do nitra úspěšné módní návrhářky. In web ČRo 3 Vltava, 27. květen 2025 (článek). – Cit.: Poté, co se Petra zklamala v mužích, nabídne svou lásku mladé dívce. Ale tentokrát je to ona, kdo určí pravidla a bude mít ve vztahu dominantní postavení. Nebo ne? Komorní drama o křehkosti a touze. Premiéru poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání. Vzhledem k prezentovaným situacím a charakterům postav obsahuje hra expresivní výrazy. (…)

U příležitosti nedožitých 80. narozenin jednoho z nejvýraznějších německých dramatiků a filmařů 20. století, Rainera Wernera Fassbindera (31. 5. 1945 – 10. června 1982), uvádí stanice Vltava rozhlasovou adaptaci jeho slavné divadelní hry Hořké slzy Petry von Kant. V hlavních rolích se představí Anita Krausová jako Petra a Tereza Maxmilián Marečková jako Karin.

Úspěšná módní návrhářka Petra von Kant se rozvádí s mužem, s nímž se hluboce odcizila. Nečekaně podlehne kouzlu mladé ženy Karin, která v ní probudí touhu formovat dívčinu ještě neukotvenou bytost. Nekontrolovatelná citová závislost na Karin postupně rozvrátí Petřinu psychiku i soukromý život. Ale jsou tu ještě její dcera a matka, vůči kterým má Petra závazky, takže bude muset slzy hořkosti rychle spolknout.

Nabízí se otázka, nakolik vychází hra z Fassbinderova vlastního života. Autobiografické motivy lze vysledovat napříč Fassbinderovým dílem a Hořké slzy Petry von Kant nejsou výjimkou. Samotná hra bývá čtena jako převrácený obraz autorových vlastních zkušeností s komplikovanými, někdy destruktivními vztahy, v nichž se role oběti a manipulátora často prolínají. Fassbinder do hry promítl zkušenost s jednostrannou vášní a emocionální závislostí. Změna pohlaví postav mu umožnila zkoumat dynamiku vztahu s větším odstupem — ale nikoliv menší intenzitou.

Rozhlasová verze vycházející z překladu Petra Štědroně zdůrazňuje nadčasovost autorovy výpovědi — zbavuje hru konkrétní dobové ukotvenosti, aniž by ji násilně posouvala do současnosti. Akustika hry pak posluchači nabídne průnik do citlivějších vrstev Petřina vnímání okolního světa. Hlavní hrdinka, unavená tíhou vazeb, jako by se jen ztěžka budila do banální a zčásti předstírané reality, která po ní chce naprostou účast, aniž by ji za to jakkoli odměňovala. Výsledkem jsou úhybné manévry, nadměrné pití ginu s tonikem, sebemrskačské poslouchání kapely The Cure.

Autor hudby a zvukového designu Jan Šikl, společně s režisérem Tomášem Soldánem tak příběh Petry von Kant vyprávějí dynamikou ne nepodobnou videoklipu k písni Smack My Bitch Up kapely The Prodigy. Potlačování a přimykání se střídají, postavy přicházejí, žádají, poučují, služka Marlene jako by neexistovala, jenže ona je.

Fassbinderův text, psaný s nemilosrdnou přesností a zároveň s porozuměním pro bolest, kterou postavy působí sobě i druhým, má šanci stát se působivým rozhlasovým zážitkem. Především díky velké vnitřní investici všech zúčastněných hereček Anity Krausové jako Petry von Kant, Terezy Maxmilián Marečkové jako její milenky Karin, Kláry Suché, která představuje Petřinu přítelkyni Sidonii, Antonie Barešové v roli Petřiny „náctileté“ dcery Gabi a Olgy Zimmermannové-Kaštické, která ztvárnila matku hlavní hrdinky.

Zajímavý realizační úkol pro režiséra Tomáše Soldána a zvukového designéra Jana Šikla byla němá postava služebné Marlene, kterou hra předepisuje. Zvuky konkrétní fyzické přítomnosti, s nimiž dál pracovali jako s nerealistickým znakem, jim pomohla v olomouckém studiu nashromáždit herečka Kristína Jurková.

František Velíšek. Lyrický příběh o lásce k životnímu povolání a lidské obětavosti. Hudební spolupráce Jan Rokyta. Dramaturg František Mareš. Režie Ivan Misař.

Účinkují Miloslav Holub a Miroslav Kudela.

Nastudovala Ostrava v roce 1984. Premiéra 13. 10. 1984 (Vltava, 22:30 – 23:15 h.).

Josephine Teyová. Překlad a dramatizace Markéta Kočí Machačíková. Zvuk Ladislav Reich. Zvukové efekty Stanislav Abrahám. Dramaturgie Klára Novotná. Režie Lukáš Hlavica.

Osoby a obsazení: Ondřej Brousek (inspektor Alan Grant), Jiří Suchý z Tábora (Grantův asistent Williams), Elizaveta Maximová (herečka Marta Hallardová), Matěj Převrátil (student Brent Carradine), Lucie Juřičková (doktorka), Michaela Krylová (sestřička), Ctirad Götz (záchranář), Lukáš Hlavica (Richard III.).

Natočeno 2025. Premiéra 25. 5. 2025 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.; 56 min.) v cyklu Hra na neděli. Repríza 19. 4. 2026 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.; 56 min.) v cyklu Hra na neděli.

Lit.: anonym: Josephine Teyová: Vrah, či oběť? Ondřej Brousek jako inspektor Grant řeší jeden z nejzáhadnější případů britské historie. In web ČRo 2 Praha, 25. květen 2025 (článek). – Cit.: Byl Richard III. opravdu krutý tyran, anebo střízlivý vladař, který poctivě spravoval svěřený úřad? Proč je po staletí vnímán jako obraz čirého zla? A jak to bylo s Richardovým nejhorším zločinem – vraždou jeho synovců, princů v Toweru? Vydejte se spolu se svérázným detektivem Alanem Grantem na cestu dějinami po stopách Richardova osudu, dávného zločinu i utváření veřejného mínění… Dramatizaci slavného románu uvádíme v kompletu s tragédií Williama Shakespeara Richard III. (….)

Inspektor Alan Grant, upoutaný po úraze na nemocniční lůžko, náhodně v časopise narazí na Richardův portrét a obvyklou definici jeho charakteru jako „netvora v lidském těle“. Jeho detektivní mysl se rázem vytrhne z nemocniční nudy a stereotypu.

Rozhodne se poodkrýt zjevně zkratkovité odsudky, aby za nimi objevil síť propagandy, politických zájmů a mýtů, které po svém vytvářely podobu středověkého panovníka.

Napínavé pátrání

Nemá možnost výslechu svědků, ani forenzních důkazů, nemůže se dokonce ani hýbat. Zato najde jedinečného asistenta v osobě horlivého studenta historie Brenta.

Společně absolvují napínavé pátrání po dávném zločinu, ale i cestu dějinami a jejich vlivem na utváření veřejného mínění. Včetně toho, jakou roli v celé Richardově kauze hrál William Shakespeare.