Hostem je Michal Burian, vojenský historik a současně člen předsednictva vzdělavatelského odboru České obce sokolské. Na kterou kapitolu moderních dějin v souvislosti se Sokolem bychom neměli zapomínat? Jakou úlohu sehráli sokolové po začátku druhé světové války? A dokáže dnes Sokol akcentovat i jiné než tělovýchovné aktivity? Moderuje Patricie Strouhalová.
Natočeno 2019. Premiéra 15. 9. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:06 h.).
Ze své knihovny vybírá spisovatel Pavel Kosatík. Setkání s knihami napříč prostorem a časem. Připravila Blanka Stárková.
Natočeno 2019. Premiéra 15. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.). Repríza 16. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 22.30 h.); 9. 5. 2020 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).
Slova ze sna a do snů. Text Jiřiny Haukové. Připravil Rudolf Matys. Účinkují Jiří Schwarz a Hana Houbová. Režie Vladimír Tomeš.
Natočeno 2019 (?). Premiéra (?) 15. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 0:00 h.).
Dnešním hostem Hovorů je mluvčí ZOO Praha a bývalá novinářka Lenka Pastorčáková. Ohlédne se nejen za svým působením v roli reportérky všech velkých televizí v Česku, ale popíše také, co jí baví na práci v Zoologické zahradě. Moderuje Josef Kluge.
Natočeno 2019. Premiéra 14. 9. 2019 (ČRo Plus, 22:05 h.).
Host Antonín Moravec, hudebník, organizátor malých festivalů. Osobnosti si zvou osobnosti. Moderuje Radka Fišarová.
Natočeno 2019. Premiéra 14. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).
Hovoří ředitel Baletu SND Jozef Dolinský.
Natočeno 2019. Premiéra 13. 9. 2019 (SRo Rádio Devín, 14.00 – 16.00 hod.).
Pozn.: V dnešnom Ladení (14.00 – 16.00 hod.) očakávame riaditeľa Baletu Slovenského národného divadla Jozefa Dolinského. Predstavíme si novú sezónu súboru 2019 – 2020 a pozrieme sa na ňu aj cez optiku „odkazov“ na sté výročie vzniku národného divadla – ako našej prvej profesionálnej divadelnej scény.
Ivo Hudeček. Četbu na pokračování ze dvou detektivních příběhů pro rozhlas připravila Marina Feltlová. Scénář Ivo Hudeček. Režie Bela Schenková.
Účinkuje Tomáš Pavelka.
Natočeno 2019. Premiéra 14. – 25. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Repríza 2. – 18. 3. 2025 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).
Pozn.: Jednoho rána kráčí finanční rada Dolnopolský do svého úřadu a najde botu. Na tom by nebylo nic podivného, pokud by v té botě nebyla i noha… Nález obuté končetiny a potažmo celého lidského těla změní panu Dolnopolskému život. Setkává se s mladým inspektorem Hasengapem, který vládne neortodoxními vyšetřovacími metodami. Nesourodá dvojice má před sebou dobrodružné vyšetřování netuctového případu a zločinu v nočním expresu. (anotace)
Dan Bek, Prokop Havel a Petr Mančal. Dadaistické listování sbírkou samozvané poezie. Připravila Eva Lenartová. Režie Tomáš Soldán.
Nastudovala Ostrava v roce 2019. Premiéra 14. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h) v cyklu Svět poezie.
102. díl cyklu Osudové ženy. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Eva Dvořáková. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Dramaturgie Ivana Chmel Denčevová. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Zvuková spolupráce Jiří Pochvalovský. Režie Michal Bureš.
Účinkují Jakub Folvarčný, Zuzana Onufráková, Gustav Hašek, Martin Matejka, Tereza Marečková, Marek Adamczyk. Host publicista Miloš Skalka.
Natočeno 2019. Premiéra 14. 9. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 27 min.).
Lit.: Skalka, Miloš – Duchková, Anna – Dvořáková, Eva: Za války jí swing zakazovali nacisti, po válce komunisté. Osudové ženy: Inka Zemánková. In web ČRo 2 Praha, 14. září 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Proslavil ji hit z filmu Hotel Modrá hvězda. Tak jako slunečnice každým dnem, i ona se snažila otáčet za sluncem. V jejím případě bylo ovšem často zataženo.
„Inka byla jedna záhada vedle druhé. Celý život až do své smrti uváděla, že se narodila v roce 1925. Ve skutečnosti se to ale bylo o deset let dříve – v roce 1915. Navíc se ve spoustě materiálů uvádí jako den jejího narození 14. srpna, v rodném listě má však 4. srpna,” říká moderátor a publicista Miloš Skalka.
Inka Zemánková se narodila v Praze jako Anna Inéz Koníčková. „Její život nebyl příliš jednoduchý. Vlastního otce téměř nepoznala. Zemřel, když jí byly dva roky,” popisuje Skalka.
Maminka se znovu vdala, ale nové manželství nebylo harmonické, proto se s Inkou odstěhovala nejprve do Hradce Králové, poté do Bratislavy. „Právě tam se Inka stala tanečnicí Slovenského národního divadla u profesorky Ely Fuchsové,” doplňuje publicista.
Víc než balet ji však lákal zpěv. Volné chvíle trávila kolem koncertní kavárny Reduta, kde se soustředili nejrůznější umělci. První pokus stát se profesionální zpěvačkou jí ale nevyšel. Angažmá v dívčím sextetu Singing girls jí nedovolila maminka.
Brzy na to ale už nebyl, kdo by Ince její rozhodnutí vymlouval. Maminka náhle zemřela a Inky se ujala rodina matčiny kamarádky na pražském Břevnově. Za jejich péči byla natolik vděčná, že přijala jejich příjmení – Zemánková.
Na vysněnou dráhu zpěvačky se přese všechno vydala ve druhé polovině 30. let. „Zpívala s orchestrem Bobka Bryena, se kterým absolvovala koncertní turné. Potom se dostala k orchestru Karla Vlacha a natočila s ním svůj vůbec první singl a také první úspěšnou nahrávku Ráda zpívám hot.“
Zjevení, jaké Inka ve své době na domácí scéně představovala, neuniklo pozornosti filmového režiséra Martina Friče a dirigenta, klavíristy a zpěváka R. A. Dvorského. Společně se nadchli pro myšlenku natočit první český jazzový film. Měl být šitý na míru právě Ince Zemánkové.
Film v americkém stylu se pod nacistickou kontrolou nakonec realizovat nepodařilo, ze spolupráce s režisérem Martinem Fričem ale přesto „vykvetl“ hit – Slunečnice. Film Hotel Modrá hvězda, pro který Inka píseň nazpívala, měl premiéru v červenci roku 1941. Větší hit už pro Inku nikdo nenapsal.
„Swing byl na tehdejší hudební scéně něco převratného, podobně jako rock‘ n‘ roll v 50. letech. Jako americká kultura se ale swing stal nepřítelem a dostával to z obou stran – jednak od Němců a po roce 1948 také od komunistů,” říká Miloš Skalka. „Inka Zemánková tehdy ještě zpívala s orchestrem Ladislava Habarta, ale po únoru 1948 pro ni začaly krušné chvíle.“
Hudební a artistická ústředna, která měla za úkol kontrolovat umělce, dala Ince červenou. Než aby měnila svůj repertoár a způsob vystupování, raději nevystupovala vůbec. Odešla s manželem do Cvikova u Liberce a pracovala jako traktoristka. Příležitosti zpívat si našla i tak.
„Po roce 1960 zástupci zahraničních agentur objevili v Ince Zemánkové jazzovou heroinu a nabídky se jí začaly hrnout. Zpívala v Polsku, Německu, Švýcarsku. I když úspěch Slunečnice už nezopakovala, swingu a jazzu byla věrná až do konce života,“ shrnuje Miloš Skalka. „Myslím, že největší životní naplnění nacházela na jevišti, když před sebou viděla své publikum.“
Od roku 1977 žila Inka Zemánková jako vdova. Téměř ve svých 70 letech se ale stačila podruhé vdát za lázeňského lékaře Josefa Bednaříka. Zemřela krátce po jeho smrti v květnu 2000 v Praze. Bylo jí 84 let.
Pokusy o hledání současného světa – s nadhledem filozofickým i očima humanitních věd. Hovoří Kamila Pacovská a Sylva Fischerová. Připravil Petr Šourek.
Natočeno 2019. Premiéra 14. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h). Repríza 15. 9. 2019 (ČRo 3 Vltava, 6.00 hodin).
Powered by WordPress