Hostem Hovorů je David Cysař, který spolu s ostatními členy rodiny vlastní a spravuje Winternitzovu vilu v Praze. Je totiž pravnukem pražského židovského právníka Josefa Winternitze, který ji nechal postavit u slavného architekta Adolfa Loose. O rodině, Osvětimi a restituci bude vyprávět v rozhovoru, který moderuje Eva Hůlková.
Natočeno 2021. Premiéra 10. 1. 2021 (ČRo Plus, 22:05 h.).
Henry Gidel. Dokumentární román o výjimečné ženě, která se vyšvihla z chudých poměrů, způsobila revoluci v dámském odívání a zařadila se mezi nejvlivnější módní návrháře 20. století. Velkorysá i zlostná, plachá i nesnesitelná, to vše byla Coco Chanel. Překlad Vlasta Misařová. Pro rozhlas připravila Gabriela Albrechtová. Účinkuje Jan Fišar. Režie Peter Gábor.
Natočeno 2020. Premiéra 1. dílu 10. 1. 2021 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).
Lit.: anonym: Henry Gidel: Coco Chanel. Dokumentární román o výjimečné ženě. In web ČRo 2 Praha, 14. leden 2021 (článek + nahrávka k poslechu) – Cit.: Coco Chanel, vlastním jménem Gabrielle Bonheur Chanel patří k nejvýznamnějším osobnostem 20. století. Tato „dámská krejčová“, jak samu sebe celý život nazývala, neovlivnila jen svět módy a pohled na současnou moderní ženu, ale byla zároveň vlivnou mecenáškou a podporovatelkou umění. Podporovala nejen jednotlivé umělce, malíře, skladatele či spisovatele, ale též velké kulturní projekty, které později vešly do dějin.
Tato autorka slavného „chanelovského kostýmku“, malých černých šatů, či ikonického parfému Chanel č.5, měla vždy velké plány a důvěřovala svému instinktu. (..)
Kraje i obce se potýkají s obtížně odhadnutelným výpadkem příjmů. Nejen kvůli koronavirové krizi, ale i díky přijatému státnímu rozpočtu a tzv. daňovému balíčku. Jak za této situace plánují své finance, kde budou škrtat? V pořadu Zaostřeno se Vít Pohanka ptal starostů a na širší souvislosti také ekonomky.
Natočeno 2021. Premiéra 10. 1. 2021 (ČRo Plus, 17:34 h).
Jan Balabán. Dva příběhy ze sbírky Možná, že odcházíme vybral a pro rozhlas připravil Miroslav Zelinský. Účinkuje Norbert Lichý. Režie Radovan Lipus.
Nastudovala Ostrava v roce 2002 (28 min). Repríza 10. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 11. 7. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: ele (= Lenartová, Eva): Světlana, Most, Prázdniny a další povídky ostravského barda Jana Balabána. In web ČRo 3 Vltava, 8. červenec 2024 (článek). – Cit.: Patřil k nejvýraznějším českým prozaikům přelomu tisíciletí a jeho předčasná smrt byla ztrátou nejen pro jeho čtenáře, ale pro celou českou literaturu. Jan Balabán byl především mistrný povídkář. Byl originálním portrétistou prázdnoty a tísnivosti žití. (…)
Jan Balabán vypráví příběhy nehrdinů, lidí poničených vlivy vnějšího světa i jejich vlastním tápáním a blouděním. Častou kulisou je mu industriální Ostrava, prostředí, které svými nelidskými rozměry a konturami znemožňuje Balabánovým postavám vytvoření jakéhokoliv pozitivního vztahu.
Jan Balabán (1961-2010) se kromě literární tvorby věnoval publicistice, překladatelství a výtvarné kritice. Jeho dílo bylo opakovaně oceněno v prestižních literárních anketách a dvakrát získalo cenu Magnesia Litera.
Pro Českou televizi Jan Balabán uvedl, že kniha je pro něj záznamem lidského osudu, ve chvíli, kdy je člověk zranitelný, kdy prožívá krizi a hledá z ní cestu ven. (…)
V první povídce se dvanáctiletý Jaromír z domova vydá na odvážnou výpravu do okolí. Překoná nástrahy staveniště budoucího sídliště, míjí záhadnou, strašidelnou stavbu starého hangáru a jeho cesta za dobrodružstvím je korunována objevením dubového háje, Jaromírovy tajné klukovské skrýše, o níž se doma nikdo nedozví.
Magda hledá podobnou skrýš pro sebe a pro své dítě. Ve světě dospělých se však takovým útočištěm stává prázdný byt v paneláku postaveném na kukuřičných polích, které kdysi Jaromírův háj obklopovaly. V prostředí městské periférie se v povídce střetnou dva nesouvisející osudy lidí, kteří hledají své příslovečné místo v životě.
V druhém příběhu se autor noří do osamělé duše stárnoucího alkoholika. Na pozadí šedivé a značně neutěšené každodennosti se Emil zamýšlí nad svým osudem, myslí na svého bratra, inženýra v továrně na parfémy, díky němuž měl vždy po ruce čistý líh. Zatímco jeho bratr v opilosti odzbrojoval ženy, Emil nikdy pít neuměl. Hrdina se připodobňuje ke starému omšelému autu s novými gumami, jeho život už je jen vzpomínání a ta neustálá nutkavá touha pít. (…)
Pavla Lidmilová. Básně a lyrické texty z pozůstalosti významné portugalistky, držitelky Státní ceny za překladatelské dílo. Připravila Šárka Grauová. Režie Vít Vencl.
Natočeno 2020. Premiéra 10. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 12.05 h.; 13 min.) v cyklu Svět poezie; 18. 5. 2025 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.) v cyklu Svět poezie.
Lit.: Grauová, Šárka: Pavla Lidmilová: Být jen oblakem, co běží. In web ČRo 3 Vltava, 10. leden 2021 (článek). – Cit.: (…) Taťjana Medvecká recituje básně a lyrické texty z pozůstalosti významné portugalistky Pavly Lidmilové, držitelky Státní ceny za překladatelské dílo. (…)
Pavla Lidmilová byla významná česká překladatelka z portugalštiny, která k nám uvedla mimo jiné Fernanda Pessou, Joãa Guimarãese Rosu či Clarici Lispectorovou a za překlad básní Eugénia de Andrada získala s přihlédnutím k celoživotnímu dílu Státní cenu za překlad. Když v lednu roku 2019 ve věku nedožitých 88 let zemřela, zanechala po sobě soubor básní a krátkých próz, nazvaný prostě Básně – Dny sny a filmy.
Prostorově texty Pavly Lidmilové rámuje pražské Staré Město, kde prožila valnou část života, a vějíř míst, kam se v létě uchylovala za teplem, světlem a mořem. Praha je pro ni univerzálním, všeobjímajícím prostorem. Na jedné straně jsou tu architekturou i osudy jednotlivců ztvárňované lidské dějiny: židovský hřbitov se staletými náhrobky pohlcovanými zemí, ale i věže, jejichž vertikální rozměr dosvědčuje touhu předků uniknout do jiných světů. Sbírka Básně – Dny sny a filmy vychází v nakladatelství Galén.
Hostem je Tomáš Töpfer, herec a režisér. Jak principál vinohradského divadla Tomáš Topfer oslaví svoje sedmdesátiny? Čím mu do života vstoupily Četnické humoresky, které měly premiéru už před dvaceti lety? A jak vzpomíná na natáčení s Janem Werichem, za kterým se vydal jako rozhlasový elév do jeho vily na Kampě? Moderuje Vladimír Kroc.
Natočeno 2021. Premiéra 10. 1. 2021 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:06 h.).
Lit.: jkh – Kroc, Vladimír: Divadelní soubory nahrazují projekty. Mladí herci musí být sami sobě manažery, stýská si Tomáš Töpfer. In web ČRo 1 Radiožurnál, 10. leden 2021 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) „Provoz divadla je podobný vrcholovému sportu. Když jste na jevišti obden, tak jste v tréninku,“ říká herec, režisér a ředitel Divadla na Vinohradech Tomáš Töpfer. Jak koronavirová krize dopadá na něj a jeho práci? Jaké historky má s Jurijem Gagarinem či z rozhovoru s Janem Werichem ze svých novinářských začátků? „On je mrzutej, když mu řekneš ‚mistře‘, tak se tomu vysměje. Nebo mu neřekneš ‚mistře‘ a bude uraženej. Takhle mě týrali,“ vzpomíná na pošťuchování od kolegů.
Zdravotní sestra Jitka Kosíková pracuje pro domácí hospic Cesta domů, a zároveň pravidelně jezdí na mise s Lékaři bez hranic. Jak se vyrovnává s blízkostí smrti? I to se dozvíte už za chvíli z dnešních Hovorů. K poslechu zve Andrea Skalická.
Natočeno 2021. Premiéra 9. 1. 2021 (ČRo Plus, 22:05 h.; 24 min.).
Lit.: kac – Skalická, Andrea: Můžete si ještě něco doříct, nepřijde k vám kosmonaut v obleku, říká sestra o domácí hospicové péči. In web ČRo Plus, 9. leden 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dětská zdravotní sestra Jitka Kosíková bezmála deset let spolupracuje s Lékaři bez hranic a svoje zkušenosti zúročila v Česku i v době pandemie. Věnuje se dětské paliativní péči v domácím hospicu Cesta domů. „Paliativní péče se nestará jen o nemocného, ale o celou rodinu. Pro ni je to taky zátěž. Člověk si musí překopat celý život v práci. Rodině pomáhají sociální pracovníci, kteří mají psychoterapeutický výcvik, takže ji dovedou podpořit, aby tu situaci zvládla,“ říká.
„Mě si Cesta domů našla sama. Nebyl to můj cíl, ale poznala jsem, že mi to prostředí vyhovuje. Viděla jsem, že se domácí paliativní péče v Česku začíná rozvíjet, a to mi připomnělo mise s Lékaři bez hranic, kdy stavíme služby, nemocnice, rozvíjíme místní personál,“ přibližuje paralely mezi prací v rozvojových zemích a v Česku.
„Paliativní péče je pro pacienty, kteří chtějí zemřít doma. Je to svobodná vůle pacienta a samozřejmě i zbytku rodiny, protože ta je k tomu potřeba,“ shrnuje a vysvětluje výhody, které poskytuje domácí hospic oproti konci života v nemocnici.
„I když se personál v nemocnicích snaží, aby se lidé mohli rozloučit s blízkými, tak je to cizí prostředí. Dnes tam přijdete v ochranném obleku. Jako kdyby přišel kosmonaut. A to se doma může omezit.“ (…)
Letos uplyne už 75 let od vypuknutí občanské války v Řecku. V pravém smyslu slova bratrovražedný konflikt vyhnal za hranice Řecka miliony levicově smýšlejících Řeků, především komunistů a jejich rodin. Mnozí migranti našli azyl v poválečném Československu. Jak se na řeckou občanskou válku dívají oni i historici dnes, s odstupem více než sedmi desetiletí? Nad tím se zamyslí Vít Pohanka.
Repríza 9. 1. 2021 (ČRo Plus, 20:05 h.); 6. 1. 2024 (ČRo Plus, 20:05 h.).
Lit.: kac – Pohanka, Vít: Jak se dostali Řekové do Česka. Příběh jejich komunity začal po druhé světové válce. In web ČRo Plus, 9. leden 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Pro prosté Řeky bylo osvobození od několikaleté německé okupace sice vítaným, ale spíš symbolickým milníkem. Válka totiž pokračovala, jen s tím rozdílem, že teď už nestříleli Řekové na Němce, ale na jiné Řeky, kteří se od nich lišili názorem na budoucí směřování země. A právě to přivedlo některé z nich do exilu – zamířili mimo jiné do tehdejšího Československa, jak přibližuje Téma Plus Víta Pohanky.
Zatímco zbytek světa směřoval ke konci války, v Aténách se v roce 1945 začalo znovu bojovat. Válka trvala další čtyři dlouhá léta. Tehdejší odbojáři se totiž odmítli nechat po odchodu Němců odzbrojit a odmítli také přistoupit na doporučení Spojenců v čele s Británii, aby sestavili společnou vládu tvořenou znepřátelenými odbojovými skupinami.
Jednou z bojujících stran byli komunisté. K nim se přidal i otec dnešního předsedy Řecké obce Ostrava Kostase Papasavoglua.
„Tatínek byl svědkem policejního násilí a poprav ze strany pravicové vlády. Bylo mu 23 let, pocházel z chudé zemědělské rodiny a z toho mála, co měli, museli podstatnou část odvádět. Jemu se ta situace prostě nelíbila, tak odešel k partyzánům a aktivně se zapojil do bojů,“ vysvětluje dnes Papasavoglu. (…)
Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Ivana Chmel Denčevová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Zvukový mistr Jan Brauner, Lukáš Vorel. Zvuková spolupráce Jiří Pochvalovský. Zvukový design Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.
Natočeno 2020. Premiéra 9. 1. 2021 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 27 min.).
Lit.: opa – Chmel Denčevová, Ivana: Pomáhala Němcům prchajícím před Hitlerem. Osudové ženy: brněnská Němka Dora Müllerová. In web ČRo 2 Praha, 9. leden 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Německý původ ji v českém prostředí provázel celým jejím životem. Díky své antifašistické činnosti nebyla jako jedna z mála lidí německé národnosti odsunuta. Celý život zasvětila vzájemnému porozumění dvou národností – Čechů a Němců. (…)
Doru Müllerová se nikdy netajila tím, že ji celý život trýznily myšlenky, jak to bylo možné, že lidé německého jazyka, ke kterým patřili takoví velikáni jako Goethe a Schiller, byli schopni tak strašných zločinů.
Současně ji v srdci hluboce hřálo vědomí, že mezi Němci v českých zemích byli rozhodní nepřátelé Hitlera. K takovým patřila i ona.
Narodila se 20. 2. 1920 v Novém Jičíně, v městečku s převahou německého obyvatelstva. Pocházela ze smíšeného manželství – matka byla Češka, ovšem narozená ve Vídni. Otec měl německé předky, byl úředníkem československého soudu a pracoval pro sociální demokracii. (…)
V pořadu Historie Plus zazní příběh surrealistického umělce Jindřicha Heislera, kterého malířka Toyen ukrývala ve svém žižkovském bytě v době nacistické okupace Československa. Osud výrazné osobnosti českého básnictví 20. století připomene Milena Štráfeldová.
Hovoří ředitelka Regionálního muzea v Chrudimi Klára Habartová, archivářky Židovského muzea v Praze Jana Šplíchalová a Radana Rutová a literární a výtvarný kritik, historik Radim Kopáč.
Natočeno 2020. Premiéra 9. 1. 2021 (ČRo Plus, 17:33 h.; 26 min.). Repríza 26. 6. 2021 (ČRo Plus, 17:33 h.; 26 min.); 12. 8. 2023 (ČRo Plus, 16:33 h.)..
Lit.: Štráfeldová, Milena: Jindřich Heisler – neznámý přítel malířky Toyen. In web ČRo Plus, 9. leden 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Byl řadu let nejbližším druhem Toyen. Proslulá malířka ho během války dokonce ukrývala ve vlastní koupelně, aby jako Žid nemusel nastoupit do transportu. Společně pak v roce 1947 emigrovali do Paříže. Přesto básníka, fotografa, výtvarníka a filmaře Jindřicha Heislera zná dnes už jen málokdo. (…)
Tak dramatický život, ukončený předčasnou smrtí v 38 letech, by Jindřichu Heislerovi nejspíš nikdo nepředpovídal.
Narodil se v zámožné podnikatelské rodině, která vlastnila v Chrasti na Chrudimsku prosperující farmaceutickou továrnu. Jindřichův strýc zbohatl zejména na vojenských dodávkách během první světové války.
Všichni očekávali, že Jindřich rodinný podnik jednou zdědí a dál úspěšně povede. Proto také studoval na chemické průmyslovce v Praze. Chemie ho však nezajímala, nebyl příliš dobrý student a maturitu musel složit na Slovensku. (…)
Powered by WordPress