Zdeněk Rón. Rozhlasová romance. Režie Jiří Vasmut.
Osoby: Strýček Ondřej — dr. Jan Dorník — Krista Čermáková — Jaruška, její dcerka.
Natočeno 1941. Premiéra 8. 3. 1941 (Praha, 20:50 – 21:30 h.).
Alternativní verze názvu: Medicína strýčka Ondřeje
Lit.: Rón, Zdeněk: Medicina strýčka Ondřeje (Autorovy poznámky k vysílání 8. března.). In Náš rozhlas 9/1941 (2. 3. 1941), s. 17 (článek). – Cit.: Medicína strýčka Ondřeje není jen pouhým náhodným žertem, zpracovaným pro rozhlas. Jde tu o záměrné úsilí vytvořit v strýčkovi Ondřejovi postavu, v níž by jasným a výrazným způsobem byla podchycena ona světlá, pramenná, prostá veselost, které mezi námi jest, bohudík, mnohem více než kolik jí vidíme temnými brýlemi předsudků, lhostejnosti a úmyslné skepse. Romance Jasno na horách, která právě byla vydána knižně, jest prvním douškem z oné studánky, jejíž voda je nám k dennímu chlebu tak nezbytná jako sůl. Strýček Ondřej a jeho svět — není to cesta do čiročiré fantasie a honička za krásnou lží. Šel jsem najisto a samo sebou se rozumí, že především do svých hor, do revírů, v nichž se vyznám i potmě. Ani pro ústřední postavu jsem nemusel daleko, sáhnuv po ní do let a míst, v nichž kořenila moje mladost, a do houfce lidí, kterému jsem patříval a takřka dosud patřím.
Nezáleží na tom, je-li dnešní strýček Ondřej doslova oním strýčkem Ondřejem, či Karlem, jehož jadrné, originelní veselí dodnes žije a doznívá ve vzpomínkách jeho současníků i generací pozdějších. Není mým úmyslem ani chutí lidopisná reportáž, či literární fotografie, jako jí nebyla Němcové Babička a jako jí nebyl Kašpárek, dobrý duch a vtělené svědomí našeho venkova. Netřeba se tu ani pokoušet o vzor, nebo dokonce o kopii Babičky, či Kašpárka. Prameny a možnosti jsou tu tak bohaté, že by bylo nehodno umělce nezápasit o původnost a především o onu pravdivost, které musí přitakat nakonec i nejzatvrzeleji nevěřící Tomáš. Ano, o tuto pravdivost, tak hlubokou a přece tak prostou jako oči lidského mláděte, veselého do smíchu a písniček, aniž by vědělo proč, ač my víme proč: pro jeho zdraví, pro čistotu jeho myšlení a pro jeho přímý, neobrýlený pohled na svět.
Řeknete, optimismus. Ano. Ale ten, jenž prošel zkouškou bolestí a na jehož úsměvu se chvěje slza, někdy rosná a jindy krvavá. Hodné odměňovat a zlé trestat: a nezdá se vám, že tu kdosi a cosi chybí mezi spravedlnosti skutečnou, usmiřující – a onou oficielní, která dobré odměňuje a zlé trestá jen podle suché, studené litery zákona? Nezdá se vám, že je mezi námi příliš málo řečí o dobrých, kteří jsou, ale kteří nepřijdou na pořad veřejného zájmu proto, že jsou až příliš tiši a až příliš pokorni srdcem?
Medicina strýčka Ondřeje: zavání to tak trochu babským kořením, viďte ? Ale i zde vždycky zbývá až příliš mnoho pacientů, které si přece jen musí vzít kdosi na starost, když i nejzkušenější lékař již spoléhá jen na ten zázrak a na Pánaboha. Ani zde pak netřeba nasazovat strýčkovi Ondřejovi masku šarlatána. Víme přece, co je to tak často ten zázrak, když se rozbolí duše až k smrti: dobré slovo na pravém místě a v pravý čas. Snad je to někdy jen půl zdraví, proč by to Ondřejova slova na pravém místě a v pravý čas neměla být i veselá? Půl a půl je jedna celá. A já svými řádkami chci říci jen tolik, abyste strýčkovi Ondřejovi rozuměli, až a tímto božsky jednoduchým počtem přijde i k vám, milí čtenáři a posluchači.