Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Martin Bursík, bývalý ministr životního prostředí, prezident Evropské federace pro obnovitelné zdroje energie. Vláda Petra Fialy chce podpořit obnovitelné zdroje energie. Pomoci by měly tzv. akcelerační zóny, ve kterých by příprava výstavby větrných nebo solárních elektráren neměla trvat déle než rok. Povede to k modernizaci zastaralé české energetiky? A prodraží obnovitelné zdroje cenu pro spotřebitele, nebo ji naopak zlevní? Moderuje Jan Bumba.

Natočeno 2024. Premiéra 29. 4. 2024 (ČRo Plus, 11:34 h.).

Host: Jan Vala, moderátor. Má raději kolo nebo loď? Pravý nebo levý břeh Rýna? Co si uvědomil na nejkrásnějších vinicích? A užil si při natáčení nového cyklu o víně skutečnou romantiku? Moderuje Tereza Kostková.

Natočeno 2024. Premiéra 29. 4. 2024 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).

Martin Hála, sinolog z projektu Sinopsis. Na povrch vyplavalo v posledních dnech hned několik skandálů, které se týkají čínských vlivových a špionážních operací v Evropě. Jaká nejvýraznější politická figura u nás se staví k Číně vstřícně? Jaké uspořádání vztahů se Spojenými státy by Čína nesla nejhůř? A měli někdy Ujguři a další čínské menšiny takové zastání v západním světě, jako mají dnes Palestinci třeba na univerzitách? Moderuje Barbora Tachecí.

Natočeno 2024. Premiéra 29. 4. 2024 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Návrh na zavedení výpovědi bez udání důvodu do zákoníku práce rozděluje vládní koalici. Prosazuje ho zejména Občanská demokratická strana, naopak lidovci jsou razantně proti. Znamenalo by takové opatření pružnější pracovní trh? Nebo může negativně dopadnout na už dnes ohrožené zaměstnance? Diskutovat o tom budou poslanci Michael Kohajda z KDU-ČSL a Jan Skopeček z ODS. Moderuje Karolína Koubová.

Natočeno 2024. Premiéra 29. 4. 2024 (ČRo Plus, 9:34 h.).

Rozhlasové vzpomínání divadelní režisérky, výtvarnice a vysokoškolské pedagožky. Připravila Eliška Kánská. Technická spolupráce David Dibelka.

Natočeno 2024. Premiéra 29. 4. – 3. 5. 2024 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).

Lit.: Kánská, Eliška: Osudy Zoji Mikotové. Rozhlasové vzpomínání divadelní režisérky, výtvarnice a vysokoškolské pedagožky. In web ČRo 3 Vltava, 3. květen 2024 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Zoja Mikotová – režisérka, výtvarnice, ale i vnučka nebo maminka. Tyto i mnohé další své vrstvy včetně setkání s pantomimou či neslyšícími odhaluje v Osudech. (…)

Vyprávění začíná od svých kořenů a předků, postupně přibližuje Zoja Mikotová (*1951) i život svých rodičů, který měl velký vliv na její krásné, ale náročné dětství. To prožila na několika místech, a jak sama říká, tak částečně i ve vlaku, když jezdila mezi Brnem a Říčany.

Řeč bude nejen o prázdninách v Jizerských horách, ale i o prvních setkáních s pantomimou, návratu do Brna a studiu Střední školy uměleckých řemesel. O tom, jak se dostala z jeviště zlínského divadla až ke studiu režie na brněnské JAMU, vypráví s lehkostí a vtipem sobě vlastním.

Postupně se její příběh dostává až k práci s neslyšícími a k založení ateliéru Výchovné dramatiky neslyšících na JAMU, cesta k němu byla ale dlouhá a rozhodně ne nudná. A jeho přínos (nejen) pro neslyšící je nevyčíslitelný. (…)

Jak to vypadalo v Protektorátu na přelomu dubna a května 1945? V Brně už si němečtí oficíři balili kufry, aby utekli před vojskem maršála Malinovského, v Praze se schylovalo k povstání. Jak tuto dějinnou etapu, kterou lze bezpochyby považovat za hrdinskou, zachytila dramatická tvorba Československého rozhlasu? Proč bylo nutné přepisovat dějiny? Připravil Přemysl Hnilička. Zvukový mistr Ladislav Čurda. Dramaturgii měl a dokumentární zvukové záznamy z května 1945 doplnil David Hertl.

Natočeno 29. 4. 2024. Premiéra 10. 5. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.; 24 min.) v cyklu Archiv Plus.

Pozn.: Konec druhé světové války patřil před rokem 1989 k nejpřepisovanějším obdobím našich dějin. Důkazy v rozhlasovém archivu hledal Přemysl Hnilička. (anotace)

Lit.: Hnilička, Přemysl: Konec druhé světové války patřil před rokem 1989 k nejpřepisovanějším obdobím našich dějin. In web ČRo Plus, 10. květen 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Je přelom dubna a května 1945. Němečtí oficíři si balí kufry, kolaboranti rovněž tak. Z východu přichází Rudá armáda, ze západu Američané. Protektorát Čechy a Morava má před sebou už jen několik dní. A Prahu čekají dramatické a pamětihodné dny květnového povstání.

Jak toto období zobrazovala dramatická rozhlasová tvorba v 60. a 70. letech?

Začneme v Brně: tam totiž došlo k ukončení nadvlády německých nacistů už 26. dubna 1945, kdy v brzkých ranních hodinách udeřila vojska 2. ukrajinského frontu maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského. V brněnských reáliích se odehrává rozhlasová hra Věry Sládkové Nedostateční dlouholebci z roku 1980.

Jde o třetí, závěrečný díl trilogie, která dala později vzniknout televiznímu seriálu Vlak dětství a naděje a románu Malý muž a velká žena. Pozoruhodným faktem je, že hlavního hrdinu, pošťáka, legionáře a vlastence Pumplmě hrál i v rozhlase Stanislav Zindulka; televiznímu režisérovi Kachyňovi se „vnutil“ – a dobře udělal.

Těžko si v této postavě představit někoho jiného. V rozhlasové verzi jsme mohli slyšet také Josefa Karlíka, Libuši Vaněčkovou, Erika Parduse a další brněnské herce.

Utajovaná úloha vlasovců

Zatímco Brno se raduje (alespoň čeští obyvatelé jistě), Praha ještě stále trpí pod německou knutou. Povstání, které vypuklo 5. května na signál rozhlasového hlasatele Zdeňka Mančala, se stalo jednou z nejhrdinštějších a zároveň nejpřepisovanějších kapitol pražských dějin. (…)

Umělecký ředitel Divadla Spejbla a Hurvínka David Janošek hostem Alex Mynářové.

Natočeno 2024. Premiéra 29. 4. 2024 (ČRo Region, 25 min.).

Lit.: djo – Mynářová, Alexandra: Kde má Hurvínek maminku, je jedna ze záhad, která přitahuje, myslí si umělecký šéf Divadla S + H. In web ČRo Ostrava, 29. duben 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Hurvínek byl takovej dobrej rošťák, já byl naopak hodnej kluk. Ten protipól jsem obdivoval,“ vyznává se umělecký ředitel Divadla Spejbla a Hurvínka David Janošek.

Je uznávaným scénografem a návrhářem kostýmů, několik let jako umělecký ředitel vede Divadlo Spejbla a Hurvínka. „Je to takový můj velký splněný sen. Loutky mě provází od dětství až doteď. Ovlivnily mi celý život a určily mou celoživotní cestu. První setkání se Spejblem a Hurvínkem bylo přes nahrávky z kazeťáku, kdy mě rodiče pouštěli k sousedům, kteří měli taky děti. A měli také loutkové divadlo,“ vzpomíná David Janošek. (…)