91. díl cyklu Osudové ženy. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Milena Štráfeldová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek, hudebně spolupracoval Antonín Schindler. Dramaturgie Ivana Chmel Denčevová. Zvuková spolupráce Jiří Pochvalovský. Režie Michal Bureš.
Účinkují Jiří Čapka, Václav Vašák, Kamila Trnková, Tereza Vilišová. Hostem je plzeňský publicista David Růžička.
Natočeno 2019. Premiéra 4. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). Repríza 12. 5. 2019 (ČRo Plus, 13:34 h.); 17. 2. 2024 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).
Lit.: Duchková, Anna – Štráfeldová, Milena: Talent ve stínu velkého architekta. Osudové ženy: Claire Becková-Loosová. In web ČRo 2 Praha, 4. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Třetí manželka o 34 let staršího architekta Adolfa Loose. Bilingvní spisovatelka, nadějná fotografka. Manželovi vzdorovala, ve svých pamětech mu ale vystavěla pomník.
Claire Becková se narodila roku 1904 v Plzni do dobře situované měšťanské rodiny obchodníka Otto Becka. Adolf Loos byl už v době jejího dětství respektovaným architektem. Také proto si ho najal i otec Claire.
Když mezi Loosem a Claire přeskočila jiskra, bylo jí 24 a jemu 58 let. Její rodiče se sňatkem nesouhlasili. Nadaný umělec měl komplikovanou osobnost: někdy oslnivý společník sršící vtipem, jindy stárnoucí muž, stižený silnou nedoslýchavostí jako následek vyléčené syfilidy. Claire si ale nedala říct.
Lesk i bída manželství s velikánem
Doma brzy plnila i roli Loosovy sekretářky. Žili bohatý společenský život, hodně cestovali, aby získali nové investory pro Loosovy projekty. Neúspěšně. Finanční situace rodiny brzy nebyla nijak radostná a manželství se po čtyřech letech rozpadlo.
Podle Loose byla na vině nevěra Claire. V rozvodovém řízení ale impulzivní a často zatrpklý a nerudný architek vzal vinu na sebe a Claire se naoplátku vzdala výživného. Loos později prodělal několik mozkových příhod a ke konci života nikoho nepoznával. Zemřel bezmocný a osamělý.
Zmařený talent
Claire se mezitím pokoušela v Praze uplatnit jako fotografka. Pocházela ale z židovské rodiny a nastupující nacismus pro ni a její blízké znamenal fatální hrozbu. Usilovala proto o vycestování do Jižní Ameriky, ale z Evropy se jí odjet nepodařilo.
Na začátku 40. let byla i s matkou internována v Terezíně. Odtud byla transportem převezena do lotyšské Rigy, kde byla v lednu 1942 ve věku 37 let zavražděna. Z její rodiny válku nepřežil téměř nikdo.
Díky Claire se můžeme seznámit s Loosem intimněji než ze záznamu znalců, historiků i z jeho vlastních zápisků. Během společného života Claire slýchala jeho projevy citu, jeho opovržení, aforismy i příběhy. Měla stejně jako Loos báječný smysl pro humor. Svými vzpomínkami se jí povedlo Loose oživit. historička umění Carrie Patersonová, z doslovu ke Claiřině vzpomínkové knize Adolf Loos – Privátní portrét