Igor Malijevský. Život v malém domečku daleko od lidí a hledání odpovědí na zásadní otázky bytí a meditace v letadle do Portugalska nad mraky, světem, lidmi i vlastním životem. Dvě povídky ze sbírky Měsíc nad řekou Tejo. Pro rozhlas připravil Dominik Mačas. Účinkuje Martin Pechlát. Režie Jakub Doubrava.
Natočeno 2024. Premiéra 11. 10. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 28 min.).
Igor Malijevský. Povídka ze sbírky Měsíc nad řekou Tejo. Pro rozhlas připravil Dominik Mačas. Účinkuje Martin Pechlát. Režie Jakub Doubrava.
Natočeno 2024. Premiéra 10. 10. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 23 min).
Pozn.: Je tu krásně, ale člověk se musí umět dívat. Chytání ryb na moři, večery v hospodě Bagdád a setkání s malířem Nikolou v bulharském městečku Carevo. (anotace)
Lukáš Vavrečka. Ve starém mlýně za vsí žijí bytosti, které by neměl nikdo vidět. Připravil Dominik Mačas. Účinkuje Jan Dvořák. Režie Jakub Doubrava.
Natočeno 2024. Premiéra 4. 10. 2024 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 30 min.) v cyklu Hororové povídky.
Boris Vian. Dvě povídky francouzského spisovatele. Překlad Tomáš Kybal. Rozhlasová úprava Svatava Morávková.
Nastudovalo Brno v roce 1999. Premiéra (?) 23. 6. 1999 (Vltava, 11:00 – 11:30 h.).
Kristýna Trpková. Povídka. Pro rozhlas připravila Matina Toušková. Režie Jakub Doubrava.
Čte Zdeněk Hruška.
Nastudovala Plzeň v roce 2024. Premiéra 31. 8. 2024 (ČRo Plzeň, 18:04 h.; 25 min.) v rámci cyklu Povídka na sobotu.
Lit.: Toušková, Martina: Kristýna Trpková: Ester. Příběh o jednom téměř dokonalém zločinu. In web ČRo Plzeň, 1. září 2024 (článek). – Cit.: Ester je mladá dívka, která přišla o celou rodinu – otec od nich odešel už dávno, otčím se zabil na motorce a matka, která měla poslední roky problémy s alkoholem a nadužíváním antidepresiv, se jednoho večera rozhodla ukončit život svůj i své druhé, mladší dcery. Měly se obě otrávit. Matka ale přežila… (…)
Povídka Ester byla v loňském roce oceněna hlavní Cenou Společnosti Agathy Christie, která se uděluje za nejlepší povídku roku. Poté vyšla v povídkové antologii Po stopách zločinů, kterou vydalo nakladatelství KALIBR.
Kristýna Trpková (1996) je úspěšná autorka detektivních románů. Napsala detektivní trilogii Stvůra (2021), Vesnice (2022) a Vetřelec (2023) s vyšetřovateli Laurou Linhartovou a Adamem Benešem. Za prvně jmenovanou knížku získala v roce 2021 Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku a v 26 letech se stala nejmladší držitelkou tohoto ocenění.
Detektivky začala psát proto, že je sama vždycky ráda četla. „Je logické, že píšu to, co mě baví číst. I proto v mých knihách nemají prostor rádoby rituální, sériové vraždy, žádné přehnané násilí. Mám ráda poklidnější detektivky, kde je jedna oběť, jeden konkrétní zločin. Zajímají mě spíše jednotlivé stopy, zamotaný průběh vyšetřování, psychologie postav. To mě vždy bavilo víc než třeba akční střílečky,“ uvedla v jednom z rozhovorů.
Ignát Herrmann. Povídka. Kdo pronásleduje jediného dědice bohatého obchodníka ze staré Prahy? Pro rozhlas připravil Dominik Mačas. Účinkuje Ivan Řezáč. Režie Jakub Doubrava.
Natočeno 2024. Premiéra 27. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 29 min.) v cyklu Hororové povídky.
Martin Čípek
(napsáno pro Panáčka v říši mluveného slova)
Když se počátkem šedesátých let objevil na knižních pultech soubor satirických povídek s názvem Bubáci pro všední den (1961), stal se z něj okamžitě bestseller. Po beznadějně rozebraném prvním nákladu následovaly ještě dvě reedice (1962, 1966), které měly uspokojit nečekaně velký zájem veřejnosti o příběhy nadpřirozených bytostí ve světě mravní sobeckosti, lhostejnosti či konformismu. Jejich autor, spisovatel a scenárista Pavel Buksa (1932 – 1984), který svá díla vydával pod pseudonymem Karel Michal, stvořil všechna ta kouzla a nadpřirozené bytosti především proto, aby, jak píše ve své předmluvě k třetímu vydání Bubáků pro všední den Jiří Hájek, uvedli ve zmatek sebespokojené a jednoduchoučké myšlení lidí, kteří jsou ochotni uznat za skutečnost jen to, co je obsaženo v služebních předpisech jejich povolání.
Vzrůstající Michalova popularita samozřejmě nemohla uniknout ani rozhlasovým dramaturgům, kteří v poněkud pitoreskních figurkách ihned vytušili silný dramatický potenciál. Režisér Miloslav Jareš adaptoval nejprve historickou novelu Čest a sláva, Podskalského úspěšná filmová komedie Bílá paní (1965) podnítila o něco později také vznik vlastní rozhlasové verze pod názvem Jak to bylo s bílou paní. Jenže potom přišel srpen 1968 a s ním sovětské tanky. Michal v září téhož roku emigroval do Švýcarska a v okupovaném Československu se jeho jméno ocitlo na černé listině. Filmy byly uloženy do pomyslného trezoru a rozhlasové nahrávky nemilosrdně zničeny.
K Bubákům pro všední den se rozhlas mohl vrátit – logicky – až ve svobodných časech. Už zkraje devadesátých let vznikla v režii Miloše Novotného série několika zdramatizovaných povídek (Kokeš, Silná osobnost a Mrtvá kočka), později se přidali další tvůrci. Půvabná strašidla z kdysi oblíbené knížky ožila s novou a nečekanou sdělností, přestože se tehdy lecjaký škarohlíd domníval, že půjde, také díky době, v níž se jednotlivé epizody odehrávají, o neaktuální literární veteš.
Zdá se, že tady náš příběh končí. Ne tak docela. Teprve nedávno, v prosinci roku 2022, u příležitosti nedožitých devadesátin Karla Michala, se ve vltavském programu objevily dvě povídky (Silná osobnost a Balada o Vikýřníkovi) z původního cyklu Bubáci pro všední den natočené již v roce 1962, tedy v době neutuchajícího čtenářského zájmu o tento bestseller. Že by přece jen zázrak? Ano i ne. (more…)
Alena Zemančíková. Autorské čtení povídky s autobiografickými prvky, doplněné o dokumentární nahrávky skutečných úseků reality o nichž v beletrizované formě povídka pojednává. Režie Miroslav Buriánek.
Nastudovala Plzeň v roce 2000. Repríza 29. 7. 2000 (ČRo Plzeň, 16:30 h.) v cyklu Regiolit; 6. 10. 2000 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.); 23. 2. 2003 (ČRo 3 Vltava, 1:30 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 14. 10. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Pozn.: Dílo získalo cenu Prix Bohemia Rádio v kategorii Pořad uměleckého slova na XXI. ročníku v roce 2004.
Lit.: Mačas, Dominik: Život se s nimi nemazlí, ale ony jdou životem stále dál. Poslechněte si povídky Aleny Zemančíkové. In web ČRo 3 Vltava, 13. 10. 2025 (článek). – Cit.: Hrdinky povídek Aleny Zemančíkové jsou obyčejné ženy, ale neobyčejně silné vůči nepřízni osudu. Snaží se svým rodinám dopřát to, čemu se říká normální život. Normální šťastný život. I když tomu režim nebo sociální situace zrovna nepřeje. (…)
Alena Zemančíková je autorka rozhlasových her a spisovatelka, emeritní rozhlasová redaktorka a dramaturgyně, divadelní dramaturgyně a pedagožka. Vydala soubory povídek Bez otce (2008) a Nějaké ženy a jacísi muži (2023), knížku pro děti Mařenka a Čenda (2009), soubor fejetonů Tažení (2010) a román Příběh v řeči nepřímé (2015). (…)
Rozhlasová povídka, v jejímž středu stojí kůň – tichý svědek lidských osudů, zvratů i pádů. Na jejím pozadí se odehrávají společenská i osobní dramata, která formovala život v době socialismu v Československu. Byla to éra, kdy režim lidem házel klacky pod nohy, určoval, co je správné a co ne, a zasahoval i do osobních životů tehdejšího obyvatelstva.
Ale zvířeti je třídní boj ukradený. Potřebuje jíst, pít a dýchat. A možná právě v tom je jeho síla – připomíná, co je opravdu důležité. Když všechno kolem nás padá, zvířata zůstávají. Jejich klid a přítomnost se mohou stát útěchou i zrcadlem lidské existence. Lukava propojuje dokumentární prvky s lyrickým vyprávěním a zvukovým doprovodem, který vtahuje posluchače do příběhu. (…)
Paul Leppin. Dva baladické staropražské příběhy vypráví o krátkém štěstí chromého písaře Lenze a soužení lásky tří sester z domu na vltavském nábřeží. Překlad Jan Grmela a Ingeborg Fialová. Připravil Dominik Mačas. Účinkuje Jan Piskač. Režie Petr Mančal.
Natočeno 2024. Premiéra 22. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.). Repríza 12. 4. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: Mačas, Dominik: Marten, Przybyszewski, Kamínek, Šarlih nebo Leppin – povídky spisovatelů z okruhu Moderní revue. In web ČRo 3 Vltava, 22. září 2024 (článek). – Cit.: Na podzim roku 1894 vyšlo první číslo Moderní revue, významného kulturního časopisu spojeného s českou dekadencí a symbolismem. Letos tomu bude rovných 130 let. Na stránkách Moderní revue publikovala celá řada známých i dnes už zapomenutých autorů. Texty několika z nich vybíráme do vltavské Povídky. (…)
Na konci 19. století se přihlásila o slovo nová literární generace, která se ostře vymezila vůči „starým pánům“ z řad lumírovců i realistů. Jejich tribunou byla Moderní revue, kterou založili kritik a překladatel Arnošt Procházka a básník a spisovatel Jiří Karásek ze Lvovic.
K jejich souputníkům a přátelům tehdy patřili Karel Hlaváček, S. K. Neumann, Otokar Březina, Antonín Sova, Paul Leppin a také celá řada zahraničních autorů spjatých s dekadencí a symbolismem, ale později i novoromantismem a novoklasicismem. K časopisu se časem přidala i významná knižní řada.
Moderní revue nejednou ocitla „v nejradikálnějších proudech“, jak vzpomíná Jiří Karásek ze Lvovic. Musela čelit cenzuře a zákazům. Připomeňme například skandální oranžové číslo věnované Oscaru Wildeovi nebo Karáskovu básnickou sbírku Sodoma, která vyšla v Knihovně Moderní revue.
Vydávání časopisu ukončila až smrt Arnošta Procházky v roce 1925. (…)
Oba baladické příběhy se odehrávají ve staré Praze, kterou Leppin vášnivě miloval a svůj hold jí složil v mnoha svých prózách a básnických textech. Otto Pick dokonce Leppina nazval „trubadúrem staré Prahy“.
První povídka vypráví příběh jedné z postaviček starého města, chromého písaře Lenze. Navzdory postižení z něj sálá radost ze života, která jej nakonec neopouští ani když jeho domácnost stihne neštěstí.
V druhém příběhu se vypravíme do starého domu na vltavském nábřeží, kde po smrti rodičů spolu žijí tři sestry. Každá z nich je jiná, ale žijí v harmonickém souladu. Tragický obrat však nastává, když do jejich domu přichází mladý malíř a s ním i zhoubná láska.
Povídku Pražská legenda uvádíme v překladu Jana Grmely. Dům na nábřeží pro rozhlas přeložila Ingeborg Fialové a jde o první překlad této povídky do češtiny.
Paul Leppin. Povídka. Prostitutka se zpovídá ze svých hříchů a žaluje svět za jeho pokrytectví. Překlad Ingeborg Fialová. Pro rozhlas připravil Dominik Mačas. Účinkuje Richard Fiala. Režie Jakub Doubrava.
Natočeno 2024. Premiéra 21. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 28 min.).
Powered by WordPress