Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Karel Hvížďala. Komentář.

Natočeno 2019. Premiéra 2. 10. 2019 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Hvížďala, Karel: Karel Hvížďala: ČT, trn v oku některých politiků. In web ČRo Plus, 2. říjen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Nedávno se poprvé k Miloši Zemanovi, který brojí proti České televizi veřejně od loňského února, kdy prohlásil: „Je načase uvažovat o zrušení koncesionářských poplatků,“ přidal i Andrej Babiš.

Ten naopak hned po prohlášení prezidenta ale tvrdil: „Žádný puč (v České televizi) nechystám. Vždycky ji podpořím.“ Nyní premiér prohlásil: „Mohlo by se zvážit, jestli nezrušit poplatky pro seniory, zdravotně postižené, samoživitelky a další nízkopříjmové skupiny.“ Tento výrok má logiku, protože právě senioři tvoří důležitý segment jeho voličské základny.

V současné době z poplatků pro ČT jde do rozpočtu 84 procent příjmů, což je 6,7 miliard. Od roku 2022 už nebude mít tato stanice úlevy na DPH, tím přijde asi o 400 milionů, a kdyby se vyhovělo premiérovi, snížil by se dle analytiků rozpočet celkově o dvě miliardy. To by samozřejmě značně poškodilo program i ostatní činnosti České televize, které žádná privátní televize není schopná svým posluchačům poskytovat. (more…)

Jindřich Šídlo. Komentář.

Natočeno 2020. Premiéra 7. 2. 2020 (ČRo Plus, 4 min) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Šídlo, Jindřich: Jindřich Šídlo: A kdo za vás sedí v Radě ČT? In web ČRo Plus, 7. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ještě před pár týdny se někteří sociální demokraté tvářili docela spokojeně.

Od jejich koaličních kolegů z hnutí ANO se jim prý dostalo ujištění, že nehodlají pojmout doplnění šesti nových členů Rady České televize takzvaně „na sílu“. Proto prý nakonec do rady nebudou tlačit třeba prezidentova oblíbeného novináře Xavera Veselého, protože by takový krok znamenal vyhlášení přímého konfliktu zejména s budovou zpravodajství na Kavčích horách.

Takže v pátek zasedl volební výbor sněmovny, zvolil osmnáct finalistů volby – a mezi nimi je nejen Xaver Veselý, ale třeba i ekonomka Hana Lipovská. Její nominace Českou biskupskou konferencí přitom vzbudila snad až poněkud přestřelenou reakci části veřejnosti.

Není ještě samozřejmě jisté, že se Lipovská nebo Veselý skutečně radními stanou, sněmovna o nich bude hlasovat v březnu. Dost času na politická vyjednávání. Pokud v radě opravdu zasednou, nebude to nic jiného než probuzení v realitě. Proč by to mělo být jinak?  (more…)

Radovan Holub. Glosa.

Natočeno 2020. Premiéra 6. 2. 2020 (ČRo Plus 4 min.) v cyklu Glosa Plus.

Lit.: Holub, Radovan: Radovan Holub: Pohleďte, jak se hroutí pilíře světa. In web ČRo Plus, 6. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Nejsem příznivec alarmujících zpráv o tom, jak se svět řítí do záhuby. Protože by se mohl klidně řítit už deset, dvacet, padesát i víc let, ne-li staletí.

Vždycky se říkalo, že tohle za našich mladejch let nebejvalo, protože svět byl prý lidštější a mravnější. Byl, nebyl? Na jaké velké krize by si vlastně měl člověk moderní doby vzpomenout?

Na americkou válku ve Vietnamu, na velkou ropnou krizi v roce 1973 a na sovětskou válku v Afghánistánu. To ostatní byla už jen přidružená výroba. Plno malých krizí odeznělo jako pěna dní. Samozřejmě, našinec si jistě vzpomene na hospodářskou a duchovní mizérii východního bloku v letech normalizace, na železnou oponu, na kádrování.

Nedávno jsme slavili 50 let od sovětské okupace v roce 1968 a 30 let od sametové revoluce. Slavili jsme konec bipolárního světa a člověk si musel chtě nechtě přiznat, že během těch 50 let se pomalu hroutí opěrné body, na kterých stál starý svět. Svět rozdělený na Východ a Západ, na srp a kladivo a amerického jestřába.

Tehdy jsme jaksi potají říkali, že jednou globálně zvítězí liberální demokracie. V době první velké předzvěsti sametové revoluce, panevropského pikniku v Maďarsku v roce 1989, jsme to tušili a ve chvíli, kdy se o rok později stříhala železná opona, jsme to už věděli. Opojení z evropské sounáležitosti ale vystřídaly jiné ploty a krizí jaksi přibylo. Navzdory pozitivní nakažlivosti demokracie vylezli z děr nacionalisté.  (…)

Lída Rakušanová. Komentář.

Natočeno 2020. Premiéra 7. 2. 2020 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Rakušanová, Lída: Lída Rakušanová: Evropa na křižovatce. In web ČRo Plus, 7. únor 2020 (článek+ nahrávka k poslechu) – Cit.:  „Zvykám si chodit v botách o dvě čísla větších,“ řekla česká eurokomisařka Věra Jourová v rozhovoru pro Deník N po svém návratu z Varšavy.

Jednala tam o kontroverzní justiční reformě, která podle Evropské komise (EK) omezuje nezávislost soudů a tím porušuje unijní hodnoty. Polská vláda je evidentně jiného názoru.

Dokonce i prezident Andrzej Duda, který parlamentem schválený zákon zatím nepodepsal, hřímal v jednom z televizních záběrů před shromážděným davem do mikrofonu, že „nám tu nebudou v cizích jazycích nakazovat, jaký systém máme mít v Polsku a jak máme nakládat s polskými záležitostmi“.

Dbát na dodržování unijních hodnot a na transparentnost má Věra Jourová ve své funkci místopředsedkyně EK v popisu práce. V botách o dvě čísla větších se tudíž bude muset dřív nebo později vypravit i do Budapešti za Viktorem Orbánem, jehož způsob vládnutí označuje filosof Gáspár Miklós Tamás, výrazná postava maďarského veřejného života, za „postfašismus“.

Cesty do České republiky se eurokomisařka Jourová naproti tomu zatím obávat nemusí: střet zájmů premiéra Andreje Babiše (ANO) se jejího portfolia přímo netýká a právní stát zde ještě ohrožen není. Alespoň ne akutně. (…)

Jiří Pehe. Komentář.

Natočeno 2020. Premiéra 6. 2. 2020 (ČRo Plus, 5 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Pehe, Jiří: Jiří Pehe: Před šesti lety vznikla Sobotkova vláda. Vyvedla zemi z krize. In web ČRo Plus, 6. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V současném ekonomickém boomu si už asi málokdo vzpomene, že ještě v roce 2013 se Česká republika potýkala s důsledky ekonomické krize, která byla vyústěním světové finanční krize z roku 2008.

Kvůli politické nestabilitě po pádu vlády Mirka Topolánka uprostřed českého předsednictví Evropské unie v na jaře roku 2009, následnému nemastnému neslanému působení vlády odborníků Jana Fischera a zejména pak kvůli politice radikálních škrtů vlády Petra Nečase, byly u nás dopady krize horší než v okolních zemích.

Radikální obrat k lepšímu nenastal ani během působení další vlády odborníků vedené Jiřím Rusnokem, kterou vytvořil po pádu Nečasovy vlády bez ohledu na Poslaneckou sněmovnu prezident Miloš Zeman.

Mírný ekonomický růst byl sice obnoven v roce 2010 a 2011, ale za cenu obrovitých schodků v hospodaření země. Zpět k trvalému ekonomickému růstu a relativní politické stabilitě dovedla zemi po předčasných volbách v říjnu 2013 až vláda Bohuslava Sobotky, která vznikla po průtazích zaviněných prezidentem 29. ledna 2014. V této době před šesti lety vláda připravovala svůj program, se kterým pak uspěla při hlasování o důvěře 18. února 2014.

Sociální demokracie, která v předčasných volbách zvítězila s těsným náskokem před hnutím ANO Andreje Babiše, měla v koaliční vládě 8 křesel, včetně premiéra, ministra zahraničí a ministra vnitra. ANO získalo 6 křesel, včetně důležité pozice ministra financí pro Babiše. Třetím koaličním partnerem byli lidovci se třemi vládními křesly. (…)

Apolena Rychlíková. Komentář.

Natočeno 2020. Premiéra 14. 2. 2020 (ČRo Plus, 4 min) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Rychlíková, Apolena: Apolena Rychlíková: Chudoba cti tratí. In web ČRo Plus, 14. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Českem obchází strašidlo nové asociální politiky. K překvapení mnohých se ji snaží prosadit ministryně, která na počátku svého politického působení patřila k nadějím nejen české sociální demokracie, ale i levicové politiky jako takové.

Její dosavadní kroky v oblastech, které nejdou tak jednoduše prodat a zobchodovat na sociálních sítích – jako je třeba rodinná politika – ale potvrzují, že šlo o naděje falešné.

Především proto, že Jana Maláčová svými opatřeními zatím dokazuje, že nechápe komplikovanou podstatu sociálního vyloučení a života na okraji. To sice v Česku není u řady politiků a političek nijak neobvyklé, v praktické rovině to ale znamená další koloběh ponížení a vylučování, nikoliv zlepšení stávajícího, dosti neutěšeného stavu.

Nově se na ministerstvu práce a sociálních věcí chystá jednak revize dávek na bydlení, které dnes tvoří jedinou státní politiku v této oblasti, ale i změna novely zákona o zaměstnanosti. Maláčová chce zpřísnit podmínky lidí ve vztahu k úřadu práce pod pohrůžkou vyškrtnutí z evidence (a tedy i z příjmu dávek) až na devět měsíců.

Cest, jak o příspěvky přijít, je mnoho: že lidé odmítnou nabízené místo, nedostaví se na schůzku s úředníkem z pracáku, nepodstoupí rekvalifikace, nesplní povinnosti uvedené v individuálním akčním plánu, nedodají včas potvrzení o pracovní neschopnosti nebo budou přistiženi při nelegální práci.

Klára Vlasáková.  Komentář.

Natočeno 2020. Premiéra 3. 2. 2020 (ČRo Plus, 3 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Vlasáková, Klára: Klára Vlasáková: Zpráva Oxfamu ukazuje, že jsme všichni chudí. In web ČRo Plus, 3. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Charitativní organizace Oxfam vydala nedávno zprávu o světové ekonomické nerovnosti – a není to zrovna povzbudivé čtení.

Přes dva tisíce dolarových miliardářů disponovalo v roce 2019 větším majetkem než 4,6 miliardy lidí dohromady. Taky se počet miliardářů za poslední dekádu zdvojnásobil. Přitom tu mluvíme o době po světové hospodářské krizi, kdy lidé po celém světe přicházeli o práci, úspory, bydlení.

Zpráva Oxfamu je pak specifická v tom, že zdůrazňuje genderové nerovnosti současného stavu. Ženy tráví každý den dohromady 12,5 miliard hodin péčí o své rodiny a domácnost. Tato neplacená práce by přitom šla údajně vyčíslit na 10,8 bilionu dolarů za rok.

Protiargumenty podobných statistik bývají obvykle ty, že celosvětová ekonomická situace sice není ideální, ale během let se životní úroveň lidí v globálním měřítku postupně zvyšuje.

Sociolog Daniel Prokop ve své nové knize Slepé skvrny píše, že počet těch, kteří žijí v absolutní chudobě, tedy v přepočtu na americké ceny za dva dolary na den, skutečně klesl z 50 % v 60. letech, na současných zhruba 10 %. V tom jsou námitky o zlepšující se úrovni na místě. (…)