Gisela Ansorgová. Hra z repertoáru švýcarského rozhlasu. Hříčka o tom, jak se z králova vězně stane králův přemožitel. Překlad z německého překladu Vladimír Merhaut. Hudbu složil a řídí Luděk Hulan. Dramaturgie Alena Břízová. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: komentátor (Radim Vašinka), vězeň (Jiří Sovák), dozorce Boucasse (Čestmír Řanda), král (Vlastimil Brodský), ministr (Svatopluk Beneš), architekt (Jan Přeučil), hlas v telefonu (Svatopluk Skládal), hlasy (Jiří Valenta a Eva Svobodová).
Natočeno 1969. Premiéra 4. 9. 1969 (Třetí program 22:00 h.). Obnovená premiéra 18. 12. 1989 (Vltava, 13:00 h.). Repríza 15. 10. 1969 (Třetí program, 15:00 h.); 14. 9. 1991 (Praha, 19:15 h.); 12. 3. 1993 (Praha, 10:30 h.; 38 min.) v cyklu Hra humoru a napětí. Obnovená premiéra 3. 8. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Lit.: Čípek, Martin: Všude dobře, v base nejlíp. In Panáček v říši mluveného slova, 15. 8. 2025 (článek).
Lit.: Velíšek, Martin: Giséle Ansorge: Král a vězeň. Groteska o svobodě v režii Karla Weinlicha. In web ČRo 3 Vltava, 3. srpen 2025 (článek). – Cit.: Bylo nebylo jedno chudé království. Bylo tak chudé, že mělo jen jednoho vězně. (…)
Výdaje na věznění jediného odsouzeného přerůstají zadluženému království přes hlavu. A to i přesto, že se z něj za dvacet let arestu stala svého druhu celebrita a aktuálně zvyšuje cestovní ruch země. Král se proto rozhodne udělit vězni milost. Jeho reakce je však naprosto překvapivá.
Hru ve skvělém obsazení natočil v roce 1969 Karel Weinlich. Ve stejném roce se dvakrát odvysílala a pak z éteru zmizela. Těžko říct přesně proč. Vadilo sice groteskně, ale vlastně velmi obecně pojednané téma svobody, osoba autorky, či dokonce jen samotný název? Nebo jen chyběly devizy na autorská práva? Zákazy se nijak striktně definovat nemusely, a tak se pravý důvod už asi nedovíme.
Gisèle Ansorge se narodila 9. února 1923 v Morteau ve francozském departementu Doubs a zemřela 17. prosince 1993 v Étagnières ve Švýcarsku. Původně studovala farmacii, ale záhy se začala věnovat animaci. Se svým manželem Ernestem Ansorgem (známým jako Nag Ansorge) natočila několik krátkých animovaných filmů, včetně televizních seriálů pro děti. Začínala s animací loutek, posléze s manželem vyvinuli originální pískovou animaci. Křemenný písek využívala Gisèle Ansorge také k tvorbě obrazů. Literatuře se věnovala od konce padesátých let, začínala psaním divadelních her, televizních scénářů a také rozhlasových her. Od osmdesátých let se věnovala i próze.