Ota Pavel. Režie Jan Jiráň.
Čte Petr Vacek.
Natočeno 2009. Plánovalo Tympanum na 1. 4. 2010 (2 CD, nezkrácená četba). Nevydáno. Později vznikla dramatizace u nakladatelství Popron.
Pozn.: Půvabná Pohádka o Raškovi z roku 1974 je malým exkursem do možnosti tvůrčí fantazie autora, dokladem jeho schopností, vynalézavosti a hravosti. Pavlův krok do pohádkové (a přece pravdivé) říše snů a skutečnosti je úhrnem radostné, inspirativní čtení. (anotace)
Pavol Janík. Hudební dramaturgie Lýgia Vojtková. Mistr zvuku Imrich Adamko. Dramaturg Ján Tužinský. Režie Igor Hrabinský.
Účinkují Róbert Roth a Martin Kaprálik.
Natočeno 12. 1. 2006. Plánovaná premiéra 2. 2. 2006 (Rádio Slovensko, 20:06 h.), neodvysíláno.
Lit.: Janík, Pavol: Cenzura v Slovenském rozhlase. In Obrys/Kmen 8/2006 (24. 2. 2006; zpráva + ukázka textu). – Šéfredaktor Rádia Devín, stanice Slovenského rozhlasu, Silvester Lavrík po vyslechnutí realizované nahrávky 12. 1. 2006 zakázal vysílat rozhlasovou hru předsedy Spolku slovenských spisovateľov Pavla Janíka Bez zábran, jejímž dramaturgem je Ján Tužinský, režisérem Igor Hrabinský, hudební dramaturgyní Lýgia Vojtková a mistrem zvuku Imrich Adamko. V díle účinkují herci Róbert Roth a Martin Kaprálik. Premiéra hry byla plánována na 2. 2. 2006 ve 20.06 hod. na stanici Rádio Slovensko. Rozhlasová hra reflektuje psychosociální konstanty společenského vývoje a charakterů na pozadí klíčových změn nejnovějších slovenských dějin, přičemž se dotýká mnohých tabuizovaných politických témat. (more…)
Roman Ráž. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1969.
Autorská prémie Českého literárního fondu za rok 1969.
Pozn.: Je možné, že hra nebyla nastudována.
Lit.: anonym: K výsledkům soutěže na rozhlasovou hru. In Rozhlas 20/1969 (5. 5. 1969), s. 7 (článek).
Michail Šolochov (Tichý Don). Dramatizace Jaromír Ptáček. Hudba Jiří Smutný. Režie Josef Melč.
Osoby a obsazení: vypravěč (Josef Patočka), Grigorij Melechov (Jan Tříska), Pantělejev Prokofjevič Melechov, statkář, jeho otec (Felix le Breux), Vasilisa Iljinična, jeho žena, Grigorijova matka (Antonie Hegerlíková), Štěpán Astachov (Jiří Vala), Axinja, jeho žena (Jana Andresíková), její otec (Ilja Prachař), její matka (Zora Jiráková), Axinjin bratr (Jiří Klem), Petr Melechov, Grigorijův bratr, setník (Miroslav Moravec), Jelizaveta (Eva Dudková), Koršunov (František Krahulík), strážmistr (Karel Houska), voják (František Hanus), Mochov, kupec (Oldřich Musil), Grišaka, staříček (František Kovářík), Michail Tomilin, dělostřelec (Josef Větrovec), zpěvák (Ilja Prachař), stařena (Eva Foustková), sedláček (Jiří Němeček), Petr (Václav Bouška), Natalie (Bohumila Dolejšová), její otec (Vladimír Leraus), její matka (Blanka Waleská), první Melechov (Josef Velda), druhý Melechov (Zdeněk Hodr), soudce (Otomar Korbelář), svědci (Milan Mach, Oldřich Velen), Listnickij (Bohumil Švarc), Franja, služebná (Helga Čočková), správcová (Jaroslava Drmlová), hlas (Jiří Pick), správce (Oldřich Lukeš), vozka (Karel Fořt), vojáci (Milan Mach, Alfréd Strejček, Jan Řeřicha, Josef Velda), Darja (Hana Houbová), Prochor (Alfréd Strejček), plukovník (Ladislav Boháč), Jevgenij (Miroslav Masopust), Vitalij (Jiří Klem), Chocholatý (František Hanus), zajatec (Josef Chvalina), vozka (Vladimír Huber), žid (Vladimír Švec), zběhové (Jaroslav Kepka, Miroslav Moravec), voják (Zdeněk Martínek), písař (Miroslav Masopust), lékař (Vlastimil Fišar), velitel (Gustav Opočenský), plukovník (Karel Houska), zásobovatel (Oldřich Musil), stařec (Josef Patočka), sedlák (Jiří Němeček), ošetřovatelka (Bohumila Dolejšová), Bunčuk (Jiří Holý), Darja (Karolina Slunéčková), mužský chór (Václav Vydra II., František Kovářík, Vladimír Hlavatý), ženský chór (Ludmila Roubíková, Libuše Havelková, Věra Petáková, Vlasta Jelínková, Ludmila Burešová).
Natočeno 25. 9. – 22. 12. 1970 (R 34, R 31) a 8. 3. – 1. 6. 1971 (studio 6).
Pozn.: Původně bylo plánováno dvanáct dílů, natočeno bylo jen pět. Seriál nebyl nikdy odvysílán. Plánované premiéry prvních tří částí: 7. 4., 14. 4. a 21. 4. 1971.
Lit.: Ptáček, Jaromír: Pod širákem rozhlasu III.. In Divadelní noviny 16/2002 (paměti). – Cit.: (…) Režisér Josef Melč připravuje jeho dramatizaci Šolochova Tichého Donu. Proč právě Šolochova, kterého jinak nesnáší? Třeba pro ty hekatomby smrti. Pro chorovod jmen těch, kteří už jenom byli. Během práce se vrací k textům, které ho kdysi dávno ochromily – k Savinkovovu Koni plavému a koni rzivému. Také jedna z těch knih, které se mu teď naléhavě vynořují ze zmatené minulosti. A Josef Melč sám! V mládí se rozhodl putovat po stopách Ježíšových a snad jakýmsi zázrakem i putoval… Každé setkání je znovu a znovu sbližovalo. Nadšení po poslechu. A sprcha z vedení, které rozhodlo, že je pojetí příliš existencionální. Šéf hudební redakce dospěje k názoru, že by měl autor zaplatit náklady natáčení (300 000 Kčs). Nic na tom nemění ani mimořádný výkon Jana Třísky v hlavní roli. Nakonec je záležitost jakoby zapomenuta. Zbývají natočené pásky, které mohou být na příkaz kteréhokoli vedoucího kdykoli smazány. (…)
Jaromír Ptáček. Režie Jaromír Ptáček.
Obsazení nezjištěno.
Natočeno 1969. Nikdy nevysíláno, smazáno 1969.
Pozn.: Inscenace, kriticky se vyjadřující k Srpnu 1968 a událostem následujícím, byla natočena jen proto, že její realizaci již Čs. rozhlas zaplatil. Ihned po dokončení byla smazána. V zahraničí byla nastudována pod názvem I kdybychom se odmlčeli…
Hra o posledních okamžicích chilského presidenta při převratu vedeném vojenskou juntou. Jaromír Ptáček. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Josef Melč.
Osoby a obsazení: president Allende (Karel Höger), vyjednavač (Luděk Munzar), Allendeho žena (Jiřina Petrovická), plukovník (Jan Libíček), generál (Martin Růžek).
Natočeno 1974, nikdy nevysíláno (70 min.). Natočena druhá verze.
Pozn.: Vznikla také německá inscenace, nastudoval Norddeutscher Rundfunk v roce 1975.
Lit.: Czech, Jan: O rozhlasové hře. Praha: Panorama, 1988, s. 125 – 126.
Lit.: Ptáček, Jaromír: Pod širákem rozhlasu III.. In Divadelní noviny 16/2002 (paměti). – Cit.: (…) Práce v dramaturgii je svízelnější, než kdy před tím. Pochopí ale, že je možné využít současného dění ve světě k takovým politickým námětům, které by zrcadlily dění místní. Příležitost poskytnou události v Chile. Nemá nejmenší tušení o tom, co se tam dělo. Nezná programy tamních politických stran ani situaci země. Ví jenom jedno – že právě obrazem střetnutí prezidenta s povstalci může přiblížit situaci v Československu 68. Zpráva o posledním rozhovoru se nakonec dostane do vysílání díky tomu, že vedení převezmou náhradníci. Druhá hra, Zpráva o konci země, situovaná do řeckého koncentračního tábora, se dokonce dobere ocenění. Je vysílaná do chvíle, kdy šéfredaktor položí znova záludnou otázku: když já nevím, jak to vlastně ten autor myslel… (…)
Powered by WordPress