Rozhovor s výtvarnicí a ilustrátorkou Kateřinou Boudriot Bažantovou, známou také pod pseudonymem Ktaiwanita. Připravila Šárka Jančíková.
Hovoří Kateřina Boudriot Bažantová (pseud. Ktaiwanita).
Natočeno 2026. Premiéra 21. 3. 2026 v rámci pořadu Z Čech až na konec světa a zpět 2026/12 (ČRo 3 Vltava, 8:20 – 8:50 h.).
Lit.: anonym: Kateřina Bažantová. In web Knihy Dobrovský, b. d. (článek). – Cit.: Kateřina Boudriot-Bažantová alias Ktaiwanita je česká ilustrátorka. Vystudovala Výtvarnou školu Václava Hollara a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, obor animovaný film. Prioritně se v současné době věnuje ilustracím knih, zvláště těm dětským a tvorbě knižních obálek v Paříži, kde od roku 2012 žije.
Jako scénáristka však spolupracovala i na televizních pořadech a divadelních představeních v České republice, zejména divadla Vosto5. Je také spoluzakladatelkou galerie a sítotiskového studia Hygienická stanice v Praze na Vinohradech a členkou umělecké skupiny Hura Kolektiv.
„Já jsem vášnivá čtenářka odmala, knížka je pro mě ten nejlepší dárek a do knížek taky asi investuju nejvíc peněz. A samozřejmě si to vyčítám při každém stěhování. Ale vůbec vám nedokážu říct, která literatura mě oslovuje nejvíc – s věkem se to hodně mění. V knihovně tak mám knížky, které jsem v nějakých obdobích milovala a dneska už jsem jinde, ale nevzdala bych se jich, protože když si nad nimi sednu, zase se vrátím do doby, kdy mě oslovovaly a můžou mi tak něco říct o mně samotné.“
Kateřina Bažantová Boudriot je držitelkou několika prestižních ocenění – ceny Komiksfestu Arnal (2012), ceny Muriel za komiks Pippo (2013) a ceny za nejlepší obálku roku Akademie SFFH (2016).
Po dílech, se kterými se již český čtenář seznámil, jako je komiks Pippo a zlatý brouk, světélkující kniha pro děti Co skrývá noc a vtipná a interaktivní kniha s detektivními úkoly pro děti Případy detektiva Ťopa, se Kateřina Bažantová nyní představuje svými úžasnými ilustracemi ke knize Lymana Franka Bauma Čaroděj ze země Oz. Tato klasická a mnohokrát zfilmovaná pohádka potěší každého.
„Čaroděj ze země Oz je moc hezký příběh, ale má u nás takové stigma přebarveného splácaného amerického muzikálu, a spousta lidí v Evropě ho vnímá jako něco nevkusného. Knížku proto třeba ani nikdy nečetli, anebo jí vnímají jako něco, co neměli v dětství moc rádi. Když jsem se probírala všemi možnými mezinárodními vydáními, jsou si všechna podobná, protože ilustrátoři se drží toho původního amerického vzoru jako nějakého kánonu. Řekla jsem si, že se na tuhle tradici úplně vykašlu, a vytvořím si vizuál podle sebe. Jako kontrast k té tradiční přebarvenosti jsem se rozhodla dát si omezení jen na tři barvy. Hrozně mě pak potěšilo, když mi potom spousta lidí říkalo, jak je překvapilo, jaký že je ten Oz vlastně milý příběh, a že je moje ilustrace pobídly se na něj podívat jinak a že ho odteď mají rádi.“