Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Vláda kvůli nové, nakažlivější covidové variantě omikron od úterý postupně zpřísňuje a upravuje protiepidemická opatření. Je na místě omezovat kontakty lidí a testovat plošně i očkované, když je omikron sice infekčnější, ale méně nebezpečný? Je omikron hrozba, nebo cesta k imunizaci populace? Moderuje Lukáš Matoška.

Debatují předseda senátního zdravotního výboru, lékař a bývalý ředitel nemocnice Roman Kraus z ODS a biochemik Jan Trnka.

Natočeno 2022. Premiéra 11. 1. 2022 (ČRo Plus, 10:10 h.).

Varianta koronaviru omikron v Česku dominuje. Podle ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislava Duška nyní vytěsňuje variantu delta. Aby nakažlivější omikron neochromil fungování státu – zdravotnictví nebo dodávky elektřiny – chce vláda zavést takzvanou pracovní karanténu.

Natočeno 2022. Premiéra 11. 1. 2022 (ČRo Plus, 8:10 h.).

Václav Žmolík přišel na návštěvu k Ivo Šmoldasovi. Jeho chalupa stojí na jihu Čech. Stačí jen zaklepat a vstoupit…

Připravil Tomáš Pancíř.

Hovoří Olga Richterová.

Natočeno 2022. Premiéra 10. 1. 2022 (ČRo 1 Radiožurnál, 17:06 h.; 25 min.).

Lit.: vla – Pancíř, Tomáš: Richterová: Výrok Jany Michailidu o komunismu byl nešťastný. Hlasy dostala, protože je aktivní. In web ČRo 1 Radiožurnál, 10. leden 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Stejný předseda, ale kompletně noví místopředsedové. To je výsledek voleb vedení Pirátů na sobotním jednání celostátního fóra. Změní se s novými tvářemi směřování Pirátské strany? Potřebují Piráti politicky dospět? A jak zatím funguje spolupráce s dalšími čtyřmi subjekty vládní koalice? Hostem Tomáše Pancíře ve Dvaceti minutách Radiožurnálu je místopředsedkyně Poslanecké sněmovny za Piráty Olga Richterová.

Bude výměna na místopředsednických postech znamenat posun ve směřování Pirátů?

Myslím si, že je to stvrzení naší středovosti, postoje jasně liberálního, ale přitom s vědomím, že svoboda znamená i odpovědnost, sebekázeň a domýšlení důsledků svých výroků a činů.

Dám jeden konkrétní příklad, ať je to na něm jasné. Jsme si například vědomi toho, že podpora bydlení, která je v naší zemi dlouhodobě nedořešená – obce nemají dostatečné finance, aby se mohly nějakým způsobem rozvíjet, když je to v některých regionech potřeba – byla v minulosti řešená bez ohledu na reálné potřeby, podmínky a bez opory v realitě. Pokud chceme právě tuhle oblast významně posunout, tak si musíme bohužel říct, že mnohé návrhy zákonů za posledních osm, čtrnáct a více let nebyly dotažené, dopracované. Chceme to dělat mnohem kompromisněji a s ohledem na to, co jde reálně zvládnout. (…)

Frank Frištenský, synovec legendárního řeckořímského zápasníka Gustava Frištenského, je dnes hostem Hovorů. Původně chtěl psát o sobě a svém životě, ale když se dostal k mamince, zjistil, že o ní vůbec nic neví. A tak se začalo odvíjet jedno velké detektivní pátrání na jehož konci je knížka nazvaná „Moje máma z Terezína“. Moderuje Naděžda Hávová.

Natočeno 2022. Premiéra 3. 1. 2022 (ČRo Plus, 22:05 h.; 23 min.).

Lit.: kbr – Hávová, Naděžda: „Máma si vše, co se v minulosti událo, vzala do hrobu.“ Frank Frištenský přesto sepsal její příběh z Terezína. In web ČRo Plus, 3. leden 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Původně jsem chtěl psát o sobě a svém životě pro moje děti a mou rodinu, ale když jsem se dostal k mámě, zjistil jsem, že o její minulosti nevím nic, vzpomíná Frank Frištenský na impuls k  pátrání, na jehož konci je knížka nazvaná Moje máma z Terezína. Neuvěřitelný příběh Hany Kleinové napsal až po její smrti, matka s ním o své minulosti a o životě v terezínském ghettu nikdy nechtěla mluvit.

„Určitě nebyla samotná. Když jsem dělal rozhovory s jinými ženami, vysvětlily mi, že buď o tom nemluvily, nebo až velice pozdě, o třicet čtyřicet let později. Mámu chápaly, prostě podle nich chtěla uchránit své tři syny před tím, co se stalo. A to byl také myslím jeden z důvodů naší emigrace v roce 1968 do Švýcarska,“ vysvětluje v Hovorech.

Připomíná, že matka přišla do Terezína ve věku čtrnácti let a byla tam přesně na den tři roky. Ze sedmi desítek členů její rodiny se kromě jejího bratra Petra z koncentračních táborů nikdo nevrátil.

„Matka s tím žila každý den, byla často smutná. Byla ponořená do sebe, takže s tím určitě denně zápasila. Vlastně všechno to, co se v minulosti událo jí a její rodině, si prostě vzala do hrobu,“ vzpomíná. (…)