Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

24. 3. 2015

Na krásné vyhlídce 1/3 (1990)

Filed under: Četba na pokračování,Povídky — Premek @ 10:56

Jan Trefulka. Četba z rukopisné povídky. Pro rozhlas připravila Svatava Růžičková. Režie Eva Řehořová.

Účinkují Jan Zvoník, Ivana Valešová, Dita Kaplanová a Karel Bartoň.

Nastudovalo Brno v roce 1990. Repríza 16. – 18. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.; 3 x 30 min.) v cyklu Noční bibliotéka.

19. 3. 2015

Změna osvětlení (2014)

Filed under: Povídky — Premek @ 19:55

Julio Cortázar. Povídka argentinského spisovatele. Překlad Bohumila Límová. Připravil Petr Gojda. Režie Jaroslav Kodeš.

Účinkuje Aleš Procházka.

Natočeno 2014. Premiéra 14. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 29 min). Repríza 13. 2. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:33 h.) v cyklu Petr Pazdera Payne uvádí…; 13. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 29. 8. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Pozn.: Nečekejme od Cortázara snové přízraky ani stupňovanou nejistotu a šokující odhalení podle receptáře klasického hororu. I když slavný argentinský autor nepopíral, že jeho povídky lze považovat za fantastické, je v základu každé z nich prožitek změny či nejistý pocit nám dobře známý nebo snadno představitelný, a nikoli vědecká hypotéza či metafyzická abstrakce. Začínají zpravidla jako všední příhody obyčejných lidí v každodenních scenériích: školačka přijede na prázdniny ke známým na venkov, inženýr se vrací po dálnici do hlavního města, žena se při toulkách cizím krajem zastaví v provinční galérii, mladý muž ochutnává bonbóny, které pro něho připravuje jeho snoubenka… Skoro bychom řekli, že sama realita pracuje na autorově imaginaci a rozvíjí koncízně načrtnutý příběh. Jenomže co je vlastně realita, jež po chvíli rozostří obraz a začne se ukazovat v jiném, znepokojivě cizím osvětlení? Všechno, co si běžně uvědomujeme, je nám přiměřené, schematizované, interpretované. Jsme zvyklí vnímat skutečnost jako konkrétně prožitou situaci a sama otázka po smyslu věcí je svou povahou perspektivní a situační. Cortázar útočí na tento stereotyp proměnami a nejednoznačností situací, jež vytváří pro své postavy. Každá povídka je jakoby samostatně rozvrženou hrou, v níž máme zahlédnout cípek jsoucího světa a vytušit v náznaku pravdu života. Dychtivě hledanou i budoucí úzkost. (anotace)

Lit.: Mačas, Dominik: Rukopis nalezený v kapse, Konec hry, Boby a další povídky argentinského spisovatele Julia Cortázara. In web ČRo 3 Vltava, 30. srpen 2024 (článek). – Cit.: Každý jeho příběh sice začíná až neobyčejně všedně, v reáliích světa tak jak ho důvěrně známe. Stačí ale okamžik a tento obraz se nám začíná pozvolna rozostřovat. Sedm povídek Julia Cortázara uvádíme jeho k letošnímu 110. výročí narození. (….)

Julio Cortázar je jednou z hlavních postav boomu hispanoamerické literatury. Spolu s Carlosem Fuentesem, José Donosem, Gabrielem García Márquezem a Mariem Vargasem Llosou tvoří onu bájnou pětici autorů, jejichž romány objevily světu literární bohatství Latinské Ameriky.

Cortázar je stejně jako jeho souputníci autorem velkých románových děl, hlavní význam jeho díla ale spočívá v povídkách. Cortázar je totiž mistrem fantastické povídky, která má v Jižní Americe a konkrétně v laplatské oblasti nejen bohatou tradici, ale také ve 20. století čilý život – stačí zmínit o 15 let staršího Jorgeho Luise Borgese. Cortázar je Argentinec, který se narodil v Bruselu okupovaném Němci (26. 8. 1914) a zemřel v Paříži poté, co se na protest proti vojenskému režimu ve vlasti stal oficiálně Francouzem. Většinu života žil v Argentině, jinak na různých místech Evropy.

Hra a hravost se dá vztáhnout na celé dílo Julia Cortázara, pokud hravost považujme za širší alternativu humoru. Autorova lehkost vyprávění je zdánlivá, vše je pečlivě propočítáno, vypravěč je pečlivě vybrán. Smyslem Cortázarova psaní je vždy znejistit čtenáře – z obyčejných anekdot se stávají boje o život, nebo dokonce souboje o existenci a její smysl. Právě proto, že Cortázarovy povídky směřují od všedního, banálního, obyčejného, k meznímu, nadobyčejnému, existenciálnímu, jde tak trochu o hravý jazz 50. a 60. let, který swinguje k nečekaným akcentům, možná nečekaně temným rovinám, snad i k tangu. Vypravěč nás často ujišťuje, že se vlastně nic neděje, ale čtenář je veden k otázce: „Nic se neděje?“ a dále k jistotě: „Tady se něco děje, ale co?“. (….)

Povídka vystavěná na půdoryse rozhlasového vysílání a představ o člověku za mikrofonem. Herec podřadných a nesympatických rolí v rozhlasových hrách většinou moc dopisů nedostává. Tak je tomu i u vypravěče našeho příběhu. Když mu pak jednou přijde obdivný dopis na fialovém papíře od neznámé Luciany, nemůže se ubránit svým představám. (…)

Jak přišel Turek na Karlově mostě o svou šavli (2015)

Filed under: Povídky — Premek @ 19:17

Egon Erwin Kisch. Povídka pražského novináře. Překlad Jarmila Haasová-Nečasová. Připravila Marie Nováková. Režie Vít Vencl.

Účinkuje Ladislav Frej.

Natočeno 2015. Premiéra 12. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min) v cyklu Kabinet. Repríza 21. 4. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min) v cyklu Kabinet; 7. 1. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: anonym: Egon Erwin Kisch: Povídky se sbírky Pražská dobrodružství. In web ČRo 3 Vltava, březen 2015 (článek). – Cit.: Povídky Ze všech velkých zjevů tzv. pražské německé literatury se sžil E. E. Kisch s českým prostředím nejpevněji a nejdůkladněji. Jinak to ani nebylo možné, vždyť pro legendárního „zuřivého reportéra“ se touha vše poznat, vše vyzkoušet, být pokaždé „při tom“ stala celoživotní náplní.

Kisch, pocházející z tradiční městské židovské rodiny, v níž se narodil 29. dubna 1885, byl dokonalým ztělesněním kosmopolity a dobrodružného světoběžníka. Stejně jako dokonale poznal pražské šantány a podsvětí (výsledkem jsou mimo jiné román Pasák, 1914; črty Z pražských uliček a nocí, 1911; Pražská dobrodružství, 1920 a kriminalistické studie Pražský pitaval, 1931), pohyboval se v mocenských špičkách, objel svět, přičemž například v převleku za muslima putoval do Mekky, zlomil si nohu, když skákal z lodi do Austrálie, kam ho nechtěli pro jeho členství v komunistické straně pustit, v Dánsku se učil klaunem, pracoval jako potápěč, filmový statista atd. atd.

Při psaní svých reportáží se řídil krédem: Reportér nemá tendence, nemá co ospravedlňovat a nemá stanoviska. (more…)

Pochoutky pražské drobotiny a Karel May v Praze (2015)

Filed under: Povídky — Premek @ 18:56

Egon Erwin Kisch. Dvě povídky pražského novináře. Překlad Jarmila Haasová-Nečasová. Připravila Marie Nováková. Režie Vít Vencl.

Účinkuje Ladislav Frej.

Natočeno 2015. Premiéra 11. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min) v cyklu Kabinet. Repríza 20. 4. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min) v cyklu Kabinet.

Lit.: anonym: Egon Erwin Kisch: Povídky se sbírky Pražská dobrodružství. In web ČRo 3 Vltava, březen 2015 (článek). – Cit.: Povídky Ze všech velkých zjevů tzv. pražské německé literatury se sžil E. E. Kisch s českým prostředím nejpevněji a nejdůkladněji. Jinak to ani nebylo možné, vždyť pro legendárního „zuřivého reportéra“ se touha vše poznat, vše vyzkoušet, být pokaždé „při tom“ stala celoživotní náplní.

Kisch, pocházející z tradiční městské židovské rodiny, v níž se narodil 29. dubna 1885, byl dokonalým ztělesněním kosmopolity a dobrodružného světoběžníka. Stejně jako dokonale poznal pražské šantány a podsvětí (výsledkem jsou mimo jiné román Pasák, 1914; črty Z pražských uliček a nocí, 1911; Pražská dobrodružství, 1920 a kriminalistické studie Pražský pitaval, 1931), pohyboval se v mocenských špičkách, objel svět, přičemž například v převleku za muslima putoval do Mekky, zlomil si nohu, když skákal z lodi do Austrálie, kam ho nechtěli pro jeho členství v komunistické straně pustit, v Dánsku se učil klaunem, pracoval jako potápěč, filmový statista atd. atd.

Při psaní svých reportáží se řídil krédem: Reportér nemá tendence, nemá co ospravedlňovat a nemá stanoviska. (more…)

17. 3. 2015

Dvě cesty Toníka Dvořáka (2015)

Filed under: Povídky — Martin @ 11:17

Petr Stančík. Humoreska současného českého spisovatele. Připravila Eva Willigová. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Michal Pavlata.

Natočeno 2015. Premiéra 17. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min) v cyklu Kabinet. Repríza 25. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min) v cyklu Kabinet.

Lit.: anonym: Petr Stančík: Dvě cesty Toníka Dvořáka. In web ČRo 3 Vltava, březen 2015 (článek). – Cit.: Petr Stančík (jehož jméno je mezi nominovanými na cenu Magnesia Litera za prózu) je prozaik, básník, autor knížek pro děti a příležitostný dramatik. Do roku 2006 publikoval pod jménem Odilo Stadický ze Strdic.

Poslední autorův román, napsaný už pod vlastním jménem, má název Mlýn na mumie a v roce svého vydání (1914) vzbudil pozornost svou groteskně poživačnickou atmosférou (odehrává se v Praze roku 1866), přesahující místy i míru snesitelnosti pro útlocitného čtenáře.

Povídka Dvě cesty Toníka Dvořáka je rovněž poněkud rouhavá groteska. Začíná v roce 1857 a uvádí do děje Antonína Dvořáka s otcem, jak spolu vedou zvíře na porážku. Autora v tomto případě nezajímá Dvořákova hudba, ale jeho vztah k původnímu řemeslu – nebo lépe řečeno, Petr Stančík si ten vztah se všemi detaily vymýšlí. Povídka byla napsána pro humanitární organizaci Adra a spolu s dalšími vyšla v knize Miliónový časy.

16. 3. 2015

Sluneční zrnko (2005)

Filed under: Povídky — Martin @ 15:56

Lena Freyová. Pohádka z knihy Pohádky na dlani. Tvůrci nezjištěni.

Osoby a obsazení: vypravěč (Magda Hauserová), poutník (Dušan Baur) a lidé (Adriana Růžičková, Kateřina Jakubcová).

Premiéru vysílalo Rádio Proglas 2. 10. 2005 (15 min.). Repríza 15. 3. 2015 v cyklu Nedělní pohádka (Rádio Proglas).

Pozn.: Příběh z knížky Pohádky na dlani Leny Freyové, který mluví o tom, že i malý kousek světla může rozbít horu tmy, pokud věříme, že něco dokážeme. …Kdo se toulá světem a nespěchá, stává se poutníkem. A jeden takový poutník se dostal až do severního kraje, kde se lidé báli krutého pána z hor, protože odváděl lidi do skalního města a oni už se nikdy nevrátili. Poutník se odhodá do tajemného sklaního města jít a všechny vysvobodit. Pomůže mu někdo? A bude si vědět rady? (anotace Rádia Proglas)

15. 3. 2015

Dědictví (2014)

Filed under: Povídky — Martin @ 15:05

Kateřina Tučková. Dvě povídky. Pro rozhlas připravila Tamara Salcmanová. Režie Miroslav Buriánek.

Účinkují Zora Kostková, Miloslav Krejsa, Jana Kubátová, pedagogové dramatických oborů ZUŠ.

Natočeno Tvůrčí skupinou Regiony Český rozhlas Plzeň v roce 2014 (30 min.). Premiéra 14. 3. 2015 (ČRo 2 Praha, 22:00).

Lit.: anonym: Kateřina Tučková: Dědictví. In web ČRo 2 Praha, březen 2015 (anotace). – Cit.:  Povídka Dědictví je drobná próza, kterou najdete vedle prací jiných českých autorů ve sbírce O lidech a psech. Laskavé vyprávění o tom, že před vztahy a genetickou zátěží nejde utéci, předkládáme posluchačům ve dvou podobách. Na druhé variantě, té poloprofesionální, se podíleli pedagogové dramatických oborů ZUŠ, účastníci odborného semináře v Českém rozhlase Plzeň.

Kateřina Tučková patří mezi naše současné velmi úspěšné spisovatelky. Narodila se roku 1980 v Brně, žila v Moutnicích, Kuřimi, v současné době žije střídavě v Brně a v Praze. Do podvědomí čtenářů se zapsala velice úspěšným románem Žitkovské bohyně, který se záhy dočkal i divadelní adaptace a za který autorka dostala literární Cenu Josefa Škvoreckého a Cenu čtenářů české knihy.

Žid Süss (20??)

Filed under: Povídky,Slovenské — Martin @ 13:06

Lion Feuchtwanger. Ukázka z románu. Tvůrci nezjištěni.

Čte Alfréd Swan.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 20?? pro cyklus Svetová čítanka (10 min.). Repríza 12. 3. 2015 (SRo 8 Rádio Litera).

12. 3. 2015

Dva loupežnické příběhy (2015)

Filed under: Povídky — Martin @ 16:33

Zdeněk Vyhlídal. Pohádky z knihy Starobylé pohádky. Tvůrci nezjištěni.

Osoby a obsazení: vypravěč (Dušan Baur), náčelník loupežníků (Lubor Přikryl), kočí, král (Pavel Zgarba) a Ondřej, mistr loupežnický (Pavel Chaloupka).

Připravilo Rádio Proglas v roce 2015 (27 min.). Premiéra 8. 3. 2015 v cyklu Nedělní pohádka (Rádio Proglas, 14:00-14:30).

Pozn.: Hostinský Bartoloměj bude mít v téhle pohádce hodně štěstí, jinak by nemohl vyhrát nad bandou loupežníků. Ale jestli to bude opravdová výhra, to musíte zjistit sami. Mládeneček Ondřej by se měl vyučit u poctivého mistra bednáře, ale kdo ví, jakému se vyučí řemeslu, když jeho pán je vůdce loupežníků. (anotace ČRo)

9. 3. 2015

Schéma románu z Klamovky (2015)

Filed under: Povídky — Premek @ 17:19

Egon Erwin Kisch. Povídka pražského novináře. Překlad Jarmila Haasová-Nečasová. Připravila Marie Nováková. Režie Vít Vencl.

Účinkuje Ladislav Frej.

Natočeno 2015. Premiéra 10. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min) v cyklu Kabinet. Repríza 19. 4. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min) v cyklu Kabinet.

Lit.: anonym: Egon Erwin Kisch: Povídky se sbírky Pražská dobrodružství. In web ČRo 3 Vltava, březen 2015 (článek). – Cit.: Povídky Ze všech velkých zjevů tzv. pražské německé literatury se sžil E. E. Kisch s českým prostředím nejpevněji a nejdůkladněji. Jinak to ani nebylo možné, vždyť pro legendárního „zuřivého reportéra“ se touha vše poznat, vše vyzkoušet, být pokaždé „při tom“ stala celoživotní náplní.

Kisch, pocházející z tradiční městské židovské rodiny, v níž se narodil 29. dubna 1885, byl dokonalým ztělesněním kosmopolity a dobrodružného světoběžníka. Stejně jako dokonale poznal pražské šantány a podsvětí (výsledkem jsou mimo jiné román Pasák, 1914; črty Z pražských uliček a nocí, 1911; Pražská dobrodružství, 1920 a kriminalistické studie Pražský pitaval, 1931), pohyboval se v mocenských špičkách, objel svět, přičemž například v převleku za muslima putoval do Mekky, zlomil si nohu, když skákal z lodi do Austrálie, kam ho nechtěli pro jeho členství v komunistické straně pustit, v Dánsku se učil klaunem, pracoval jako potápěč, filmový statista atd. atd.

Při psaní svých reportáží se řídil krédem: Reportér nemá tendence, nemá co ospravedlňovat a nemá stanoviska.

Po 1. světové válce, jíž se účastnil na srbské frontě, se v červnu 1919 stává členem Komunistické strany Rakouska. V létě 1920 se vrací do Prahy a sbližuje se s českou divadelní avantgardou kolem Emila Artura Longena a také s Jaroslavem Haškem. Z této doby (1921) pochází Kischova proslulá komedie Nanebevstoupení Tonky Šibenice. O rok později Prahu na více než deset let opouští a stěhuje se do Berlína. Tam působil jako dopisovatel Lidových novin a samozřejmě přispíval do řady dalších tiskovin.

Po uchopení moci nacisty a požáru říšského sněmu v roce 1933 byl jako jeden z prvních zatčen (od roku 1925 byl členem Komunistické strany Německa), ale po intervenci československých úřadů musel být propuštěn – Kisch nikdy nepřestal být občanem ČSR. Střídal pak Prahu s Paříží, zapojil se do činnosti německého antifašistického exilu, v uniformě interbrigadistů byl na frontě španělské občanské války.

V prosinci 1939 znovu musí uprchnout, tentokrát již z Evropy – odchází do USA a pak se usazuje v Mexiku, kde působí v organizaci Svobodné Německo. V březnu 1946 se již těžce nemocný Kisch vrací do Prahy, znovu se plně zapojuje do žurnalistické činnosti. Plánovanou knihu o poválečném Československu však již nedokončil. Roku 1948 zemřel.

Texty z jeho Pražských dobrodružství jsou humorné i dojemné příběhy z pražské periférie i uměleckých kruhů. Připomínáme si jimi nejen atmosféru staré Prahy, ale i 130. výročí narození pražského novináře (29. dubna 1885).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress