Veronika Hurdová. Kompletní audiokniha. Režie Markéta Jahodová.
Čte Pavel Soukup.Matouš Ruml, Veronika Hurdová, Veronika Lazorčáková.
Natočeno 2026. Vydal OneHotBook 1. 10. 2026 (1 CD MP3, katalogové č.: AK1037). Ukázka k poslechu zde.
Lit.: Hurdová, Veronika: Jestli vás tohle nepřesvědčí, abyste se do mých nových povídek pustili, tak už asi nic. In Facebook, 10. 9. 2026 (status). – Cit.: Když jsme pro audioknihu vybírali hlas, který by seděl k povídkám Ptakopysk, Koule a Půjdeme do zoo, měla jsem jasno: musí to být Pavel Soukup.
Jeho hlas budete znát zřejmě nejvíc z dabingu, když si vybavíte českého Arnolda Schwarczeneggera, Bruce Willise nebo Anthonyho Hopkinse.
Já ale miluju hlavně audioknihy v jeho podání. Definitivně si mě získal u trilogie Medvědín od Fredrika Backmana. Když tam na dojemných místech roztřásl ten svůj podmanivý témbr a proložil to správnými pauzami, brečela jsem, i když jsem si říkala, že to určitě jen dobře hraje.
Nemohla jsem se víc plést.
Pavel je v první řadě neuvěřitelný profík. Přišel do studia připravený tak, že četl celé odstavce bez jediné chybičky. Výraz tomu propůjčil snad ještě lepší, než jsem slyšela při psaní v hlavě.
Režisérka i zvukařka se smály nahlas, protože komické postavy a scény čte se skvělou dynamikou.
Tiše jsem seděla, poslouchala a skoro zapomínala dýchat, i když už znám každé slovo povídek nazpaměť.
Když pak Pavel přišel za námi do režie, tak první, co řekl, bylo: “Já jsem tak rád, že u nás máme chytrý a vtipný autorky, co umí psát krásnou češtinou. Moc vás takových není.”
“Ale je!” oponovala jsem.
“To si jenom myslíte. Na načítání téhle knížky jsem se opravdu těšil.”
A pak že “To nebude nikdo číst”.
Celou dobu, co jsme si povídali, z něj sálala obrovská pokora k řemeslu, laskavost a skromnost. Fakt krásný člověk. Nenapadá mě nikdo, u koho by hlas tak moc seděl k osobnosti.
Taky se ptal, jestli jsem prý studovala Matfyz. A byl strašně hodný na Jeníčka, kterého jsem vzala s sebou na natáčení, protože bez nočních rozhovorů s ním o fyzice a matice by tahle knížka asi nevznikla.
Když pak Pavel odešel zpátky do studia, aby se pustil do dojemné a trochu možná smutné povídky Půjdeme do zoo, tak se mu tam v jednu chvíli roztřásl hlas.
“A je to tady,” říkala jsem si. “Fakt skvěle to hraje!”
Když vtom se ze studia ozvala samomluva: “No tááák, Pavle, nedojímej se tak. Můžem to dát ještě jednou?” Ten pan Herec, co načetl už tolik audioknih, že jenom přečíst jejich seznam trvá asi tak hodinu, se opravdicky dojímá.
Za mě není nic krásnějšího, než když interpret textem opravdu žije. Za tohle setkání jsem fakt vděčná. Ty audiopovídky budou boží.