Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Martina Adlerová. Povídka. Dramaturgie Martina Toušková. Zvukový mistr Michal Kolář. Režie Martina Schlegelová.

Čte Věra Hlaváčková.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2022. Premiéra 10. 4. 2022 (ČRo České Budějovice). Repríza 15. 2. 2026 (ČRo České Budějovice, 14:05 h. 21 min.) v cyklu Čtení na neděli.

Lit.: Toušková, Martina: Waldemara, veselá vdova. Příběh ženy, která se po smrti manžela rozhodne, že teď už bude jenom šťastná. In web ČRo České Budějovice, 15. 2. 2026 (článek). – Cit.: S manželem spolu byli dlouhé roky. Hlavně kvůli dceři. A teď? Jen si to představte! Už žádné poznámky o rostoucím pozadí, už žádné výčitky ohledně peněz poslaných do psího útulku, už nikdy nebude Waldemara muset vytahovat z vany láhve od piva, večer místo povinných zpráv detektivka… Konečně svoboda! (…)

Příběh ženy, která se po smrti manžela rozhodne, že odteď už bude jenom šťastná, co nejdřív vyrazí na potulku a na jejím záhonku nikdy nebude růst rebarbora, napsala jihočeská autorka Martina Adlerová.

Povídka Waldemara, veselá vdova vyšla v souboru Ostrov žen. Povídky o rebelkách, trosečnicích a lesních žínkách autorka pojmenovala křestními jmény hrdinek i antihrdinek od A do Ž. V anotaci ke knize, kterou v roce 2021 vydalo pražské nakladatelství NOVELA BOHEMICA, se píše, že je to kniha o ženách a pro ženy a také pro silné muže.

Rozhlasovou podobu dostala Waldemara, veselá vdova v roce 2022. Ve studiu Českého rozhlasu České Budějovice hlas hrdince propůjčila herečka Jihočeského divadla Věra Hlaváčková.

Martina Adlerová je učitelkou angličtiny a češtiny. Proměny stále alternativnějšího českého školství a životní příběh mladé kantorky se odrážejí v její první vydané próze K tabuli půjde vrah. Pro ženy (a pro silné muže) je určena její další kniha Ostrov žen s podtitulem Povídky o rebelkách, trosečnicích a lesních žínkách. Pro Český rozhlas České Budějovice píše a načítá ranní Rozhlasové sloupky.

Je držitelkou 1. danu v judu, jezdkyní na koloběžce, lektorkou sebeobrany, bojovnicí za práva stromů. Ve volném čase mluví s kočkami, běhá se psy a pořád se nestačí divit.

František Herites. Povídka. Dramaturgie Hana Krejčová. Zvukový mistr Pavel Schober. Režie Aleš Vrzák.

Čte Daniela Bambasová.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2001. Repríza 22. 2. 2026 (ČRo České Budějovice, 14:05 h.; 20 min.) v cyklu Čtení na neděli.

Lit.: Toušková, Martina: František Herites: Zjevení. Příběh o jednom manželství z rozumu. In web ČRo České Budějovice, 22. 2. 2026 (článek). – Cit.: Johanka měla za sebou dvacítku a vedle sebe partii, která se neodmítá. Pan Habart byl muž spořádaný, vynikajícího postavení, pod penzí, mírný a shovívavý. V manželství s ním nebyla svrchovaně šťastná, ale ani nešťastná. Jen té lásky se jí nějak nedostávalo… (…)

Příběh o jednom manželství z rozumu napsal František Herites, rodák z Vodňan na Strakonicku, autor mnoha povídek a fejetonů zachycujících život na maloměstě. (…)

František Herites se narodil v únoru roku 1851 ve Vodňanech do rodiny místního lékárníka a purkmistra města. Po maturitě na píseckém gymnáziu studoval farmacii na univerzitě v Praze a ve Štýrském Hradci. Poté působil v lékárnách v Rožnově pod Radhoštěm, Netolicích a Praze.

Po otcově smrti v roce 1883 převzal lékárnu v rodných Vodňanech. To už byl ale zároveň i literárně činný. Od pultu lékárnického odbíhal do pokojíku za lékárnou, aby tam psal.

Na delší čas si z vodňanské lékárny „odskočil“ v roce 1893, kdy s rodinou odjel do Ameriky a jako novinář tam zůstal celý rok. V 90. letech byl několik let také starostou ve svém rodném městě. Ve funkci se mimo jiné zasloužil o napojení jihočeských Vodňan na železnici a byl iniciátorem založení městské galerie.

Finančně se mu ale příliš nedařilo, v roce 1896 musel prodat zadlužený rodný dům i lékárnu na náměstí a odstěhoval se do Prahy. Rád by býval sehnal místo stálého redaktora v některém časopise, nakonec se ale stal revizorem lékárnických účtů, sekretářem lékárnického grémia a redaktorem Časopisu českých lékárníků. U toho zůstal až do penze.

František Herites je autorem mnoha povídek a fejetonů zachycujících život na maloměstě. Ve své době byl hojně čten. Literární a dokumentární cenu neztratily Vodňanské vzpomínky (1904) na jeho literární přátele Julia Zeyera a Otokara Mokrého.

Po nezdařené oční operaci oslepl a poslední roky strávil střídavě v Praze a ve Vodňanech v péči své dcery. František Herites zemřel v roce 1929 v Praze, pochován je v rodinné hrobce ve Vodňanech.