Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Spor o dostavbu jaderné elektrárny Dukovany se tento týden vyostřil. Potom, co premiér Andrej Babiš ohlásil záměr odsunout tendr, se prezidentův neformální poradce Martin Nejedlý údajně – podle zjištění Respektu a Aktuálně.cz – kvůli tomu chystá do Moskvy. Jak číst překvapivé prohlášení premiéra? Mělo by být bezpečnostní riziko dostavby Dukovan součástí naší legislativy, například tzv. nízkouhlíkového zákona, který ve čtvrtek poslala do závěrečného čtení sněmovna? Hosty Karolíny Koubové budou poslanec vládní ČSSD Petr Dolínek a pirátský poslanec Jan Lipavský.

Natočeno 2020. Premiéra 27. 11. 2020 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Rozhlasové memoáry germanistky spjaté s Univerzitou Palackého a s Olomoucí. Připravil Michal Bureš. Dramaturgie Vladimíra Bezdíčková. Mistr zvuku Ladislav Reich. Záznam a střih Jíří Vavrda. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Použitá hudba Benjamin Starnberg (Green Ideas, Flying Clouds), Martin Price (Lee Pomeroy).  Produkce Blanka Tůnová. Režie Michal Bureš.

Hovoří Ingerborg Fialová-Fürst.

Natočeno 4. 9. – 20. 11. 2020 (RS40 Karlín). Premiéra 8. – 12. 2. 2021 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.). Repríza 13. – 17. 11. 2023 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).

Lit.: Bureš, Michal: A nezapomínej na všecka dobrodiní. Osudy germanistky Ingeborg Fialové-Fürst. In web ČRo 3 Vltava, 12. únor 2021 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: „Prožila jsem báječné dětství,“ začíná své vyprávění profesorka Ingeborg Fialová-Fürst, germanistka, absolventka Filozofické fakulty Univerzity Palackého, spoluzakladatelka Centra pro výzkum moravské německé literatury a Centra judaistických studií. Ve vltavských Osudech se ohlíží za svými pionýrskými léty, obdobím emigrace i dobou polistopadovou. Poslechněte si její rozhlasové vzpomínání.

Osudy Ingeborg Fialové-Fürst (1961) se dají rozdělit na dobu před Listopadem 1989 (natěšená pionýrka, zhrzená svazačka, nadšená studentka, emigrantka do Západního Německa) a na dobu po něm. Pionýrské období se odbývalo v Ostrově nad Ohří, kam se rodina evangelického faráře přesunula z Moravy. Svazáctví bylo podmínkou, aby se dalo studovat, další podmínkou byla povinná účast na přednáškách z marxismu-leninismu. (..)

Emigrace, coby reakce na přestálé, přišla na pořad dne roku 1987. „První týdny, ba dva tři první měsíce ve svobodném světě jsou v mé paměti poněkud zastřeny závojem slz, protože se mi strašlivě stýskalo. Dolehla na mě v plné síle neodvolatelnost mého rozhodnutí a jeho důsledky, tedy že své nejmilejší lidi a svou milovanou Olomouc, kterou jsem si za studií tolik oblíbila, asi hned tak neuvidím. Trhání kořenů pořádně bolelo.“

Na Moravu se Ingeborg vrací po sametové revoluci. Poznání západního přístupu ke vzdělání a vzdělávání mohla začít uplatňovat i na Univerzitě Palackého, kde jí nabídli místo. Prvním úkolem bylo provést reorganizaci studia germanistiky. Od té změny si společně s kolegy slibovala, že si studenti začnou mnohem víc uvědomovat, že studují a co studují, že budou zodpovědnější a taky mnohem aktivnější v seminářích. Podařilo se to? Je němčina stále jazykem, který je dobré umět? A proč Ingeborg čte více klasiky než současné autory?  (..)

Originální marocká architektura Jeana-Françoise Zevaca. Adam Štěch popisuje futuristickou stavbu ateliérů a dílny Vincenta Timsita.

Natočeno 2020. Premiéra 25. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava, 9 min.).

Lit.: Štěch, Adam: Futuristický prostor vytváří dojem kosmické lodi. Tvorba architekta Jean-Françoise Zevaca je pro Maroko symbolická. In web ČRo 3 Vltava, 25. listopad 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ostré skulpturální tvary definují originální architekturu marockého architekta Jeana-Françoise Zevaca. Jeho futuristickou stavbou ateliérů a dílny Vincenta Timsita, která je fascinujícím příkladem přínosu africké architektury k poválečnému modernismu, nás provede Adam Štěch.

Casablanca byla od prvních let minulého století centrem nových urbanistických a architektonických koncepcí. Během dvacátého století prošlo toto největší marocké město, důležitý přístav a ekonomické centrum země, dramatickým urbanistickým vývojem, který vytvořil z Casablancy doslova laboratoř moderních tendencí v architektuře. Pod koloniální nadvládou Francie promlouvali do tohoto vývoje od počátku minulého století především francouzští a později i lokální architekti, kteří mohli realizovat smělé vize, na které už ve starých evropských městech nebylo místo. (…)