Vladimír Mirněv. Novela sovětského spisovatele. Překlad a rozhlasová úprava Jiří Lexa. Hudební spolupráce Iva Valentová. Režie Josef Menzl.
Účinkují Jiřina Petrovická, Rudolf Jelínek, Jorga Kotrbová, Ladislav Frej, Jiří Knot a Ladislav Županič.
Natočeno 1981. Premiéra 15. 3. 1981 (Vltava, 21:50 – 22:50 h.) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 15. 5. 1984 (Vltava, 11:30 h.); 17. 9. 1986 (Vltava, 13:00 h.).
Růžena Svobodová. Pro rozhlas připravil Ivan Němec. Režie Eva Řehořová.
Účinkují Aranka Lapešová, Jan Fiala a Eva Řehořová.
Natočeno v Brně v roce 1994. Premiéra 10. 3. 1994 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 26 min.) v cyklu Příběhy a Cyklus povídek z tvorby českých autorek – IV. Repríza 9. 11. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: in: Dámský večer. In Rozhlas 11/1994 (28. 2. 1994), s. 8 (článek). – Cit.: Když první den nového roku 1920 zastavila náhle smrt již dlouho nemocné srdce Růženy Svobodové, napsal o ní o den později Karel Čapek v Národních listech, že „byla v nejniternějším smyslu pokračovatelkou Boženy Němcové. Nikoliv po stránce lidoznalecké, ale po stránce vřelé, ladné ženskosti, jež proniká dílo obou těchto žen.“ Jeho nekrolog pak pokračoval výstižnou charakteristikou jejich postav, jež „jsou ozářeny čistotou příliš dokonalou nebo zastíněny temněji než činí právě život“; a v její tvorbě nachází i „sladké, obrázkově sličné metafory“, které leží na všem svou lehkou, ale umělou zdobou“.
Typickým rysem díla Růženy Svobodové je skutečně sklon k jistému dekorativnímu přetížení, jímž se některé jeji prózy vzdalovaly od skutečnosti. Ve své tvorbě prošla dosti složitým vývojem a i když se tradičně řadí k předním představitelkám českého impresionismu, nacházíme v jejím díle prvky naturalistické i názvuky symbolismu. Příběhy dívčích a ženských duší, podvedených ve svém roztoužení a zrazených ve svých vysněných ideálech a představách, v nichž stále řežaví dychtivost po láskyplném životním svazku, prolínají takřka celou její tvorbou. Ženské postavy jejích povídek jsou často utloukány tisnivým maloměšťáckým prostředím, dusí se nudou v opakujícím se schématu rodinného i společenského žití, citově živoří a s bolesti sledují, jak jejich láska okorává.
Povídky Růženy Svobodové nevynikají dramatickým nebo prudkým dějovým spádem; jejich dialog plyne leckdy nevzrušivě v nepříliš živém rytmu. Umělecká síla autorky se spíše projevuje v reflexivních úvahách, v prokreslení detailů a v popisu dílčí nálady nebo celkové atmosféry. Svědčí o tom i její povídka nazvaná Dámský večer.
Růžena Svobodová. Povídka ze sbírky Černí myslivci. Účinkuje Jana Andresíková. Režie Miroslava Valová.
Natočeno v roce 1972. Premiéra 23. 4. 1973 (Vltava, 15:30 – 16:00 h.). Repríza 8. 11. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 30 min.).
Louis Bromfield. Ukázka z románu. Překlad Emanuel Tilsch a Taťána Tilschová. Připravila Svatava Slavíková. Úvodem hovoří Josef Meruňka.
Připravilo Brno v roce 1977. Premiéra 14. 10. 1977 (Praha, 21:40 – 21:50 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.
Louis Bromfield. Ukázka z románu amerického spisovatele. Překlad Emanuel Tilsch a Taťána Tilschová. Připravil Tomáš Lec. Režie Karel Žalud.
Přednes Vlasta Fabianová.
Premiéra 16. 3. 1981 (Vltava, 11:30 h.). Repríza 26. 4. 1981 (Praha, 15:40 – 16:10 h.).
Gustav Flaubert. Povídka. Překlad Marie Úlehlová-Tilschová. Rozhlasová úprava a režie Josef Melč.
Čte Olga Scheinpflugová a Zdeněk Kryzánek.
Natočeno 1967. Premiéra 1. 4. 1967 (Československo II, 19:30 – 20:30 h.) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 26. 5. 1967 (Československo I, 20:00 – 21:00 h.); 29. 6. 1967 (Československo II, 16:00 – 17:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou; 28. 12. 1967 (Československo, 16:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou; 10. 11. 1968 (Třetí program, 18:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou; 14. 11. 1968 (Třetí program, 15:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou; 20. 8. 1969 (Československo, 9:00 h.); 5. 12. 1982 (Praha, 15:00 h.) v cyklu Vybrali jsme pro vás; 15. 3. 1993 (Praha, 2:00 h.).
Elena Lacková. Povídka o mocné roli hudby, písni žalobnici a nejedněch rozbitých houslích. Český překlad Milena Hübschmannová. Režie David Tišer (1) a Radim Nejedlý (2).
Čte Kamila Mitrášová (1) a Bára Barbora Hrzánová (2).
Nahráno v Nahrávacím studiu George Lukase v létě 2022. Vydalo Museum of Romani Culture v roce 2022 v cyklu Phabaľin: audiopovídky romských autorů. K poslechu zde.
Tera Fabiánová. Povídka. Režie David Tišer (1) a Radim Nejedlý (2).
Čte Michal Žolták (1) a Jan Cina (2).
Nahráno v Nahrávacím studiu George Lukase v létě 2022. Vydalo Museum of Romani Culture v roce 2022 v cyklu Phabaľin: audiopovídky romských autorů. K poslechu zde.
Pozn.: Mohl by to být příběh o jednom romském pracantovi, věčném nespokojenci a kverulantovi, kdyby ale jeho základem nebyly autorčiny dobové postřehy o postavení Romů v padesátých letech. (anotace)
Lit.: anonym: O povídce So džalas o Miškas sune / Co se Miškovi zdálo. In web Rommuz.cz, 2022 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: (…) Tera Fabiánová patří ke generaci nejstarších romských autorů v Česk(oslovensk)u a zároveň je řazena mezi autory nejvýznamnější. Je autorkou povídek, veršů, novel. Stala se inspirací pro další generace romských literátů. K poslechu jme vybrali její zřejmě vůbec nejstarší (cca 2. polovina 50. let) povídku So džalas o Miškas sune / Co se Miškovi zdálo. Jde oalegorické vyprávění o tom, co v dobách socialismu, provázeného převýchovou „zaostalých občanů cikánského původu“ v „soudruhy cikány“, prožije mladý Rom po své smrti v nebi.
Pod názvem Cikánův sen byla v roce 1960 povídka zdramatizována Československým rozhlasem v režii Josefa Melče a podání Jany Hlaváčové, načež byla oceněna jako jedna z nejlepších povídek roku. Z pořadu se však zachoval pouze scénář.
Název povídky alternuje také s několika dalšími jako Le Romeskero suno / Sen Cikána nebo Co se Romovi zdálo. Pod tímto názvem měla být povídka (vedle jiných děl T. F. – Jak jsem chodila do školy, Eržika) zařazena do M. Hübschmannovou v 70. letech připravovaného výboru romské literatury a dokonce měla celý výbor titulovat.
Povídka byla uveřejněna v časopise Romano džaniben (2000) a zařazena do výboru Čalo voďi / Sytá duše (2007).
„(…) Dnešním (mladým) lidem, kteří onu dobu nepamatují, patrně kontext slov jako „soudruh“, „předseda závodního výboru“ a podobně mnoho neřekne. Přesto se domníváme, že povídka Tery Fabiánové není jen archivním textem, který dokumentuje vývoj její tvorby, ale že má nadčasovou platnost alespoň pro toho, kdo si její symboliku dovede zobecnit.“ (Milena Hübschmannová, Romano džaniben, 2000)
Tera Fabiánová. Povídka.
Čte Margita Lázoková (1) a Barbora Bára Hrzánová (2).
Nahráno v Nahrávacím studiu George Lukase v létě 2022. Vydalo Museum of Romani Culture v roce 2022 v cyklu Phabaľin: audiopovídky romských autorů. K poslechu zde.
Pozn.: Při příležitosti výročí narození Tery Fabiánové, jedné z klíčových osobností romského literárního života, vám 15. října zpřístupňujeme bonusový materiál audiopovídek – báseň Phosaďi luluďi / Bodlák, v podání Margity Lázokové a Barbory Hrzánové. Báseň Phosaďi luluďi / Bodlák byla publikována v časopise Romano džaniben 7 (3), str. 72-87. K básni je rovněž zpracována metodika pro výuku romštiny (publikovaná na stránkách Romano džaniben). (anotace)
Andrej Giňa. Povídka. Když se dva staří známí potkají ve vlakovém kupé, mohou cokoli, jen ne mlčet. Kdo by ale čekal vodopád jemných vtípků, kterými jeden druhému nečekaně vyjádří úctu? Český překlad Jana Kramářová. Režie David Tišer (1) a Radim Nejedlý (2).
Čte Milan Kroka (1) a Michal Bumbálek (2).
Nahráno v Nahrávacím studiu George Lukase v létě 2022. Vydalo Museum of Romani Culture v roce 2022 v cyklu Phabaľin: audiopovídky romských autorů. K poslechu zde.
Powered by WordPress