Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

V Česku přibývá mladistvých, kteří kouří e-cigarety. Podle průzkumu Národní linky pro odvykání kouření e-cigarety vyzkoušelo už 40 procent šestnáctiletých. Měli bychom být zejména u náctiletých na pozoru, když kouří e-cigarety? A jak velké je riziko, že e-cigaretu později nahradí tabákem? Moderuje Veronika Sedláčková.

Hovoří Kamila Zvolská z Centra léčby závislosti na tabáku Všeobecné fakultní nemocnice Praha a prezident České komory elektronického kouření Robert Hrdlička.

Natočeno 2019. Premiéra 26. 11. 2019 (ČRo Plus, 9:34 h.). Repríza 25. 12. 2019 (ČRo Plus, 9:33 h.).

Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: Lidé budou kouřit stejně. E-cigareta je alespoň míň škodlivá, tvrdí obhájce vapingu. In web ČRo Plus, 26. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Mezi mladistvými jsou stále oblíbenější e-cigarety. Podle průzkumů je vyzkoušelo 40 % šestnáctiletých a pravidelně tzv. vapuje 17 % z nich. Kuřáků a kuřaček klasických cigaret ubývá. Je to dobře, nebo ne?

„To, že někteří mladiství zvolí e-cigaretu, není úplně špatně. Nejlíp by bylo, aby nekouřili vůbec, ale jestli si už vyberou méně škodlivou variantu, tak to nepovažuji jen za negativní signál,“ říká v pořadu Pro a proti prezident Komory elektronického kouření Robert Hrdlička.

Podle průzkumů poklesl v roce 2017 počet kuřáků na 25 %, v roce 2018 zas ale stoupl, a to na 28 %. Takže kuřáků je za poslední roky pořád víceméně stejně. Je to nemoc, je to závislost na nikotinu… Nakonec se naučí kouřit asi 27 % mladistvých. My s tím musíme umět pracovat. Není to dobré, aby kouřili nebo vapovali, ale je to realita.“ (…)

Host Vít Křišťan, jazzový klavírista. Moderuje Michal Bureš. Seznamte se s lidmi, kteří žijí (s) kulturou.

Natočeno 2019. Premiéra 26. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.). Repríza 26. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 19.00 hodin).

Lit.: Slívová, Hana – Bureš, Michal: Vít Křišťan: Česká jazzová scéna je obrovsky kvalitní, nemám potřebu hledat spolupracovníky jinde. In web ČRo 3 Vltava, 26. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Je to první klavírní koncert, který kdy složil. Třiatřicetiletý jazzový klavírista Vít Křišťan, jeden z největších talentů své generace, odehraje 8. 12. za doprovodu Concept Art Orchestra pod vedením Štěpánky Balcarové ve Studiu 1 Českého rozhlasu kompozici, na níž pracoval dva roky. Nejen o tom, kolik hodin tráví před koncertem cvičením, s Vítem Křišťanem ve Vizitce mluvil Michal Bureš.

Do Základní umělecké školy Gustava Mahlera v Humpolci Vít Křišťan poprvé vstoupil v šesti letech. Babička klavíristka, matka klavíristka, otec bubeník – Vít zkrátka neměl na vybranou. S klavírem se ale brzy spřátelil. „Od začátku mě bavilo vymýšlet si vlastní motivy a skladbičky. Paní učitelka mi je zapisovala, vzpomínám si na jednu, kterou nazvala Trubač,“ usmívá se Křišťan. (…)

Jak se liší výuka jazzové hudby v Polsku od výuky v České republice? Jak se mění v životě muzikanta potřeba a nutnost cvičit na klavír a co konkrétně mu dalo studium v Praze na konzervatoři? Poslechněte si celou Vizitku.

Host herečka Anna Geislerová. Moderuje Tereza Kostková. Anna Geislerová je herecká i modní ikona. Jak se cítila v kostýmu Boženy Němcové a jak v mysli Olgy Havlové? Jak vypadá připravena na interpretaci velkých historických osobností? A co je nejkrásnějšího na trojnásobném mateřství?

Natočeno 2019. Premiéra 26. 11. 2019 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).

Lit.: Kostková, Tereza – Horálková, Elena: Anna Geislerová: Olga Havlová je pro mě stále tajemná žena. Enigma, naprostá záhada. In web ČRo 2 Praha, 26. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Teď dokončila filmy o Václavu Havlovi a Boženě Němcové. Obě natáčení byla náročná, protože probíhala současně. „Ale vyber si z těch rolí jednu, kterou zahodíš! To nešlo.“

„Bylo to náročné. Ale ty ženy jsou natolik rozdílné, že to vlastně šlo snadno,“ prohlašuje Anna Geislerová. „Božena Němcová jsou pro mě city a obnažené emoce. Naopak u Olgy Havlové je zase všechno schované. Ona je pro mě stále záhadná žena.“ (…)

Rozhovory o rodině a výchově, povzbuzení pro rodiče malých dětí. Hostem Kafemlýnku budou dvě redaktorky dětských knih z nakladatelství Host – Eva Sedláčková a Pavla Nejedlá. Přinesou knížky pro děti, o které se bude soutěžit v předvánoční nadílce. Vybrali jsme pro vás knížky: Neobyčejná dobrodružství deseti ponožek; Jedno přání; Kdo roste v parku; Sněhová sestřička; Rok v lese; Král Vrků. Připravila Irena Kintrová.

Hovoří Eva Sedláčková a Pavla Nejedlá.

Natočeno 2019. Premiéra 26. 11. 2019 (Rádio Proglas, 9:00 h.). Repríza 27. 11. 2019  (Rádio Proglas, 0:05 h.). K poslechu zde.

Veronika Švábová. Tragická rodinná historie přiměla autorku zabývat se dopisy, které si psali její prarodiče v období druhé světové války. Objevila tak nejen oddanost manželů, ale i unikátní svědectví o pobytu vězňů v internačních táborech v Lutíně a Svatobořicích.

Natočeno 2019. Premiéra 28. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 54 min.) v cyklu Radiodokument. Repríza 22. 10. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 54 min.) v cyklu Radiodokument.

Lit.: Švábová, Veronika: Babička Nora a děda Ruda. Objevené dopisy prarodičů z války odkrývají neznámou část rodinné historie. In web ČRo 3 Vltava, 28. listopad 2019 (článek). – Cit.: Autorka se zabývala dopisy, které si psali její prarodiče v období druhé světové války. Vrací se do let 1943 – 1945, která její děda Ruda strávil v internačním táboře ve Svatobořicích.

Jsem živ, zdráv a veselé mysli.

Tato věta se opakuje v dopisech mého dědy Rudy z internačních táborů ve Svatobořicích a v Lutíně. Dochovalo se několik desítek dopisů dědy i babičky Nory z období druhé světové války. Dopisy jsem našla během přípravy divadelního představení skupiny Handa Gote research and development, které pojednává o historii mé rodiny a pak při přípravě Radiodokumentu „Mraky“ z roku 2018. Dopisy byly v pozůstalosti mých prarodičů a dochovaly se hlavně zásluhou táty Martina, který schraňuje všechny rodinné dokumenty.

Úplně jsem se do dopisů prarodičů ponořila. Začala jsem je přepisovat, mohla by z nich být i kniha. Fascinovalo mě, jak kultivovaně a s jakou oddaností si moji prarodiče psali. Dopisy jsou také plny zajímavých podrobností ze života v internačních táborech a vůbec tehdejšího válečného života v Praze se všemi každodenními strastmi a i malými radostmi. A také jsou plny lásky dvou manželů, kteří museli překonat dva roky odloučení zrovna v době, kdy se krátce před tím narodil jejich jediný syn, můj táta Martin. Jsem ráda, že během čtení dopisů jsem babičku a dědu lépe poznala a že jsem s nimi tak v podstatě prožila dva roky, kdy byl děda zavřený.  (…)