V roce 1985 přijalo Československo stovku dětí z uprchlických táborů namibijských migrantů. Zatímco jejich začlenění do společnosti ve střední Evropě proběhlo hladce, jejich návrat do Afriky už tak úspěšný nebyl. Málo známý příběh přiblíží dokumentární pásmo, které připravil Vít Pohanka. Režie David Hertl.
Natočeno 2021. Premiéra 24. 7. 2021 (ČRo Plus, 20:05 h.; 54 min.).
Lit.: Pohanka, Vít: „Černoch? Kdoví, co je to zvrhlíka!“ Příběh namibijských dětí v Československu a našich předsudků. In web ČRo Plus, 24. červenec 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V roce 1985 přijalo Československo děti z utečeneckých táborů v Namibii. Jejich osudy přiblíží Téma Plus v kontextu česko-afrických vztahů. I přes oficiální a často deklarovaný zájem Československa a potom České republiky víc využít hospodářský a kulturní potenciál „černého kontinentu“, totiž tvoří výměna s africkými státy jen něco přes jedno procento tuzemského zahraničního obchodu. Reportér Vít Pohanka se ptá, proč to tak je, a pátrání začíná osobní osobní zkušeností.
Pořad Ein Kessel Buntes byl v sedmdesátých letech minulého století pojem. Jako výkladní skříň socialistické zábavy se vysílal šestkrát ročně v sobotu večer a v rámci intervize ho přejímala Československá televize.
V každém vydání se našlo místo pro nějakou opravdu velkou mezinárodní hvězdu, zazpívala tam třeba i švédská ABBA. Mě jako kluka naprosto uchvátilo vystoupení jiného, pro nás exotického zpěváka:
Afric Simone z Mosambiku dokázal nadchnout publikum na obou stranách železné opony. Z jeho zpěváckého i tanečního výkonu doslova tryskala ryzí živočišná energie. Troufnu si odhadnout, že nejenom pro mě to bylo v naší generaci první setkání s africkou kulturou a živým Afričanem – byť na obrazovce v přenosu z berlínského Fridriechstadt-Palastu.
My venkované jsme slyšeli, že nějací Afričané prý studují na vysokých školách v Praze a v Brně, ale u nás na Vysočině jsme je nepotkali, jak byl rok dlouhý. A ten Afric Simone byl pro nás něco jako zjevení. Na první osobní setkání s opravdovým živým Afričanem jsem si musel nějakou dobu počkat. (…)
