Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Ivo Strejček, ekonom. Po deseti letech v europarlamentu dokázal nevídané – řekl: už nechci, protože ODS se pootočila směrem, který není můj. Už osmým rokem je spolu s Václavem Klausem starším a Ladislavem Jaklem členem správní rady Institutu Václava Klause. Moderuje Barbora Tachecí.

Natočeno 2020. Premiéra 21. 1. 2020 (ČRo Plus, 10:34 h.). Repríza 15. 4. 2020 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Lit: Marková, Zuzana – Tachecí, Barbora: Babiš mi strašně vadí a nikdy bych ho nevolil. Můžu ale nadávat u piva, nebo s tím něco dělat, tvrdí Strejček (Trikolóra). In web ČRo Plus, 21. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ekonom Ivo Strejček, dlouhodobý člen správní rady Institutu Václava Klause, byl do roku 2014 také europoslancem. Po letech rozhodl opustit řady ODS a zapojit se do hnutí Trikolóra Václava Klause ml. „ODS se pootočila směrem, který není můj,“ vysvětluje.

Na svého náhle zesnulého bývalého spolustraníka Jaroslava Kuberu (ODS) vzpomíná jako na výjimečného konzervativce v ODS, jasného a vtipného člověka. „V politice jsme se potkávali a měli jsme mnoho společných témat.“

Občanskou demokratickou stranu Ivo Strejček už dlouho nepovažuje za konzervativní. Na rozdíl od Kubery se ale s politickým uskupením rozešel a vstoupil do hnutí Trikolóra, kam následoval jeho zakladatele Václava Klause ml. (…)

Připravil Tomáš Pilát.

Natočeno 2020. Premiéra 21. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava,  8 min.).

Lit.: Pilát, Tomáš: Výjimečný dar se může člověku stát prokletím. Film Šarlatán Agnieszky Holland míří na Berlinale. In web ČRo 3 Vltava, 21. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Světovou premiéru si snímek odbude v rámci sekce Berlinale Special Gala. Světově proslulá Agnieszka Holland, absolventka pražské FAMU, je za takovou možnost vděčná. Hlavní postavou filmu je český léčitel Jan Mikolášek, který zažil mnohé historicko-politické zvraty, a na ten poslední, komunismus, tvrdě doplatil.

„Festivaly, obzvlášť ty velké a prestižní, mají dopad na publikum. Jednak ve světě, jednak doma. Když se o filmu mezinárodně mluví, přijde v Česku, Polsku, Maďarsku nebo Rumunsku víc diváků. Navíc na festivalech je hodně distributorů a ředitelů dalších festivalů. Takže doufejme, že se film bude líbit. Když se nelíbí, nepomůže ani festival,“ usmívá se filmařka. Navíc je ráda, že se Šarlatán neocitl v soutěži, v konkurenci dalších filmů. „To jsem zažila často, a ne vždycky se to vyplatí,“ upozorňuje. Do Berlína se chystá s množstvím svých nejbližších spolupracovníků, od herců přes kameramana a architekta, až po spoluproducenty. Šarlatán je široká česko-polsko-irsko-anglicko-slovenská koprodukce. (…)

Hovoří kardinál a pražský arcibiskup Dominik Duka a kazatel Církve bratrské, emeritní předseda Ekumenické rady církví a předseda Kostnické jednoty Pavel Černý. Dále hovoří historici Kateřina Bečková, předsedkyně Klubu za Starou Prahu, a Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd. Připravila a moderuje Eva Hůlková.

Natočeno 2020. Premiéra 19. 1. 2020 (ČRo Plus).

Lit.: Hůlková, Eva – Šindelář, Adam: Absolutně neekumenické pošlapání všeho, rozčílil se Duka v debatě o mariánském sloupu. Pak odešel. In web IRozhlas, 19. 1. 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ke štěpení české společnosti přispívají mimo jiné diskuse o mariánském sloupu. Pro křesťanské církve v tuzemsku je to i v současné době rozdělující téma. Církevní historik Jaroslav Šebek je přesvědčen o tom, že je kvůli tomu narušena ekumenická spolupráce. Hloubku rozporu zřetelně ukázal průběh debaty v pořadu Vertikála na Českém rozhlasu Plus, ze které po určité době rozčíleně odešel jeden z hostů, kardinál a pražský arcibiskup Dominik Duka.

Kardinál v pořadu diskutoval s kazatelem Církve bratrské, emeritním předsedou Ekumenické rady církví a předsedou Kostnické jednoty Pavlem Černým, který se ohradil proti tomu, jak pražský sloup prezentuje náboženskou úctu k Panně Marii.

„Žena, která se obětovala. Žena, která byla něžná. Žena, která udělala, co neudělal nikdo jiný na světě. Stala se Matkou Boží, Theotokos. A ona je na (mariánském) sloupu jako žena, která dělá zlé věci. Která vede boj. Která zabíjí, která vraždí, která se zlobí,“ prohlásil Černý. (more…)

Jsou výzvy k rezignaci ve vládní radě bývalé ministryně spravedlnosti a poslankyně Heleny Válkové (ANO) mediální štvanicí, nebo oprávněným požadavkem? Kdo by měl být veřejným ochráncem práv? Člověk přímo spojený s politikou určitě ne, shodují se filozof Daniel Kroupa, politolog Petr Just a komentátor Lukáš Jelínek. Moderuje Jan Vávra.

Natočeno 2020. Premiéra 19. 1. 2020 (ČRo Plus, 48 min) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Brezovská, Katarína – Vávra, Jan: Společnost vnímá lidská práva jako kyslík. Když je ho dost, ani neví, že existuje, uvažuje Kroupa. In web ČRo Plus, 19. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  (…) Válková čelí kritice kvůli svému článku ze 70. let o ochranném dohledu, který byl totalitním režimem zneužívaný proti disidentům.

Pod článkem je i podpis komunistického prokurátora Josefa Urválka, který poslal na smrt Miladu Horákovou. Po zveřejnění článku Válková oznámila, že se vzdá své nominace na post ombudsmanky, vládní zmocněnkyní rady pro lidská práva ale zůstává. Hají se mimo jiné tím, že nevěděla, kdo Urválek vlastně byl.

„Není podstatné, jestli to věděla, nebo ne. Protože obě varianty, tedy nevěděla, anebo že věděla, a přesto s ním spolupracovala, jsou strašné,“ myslí si Daniel Kroupa.

S vysokoškolským pedagogem mj. Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd UK Petrem Justem i Lukášem Jelínkem (ČSSD), který působí v komisi politických analýz sociální demokracie, se shodují, že termín „mediální štvanice“ tady není na místě.

Just připomíná, že každý člověk, který vstupuje do veřejného prostoru, musí být připravený na to, že ho minulost může dohnat. „Předlistopadová minulost bude vycházet najevo možná stále častěji. Archivy se postupně otevírají, rozšiřuje se bádání o období konce 40. až konce 80. let. Ti, kdo tuší, že na ně něco může být někde nalezeno, s tím musejí počítat,“ upozorňuje. (…)

Můj dům, můj hrad – tak senátor Starostů a nezavislých Zdeněk Hazdra (sic!) pojmenoval svůj návrh zákona, který by umožnil občanům použít proti nezvaným návštěvníkům bytů a domů zbraň. Byla by taková legislativa účinná například při současném řádění gangu zlodějů ve Středočeském kraji? Nebo je riziko zneužití či omylu příliš vysoké? A je nutná obrana v trestním právu jasně definovaná? Moderuje Karolína Koubová.

Hovoří autor návrhu senátor Zdeněk Hraba a předseda sněmovního ústavněprávního výboru Marek Benda z ODS.

Natočeno 2020. Premiéra 21. 1. 2020 (ČRo Plus, 9:33 h.).

Lit.: Koubová, Karolína – Čihák, Ondřej: Co je to nutná obrana? Asi ne, když přemýšlím, jestli trefím zloděje do nohy, nebo do zadku, myslí si poslanec ODS Benda. In web ČRo Plus, 21. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Senátor Zdeněk Hraba (STAN) navrhuje změnit legislativu týkající se posílení práv občanů. Chce tak, aby se lidé mohli efektivněji bránit proti osobám, které neprávem vniknou do jejich domovů. Diskuzi akcelerovalo aktuální působení gangu vykradačů domů ve středních Čechách. Ministerstvo vnitra ale trvá na tom, že současná legislativa je dostatečná, což potvrzuje i poslanec Marek Benda (ODS).

„Je vhodná doba pro upřesnění. Lidé se bojí a neví, kde jsou hranice nutné obrany. Neví, jestli se mohou, či nemohou bránit a jak. A judikatura to nevyřeší,“ dodává v pořadu Pro a proti senátor za STAN Zdeněk Hraba.

Judikatura k této problematice je velmi rozsáhlá. „I názory odborníků se různí, třeba ve výkladu toho, kdy útok ještě trvá, a kdy už ne (a už nelze použít nutnou obranu). Experti se rozcházejí i v tom, jestli je obrana proti útoku dítěte nutnou obranou, nebo krajní nouzí.“

Nesmí dojít k usmrcení nebo k závažnému zranění, ale dokážu si představit znehybnění dotyčného…, třeba zraněním do nohy… Objevují se i teze, že by takto bránící se majitel neměl být brán automaticky do vazby. Možností je celá řada, ale rozhodně to neznamená, že kdokoliv by mohl po komkoliv střílet. A už vůbec nejde o ozbrojování obyvatelstva. Zdeněk Hraba

Pokud by bylo do českého právního řádu vloženo ustanovení, že v silném rozrušení útokem, a v důsledku zmatku, strachu nebo úleku, se nejedná o nepřiměřenou obranu, nebylo by to nic nového. „Bylo to v našem právním řádu od roku 1852 do 1950.“

„Umím si představit, že by se presumoval úlek a zmatek a bylo by na obžalobě, aby dokázal chladnokrevné jednání… Musí být posílena práva majitele nemovitosti, aby věděl (alespoň s určitou mírou pravděpodobnosti), že nebude potrestán… Druhá část mého návrhu se týkala vyloučení protiprávnosti užití zbraně,“ shrnuje Zdeněk Hraba (STAN). (…)