V šedesátých letech byly v Čs. rozhlase velmi populární rozhovory s obyčejnými lidmi. Ne, že by rozhlasoví reportéři nechodili „mezi lid“ i v letech padesátých, jenže z papíru čtená prohlášení a rezoluce dělníků a dojiček posluchače asi moc nezajímala. (more…)
2. 9. 2005
Provokující hlas Xavera – Mráze
17. 8. 2005
Pohnutlivá a mladším k upamatování potřebná historie mazání v rozhlasu československém
Vzhledem k tomu, že mazání, tj. likvidace nepohodlných zvukových materiálů měla v Československém rozhlase hlubokou a zrůdně nezaměnitelnou historii, považuji za nutné zmínit se na tomto místě i o ní. (more…)
Redakce humoru a satiry
připravovala nejrůznější formy pořadů od satirických vstupů do Rozhlasových novin přes fejetony, sólová i cyklická pásma až po veřejně natáčené programy, estrády, kabarety. Podklady získávali redaktoři jednak v dostupné humoristické literatuře, jednak (a to většinou) vytvářeli humoristické programy sami.
Natáčela se různá satirická pásma (většinou na ploše jedné až dvou hodin), v nichž se určitý morální defekt prezentoval ve výstupech, skečích, scénkách, písních apod. Existoval cyklus nově psaných soudniček, naučně-zábavný cyklus dějin světového humoru a satiry atd.
Inteligentním humorem se vyznačoval oblíbený týdeník pro automobilisty Šťastnou cestu, jehož dlouholetý průvodce Jiří Štuchal byl s brněnským Milanem Mastným také zasvěceným konferenciérem veřejných nahrávek kabaretů a estrád. Ty se uplatňovaly jako zdroj scének, hříček a humorných skečů pro největší akci roku – mnohahodinové silvestrovské večery (například Směr Silvestr, 1960, Cirkus Silvestr, 1961, Jeho Excelence Silvestr, 1962, První pražská pouť ke sv. Silvestru, 1963). To byla každoroční „můra“ této redakce. Vždy už od jara se chystalo další vydání Silvestra a bylo třeba počítat s tím, že celovečerní program, mimořádně pracovně náročný, bude několik týdnů před vysíláním podroben především zkoumavému sluchu kolegia Čs. rozhlasu, přizvaných zástupců sekretariátu ÚV KSČ a tiskového dohledu (HSTD). Namnoze byli autoři donuceni k vypuštění největších prostořekostí či dokonce k přetáčení celých pasáží nevyhovujících momentální politické situaci.
Program let sedmdesátých
O programu sedmdesátých let
Čím rychleji postupovala obměna rozhlasového osazenstva, tím více upadala úroveň vysílání především ve zpravodajství a publicistice. Politická náplň byla naddimenzována a časté opakování ideologických floskulí působilo metodou vymývání mozku. Příliv redaktorů a vedoucích pracovníků z výrobních profesí způsobil, že vysílání připomínalo první polovinu padesátých let, a to včetně obnovy stranicky angažovaných písní a dělnických kantát (viz například skladby P. Nyklese). Příznačné bylo tvůrčí uplatnění stranických funkcionářů a dělnických zástupců v programu a zařazování velkého množství propagandistických příspěvků ze zemí socialistického tábora. Příkladem poklesu úrovně rozhlasového programu působením snaživých, politicky prověřených autorů třetího řádu bylo silvestrovské vysílání roku 1974.
Hlediskům nesmiřitelně zpolitizovaného pohledu podléhaly i redakce připravující tzv. umělecký program. Zřetel na „ideologickou nezávadnost“ byl vedením uplatňován i v období tradičních křesťanských svátků (Vánoce, Velikonoce). Pro ilustraci ocitujme pasáže
z Rámcových směrnic pro tvorbu vánočních, silvestrovských a novoročních programů z roku 1975: „Vánoce považovat za svátky pokoje a míru, odpočinku a regenerace fyzických a duševních sil pracujících. I v tomto období však ukazovat na agresivní síly imperialismu, na nepřátele pokroku a míru. Programy koncipovat ve smyslu prohlubování socialistické výchovy posluchačů, samozřejmě s respektováním specifiky svátečních dnů. K lidovým tradicím přistupovat z třídního hlediska v souladu s hlavními zásadami ideové výchovy občanů socialistického státu. (…) Celkovým vyzněním vysílání prosazovat socialistický charakter
vánočních svátků, soustředit se na tematiku našich pokrokových a revolučních tradic, připravit působivé pořady motivované současnými politickými záměry, socialistickým vlastenectvím a bojem pokrokových sil celého světa. (…) celkové vyznění programu nepřelyrizovat, nenavozovat laciné sentimentální nálady, (…) nezařazovat pořady oživující podvědomí církevního chápání vánoc.
Pro srovnání uveďme, jak se s těmito požadavky programové redakce vypořádaly. Stanice Praha vysílala v průběhu Štědrého dne 1975 mj. tyto pořady: Listy přátelství a lásky (z korespondence významných osobností české literatury); Mikuláš Dačický z Heslova: Prostopravda – literární montáž; Jan Seidel: Zpěvy vánoční na slova lidové poezie; pohádka Zlatovláska; Posvícení v Hudlicích – premiéra úpravy původně loutkové hry; Milostné dvojzpěvy z oper; Jakub Arbes: Štědrý večer bratří Mánesů; Josef Suk: Serenáda Es dur; Vánoční zamyšlení zasl. umělce Ladislava Stehlíka; Veselé vánoční hody (koledy). Stanice Vltava: Italo Calvino: Vánoční nadílka, povídka; Julius Zeyer: Rokoko, novela; Erbenův Štědrý večer; Vinšujem večer veselý (lidové písně a koledy); J. K. Tyl: Don Juan, arabeska; Hvězdy světového reprodukčního umění; Jakub Jan Ryba: Česká mše vánoční…
V duchu nesmiřitelně třídního pohledu normalizačního vedení byla pochopitelně výrazně potlačena liturgická a křesťanská podstata vánočních svátků, nicméně prostor tu zbyl i na koledy. O rozsah vysílání koled byly sváděny velmi ostré diskuse. Vedení sledovalo přesnou stopáž, po kterou se koledy ve vysílání směly objevit.
Příklad vánočního programu z roku 1975, resp. jeho rozpor s deklarovanou podobou lze zobecnit. Pokud bychom se pokoušeli hodnotit celkovou úroveň vysílání rozhlasu v průběhu nevlídných sedmdesátých let pouze na základě znalosti programových provolání, hodnocení a formulací záměrů tak, jak je nalézáme v četných materiálech rozhlasového vedení všech stupňů, dospělibychom k velmi nevábnému obrazu zmaru, šedi, nezajímavosti a všeprostupující ideologizace programu. Skutečnost však byla složitější, vrstevnatější a barvitější.
Zásluhou řady redaktorů, dramaturgů, režisérů a dalších pracovníků vysílal rozhlas i v této době program, který (jakkoli na ploše ohraničené řadou omezení, tabuizovaných témat, zúženým autorským zázemím a hrozbami sankcí za překročení tohoto prostoru) dokázal posluchačům nabídnout řadu nepominutelných kulturních hodnot.