Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Leonid Andrejev. Překlad Alois Hetzl. Rozhlasová dramatizace Zdeněk Endris. Režie Zdeněk Endris.

Osoby: Hlas — Chaggari — Chorre — Marietta — Abbé — Dan — neznámý — první, druhý a třetí rybář — první, druhá a třetí žena — Filip — námořníci – lid.

Natočeno 1946. Premiéra 29. 1. 1946 (České Budějovice, 21:00 – 22:00 h.).

Leonid Andrejev. Překlad Alois Hetzl. Rozhlasová dramatizace Zdeněk Endris. Režie Miloslav Jareš.

Osoby: Hlas — Chaggari — Chorre — Marietta — Abbé — Dan — neznámý — první, druhý a třetí rybář — první, druhá a třetí žena — Filip — námořníci – lid.

Natočeno 1941. Premiéra 7. 3. 1941 (Praha, 20:10 – 21:10 h.).

Lit.: Endris, Zdeněk: K dramatisaci Andrejevova ,Oceánu‘ (Pražská stanice vysílá Endrisovu dramatisaci Andrejevova románu „Oceán“ 7. března t. r. v režii Jarešově.). In Náš rozhlas 9/1941 (2. 3. 1941), s. 6 (článek). – Cit.: Šestnáctiletý student Leonid Andrejev, chtěje zkoušet svůj osud, položil se jednou mezi koleje před jedoucí vlak. Osud ukázal se milostivým. Konstrukce lokomotivy měla výjimečně vysoký topný rošt. A tak mladý chlapec, který prožil jistě chvíli nejhrůznějšího očekáváni, vrátil se večer domů těžce zadýchán šíleným zážitkem. — Otevřte Andrejevova knihu: povídky, román, dramata. Prožíváte mrazivé chvíle, něco děsivého nad vámi letí, tiskne vás k zemi, hrozí úderem přímo mezi oči. Srdce se rychle zpovídá. Najednou úžasný černý mrak mizí a před očima se vyjasní. To, co ve vás promluvilo, byť to bylo vyvoláno hrůzou, mělo svou elementární jistotu. Pravda, kterou Andrejev vykládá, má temnou kulisu odvážných záhybů, často nasáklou hořkým pesimismem. A přece není možné popřít její životnou hodnotu. Eruptivní analytická sila a virtuosní styl nutí nás k přirovnáni k E. Poemu.

Kdysi V. E. Fridenberg srovnal Andrejeva s člověkem, který se nebezpečně naklonil nad propastí. Co tam spatřil, bylo takového druhu, že vrátil po vzoru Ivana Karamazova svůj „vstupní lístek“. — Kritika uznala Andrejeva za výjimečný zjev v ruské literatuře. Později rozpoutaly se o něho vášnivé spory. Zatím co za ním stál Gorkij, Bunin, Telešov, Jasinskij, Michajlovskij a jiní, v Jasné Poljaně kruh L. N. Tolstého pronesl nad ním kletbu. Vliv Andrejevův na mladou generaci současné doby byl téměř tak silný, jako práce Dostojevského.

Zdeněk Rón. Rozhlasová romance. Režie Jiří Vasmut.

Osoby: Strýček Ondřej — dr. Jan Dorník — Krista Čermáková — Jaruška, její dcerka.

Natočeno 1941. Premiéra 8. 3. 1941 (Praha, 20:50 – 21:30 h.).

Alternativní verze názvu: Medicína strýčka Ondřeje

Lit.: Rón, Zdeněk: Medicina strýčka Ondřeje (Autorovy poznámky k vysílání 8. března.). In Náš rozhlas 9/1941 (2. 3. 1941), s. 17 (článek). – Cit.: Medicína strýčka Ondřeje není jen pouhým náhodným žertem, zpracovaným pro rozhlas. Jde tu o záměrné úsilí vytvořit v strýčkovi Ondřejovi postavu, v níž by jasným a výrazným způsobem byla podchycena ona světlá, pramenná, prostá veselost, které mezi námi jest, bohudík, mnohem více než kolik jí vidíme temnými brýlemi předsudků, lhostejnosti a úmyslné skepse. Romance Jasno na horách, která právě byla vydána knižně, jest prvním douškem z oné studánky, jejíž voda je nám k dennímu chlebu tak nezbytná jako sůl. Strýček Ondřej a jeho svět — není to cesta do čiročiré fantasie a honička za krásnou lží. Šel jsem najisto a samo sebou se rozumí, že především do svých hor, do revírů, v nichž se vyznám i potmě. Ani pro ústřední postavu jsem nemusel daleko, sáhnuv po ní do let a míst, v nichž kořenila moje mladost, a do houfce lidí, kterému jsem patříval a takřka dosud patřím.

Nezáleží na tom, je-li dnešní strýček Ondřej doslova oním strýčkem Ondřejem, či Karlem, jehož jadrné, originelní veselí dodnes žije a doznívá ve vzpomínkách jeho současníků i generací pozdějších. Není mým úmyslem ani chutí lidopisná reportáž, či literární fotografie, jako jí nebyla Němcové Babička a jako jí nebyl Kašpárek, dobrý duch a vtělené svědomí našeho venkova. Netřeba se tu ani pokoušet o vzor, nebo dokonce o kopii Babičky, či Kašpárka. Prameny a možnosti jsou tu tak bohaté, že by bylo nehodno umělce nezápasit o původnost a především o onu pravdivost, které musí přitakat nakonec i nejzatvrzeleji nevěřící Tomáš. Ano, o tuto pravdivost, tak hlubokou a přece tak prostou jako oči lidského mláděte, veselého do smíchu a písniček, aniž by vědělo proč, ač my víme proč: pro jeho zdraví, pro čistotu jeho myšlení a pro jeho přímý, neobrýlený pohled na svět.

Řeknete, optimismus. Ano. Ale ten, jenž prošel zkouškou bolestí a na jehož úsměvu se chvěje slza, někdy rosná a jindy krvavá. Hodné odměňovat a zlé trestat: a nezdá se vám, že tu kdosi a cosi chybí mezi spravedlnosti skutečnou, usmiřující – a onou oficielní, která dobré odměňuje a zlé trestá jen podle suché, studené litery zákona? Nezdá se vám, že je mezi námi příliš málo řečí o dobrých, kteří jsou, ale kteří nepřijdou na pořad veřejného zájmu proto, že jsou až příliš tiši a až příliš pokorni srdcem?

Medicina strýčka Ondřeje: zavání to tak trochu babským kořením, viďte ? Ale i zde vždycky zbývá až příliš mnoho pacientů, které si přece jen musí vzít kdosi na starost, když i nejzkušenější lékař již spoléhá jen na ten zázrak a na Pánaboha. Ani zde pak netřeba nasazovat strýčkovi Ondřejovi masku šarlatána. Víme přece, co je to tak často ten zázrak, když se rozbolí duše až k smrti: dobré slovo na pravém místě a v pravý čas. Snad je to někdy jen půl zdraví, proč by to Ondřejova slova na pravém místě a v pravý čas neměla být i veselá? Půl a půl je jedna celá. A já svými řádkami chci říci jen tolik, abyste strýčkovi Ondřejovi rozuměli, až a tímto božsky jednoduchým počtem přijde i k vám, milí čtenáři a posluchači.

Wilhelm Hauff. Pohádka. Dramatizace Erich Wolf – Schmidt. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovalo Brno v roce 1941. Premiéra 28. 1. 1941 (Brno, 10:20 – 10:45 h.) v cyklu Rozhlas pro nejnižší stupeň škol obecných.