Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

11. 10. 2015

Krvavý uzel (1999)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Martin @ 19:06

Sam Llewellyn. Detektivní příběh z prostředí námořního jachtingu. Novinář Bill odhaluje záhadnou minulost svého otce a současně je strháván do temného zákulisí politických intrik a násilných smrtí. Jeho hledání pravdy se stává tvrdým bojem o přežití, spletitá minulost krvavým uzlem.

Načetl Richard Honzovič.

Načteno pro Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé Karla Emanuela Macana v roce 1999 (9 MC, Z2807, 1 CD mp3, MP2807, 313 MB, 36, 11:23:25).

Navoněný rukáv (2010)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Martin @ 13:55

Laura Joh Rowlandová. Historický detektivní příběh z Japonska 90. let 17. století zachycuje dobrodružství šógunova vyšetřovatele a jeho ženy.

Načetl Jiří Kubeš.

Načteno pro Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé Karla Emanuela Macana v roce 2010 (2 CD mp3, MP4304, 1390 MB, 44 stop, 16:01:54).

9. 10. 2015

Nulté číslo (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 15:34

nulte-cislo-MAXUmberto Eco. Audiokniha. Překlad Anežka Charvátová. Režie Roman Cejnar.

Čte Petr Oliva.

Natočeno 2015. Vydalo Tympanum 5. 11. 2015 (1 CD MP3, EAN 8594072272356; 7 hod.).

Pozn: V Nultém čísle se vrací Ecovo oblíbené prostředí redakce. Ztroskotaný nájemný spisovatel připravuje nulté číslo bulvárního plátku Zítřek, jehož cílem je spíš vydírat než informovat. Zaplete se přitom do šíleného příběhu, v němž hraje roli mrtvola lži-Mussoliniho, vražda papeže Jana Pavla I., Rudé brigády, CIA, mafie a houfy spiklenců. Eco vykresluje temná zákoutí jiného Milána, než jaký znají turisté; zde se v temných uličkách vraždí a neopravené pozůstatky bombardování mezi ruinami římských památek navozují obskurní představy. Příběh z roku 1992, v němž splývá historie s paranoiou, má kořeny v druhé světové válce a jeho výhonky zasahují až do naší doby, jejíž manipulace a falzifikace veřejného mínění předjímá.

Umberto Eco vystudoval středověkou filosofii a literaturu, působil jako vysokoškolský učitel, pracoval v televizi, v nakladatelství, psal sloupky pro avantgardní časopisy, v roce 1971 se stal prvním profesorem sémiotiky a ve čtyřiceti osmi letech vydal svůj první a hned bestsellerový román Jmého růže (1980).

Spisovatel Umberto Eco je významným představitelem postmoderny a avantgardy 60. let 20. století a držitelem řady prestižních ocenění i několika čestných doktorátů. Také jeho románová tvorba je nesena širokým rozpětím jeho odborných zájmů, i přes svou intelektuálnost je však celosvětově populární. V současné době autor vyučuje sémiotiku na univerzitě v Bolonia.(anotace)

7. 10. 2015

Rychlopalba (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 17:28

CD-ArtŠtěpán Kopřiva. Detektivní román – audiokniha.

Čte Ludvík Král.

Natočeno 2015.  Vydal Walker & Volf v roce 2015 (1CD MP3).

Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Co byste dělali, kdyby u vás jednoho večera zazvonila policie a sdělila vám, že už několik let ubližujete vlastnímu dítěti, a nevíte o tom? Co byste dělali, kdyby vám psychiatři řekli, že trpíte poruchou osobnosti, a zavřeli vás do blázince?

Přesně tohle se totiž stalo Olze Turnečkové… a přestože se tomu její okolí zprvu vzpíralo uvěřit, muselo se s tím nakonec smířit.  Ano, Olga zřejmě opravdu týrala vlastní dceru. Jenže pak Olžin bratr objeví stopu, že by všechno mohlo být trochu jinak. Že možná existuje osoba, která využila Olžiny duševní nemoci a celou dobu s ní zákeřně manipulovala.Nedá se přímo říct, že si Olžin bratr najme detektiva. Spíš si tak trochu pronajme policajta. Ten policajt jsem já. A na to, co jsem při odkrývání pravdy musel udělat, nejsem vůbec hrdý. (anotace)

Lit.: Schefik: Štěpán Kopřiva – Rychlopalba. In Schefikův web, 6. 10. 2015 (recenze). – Cit.:  (…) O tom, že se česká detektivka pomalu ale jistě vrací do zájmu čtenářů, již není pochyb. Kromě nových nadějí se do těchto vod vydávají i ostřílení matadoři z ostatních žánrů, jakými jsou například Jiří Walker Procházka, slovenský Juraj Červenák, nebo Štěpán Kopřiva, jehož Rychlopalba se právě dočkala i své audiopodoby.

Za touto nahrávkou nestojí nikdo jiný než vydavatelské duo Walker & Volf, které k načtení přizvalo vynikajícího Ludvíka Krále. Spojení Kopřivy s Králem skvěle zafungovalo již v jedné z předchozích audioknih z tohoto nakladatelství. Kopřivův Asfalt v podání tohoto narátora dokázal uhranout nejednoho posluchače a po zásluze tak patří mezi nejúspěšnější tituly tohoto vydavatelského dua. Otázka ovšem zůstává, jak se Ludvík Král vypořádá s kriminálkou ze současné Prahy.

Kopřiva ve své nejnovější knize tentokrát vyměnil pekelníky a psychopaty brodící se hektolitry krve za obyčejného policajta z místního oddělení v pražských Vysočanech. Tady rozhodně žádnou kriminálku nebo specializovaný útvar nehledejte. Ve své podstatě je to lůzr a smolař toho největšího kalibru, rozvod s manželkou je na spadnutí a po jedné “nevydařené akci” mu  hrozí vyhazov a vidina ostrahy někde v Kauflandu není právě to, po čem každý touží.

Není proto divu, že když se na něj obrátí přítel s žádostí o pomoc, zatouží po změně a oživení. Sice zpočátku neochotně, ale i tak se vydává pátrat po dvanáctileté Báře, kterou měla týrat vlastní matka. Postupem času se však do případu ponoří naplno, až prakticky vyplňuje veškerý jeho volný čas. Je opravdu možné, že Olga Turnečková trpí poruchou osobnosti a nic si nevybavuje, anebo vše bylo trochu jinak?

O výsledku Kopřivova snažení se čtenáři mohli přesvědčit již na jaře letošního roku a podle ohlasů si Rychlopalba nevede vůbec špatně. Nyní chce svou troškou do mlýna přispět i Walker & Volf, kteří se tentokrát rozhodli vsadit na osvědčenou jistotu a do role narátora obsadili Ludvíka Krále. Ti posluchači, kteří se s Králem již setkali v Kopřivově Asfaltu, budou moc dobře vědět co na ně čeká. Tím samozřejmě nemyslím obsahovou stránku knihy, protože obě tato dílka jsou naprosto diametrálně odlišná, ale samotný výkon interpreta.

Ludvík Král i v tomto případě odvádí naprosto profesionální výkon. Během přednesu nemá s četbou nejmenší problémy a nebojí se ani trochu pohrát si s intonací, aby kniha nevyzněla tak monotónně. Ve výsledku je Králův výkon možná ještě o kousek lepší než v případě předchozí knihy. To samé samozřejmě platí i o Radku Volfovi, jenž obstaral režii, střih i celkovou mixáž audioknihy.

Jediným menším zádrhelem může být pro některé posluchače hlas samotného interpreta. Ten je opravdu velmi specifický a více než dobře zapamatovatelný. Tento fakt se objeví především ve chvíli, kdy máte ještě v živé paměti audioknižní Asfalt o jehož načtení se také postaral Ludvík Král. Při samotném poslechu se vám tak občas může vybavovat místo obyčejného pražského policajta Kufenbachovo komando brodící se krví v pekle. To je ovšem pouze malinká kaňka na kráse této audioknihy a pokud jste audioknižní Asfalt neslyšeli, budete od tohoto neduhu na sto procent odproštěni.

Jako celek však Rychlopalba působí opravdu kompaktním dojmem, který je opravdu radost poslouchat. Celou knihu doprovází dramatický hudební soundtrack, jenž perfektně dotváří atmosféru a dopomáhá s orientací v ději. Radek Volf nezapomněl ani na zvláštní efekty jako jsou výstřely z pistolí nebo hlas z vysílačky, což samozřejmě celkový dojem z poslechu ještě umocňuje. Sečteno a podtrženo, Rychlopalba Štěpána Kopřivy je jednou z nejlepších audioknih tohoto vydavatele, která se může ve všech směrech měřit s daleko věhlasnější konkurencí. V tomto případě je znát, že když něco děláte s láskou, jde to i ve skromnějších podmínkách a s menším rozpočtem a na výsledku to nemusí být nijak znát.

Lit.: Mlok: Ne zase tak moc rychlá Rychlopalba. In web Mlok cestovatel, 10. 12. 2015 (recenze). – Cit.: O tom, jak se Mlok zbavil předsudků a pustil se do detektivky od autora brutálního sci-fi.

Víte, kdo napsal scénář k nezapomenutelné klasice Byl jsem mladistvým intelektuálem? Jestli ne, tak to asi moc nevadí. Já jsem to taky do nedávna nevěděla. Za tímhle krátkým a svým způsobem půvabným filmem se skrývá jméno českého scénáristy, režiséra a sci-fi spisovatele Štěpána Kopřivy. Asi jeho nejznámějším knižním dílem je krvavé sci-fi Asfalt.

A právě tuhle knížku si Miloš před nedávnem zamiloval až tak moc, že měl potřebu mě z ní čas od času předčítat úryvky plné brutálních scén.

Jenomže Štěpán Kopřiva nepíše jenom sci-fi nevhodné pro křehké dívky, ale má na kontě taky jednu detektivku jménem Rychlopalba.

Ten název moc nenaznačuje, že by se mělo jednat o něco jiného než o galerii násilí, že. A přesně tím jsem se také oháněla, když mně Miloš tuhle knížku určitě déle než půl roku nutil k přečtení.

Vzpírala jsem se dlouho… Jenomže potom v nějaké slabé chvilce jsem na rychlopalbu narazila v nabídce Audiotéky a řekla jsem si, že Milošovi prostě jednou udělám radost a tu detektivku si přečtu.

Přiznávám, že jsem od tohodle čtenářského zážitku neočekávala nic moc víc než jenom potvrzení svých slov o tom, že Štěpán Kopřiva rozhodně není autor vhodný pro moji útlocitnou dušičku.

I když hned v první minutě příběhu se objeví mrtvola s rozmašírovanou hlavou luxusní steakovou pánvičkou, styl, jakým byla celá scéna popsaná mně napovídal, že tahle knížka mě asi zase tak moc nudit nebude.

Chytrý humor, špetka cynismu a neotřelý styl je přesně to, co mě baví a co jsem od Rychlopalby v rámci svých předsudků moc neočekávala.

Obzvlášť jsem si užívala Kopřivovu hru s přirovnáními a metaforami. Třeba vyjádření “Bývalého policajta by v něm rozpoznal i předseda České organizace nevidomých a slabozrakých” asi ještě dlouho nezapomenu.

Taky mě hodně bavilo to, jak byla Rychlopalba zpracovaná jako audiokniha. Tvůrcům nahrávky se podařilo dobře využít formátu audioknihy, takže skvělý přednes Ludvíka Krále čas od času doprovázely zvukové efekty pro dokreslení atmosféry jako třeba chrčení vysílačky nebo výstřely z pistole. Potěšující bylo, že tyhle vsuvky vůbec nepůsobily křečovitě a tak nepřirozeně jako například v případě tady už recenzované Andělíčkářky.

Rychlopalbou jsem byla tak nadšená, že jsem si někde v polovině knihy říkala, že tuhle recenzi uzavřu prohlášením o tom, že hodnocení 100 % dávám jenom těm knihám, které mě opravdu mile překvapily a že Rychlopalba je druhou knihou v historii mého blogu, která tohle hodnocení dostane. Byla jsem totiž překvapená tím, že Rychlopalba není vůbec tak plná násilí, jak jsem si představovala a že Kopřiva dokázal napsat detektivku založenou na logickém uvažování hlavního hrdiny a vyhnout se dnes tak populárnímu zobrazování násilí.

Jenomže, přesně v tuhle chvíli se všechno nějak zvrtlo a jedna násilná scéna začala střídat druhou. Hlavní hrdina se začal najednou prát s bezdomovci, milencem své ženy, nevinným mladíkem i opilci v hospodě.

Takže beru svoje prohlášení o absenci násilí zpět. Zároveň ale musím říct, že to moje útlocitná dušička přežila a neodnesla si z toho žádné trvalé následky.

Dokonce bych řekla, že Rychlopalba ještě nepřekročila tu hranici akčních scén, kdy by se ta něžnější část čtenářstva začínala nudit a proklínala své partnery kvůli špatnému knižnímu tipu.

Prostě i navzdory těm několika přehnaně násilným výstupům mě Rychlopalba bavila a ani chvíli jsem nelitovala, že jsem se do ní pustila. Naopak jsem si říkala, že bych se do budoucna měla zbavit svých předsudků a příště se tak moc nevzpírat, až mně bude zase Miloš doporučovat nějakou literaturu.

Tajuplný ostrov 1/5 (1977, 2014)

CoverJules Verne. Dramatizovaná četba na pokračování. Překlad Václav Netušil. Dramatizace a režie Libor Kondělka.

Osoby a obsazení: Jan Vlasák (Cyrus Smith), Bohuslav Čvančara, Stanislav Šárský (Nab), Libuše Hertlová (Harbert). Dále účinkují Miroslav Horák, Stanislav Malý, Václav Antoš, Jindřich Dvořák, Stanislav Navrátil.

Nastudoval Československý rozhlas Ostrava 1977 (5 x 28 min.). Repríza 6.-10. 8. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.) v cyklu Léto s Vernem.

Vydal Radioservis – Radiotéka v roce 2014 (mp3).

Pozn.: „Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství. Největší z nich se skrývá v hlubinách ostrova, v tajemných prostorách, které dokázal vypátrat jen ten, kdo prosvítil jasem svého génia hlubiny oceánů…“ (Ondřej Neff)

Pohádky pana přednosty – Pohádky přednosty Drahoráda (2014)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 17:03

Robert Drozda. Audiokniha.

Čte Josef Somr.

Natočeno 2014. Vydal Audioberg v roce 2014 (1 CD). Video z natáčení zde.

Pozn.: Pohádky přednosty Drahoráda jsou pokračováním Pohádek pana přednosty. První knížka se čtenářům líbila, a protože přednosta stanice Záhořice zná pohádek hodně, můžete pokračovat ve čtení. Dozvíte se například, kdy může kuchař jet na lokomotivě, nebo jak se přednosta pan Dlouhý odnaučil hrát karty. Najdete zde pohádky o mašince, která se nerada myla, o mašinkách, které se bály jezdit v noci, nebo jak to chodí v polepšovně pro lokomotivy. Myslíte, že děda Drahorád dokáže vymyslet pohádku o Pendolinu? To vám prozradit nemohu, ale jestli máte rádi příběhy s dobrým koncem, jste na správné adrese.  (anotace)

Pohádky pana přednosty – Pohádkové prázdniny u přednosty Drahoráda (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 16:59

audiobergRobert Drozda. Audiokniha.

Čte Josef Somr.

Natočeno 2015. Vydal Audioberg, říjen 2015 (1 CD, 71 min.).

Pozn.: Křest pokračování Pohádek pana přednosty proběhl  5. 10.  2015 v prezidentském salonku na Hlavním nádraží v Praze.

Pozn. 2: Pohádky přednosty Drahoráda jsou pokračováním Pohádek pana přednosty. První knížka se čtenářům líbila, a protože přednosta stanice Záhořice zná pohádek hodně, můžete pokračovat ve čtení. Dozvíte se například, kdy může kuchař jet na lokomotivě, nebo jak se přednosta pan Dlouhý odnaučil hrát karty. Najdete zde pohádky o mašince, která se nerada myla, o mašinkách, které se bály jezdit v noci, nebo jak to chodí v polepšovně pro lokomotivy. Myslíte, že děda Drahorád dokáže vymyslet pohádku o Pendolinu? To vám prozradit nemohu, ale jestli máte rádi příběhy s dobrým koncem, jste na správné adrese.. (anotace)

Přes mrtvoly (1994)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Martin @ 14:47

Michael Palmer. Napínavý thriller je věnován problému zneužití vědeckých objevů v lékařském prostředí.

Načetla Renata Honzovičová.

Načteno pro knihovnu a tiskárnu pro nevidomé Karla Emanuela Macana v roce 1994 (10 MC, Z2094, 1 CD mp3, MP2094, 378 MB, 40 stop, 13:46:49).

4. 10. 2015

Roj (1993)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Martin @ 10:15

Arthur Herzog. Vzrušující příběh skupiny entomologů zkoumajících africké medonosné včely, které na americkém kontinentě ohrožují svou agresivitou lidské životy.

Načetl Rudolf Pellar.

Načteno pro Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé Karla Emanuela Macana v roce 193 (7 MC, Z1818, 1 CD mp3, MP1818, 254 MB, 28 stop, 9:15:04).

3. 10. 2015

Himmlerova kuchařka 1/14 (2015)

himmlerova-kucharka-MAXFranz-Olivier Giesbert. Četba na pokračování. Překlad Helena Beguivinová. Připravil Petr Šrámek. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Taťjana Medvecká.

Připravil Český rozhlas v roce 2015 (14 x 30 min.). Premiéra 25. 9. – 8. 10. 2015 v cyklu Četba na pokračování (ČRo 3 Vltava 18:30-19:00). Repríza 1. dílu 1. 8. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Vydal Radioservis 5. 11. 2015 (1 CD MP3).

Lit.: (anonym): Himmlerova kuchařka. In web ČRo 25. 9. 2015 (anotace). – Cit.: „Mám narozeniny. Rozhodla jsem se oslavit sto páté narozeniny v menším kruhu ve své restauraci Malá Provence, na nábřeží des Belges naproti Starému přístavu v Marseilles.“ Právě tato slova otevírají každý ze čtrnácti dílů příběhu Rózy – hrdinky nové Četby na pokračování z knihy Himmlerova kuchařka. Román loni vydalo nakladatelství Argo.

Hlavní postava, narozená v roce 1907 v Arménii, prochází podle svých slov „stoletím vrahounů“. Hned v úvodu se připomíná turecká genocida křesťanských Arménů, která malé Róze převrátila život naruby a od jejíhož počátku nedávno uplynulo sto let. Následují události minulého století, z nichž je asi nejkomplexněji pojata pasáž v domácnosti Heinricha Himmlera. V průběhu desetiletí Róza prožívá více či méně šťastná období. Stíhají ji mnohé ztráty v rodině, přičemž za řadu z nich se neváhá pomstít tím nejkrutějším způsobem. Její seznam nenávistí se vyprávěním line jako červená nit. I když její osud není zrovna veselý, nakonec se zdá, že tahle kuchařka přežije všechno napříč režimy i kontinenty.

Autor románu Franz-Olivier Giesbert se narodil 18. ledna 1949 ve Spojených státech amerických. Podle webové stránky nakladatelství jsou jeho kořeny „německé, skotské, židovské a francouzské. V útlém věku se s rodiči vrátil do francouzské Normandie, vyrůstal pod vlivem silně věřící matky a v tradičně levicově orientované rodině. Už jako dítě se chtěl stát spisovatelem a coby devatenáctiletý mladík začal spolupracovat s literární rubrikou deníku Paris-Normandie. Zároveň vystudoval práva, později ovšem studoval i žurnalistiku a stal se politickým novinářem v Nouvel Observateur, v němž posléze získal post šéfredaktora. Jeho kariéra pokračovala ve vedení deníku Le Figaro a později týdeníku Le Point.

V posledních letech je střídavě hlavní postavou několika kulturních, politických a ekonomických pořadů na různých kanálech France Télévisions. Většina Giesbertových knih je beletrie – od moderních bajek po detektivní romány -, u čtenářů velice dobře přijímaná pro svěží styl a nápaditost: za román Ohava získal Velkou cenu Francouzské akademie, za knihu Chlívek jednu z nejstarších francouzských literárních cen – Cenu Interrallié, podle knihy Nesmrtelný byl Richardem Berrym natočen film, v němž hrál hlavní roli Jean Reno (česky pod názvem 22 výstřelů).“

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress