Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Eliška Klepalová (Literární noviny, 20/2004)

Od zahájení pravidelného vysílání z vojenského stanu ve Kbelích v roce 1923 se České „rádio“ značně proměnilo. Od technické novinky a moderní vymoženosti s omezenou dostupností se stalo v průběhu let běžnou součástí téměř každé domácnosti. Proměnila se kvalita i možnosti vysílání, nároky na technické vybavení vysílacích studií, přijímačů a samozřejmě i obsah samotného vysílání. Všechna ta léta proměn nejen v rozhlasovém vysílání, ale v životě celé naší společnosti zůstala naštěstí zachycena. (more…)

Žurnalistika

Období nacistické okupace Československa „lemují“ dvě reportáže – F. Kocourka ze Dne wehrmachtu v březnu 1939 a A. Technika z příjezdu tanků Rudé armády v květnu 1945. V neděli 19. března 1939 stál František Kocourek na balkóně hotelu Šroubek na Václavském náměstí. Jeho reportáž z vojenské přehlídky německé branné moci vstoupila do dějin rozhlasové publicistiky jako smělý projev odporu proti okupantům. (more…)

Ve středu 9. 3. 1977 v podvečer vysílal Československý rozhlas publicistický pořad s názvem Kdo je Václav Havel? Propagandistické „dokumentární pásmo” z autorské dílny Tomáše Řezáče vykreslilo Havlovu osobu přesně dle představ stranických ideologů jako protisocialistického zkrachovance a „synka milionářských zazobanců”. Jak bývalo v případě podobných relací zvykem, o den později přinesla většina československých deníků z odvysílaného programu obsáhlý výtah či alespoň úryvky.

V některých pasážích Řezáč přidával k dobru své negativní dojmy z osobního setkání s Havlem počátkem šedesátých let v Praze: „Bylo to někdy v roce 1962 nebo 1963 – říká T. Řezáč – kdy jsem se poprvé setkal s V. Havlem ve vinárně Viola, ve které se provozovala hudba, poezie. […] V. Havel tam přinesl svou první nevydanou sbírku básní. Dával ji kolovat kolem stolu. […] Nechci vykládat pozdní moudrosti, ale mně V. Havel připadal jako člověk nesmírně sebevědomý, nesmírně namyšlený. (more…)

Počátky ústeckého rozhlasu spadají do prvních květnových dnů roku 1945. Skupina nadšenců zahájila pravidelné vysílání z protileteckého krytu pod Mariánskou skálou, odkud byly čtyřikrát denně vysílány výzvy a prohlášení revolučního výboru. Teprve po několika dnech bylo vysílání obohaceno hudbou z gramofonových desek, přímými přenosy z městského divadla, či pořady pro skauty a junáky. Koncem roku 1945 ústecký rozhlas přesídlil do vily někdejšího továrníka Wolfruma v ulici Na Schodech, kde sídlí dodnes. V tomto období začal přebírat některé pořady Československého rozhlasu v Praze, jehož součástí se stal v březnu roku 1947. V následujících desetiletích prošlo ústecké studio celou řadou technických i programových změn, k nimž patřilo zejména zahájení provozu na velmi krátkých vlnách na přelomu 50. a 60. let. (more…)

Hudba ve vysílání Českého rozhlasu

V devadesátých letech se v porovnání s léty osmdesátými celkový poměr hudby ve vysílání Českého rozhlasu výrazně nezměnil. Hudba tvořila přibližně polovinu vysílání. Co se však změnilo, bylo otevření se rozhlasu hudební tvorbě ze zahraničí. Týkalo se to jak hudby artificiální (vážné hudby, jazzu či stylizované etnické hudby), tak hudby nonartificiální (populární hudby, folku, country či dechové hudby). (more…)

Přemysl Hnilička

Byť má slovo propaganda více významů, my se budeme v tomto článku věnovat především oné očerňující, znevažující nepřátelskou stranu. (more…)

Uvádíme zde vybrané kapitoly ze seriálu o historii Československého i Českého rozhlasu, který vycházel a stále ještě vychází z Týdeníku Rozhlas. Na Panáčkovi budeme tento seriál uveřejňovat se svolením Českého rozhlasu.
Dík za zprostředkování patří také Jakubovi Kamberskému, zvanému Beatman, který s ochotou a urputností shromáždil maximum dostupných kapitol… (more…)

První na vlnách Československého rozhlasu uskutečnil proslov v esperantu Dr. Augustin Pytlík v roce 1923.

Od r. 1932 bylo světově proslulé Rádio Brno – Radiojournal, které kromě zpráv vysílalo kulturní pořady s mimořádným ohlasem z celého světa. Stanice byla nazývána „Verda Stacio“ (Zelená stanice).

V r. 1937 byly některé pořady z Brna přejímány i cizími stanicemi, např. Lyon PTT, Kaunas, Klajpeda (opera Hubička B. Smetany).

Z esperantistů se zasloužili hlavně Jiří Vítězslav Šamla, M. Strejčková a Th. Kilian, z herců Karel Höger, Zdenka Švábíková, František Kožík, Jarmila Lázničková, Josef Bezdíček, Vladimír Leraus, Jarmila Kurandová a další, z režisérů Dalibor Chalupa. Mezi esperantisty byla skupina známá pod názvem TRAKT. Mimo jiné odvysílali hry RUR, Bílá nemoc, Grandhotel Nevada, operu Prodaná nevěsta a operety Polská kres a Na růžích ustláno.

O působení Karla Högera ve „Verda Stacio“ se můžeme dočíst v knize: „Faustovské srdce Karla Högera“ autorů Evy Högerové, Ljuby Klosové a Vladimíra Justla (Praha, Mladá fronta 1994). Citujeme úryvek:

Karel Höger působil v esperantských pořadech v brněnském Radiojournalu, svého času nejpopulárnější stanici mezi esperantisty z celého světa, nazývané Verda Stacio. Vysílala pořady umělecky hodnotné a s profesionálními herci. V esperantu byly vysílány Čapkova „Bílá nemoc“, O’Neillova „Farma pod jilmy“, operety, různé skeče a kabarety, které psal a režíroval Dr. František Kožík. V esperantu byla vysílána celá Prodaná nevěsta, která měla ohromnou odezvu – psali esperantisté ze všech končin světa, z Afriky, Asie i Grónska.

O esperantu např. Karel Höger řekl: „Jako herec dobře vím, že je možno esperantsky vyjádřit všechny emoce, všechny citové polohy, počínaje četbou konče hrou, dramaty nebo konverzačkami. A esperantské písně, songy a miniopery by jistě šly kolem světa. A našlo by se i hodně herců, našich následovníků.“

„Když jsem byl před lety v Bulharsku, viděl jsem, že pokladník na pláži má na klopě kabátu zelenou esperantskou hvězdičku. Oslovil jsem ho esperantsky. Měl takovou radost, že mne pak pouštěl na pláž zadarmo.“

Vysílání „Verda Stacio“ trvalo do roku 1937. Po r. 1945 kulturní pořady v esperantu převzala Praha. V esperantu vysílaly také české a slovenské regionální stanice: Bratialava, Ostrava, Hradec Králové, Ústí nad Labem, České Budějovice.

Podle statistiky T. Kiliana (Třebíč, Radiojournal Brno) do konce roku 1935 bylo 40 státními rozhlasovými stanicemi odvysíláno 22 233 pořadů v esperantu (Německo 5850, Francie 3062, SSSR 2623 atd., ČSR 375).

—

Poznámka pod čarou: Tento článek se líbil v brněnském studiu ČRo, a tak byl použit při výstavě v roce 2008 v prostorách ČRo Brno jako součást informačních letáků..