John Michael Crichton. Četba na pokračování. Překlad Jaroslav Kořán. Pro rozhlas připravila Iveta Novotná. Režie Izabela Schenková.
Účinkují Lukáš Příkazký a Martin Preiss.
Natočeno 2002. Premiéra 9. – 22. 3. 2020 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.) v cyklu Četba na pokračování.
Vydal Radioservis, červen 2020 (1 CD MP3, CR1075-2; EAN 8590236107526).
Obsah: 1. Hlavado a klimenťák, 2. Potřeba klíčů, 3. Hubení škůdné havěti, 4. Útěk z Newgate, 5. První klíč, 6. Spálená rána, 7. Chmátka v nádražní kanceláři, 8. Poslední pohlazení, 9. Z háděte se stává veš, 10. Hejl, 11. Nečekané problémy, 12. Poslední nepříjemnost, 13. Velká vlaková loupež, 14. Zatčení a proces.
Pozn.: Zkušený zloděj Edward Pierce, který se s lehkostí pohybuje mezi společenskou elitou i zločinci, plánuje krádež přísně střeženého zlata z jedoucího vlaku. K tomu ale potřebuje čtyři klíče od zdánlivě nedobytných trezorů? Román, který vznikl na základě skutečné události z roku 1855, líčí příběh jednoho z největších zločinů v dějinách. (anotace)
Lit.: Macháček, Tomáš: Smělá krádež zlata. In web Naposlech.cz, 10. 8. 2020 (recenze). – Cit.: V posledních letech se stává spíše pravidlem než výjimkou, že po odvysílání premiérové rozhlasové četby na pokračování se daný příběh téměř vzápětí objeví v prodeji. Nejinak tomu je i v případě původně čtrnáctidílné četby z románu Michaela Crichtona Velká vlaková loupež. V napínavém příběhu se posluchač přenese do jara roku 1855, kdy se spolu s hlavními hrdiny stane účastníkem promyšlené krádeže zlata.
Odcizit z jedoucího vlaku nesmírné bohatství ukryté v nedobytných pokladnách, se zdálo být takřka neproveditelným úkolem. O to víc ale takový čin lákal nejrůznější vynalézavé zlodějíčky. Americký scenárista a spisovatel
Michael Crichton, kterého proslavila především předloha k Spielbergovu filmovému megahitu
Jurský park, vykročil roku 1975 ze své obvyklé vědeckofantastické polohy a ve
Velké vlakové loupeži sepsal příběh,
vycházející z reálné události z poloviny 19. století.
S pečlivostí sobě vlastní nastudoval i v tomto případě velké množství podkladů a dobových materiálů. Nešlo mu ale jen o dobrodružný příběh. Vedle samotného zločinu jej přinejmenším stejnou měrou zajímaly i poměry a sociální problémy viktoriánské Anglie. Jeho kniha však není dokumentem. Autor se nenechal skutečným sledem událostí příliš svazovat a svůj příběh vystavěl spíše na hrubých rysech skutečné loupeže. I proto, že osudy protagonistů příběhu se od skutečných pachatelů zčásti odlišují, pozměnil jejich jména. Čtyři roky po knižním vydání přispěchal sám autor s vlastní filmovou adaptací, v níž hlavní úlohu elegantního chmatáka Edwarda Pierce ztvárnil Sean Connery.
Autorkou rozhlasové úpravy románu byla Iveta Novotná. Té se podařilo velmi citlivě udržet dvě linie vyprávění, které proti sobě v knize stojí ve vzájemném kontrastu. Ta hlavní, vypravěčská, se stroze drží základního rámce příběhu a obsahuje nejrůznější vysvětlující poznámky, citace z dobového tisku a ze závěrečného líčení během napínavého soudního procesu. Pod režijním dohledem Izabely Schenkové se interpretačně této úlohy ujal herec Martin Preiss. Jeho klidný, odosobněný a přesto vřelý projev tvoří nosnou kostru nahrávky. Je to právě on, který posunuje děj, provádí posluchače špinavým podsvětím a překládá mu autorem hojně využívané výrazy dobové zlodějské hantýrky.
Druhou linií je samotný příběh zlodějské bandy, vedené mozkem celé operace Edwardem Piercem. Party protagonistů byly svěřeny Lukáši Příkazkému. Ten mohl díky množství postav popustit uzdu svému herectví více než Preiss, a za mikrofonem předvedl širokou paletu hlasových poloh. Jedinečnou identitu vtiskl opilcům, pouličním kapsářům, detektivům i obyčejným pochůzkářům. Stejně jako jeho projev je bohatý i zvukový doprovod. Použité melodie zahrnují širokou škálu od svižných tónů s dominantními bicími, vzdáleně svým rytmem připomínajícími uhánění vlaku po kolejích, po zadumané baskytarové předěly.
Velká vlaková loupež představuje vlastně strhující reportáž na pomezí skutečných událostí a romantické fikce, která kromě samotného zločinu obohatí posluchače o vhled do doby vzdálené téměř dvě století. Spolu s Martinem Preissem a Lukášem Příkazkým se do ní můžete přenést i vy. Pak možná zjistíte, že reálie se od té doby sice proměnily, lidská touha po rychlém zbohatnutí ale zůstává stále stejná.
Lit.: Novotná, Iveta: První velká vlaková loupež vynesla dvanáct tisíc liber ve zlatě. In web Týdeník Rozhlas, 8. březen 2020 (článek). – Cit.: Letos uplyne 165 let od první velké vlakové loupeže. Částka, kterou malá skupina lupičů 18. května 1855 odcizila, tedy dvanáct tisíc liber ve zlatě (v dnešním přepočtu asi dva a půl milionu liber), byla sice značná, nikoli však nevídaná. Přesto informace o troufalém činu loupeže zlata, které bylo určeno na výplatu žoldů vojáků bojujících v krymské válce, plnily po několik měsíců stránky anglických novin…
Smělost zlodějů velice silně otřásla vírou ctihodných obyvatel v právě se ustavující policii a také vrhla špatné světlo na technický pokrok a bezpečnost železniční dopravy. Vyloupení jedoucího vlaku Jihovýchodní společnosti, který směřoval z nádraží London Bridge do přístavního města Folkestone, odkud pak zlato mělo lodí pokračovat do Francie, vyžadovalo značné přípravy a pečlivé plánování. Trvalo více než rok, než byli zločinci na čin plně připraveni. Přepravní společnost s možností krádeže počítala a cenný náklad se snažila co nejlépe zabezpečit. Zlato bylo ukryto ve dvou velice těžkých Chubbových trezorech (společnost pana Chubba byla v té době považována za nejlepšího výrobce nedobytných pokladen), z nichž každý k otevření potřeboval dva bezpečnostní klíče, a k tomu všemu byl nákladní vůz pod neustálým dohledem prověřeného hlídače. Na první pohled tehdy nepřekonatelná opatření se však záhy ukázala jako zcela nedostatečná. (more…)