Pavel Klusák. Rozhlasová hra o legendární skupině ABBA. Hudba Midi Lidia ABBA. Zvuk Ondřej Ježek. Produkce Dana Reichová. Dramaturgie Renata Venclová. Režie cizojazyčných pasáží Greta Stoklasa. Režie Petr Marek.
Osoby a obsazení: Agnetha (Ester Geislerová), Frida (Anna Geislerová), Björn (Petr Marek), Benny (Prokop Holoubek), Stig Anderson (Ondřej Bauer), hudební publicista (Pavel Klusák), dívka z publika (Petra Nesvačilová), majitel potravinářské firmy Abba (Ondřej Ježek), zástupce hudebního průmyslu SSSR (Tomáš Procházka), novinář (Vít Klusák), Simon Fuller (Marek Daniel) a další.
Natočeno 2022 (studio JAMOR). Premiéra 25. 10. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.
Veřejná premiéra 1. 8. 2022 (Letní filmová škola, stan ČRo, 18:00 – 19:00 h.) s osobní účastí autorů.
Nominace na Prix Italia 2023
Lit.: Hnilička, Přemysl: Kultura/Mix – {Bolí mě pusa od úsměvu}. In Respekt 45/2022 (recenze). – Cit.: Po úspěchu knižního portrétu Karla Gotta a půvabné textové koláži Uvnitř banánu věnované hudebním podivnostem se publicista Pavel Klusák stal také autorem rozhlasové hry ABBA: Scény z manželského života. Příběh úspěšné švédské popové skupiny nazírá z pohledu členů, jejichž soukromé životy nebyly tak nablýskaně radostné jako jejich kostýmy. Rámec fiktivního dokumentu umožňuje Klusákovi rychlé střihy v ději i dialozích, naznačování scén místo hloubkových sond do myšlení postav a rychle pointovaných momentů (včetně plateb Ruska a Rumunska za licenci na lisování desek místo peněz ropou).
Příběhem provází hudební publicista v podání samotného autora, pod promluvami herců (Ester a Anna Geislerovy, Petr Marek, Prokop Holoubek) znějí švédské „originály“ (rodilé mluvčí režijně vedla Greta Stocklassa) a historii skupiny glosuje anonymní fanynka, která zastupuje průměrného (až podprůměrného) posluchače vzývajícího hity a odmítajícího cokoli složitějšího, co by mohlo jen trochu zavánět uměním.
Klusák tematizuje také feministická témata. Producent kapely stran financí téměř ignoruje ženské členky, jedna z nich si stěžuje, že kvůli koncertování nemá čas na vlastní dítě. Upozorňuje také na zajímavý fakt: přestože se členové skupiny v písních vyrovnávají s osobními problémy, dobývají žebříčky poslechovosti. Naráží i na stálý problém popového showbyznysu – předstírání nekonečného štěstí a radosti. „Bolí mě pusa od úsměvu,“ glosuje to jedna z postav hry.
Režisérem inscenace je Petr Marek, člen skupiny Midi Lidi a letitý spoluautor improvizovaných scénických rozhlasových her Radio Ivo. Tato zkušenost je na nahrávce znát. Prolínání fikce a skutečnosti zúročil už ve vynikající hře Proton!!!, strhujícím příběhu zapomenuté ostravské kapely, v níž měla účinkovat začínající Marie Rottrová. Marek často používá zcizovací efekty, zde když pod monologem producenta zní ilustrativní klavír, který působí, jako by ho tam vložil hudební režisér, pak však do děje vtrhne producent se slovy: „Můžeš na chvíli přestat hrát?“. Nevyhýbá se ani dojemným momentům: jako poslední zazní v inscenaci píseň Mamma Mia, tentokrát ne ve velkolepém aranžmá, jen ve čtyřech tichých hlasech za doprovodu akustické kytary.
Problémem této hry je jen její obsazení. Ester i Anna Geislerovy mají značně nefonogenické hlasy, což je na nahrávce znát. Hlavně v první polovině hry znějí jejich repliky až ochotnicky. Hra, kterou její autor napsal ke dvojitému výročí založení (1972) i rozpadu (1982) skupiny ABBA, je na stránkách Českého rozhlasu Vltava k poslechu do 21. listopadu.
Lit.: red: ‚Příběh, který zrodil její hudbu.‘ Publicista Klusák novou hrou přibližuje osudy legendární kapely ABBA. In web IRozhlas, 24. 10. 2022 (rozhovor). – Cit.: Přepsali hudební historii a úspěšně popřeli hned několik pravidel panujících ve světové popmusic. Švédská hudební skupina ABBA založená v roce 1972 dodnes dobývá svět. Na vrcholu slávy, po desetileté společné dráze si dokázali dát navzájem svobodu a vystoupit z kolotoče hudebního showbyznysu a vlastního úspěchu. Zajímavý osud kapely inspiroval i hudebního publicistu Pavla Klusáka k napsání hry s názvem ABBA – Scény z manželského života.
Rozhlasová premiéra hry ABBA – Scény z manželského života připadá shodou okolností na dvojité výročí, skupina byla založená v roce 1972 a svoje aktivní koncertní i nahrávací období skončila v roce 1982. Co tě na legendární švédské kapele s odstupem oslovuje víc – její hudba nebo její příběh?
Příběh, který zrodil její hudbu. To, co se dělo mezi čtyřmi členy skupiny a jejím manažerem Stigem Andersonem, je tak pozoruhodné, že jsem tomu věnoval tuhle hru. Pro mě je to story o smlouvách a o lásce. O světě pop music, který vytváří na hvězdy občas šílený tlak a na oplátku se mu může dostat překvapivé reakce. Při psaní jsem měl nesmírně dobrý pocit z toho, že Agnetha, Frida, Björn i Benny jsou naživu, nikdo nezahynul, a zároveň se už nedotýkají své staré hudby, nerozmělňují ji revivalem. To se po dokončení první verze hry změnilo, ABBA se znovu sešla – ale i v tom se dalo najít logické pokračování předchozího příběhu.
Jste hudební publicista, historii kapely ABBA jste mohl pojednat v nějakém „serióznějším“ formátu, třeba v rámci rozhlasových pořadů, do kterých obvykle přispíváte. Jak se stalo, že se vám zrovna v tomhle případě vyvrbil text, ve kterém nad publicistikou získaly převahu hravost a dialogy?
Přednáším občas na UMPRUM současným umělcům o experimentální hudbě, ale i o politice popkultury. Když jsem si chystal přednášku o ABBĚ, přistihl jsem sám sebe, že to celé stylizuju jako divadlo a že mě to velmi vzrušuje. Že mám před sebou na talíři báječné drama: a Google mi potvrdil, že tuhle story přede mnou ještě nikdo nesepsal do dramatu.
Příběh švédské hudební ultralegendy inspiroval hudebního publicistu Pavla Klusáka k napsání hry s názvem ABBA – Scény z manželského života. Oslovil několik přátel, se kterými scénář vícekrát úspěšně provedli na veřejnosti v podobě scénického čtení. Na jeho základě vznikla ve studiu JÁMOR v Praze rozhlasová inscenace, kterou režíroval Petr Marek a jako zvukař na ní spolupracoval Ondřej Ježek. V hlavních rolích účinkují Ester Geislerová, Aňa Geislerová, Petr Marek, Prokop Holoubek, Ondřej Bauer, Petra Nesvačilová a Pavel Klusák.
Žádný scénář jsem už dlouho nevytvořil, ale tady jsem měl pocit, že jen zapíšu, co vím, a trochu to vyhrotím, nastylizuju. Všechno bláznivé, tragikomické a úžasné v příběhu už bylo. Mám klasickou publicistiku rád a pořád je dost prostoru, abych se v ní zlepšoval: ale taky pokládám za součást práce hledat nové formáty a používat imaginaci. Proto tu a tam pracuji na filmu, na specifické formě audioseriálů, teď jsem odevzdal časopiseckou povídku. Má letošní kniha Uvnitř banánu je malou encyklopedií hudebních outsiderů a mystifikátorů, ale obsahuje i určitou hru: psal ji nespolehlivý publicista.
Do jaké míry bylo psaní o ABBĚ spojené s pátráním a získáváním informaci? Odkud jste je vlastně čerpal?
O ABBĚ toho bylo napsáno tolik! Čerpal jsem z řady běžných životopisů. Žádná tajemství. Jen jsem nad určitými motivy víc žasl a nasvítil je reflektorem-boďákem, podle kterého ABBA nazvala svoje album a písničku Super Trouper. Scénáře o životě hvězd se hodně točí kolem jejich citového života a trápení. Tady je to zčásti taky tak: ale zajímá mě absurdní svět showbyznysu, proto vyprávíme i o jeho fungování.
Manažer Stig byl mimořádná osobnost: pro mě je například velkým problémem mainstreamizace superhvězd jako je ABBA, to, jak si berou veřejný prostor po celém světě. Ale Stig zároveň zajistil obrovské peníze nejen pro ABBU, ale i pro švédské hudební školství na dlouhá léta. Příběh, jak si od Sovětského svazu nechal za hudbu ABBY platit ropou, je neodolatelný. Mimochodem, byl by z toho i krásný film.
Jste ročník 1969, zaznamenal jste jako kluk písničky ABBY v době, kdy čtveřice ještě hrála a vystupovala? Jaký jste k ní měl vztah?
ABBU jsem poslouchal poprvé pořádně v devadesátých letech: tehdy nastala zvláštní průrva v jejich popularitě, já si to naposlouchával a okouzloval mě pop, na němž bylo zřejmé, že není angloamerický.
Na základce jsem ABBU vnímal jako trend, jejž vyznávali hlavně spolužáci, kteří měli na rozdíl ode mě přístup k západoněmeckým suvenýrům. Babička mě vzala na koncertní polodokument ABBA ve filmu do pražského kina U Hradeb. Moc mě to nevzalo, bylo mi deset – a mám podezření, že kdybych zažil tehdejší šílení fanoušků jako dospělý, bylo by mi ještě víc cizí. Dnes mi připadá řada jejich písní velmi fajn – Summer Night City, Gimme! Gimme! Gimme! (A Man After Midnight), S. O. S.. Zvláštní slabost mám pro „nehitové“ rozchodové album The Visitors a pro jejich kostýmy.
Rozhlasová inscenace z větší části převzala obsazení scénického čtení, se kterým jste scénář několikrát při různých příležitostech uvedli. Jak se dala tahle sestava dohromady?
Psal jsem text s představou, že ho někde zahrajeme jednou s přáteli. Na vernisáži děl Ester Krumbachové jsem pak potkal Ester Geislerovou a bylo mi jasné, že je to Agnetha. Ester svou přátelskostí, důvěrou a energií udělala pro vznik projektu mnoho, strhla ostatní: svou sestru Aňu, filmaře, divadelníka a muzikanta Petra Marka, jeho kolegu z kapely Midi Lidi Prokopa Holoubka.
Když přišlo na postavu manažera Stiga, zjistili jsme s Petrem Markem, že oba chceme oslovit Ondřeje Bauera z divadla Vosto5; roli „všech fanynek světa“ přijala Petra Nesvačilová. Čtené divadlo pak proběhlo opakovaně na různých místech republiky: řekl bych, že se mohlo uskutečnit jen proto, že jsme spolu autenticky rádi. Mimochodem, já mohu v představení účinkovat jen proto, že jsem si napsal roli hudebního publicisty, vlastně sebe sama. Nikoho jiného bych ztvárnit nedokázal. Snad se hraju uvěřitelně. (…)
Lit.: Venclová, Renata: Pavel Klusák: ABBA – Scény z manželského života. Sestry Geislerovy, Petr Marek a Prokop Holoubek jako legendy švédské popmusic. In web ČRo 3 Vltava, 25. říjen 2022 (článek + rozhovor). – Cit.: Příběh o lásce, úspěchu a smlouvách. (…)
Přepsali hudební historii a úspěšně popřeli hned několik pravidel panujících ve světové popmusic. Švédskou hudební skupinu Abba tvořily dva manželské páry. Podle všech předpokladů ji to mělo připravit o přízeň fanynek a fanoušků, ti totiž své idoly nejradši vidí nezadané. Tentokrát ale bylo všechno jinak a čtveřice na začátku 70. let nemilosrdně dobyla celou Evropu. Jako první popová kapela tohoto kontinentu navíc opanovala hitparády anglofonních zemí, včetně Velké Británie, USA, Kanady a Austrálie. Díky mimořádně agilnímu manažerovi dobře využili i obrovskou vlnu zájmu z Východního bloku a vydali album také v Sovětském svazu. Na samém vrcholu slávy však dokázali vystoupit ze zběsilého kolotoče hudebního showbyznysu a dopřát si vzájemně svobodu. Právě tento velký příběh švédské ultralegendy inspiroval hudebního publicistu Pavla Klusáka k napsání hry s názvem ABBA – Scény z manželského života. V pražském studiu JÁMOR pak pod vedením Petra Marka a zvukaře Ondřeje Ježka s dalšími přáteli připravili pro Vltavu její rozhlasovou inscenaci. (…)