V dnešních Příbězích 20. století se Adam Drda věnuje osudům Ireny Fajmanové. Jako malá holčička zažila spolu s matkou a bratrem zatýkání během heydrichiády a poté byla držena v sídle Gestapa v pražském Petschkově paláci – to je však pouze začátek jejího pozoruhodného a těžkého života.
Natočeno 2022. Premiéra 5. 6. 2022 (ČRo Plus, 20:05 h.; 48 min.).
Lit.: Jirásková, Justýna – Drda, Adam: Roky jsem věřila, že máma je mrtvá. Příběh Ireny Fajmanové a její rodiny. In web ČRo Plus, 5. červen 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Krátce po atentátu na zastupujícího říšského protektora, prominentního nacistu a SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha vpadli do bytu Peškových v pražské Liliové ulici č.p. 14 němečtí vojáci či policisté. Prohledali domácnost a odvedli Idu Peškovou s dvěma dětmi, jedenáctiletou Irenou a o rok mladším Otou. Všichni skončili ve vězení.
Irena se dnes jmenuje Fajmanová, a hned v úvodu je vhodné zdůraznit, že prožitek heydrichiády představuje jen začátek její pozoruhodné osobní a rodinné historie. Ten příběh trochu připomíná paranoidní thriller, už proto, že Irena Fajmanová spoustu věcí z minulosti své rodiny neví: nejdřív se neptala, protože byla malá, pak měla docela jiné starosti a nakonec se vlivem „historických okolností“ na nic ptát nemohla.
Irena se narodila pod jménem Pešková 1. prosince 1930 v Praze. Její rodiče byli řezníci: otec Jan Pešek pocházel z Náchoda z české rodiny, matka Ida (rozená Fritscheová) se narodila v Sudetech, v Břevništi (Merzdorf) u České Lípy, její mateřštinou byla němčina, ale naučila se výborně česky. Společně provozovali řeznictví v Praze-Košířích, na počátku okupace je však pronajali a oba si našli zaměstnání: Jan působil jako řezník u firmy Holata, Ida prodávala na trhu. (…)
