Připravují Martina Greňová Šimkovičová a Jan Hanák. Sound design Jan Hanák. Zvuk Jan Hanák a Pavel Zgarba.
Natočeno 2025-2026. Webová premiéra 1. dílu 21. 2. 2025 (Téma 21, 40 min.); 2. dílu 28. 2. 2025 (Téma 21, 46 min.).
Od 26. 12. 2025 se natáčí jako videocast.
Pozn.: Slovenka. Čech. Žena. Muž. Nevěřící. Kňaz. Rozhlasáci. Počúvame a rozprávame zvukom. A poznáváme své krajiny, své jazyky, své postoje. Telefonický rozhovor medzi Bratislavou a Brnom. Tomu neuvěříš, o čem přemýšlím. Tomu neuveríš, kde som dnes bola. Tomu neuvěříš, co se mi dnes stalo. To je neuveriteľné. Věříš, že to vidím podobně? Ty, Honzo, veríš vašej vláde? A cirkvi? Věřím, že to dopadne dobře. Si veriaci? Tak mi ver. Připravují Martina Greňová Šimkovičová a Jan Hanák. (anotace)
Lit.: Hanák, Jan: Neverím: Martina a Ján. Odpuštění? In web Téma 21, 21. 2. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Deň, keď zomreli Martina a Ján. Dá sa to odpustiť? Neverím. Řeč bude o Martině Kušnírové a Jánu Kuciakovi, o zmaru a naději, o slovenské hymně, Juraji Benetinovi, Joan Baez, o víře až k nevíře. Je vůbec možné odpustit?
A pokud ano, tak jak? Ale proč vlastně?
Telefonický rozhovor medzi Bratislavou a Brnom. Slovenka. Čech. Žena. Muž. Nevěřící. Kňaz. Rozhlasáci. Počúvame a rozprávame zvukom. A poznáváme své krajiny, své jazyky, své postoje. (….)
Lit.: Hanák, Jan: Lidé k sobě měli za socialismu blíž. Anebo ne? In Téma 21, 28. 2. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zvu k poslechu premiérového dílu podcastu Neverím. Bohatství Slováků a Čechů se sice s výkyvy, ale stabilně zvyšuje. Přesto se stále ozývají nářky, že není na to či na ono, že platy jsou nízké a náklady na život vysoké. Lidé touží vlastnit. Čím to je?
Ožívají sentimenty, že navzdory politické nesvobodě bylo za socialismu lépe, že lidé si dokázali více pomáhat, že hmotné vlastnictví nebylo tak důležité. Mnoho vzpomínek pamětníků, mnohdy krásných vzpomínek z dětství a mládí tomu nasvědčuje. Ale byli jsme v těchto dobách opravdu moudřejší, ne tak konzumní, nebo šlo o nutnost vzhledem k omezeným prostředkům a hlavně omezené nabídce věcí, které by se daly pořídit? Byl to opravdu až kapitalismus, který nás pokřivil akcentem na právo vlastnit, pokud možno co nejvíc? Přitom normalizaci sedmdesátých a osmdesátých let se dosti trefně přezdívalo salámový socialismus.
Proč se dnes zejména mladí lidé vyhraňují vůči ekonomickému konceptu trvalého růstu a mluví o nerůstu? A co to nerůst je? Jak to vidí literátka Dagmar Halasová, environmentalista Tadeáš Žďárský, spisovatel Miloslav Nevrlý? A co na to Martina a Jan, kteří se o tom baví a které to opravdu zajímá? Je na místě nejen mluvit o střídmosti, ale střídmě se chovat?
Lit.: Šimkovičová, Martina G. – Hanák, Jan: Neverím: Papež, který nevládl, ale sloužil. Nebo vládl tím, že sloužil? In web Téma 21, 25. 4. 2025 (článek + nahhrávka k poslechu). – Cit.: „Bratři a sestry, dobrý večer. Víte, že povinností konkláve bylo dát Římu biskupa. Zdá se, že mí bratři kardinálové pro něj šli až na konec světa.“
Nenucený vtip prvních slov nově zvoleného papeže Františka z balkonu svatopetrské baziliky dával tušit, že mnohé bude odteď jinak. A bylo. Po celých dalších dvanáct let.
Co znamenal tento výjimečný člověk pro Jana? A znamenal vůbec něco pro Martinu? Papež je nejvyšší představený katolíků, přesto zcela zjevně zasáhl mnohem širší spektrum lidí. A Martina není výjimkou. Čím to je? Jeho lidskostí, autenticitou, blízkostí? Patrně nezasahovalo to, že byl papež, ale že to byl zrovna on, člověk František. Otevíral i lidem nevěřícím duchovní rozměr bytí? Také o tom je mimořádný díl podcastu Neverím, v premiéře den před slavností Františkova pohřbu. (…)
Lit.: Hanák, Jan: Neverím: O zemi, pivu a zemité radosti. In web Téma 21, 16. 5. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit. Je k neuvěření, jak kreativní je Země. Je k neuvěření, že člověk přes svůj kořistnický přístup k ní stále tak úplně nezapomněl, že svou inteligencí a snad i moudrostí má Zemi rozvíjet a dál tvořit. No ano, je to věc víry.
V dalším z telefonátů Martiny a Jana bude řeč o stvoření světa poezií či tancem Stvořitele, o povolání člověka k bytí uměleckým aktem, o jeho uvedení do role pastýře Země, a taky třeba o želvě a vřískajícím psu na zahradě u Šimkovičů. Jako host se tentokrát objeví umělkyně a kurátorka Zuzana Janečková. (….)
Lit.: anonym: Nastává středoletní noc a její sen. O světle, které temnota nedokáže zničit. In web Téma 21, 20. 6. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: O slunci, noci, slunovratu, ohni, zápalu, mystickém tanci svatojánských mušek. O ohnivém kázání po slejváku Ducha svatého. V telefonickém klábosení mezi Bratislavou a Brnem, mezi Martinou a Janem.
Je tady opět po roce nejdelší den. Noc má jen něco kolem pěti a půl hodiny. Je to ovšem specificky naše zkušenost, dejme tomu v mírném pásmu. Světlo a tma na rovníku se chová celoročně celkem stabilně, ale za polárním kruhem má ta stabilita podobu nežitelnou, tedy alespoň podle Jana. Vědecká stáž v polární noci jednoho jeho přítele přesvědčila, aby se stal knězem.
V gotických kostelích je hra se světlem magická, jak světlo pronikající skrz vitráže rozehrává velkorysý prostor těchto staveb. Ale co teprve kostely barokní. První dojem nebývá zpravidla moc dobrý. Dnešní člověk v nich vnímá hlavně přeplácanost sochami a obrazy. Ale když si dá čas a prokouše se skrz první dojmy, pak má šanci zahlédnout hru světla. Všechny ty teplé barvy a spousta zlacení dokáží prostor rozzářit docela letně, i když na ně dopadne jen trocha únorového studeného světla. Slunce jakoby opět přišlo, i když venku je ho málo a na člověka padají chmury.
To světlo ve tmě svítí a tma se ho nezmocnila, píše o Ježíšovi apoštol Jan. „Věř mi, Marti, světlo, to vnitřní světlo si můžeš nechat vzít jen ty sama. Je-li tvé oko světlé, pak i tvé nitro je světlé. Ale je-li tvé oko temné.. Je důležité, jak ty se díváš na svět, to ovlivňuje celý tvůj vnitřní svět a nakonec i ten vnější, tvé vztahy. Je to možná vědomá naivita, ale já nechci hrát války druhých.“ Přesvědčí Jan Martinu? (…)
Lit.: Šimkovičová, Martina G. – Hanák, Jan: Neverím. O kořenech, které i bolí. Co zůstává, když odejdou babičky a dědečkové? In web Téma21, 25. 7. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jsou rozhovory, které se stanou vzpomínkou už ve chvíli, kdy zní. Tento letní telefonát mezi Brnem a Bratislavou je právě takový. Martina a Jan si povídají o koupání v řece, o chalupách, o dědečcích a babičkách. A z jejich slov zní cosi přesažného. Totiž paměť, která nemizí.
Vzpomínají na dětství pod slivkou, na zvuky házení hrášku do košíku, na babiččin oblíbený pasiáns, dědečkův smích a jeho milion kilometrů bez nehody, na husákovské léto bez moře, ale s dravým potokem a spoustou příběhů s ním spjatých. Mluví o lidech, kteří je formovali. Ať už to byli vlastní prarodiče, nebo ti další, co přišli zvenčí. Lékařka z Šariše, stařičký farář z Vysočiny.
To všechno v blízkosti svátku všech babiček a dědečků, totiž svátku svatých Anny a Jáchyma, prarodičů Ježíšových. Taky k nim chodíval na prázdniny? Taky vzpomínal na jejich hlas, gesta, na to, když ho drželi za ruku?
„Svatá Anna, chladna z rána,“ praví stará pranostika. No, možná se tak někdy chová počasí, ale vzpomínky Martiny a Jana spíš hřejí, i když ne tak docela beze smutku. (…)
Lit.: Šimkovičová, Martina G. – Hanák, Jan: Mezi Baltem a Středomořím. Spojuje je víc, než by se zdálo. In web Téma 21, 8. 8. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Lze vůbec nalézt souvislost mezi pobaltským Pomořanskem a středomořskou Sardinii? Překvapivě ano. Nejen téma moře, ale i příběhy méně známých jazyků a pohnutá historie těchto míst.
Martina a Jan v dalším z letních telefonátů, tentokrát rozkročení mezi Baltem a Středomořím, mezi Gdaňskem, u kterého je právě teď Martina a sardským L’Avru, kde je právě Jan. „Tady u Baltu je krásných dvaadvacet stupňů a pršet bude až za hodinu,“ říká Martina. Jan je vděčný – vzhledem k rozmarnosti tohoto léta – za příjemných třicet, azurové nebe, s tím, že déšť přijde až koncem září, jak je na Sardinii obvyklé. Jak si může porozumět milovnice severu a milovník jihu? Překvapivě lehce. Možná proto, že je spojuje moře se svou zdánlivě nekonečnou svobodou.
Řeč plyne i kolem pohnuté historie míst, kde dovolenkují. Předválečný, válečný a poválečný Gdaňsk. Formativní éra banditismu v novověké historii starobylé Sardinie. Nefunkční státní správa, vendeta, zbojník zvaný Il Muto di Gallura, podle něhož byl natočený film, který Italové musejí sledovat s titulky, protože je celý v gallurské sardštině. Vedlejší jazyky Evropy, jako je kašubština na polském severu a několik druhů sardštin na středomořském jihu. Přesto na místech, o nichž je řeč, jde o jazyky hlavní. (…)
Lit.: Šimkovičová, Martina G. – Hanák, Jan: Když exotika skončí, jak chutná návrat? In Téma21, 15. 8. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dovolenkové cesty mívají podobu vonící lákavými dálkami, ale taky tu, která se utápí ve výfukových plynech dálničních kolon, nebo když zjistíte, že letadlo má závadu a dnes prostě nikam neletíte.
Martina se právě vrátila od Baltu a Jan ze Sardinie a ve svém letním telefonátu se potkávají v obou těchto polohách cestování. Vzpomínají na přerušený vzlet a dlouhé hodiny na silnicích. Ale také na letmou chvíli radosti z návratu domů. Martina zůstává s rodinou ještě pár dní na rodné chalupě a Jan se chystá na hody. (…)
Lit.: Šimkovičová, Martina G. – Hanák, Jan: Slovenské národní povstání narovnalo Slovákům záda. In web Téma21, 29. 8. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Čím je tato významná dějinná událost pro Slováky? A čím pro Čechy? O co šlo tehdy Stalinovi? A o co jde dnes Putinovi? „Nevím, co je v jeho hlavě, ale žije v strašlivé temnotě.“
Slovenské národní povstání bylo v mnoha ohledech výjimečné. Jak ve vojenské síle a rozsahu, tak v tom, že šlo o povstání v dosud nacistickém státě a ne okupovaném. Naopak výjimečné nebylo, že Stalinův Sovětský svaz se v pomoci povstalcům rozhodoval výhradně podle politického klíče. Šlo o budoucí sféry vlivu.
Povstání bylo nacisty vojensky potlačeno, ale přesto mělo zásadní politický význam. Umožnilo Slovensku stát se součástí vítězné koalice a Československu poválečnou obnovu. „Porážka na bojišti neznamenala porážku v dějinách,“ shodují se v dalším ze svých telefonátů Martina a Jan a připomínají, že navzdory geopolitice narovnalo povstání Slovákům záda. (…)
Lit.: Hanák, Jan – Šimkovičová, Martina G.: Když každý křičí svou pravdu, je největší odvaha naslouchat. In web Téma 21, 3. 10. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V rovnodennosti světlo a tma sdílejí čas rovným dílem. Inspirace? Jak žít s těmi, kteří volí jinak, věří jinak, žijí jinak? „Církev nemá být hlasem mravokárného dědka, ale nositelkou kultury dialogu.“
Nový díl podcastu Neverím hledá odpověď na otázku, co znamená rovnost a rovnoprávnost v době, kdy se společnost dělí do znepřátelených táborů. Martina a Jan mluví o polarizaci, která není sama o sobě špatná, ale stává se nebezpečnou, když přeroste v antagonismus, když se z názorových protivníků vyrábějí nepřátelé. „Strach je zlý průvodce. Buď útočíme, nebo se uzavřeme. Obojí ničí vztahy.“ Cesta ven podle nich vede přes dialog, úctu a naslouchání. A odvahu nemít vždy poslední slovo. „Není-li možné respektovat názor, je vždy možné respektovat nositele tohoto názoru jako člověka, se kterým sdílím a utvářím společný prostor a čas.“
Rozhovor se dotýká i starých filosofických pojmů – ctnost jako rovnováha mezi krajnostmi (Aristoteles), rovnodennost jako obraz harmonie světla a tmy. A nechybí ani duchovní rozměr: „Kdo je bez hříchu, ať první hodí kamenem. To není jen evangelium, to je návod, jak přežít dnešní veřejnou debatu.“ (…)
Lit.: Hanák, Jan – Šimkovičová, Martina G.: My kněží bychom na prvním místě měli chápat, co znamená být queer, protože sami jsme jiní. In web Téma 21, 17. 10. 2025 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Co spojuje queer lidi a celibátní kněze? Vymykají se normám. Jak snadno se z kritiky jinakosti stane soud a ze slova zbraň. Přitom jinakost může být spíš obohacení, ne hrozba.
Rozhovor Martiny a Jana se v tomto dílu podcastu Neverím odvíjí od výročí vraždy na Zámocké ulici v Bratislavě, kde před třemi lety mladý útočník zastřelil dva muže z nenávisti vůči LGBTQ+ lidem. Slova nejsou jen slova, mají blízko k činu. „Kdo mluví nenávistně o jiných, i když sám nestřílí, má na tom svou vinu.“
„Každý člověk je originál. Jednota není v tom, že jsme stejní, ale v tom, že se dokážeme respektovat.“ Jan přináší teologický i osobní rozměr. Jak je chápán kněz, který se svou sexualitou dělá v očích společnosti snad to úplně nejhorší, totiž nic? „Celibát není o tom, že si něco upírám. Je to jiný způsob, jak žít lásku. Ale má smysl jen tehdy, když je svobodnou volbou. Jinak se může stát příčinou zla.“
Martina kritizuje novelu slovenské ústavy, která krom jiného umožňuje rodičům odmítnout sexuální výchovu ve školách. Podle ní to víc škodí než pomáhá a zneužívá se k politickému kapitálu. Jan připomíná, že ale záleží na způsobu sexuální výchovy, že by měla být spíš výchovou ke vztahům.
Oba diskutují o tom, že křesťanská víra by měla vést k přijímání, ne k odmítání. „Nevylučujme lidi jen proto, že jsou jiní. Ježíš přišel kvůli hříšníkům, ne kvůli dokonalým.“ „Pamätajme, že nikomu nesmieme ubližovať za to, kým je. Každého člověka treba najprv prijať, až potom s ním nesúhlasiť.“ (…)
Lit.: Hanák, Jan – Šimkovičová, Martina G.: Propaganda začíná u dětí. Kdo ovládne jejich představivost, ovládne budoucnost. In web Téma 21, 7. 11. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Budil jsem se hrůzou, že vedle mě vybuchne atomová bomba.“ O dětství v časech ideologie, která učila věřit a bát se. „Lampionové průvody byly krásné, dokud jsme nevěděli, proč je vlastně slavíme.“
V den výročí takzvané Velké říjnové socialistické revoluce z roku 1917 se Martina a Jan vracejí do svého dětství v osmdesátých letech, do světa lampionových průvodů, recitací o Leninovi a branných cvičení. Vzpomínají na dobu, kdy i básnička v první třídě bývala ideologickým manifestem. (…)
Lit.: Hanák, Jan – Šimkovičová, Martina G.: Vodu kázal a vodu pil. A hluboce věřil v jazyk. In web Téma 21, 14. 11. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ľudovít Štúr je národní ikona, o které se na Slovensku většinou mluví se zbožnou úctou. Anebo možná se znuděným povzdechem. Tento díl podcastu Neverím zkoumá, jaký byl ve svém reálném životě. Dokáže něčím oslovovat i v dnešním Česku?
Věřil, že jazyk může spojovat lidi napříč náboženstvími a společenskými vrstvami. Evangelíky i katolíky, vzdělané i rolníky. „V jazyku jsme doma, v jazyku myslíme, cítime, jazyk nás definuje.“ Štúr jako symbol vzdoru proti přizpůsobení. Rebel, který „nastavil tělo větru“ a hledal vyšší princip i za cenu osobní oběti.
Speciální host podcastu, režisérka Mariana Čengel Solčanská přináší nový pohled na tuto osobnost ve svém filmu Štúr. Charakterizuje ho jako muže, který „věřil ve Slováky víc než v Boha“. „Netřeba se bát národních ikon. Stačí je vnímat jako lidi, kteří byli možná trošku moudřejší,“ dodává Martina. (…)
Lit.: Hanák, Jan: {Neverím}. In Facebook, 14. 11. 2025 (status). – Cit.: Až do natáčení posledního dílu podcastu Neverím jsem slovenskou národní ikonu Ľudovíta Štúra moc neznal. Tedy podle jména ano, ale stálo za to ponořit se trochu hlouběji do jeho myšlenek, do jeho života. (….) Romantik, vizionář, rebel. Ľudovít Štúr jako člověk, ne jako socha. O jeho víře v jazyk, ve Slováky, o touze po smyslu. A o tom, co zůstalo z jeho snů. O pochybnostech a síle slova.
O Ľudovítu Štúrovi se na Slovensku většinou mluví se zbožnou úctou. Anebo možná se znuděným povzdechem. Tento díl podcastu Neverím zkoumá, jaký byl ve svém reálném životě. Dokáže něčím oslovovat i v dnešním Česku?
Speciální host podcastu, režisérka Mariana Čengel Solčanská přináší nový pohled na tuto osobnost ve svém filmu Štúr. Charakterizuje ho jako muže, který „věřil ve Slováky víc než v Boha“. „Netřeba se bát národních ikon. Stačí je vnímat jako lidi, kteří byli možná trošku moudřejší,“ dodává má telefonická debatérka Martina.
Lit.: Hanák, Jan: Dřív bránili svobodu slova. Dnes se jí bojí. In web Téma 21, 21. 11. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Za komunistů byli věřící v první linii odporu. Bojovali za svobodu vyznání. Dnes ji jiným spíš upírají. Kam se poděla jejich svobodomyslnost, která kdysi vypískala mocné?
V tomto dílu podcastu Neverím zazní vzácná nahrávka z pouti na Velehrad z července 1985. Ukazuje víru, která se nebála moci. Zachycuje okamžik, kdy se obyčejní věřící lidé vzepřeli propagandě. Kvůli pravdě, která byla komunistickými funkcionáři ohýbána. Kvůli tomu, čemu věřili. Stejně tak Svíčková demonstrace z března 1988 v Bratislavě. Ta byla první opravdu velkou demonstrací proti totalitnímu režimu v tehdejším Československu. A organizovali ji věřící. Dnes však někteří z tehdejších obránců svobody chtějí rozhodovat, kdo si má co myslet a co dělat. Kam se poděl respekt k názorům jiných? A byl tu vůbec někdy? Nebyla to jen iluze?
Speciálním hostem podcastu je hudebník Michal Kaščák. (…)
Lit.: anonym: Naděje je rozhodnutí nezabalit to, i když není zaručený výsledek. In web YouTube, 4. 12. 2025 (anotace + nahrávka k poslechu) – Cit.: Ne pro každého je Advent časem světla a radosti. V kontrastu k době se může cítit o to víc osamělý, bolavý, nepochopený. Co takovému člověku nabídnout? Naději bez iluzí. Prostou blízkost bez řečí.
Lit.: anonym: Čarodějnice z hranic zmizely. Strach z žen ne. In Spotify, 12. 12. 2025 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Nový díl podcastu Neverím se noří do adventních pověr o strigách, ale hlavně do historického strachu, který byl a je neviditelnou roznětkou násilí.
Lit.: Hanák, Jan – Šimkovičová, Martina G.: Bez migrantů a Židů zbyde v betlémě jen vůl a osel. In web Téma21, 26. 12. 2025 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Běžme do háje s obranou naší kultury a našich hodnot před vlivy zvenčí. Nejde o hodnoty, ale o život.
Svatá rodina, náš ideál, vzor tradiční rodiny. V prvním audiovizuálním dílu podcastu Neverím ateistka Martina a kněz Jan otevírají další rozměr tohoto dávného příběhu i to, jak se vztahuje k dnešku. Svatá rodina politicky pronásledovaná šíleným králem Herodem, který neváhal vyvraždit své syny i svou manželku, aby ho náhodou nepřipravili o moc. Neváhal vyvraždit ani děti v městečku Betlémě jen kvůli nějaké dávné babské povídačce o zrozeném králi. Svatá rodina migrantů do Egypta a po letech zase zpět. Papež Lev nedávno řekl, že směr misií se obrátil. Ti potřební přicházejí sem k nám do Evropy a je nutné se o ně postarat. Betlém není pohádka o nedostižných ideálech, ale taky docela aktuální příběh uprchlíků před režimem, který vraždil děti. (…)
Lit.: Šimkovičová, Martina G. – Hanák, Jan: Pravdivý mýtus tří králů. In web Spotify, 6. 1. 2026 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Tříkrálové nápisy na dveřích. Zvyk, kterému málokdo rozumí. Co znamená, když se věci světí? Kde je hranice mezi symbolem a magií? Co když Tři králové nikdy neexistovali? A co když na tom vůbec nezáleží?
Lit.: Šimkovičová, Martina G. – Hanák, Jan: Neverím: Samota není prohra. O sexu, celibátu, manželství. In web Téma21, 27. 2. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jak kněží mohou mluvit o manželství, když o něm vůbec nic nevědí? A jak o celibátu mohou mluvit lidé posedlí sexem? Dvě cesty. Dva závazky. Dvě formy radikality. Manželství a celibát. Žijeme v době, která spojuje svobodu se sexualitou. Touha má být naplněna. Sebeomezení působí podezřele. Ale je člověk opravdu svobodný, když se neumí ovládat? Je každé omezení útisk? „Možná jsme neosvobodili sexualitu. Možná jsme ji jen povýšili na povinnost.“ Tato epizoda přináší velmi otevřený rozhovor o lásce, závazku, víře, sexu, rozvodu i samotě. Bez moralizování. Je rozvod vždy selhání? „Možná se víc bojíme samoty než špatného manželství.“
Lit.: Šimkovičová, Martina G. – Hanák, Jan: Neverím: Nechceme karafiát, chceme respekt. In web Téma21, 6. 3. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Politici rozdávají ženám květiny, kněží zase prohlašují církev za matku. Mluvit o ženách ale není totéž co dát jim hlas.
Tato epizoda v souvislosti s kontroverzně vnímaným Mezinárodním dnem žen otevírá téma rovnosti žen a mužů, stereotypů, intuice a logiky, mateřství, o němž mluví muži. Jsme si rovní. Je proto mateřství důvodem pro nižší mzdu? Proč je rovný plat stále téma? Jsou rozdíly mezi ženou a mužem argumentem pro nerovnost? Muži říkají hloupé sexistické vtipy o ženách a ženy se tomu smějí. Proč? A co církev? Jak může instituce bez žen v rozhodujících rolích mluvit o mateřské lásce? Může být instituce vedená téměř výhradně muži skutečně „matkou církví“? Nebo je to jen prázdná metafora, která má skrýt patriarchální strukturu? Je patriarchát tradice, nebo problém?
„Možná nejsme méně rovné. Jen méně respektované.“ (..)