Radovan Holub. Glosa.
Natočeno 2020. Premiéra 6. 2. 2020 (ČRo Plus 4 min.) v cyklu Glosa Plus.
Lit.: Holub, Radovan: Radovan Holub: Pohleďte, jak se hroutí pilíře světa. In web ČRo Plus, 6. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Nejsem příznivec alarmujících zpráv o tom, jak se svět řítí do záhuby. Protože by se mohl klidně řítit už deset, dvacet, padesát i víc let, ne-li staletí.
Vždycky se říkalo, že tohle za našich mladejch let nebejvalo, protože svět byl prý lidštější a mravnější. Byl, nebyl? Na jaké velké krize by si vlastně měl člověk moderní doby vzpomenout?
Na americkou válku ve Vietnamu, na velkou ropnou krizi v roce 1973 a na sovětskou válku v Afghánistánu. To ostatní byla už jen přidružená výroba. Plno malých krizí odeznělo jako pěna dní. Samozřejmě, našinec si jistě vzpomene na hospodářskou a duchovní mizérii východního bloku v letech normalizace, na železnou oponu, na kádrování.
Nedávno jsme slavili 50 let od sovětské okupace v roce 1968 a 30 let od sametové revoluce. Slavili jsme konec bipolárního světa a člověk si musel chtě nechtě přiznat, že během těch 50 let se pomalu hroutí opěrné body, na kterých stál starý svět. Svět rozdělený na Východ a Západ, na srp a kladivo a amerického jestřába.
Tehdy jsme jaksi potají říkali, že jednou globálně zvítězí liberální demokracie. V době první velké předzvěsti sametové revoluce, panevropského pikniku v Maďarsku v roce 1989, jsme to tušili a ve chvíli, kdy se o rok později stříhala železná opona, jsme to už věděli. Opojení z evropské sounáležitosti ale vystřídaly jiné ploty a krizí jaksi přibylo. Navzdory pozitivní nakažlivosti demokracie vylezli z děr nacionalisté. (…)