Veronika Švábová. Tragická rodinná historie přiměla autorku zabývat se dopisy, které si psali její prarodiče v období druhé světové války. Objevila tak nejen oddanost manželů, ale i unikátní svědectví o pobytu vězňů v internačních táborech v Lutíně a Svatobořicích.
Natočeno 2019. Premiéra 28. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 54 min.) v cyklu Radiodokument. Repríza 22. 10. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 54 min.) v cyklu Radiodokument.
Lit.: Švábová, Veronika: Babička Nora a děda Ruda. Objevené dopisy prarodičů z války odkrývají neznámou část rodinné historie. In web ČRo 3 Vltava, 28. listopad 2019 (článek). – Cit.: Autorka se zabývala dopisy, které si psali její prarodiče v období druhé světové války. Vrací se do let 1943 – 1945, která její děda Ruda strávil v internačním táboře ve Svatobořicích.
Jsem živ, zdráv a veselé mysli.
Tato věta se opakuje v dopisech mého dědy Rudy z internačních táborů ve Svatobořicích a v Lutíně. Dochovalo se několik desítek dopisů dědy i babičky Nory z období druhé světové války. Dopisy jsem našla během přípravy divadelního představení skupiny Handa Gote research and development, které pojednává o historii mé rodiny a pak při přípravě Radiodokumentu „Mraky“ z roku 2018. Dopisy byly v pozůstalosti mých prarodičů a dochovaly se hlavně zásluhou táty Martina, který schraňuje všechny rodinné dokumenty.
Úplně jsem se do dopisů prarodičů ponořila. Začala jsem je přepisovat, mohla by z nich být i kniha. Fascinovalo mě, jak kultivovaně a s jakou oddaností si moji prarodiče psali. Dopisy jsou také plny zajímavých podrobností ze života v internačních táborech a vůbec tehdejšího válečného života v Praze se všemi každodenními strastmi a i malými radostmi. A také jsou plny lásky dvou manželů, kteří museli překonat dva roky odloučení zrovna v době, kdy se krátce před tím narodil jejich jediný syn, můj táta Martin. Jsem ráda, že během čtení dopisů jsem babičku a dědu lépe poznala a že jsem s nimi tak v podstatě prožila dva roky, kdy byl děda zavřený. (…)