Miroslav Balaštík. Fejeton. Dramaturgie Alena Blažejovská.
Připravilo Brno v roce 2025. Premiéra 25. 1. 2025 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 7 min.).
Lit.: anonym: Miroslav Balaštík: Pozor na umění! In web ČRo Brno, 22. leden 2025 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Pocit ohrožení je jeden z nejúčinnějších stimulantů života. Vědomí křehkosti a dočasnosti našeho pobytu na tomto světě působí jako droga, díky níž žijeme intenzivněji, ale která dokáže život také ochromit. Kvůli naší představivosti může totiž hrozba znamenat prakticky cokoliv. Včetně představivosti samotné.
Na začátku divadelního představení Like lovers do (Paměti Medúzy) v brněnské Redutě vystoupí na scénu dramaturg, aby varoval diváky, že inscenace obsahuje popis sexualizovaného násilí a může u citlivých jedinců vyvolat silné emocionální reakce. A že v takovém případě je v předsálí připravena psychologická pomoc. Po skončení představení pak následuje beseda s odborníky na téma domácího násilí, genderové nerovnosti, feminismu a podobně.
Pomiňme nyní paradox, že tvůrci chtějí chránit diváky před tím, čím se je záměrně pokoušejí rozrušit. A také fakt, že představením otřesený člověk se nejspíš nenechá znova traumatizovat tím, že se v jeho průběhu zvedne a bude se před zraky ostatních prodírat za psychologem.
Při mé návštěvě se to nestalo. A nedošlo k tomu především proto, že představení samo bylo pojato zcela konvenčně a diváka, který kdysi viděl Spejbla a Hurvínka (a chápe tedy, že to, co se odehrává na jevišti, není tatáž skutečnost, jakou prožívá venku na ulici), nemohlo nijak šokovat. Drama vycházející z autentických výpovědí žen a mužů, kteří zažili nějakou formu sexualizovaného násilí, bylo navíc stylizováno jako kabaret, což jeho divadelnost ještě zvýraznilo. Jinými slovy: Vše, od názvu budovy po přepjatá gesta, signalizovalo, že jde o umění, které reálnou zkušenost obětí posunuje na jinou rovinu, než je emocionální soucit. (…)