Martin Čípek
Byl jednou jeden král… a ten měl jednoho jediného vězně. A protože není ani starý, ani nemá tři dcery, ale naopak sám má teprve před svatbou, uvažuje svrchovaně pragmaticky. Z reprezentativních důvodů hodlá rozšířit stávající palác, jehož levé křídlo dosud sestává z věznice a pokojů pro vězeňský personál. Rozhodne se tedy, že za vzorné chování udělí vězni milost. Jenže vězeň ji odmítá přijmout. Za dvacet let v arestu si zvykl na pohodlí a zavedený servis, který je mu poskytován, a o svobodu nestojí. Co teď? Jak se ho zbavit? A jde to vůbec?
Francouzská spisovatelka, scenáristka a režisérka animovaných filmů Gisèle Ansorge (1923–1993) svou původní jednoaktovou hrou nazvanou Král a vězeň (Le roi et le prisonnier, 1965) vytvořila vlastně univerzální, nadčasovou výpověď o ztrátě svobody a bezmoci vůle a rozumu. Nejde přitom o žádný filozofický traktát, naopak. Postavy a situace, s níž jsou poté všichni zúčastnění protagonisté konfrontováni, připomínají spíše groteskní frašku. Na jejím půdorysu ovšem vyvstává jedna ze zásadních otázek každé demokratické společnosti – co znamená svoboda a jakou cenu je lidstvo ochotno za ni zaplatit? S tím ostatně souvisí i prudká změna rolí: najednou není zcela zřejmé, kdo je králem a kdo vězněm, tedy, kdo nad kým vlastně má moc. V tomto ohledu hra nabývá na mimořádné naléhavosti, tím spíš, že (ne)jen současná politická mapa světa se potýká s obdobnou situací. Těch, jejichž autorita je ohrožena bezskrupulózními gangstery, kteří prahnou po absolutním vítězství, bohužel není málo.
(more…)
