Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Host herec Pavel Liška. Jak propadl kouzlu motorek a cestování? Co je krásné na tom být několik měsíců špinavý, v nebezpečí a stresu? A nelituje, že jeho první rolí – tolik určující pro celou kariéru – byla role idiota? Moderuje Jaroslav Sedláček. Pořad není vysílán živě.

Natočeno 2019. Premiéra 16. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

Lit.: Sedláček, Jaroslav: Pavel Liška: Hraju prostě samý idioty. In web ČRo 2 Praha, 16. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Herectví je divná profese. Měl jsem období, kdy jsem se z tý absurdity na divadle počůrával,“ přiznává v rozhovoru herec, který se vyučil mechanikem přádelnických strojů.

Dvě výstavy v Muzeu hlavního města Prahy, které se věnují pražské chudině. Etnografická výstava připravená Janou Viktorínovou ukazuje, jak se v Praze žilo chudým od konce 18. století do poloviny století 20. Dýmová hora je kolekcí předmětů-vzpomínek umělce Epose 257, který žil nějakou dobu s bezdomovci na pražském Třebešíně. Epos 257 i kurátorka Jana Viktorínová budou ve čtvrtek hosty ArtCafé, které připravila Táňa Zabloudilová. Hudbu vybírá Jonáš Kucharský.

Natočeno 2019. Premiéra 16. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.).

Lit.: Zabloudilová, Táňa: Chtěli jsme návštěvníka postavit i před chudobu dneška, říká kurátorka Chudé Prahy a Epos 257. In web ČRo 3 Vltava, 4. červen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V přehlížené budově Muzea hlavního města Prahy na Florenci je teď rušno. Lidé se sem přicházejí podívat, jak se Praha vyrovnávala s chudobou od konce 18. století do 2. světové války. Historická výstava Chudá Praha ukazuje, kolik se toho dodnes nezměnilo – právě tohle vyznění podporuje sousedící Dýmová hora, umělecká výstava Epose 257, který zdokumentoval život nedávno zaniklé bezdomovecké osady.

Pohled na ustupující hranice Prahy a vytlačování dělnického obyvatelstva dál od centra připomíná dnes používaný termín gentrifikace. Nouzové kolonie vznikající za bytové krize po vzniku Československa evokují dnešní bezdomovecké osady.

Zákon o postrku zase vyvolává vzpomínky na nejrůznější pokusy o vyhlášky vyhánějící bezdomovce na periferie. Když pak návštěvník za vedlejšími dveřmi výstavy Chudá Praha objeví záznam o existenci bezdomoveckého tábora nazvaného Dýmová hora umělce Epose 257, vidí, jak se přežívá v extrémní chudobě nedaleko centra Prahy dnes.

„V poslední době odborná veřejnost chudobě věnuje větší pozornost. Rezonuje to mezi veřejností a taky máme rozsáhlé kvalitní sbírky k tomuto tématu. V momentě, kdy přišel Epos s tím, že by chtěl u nás v muzeu mít výstavu, jsem měla pocit, že se to dobře propojilo,“ vysvětluje kurátorka Chudé Prahy Jana Viktorínová.

Měděné smotky putují z ulice do galerie

„Díky graffiti se asi od třinácti pohybuju na ulici v prostředí, kde jsou i lidi bez domova, je to pro mě přirozený prostředí, kterýmu rozumím,“ vysvětluje Epos 257, graffiti umělec, který se částečně přesunul do galerijního prostředí. „Do užšího kontaktu s bezdomovci jsem vešel, když jsem od holky, která žila na ulici kousek od Dýmový hory, koupil měděný smotky. To byl ten moment, kdy jsem se rozhodnul, že by z toho měla vzniknout výstava s muzeálním charakterem, ty smotky tam dnes jsou vystavené.“ Dýmová hora téměř vtipně připomíná výsledky etnografického výzkumu, Epos 257 společně s kurátorem Tomášem Pospiszylem umístili mezi videa a audiozáznamy i prostorový model Dýmové hory nebo vitríny s předměty používané obyvateli. I fotky nebo útržky příběhů leccos z bezdomoveckého života osvětlují a prozrazují dlouhodobou obsesi autora výstavy životem na ulici.

„Úvodní záběr je z údolí pod Dýmovou horou, název jí dal Marcel, bezdomovec, který tam žil 11let, nejdelší dobu. Pojmenoval to podle dětského seriálu, který běžel v 80. letech v Československé televizi, Děti z kouřové hory. Marcel je Slovák a na Slovensku se to jmenovalo Děti z dýmové hory. Na to místo se chodily běžně pálit kabely, což je takový drsný řemeslo, jak získávat barevný kovy, který produkuje spoustu kouře,“ popisuje Epos, který prošel závislostí na drogách a dvakrát se léčil.

„Spousta lidí na ulici se potýkala s podobnými problémy, ale ještě k tomu neměli kde bydlet. Proto si mě to asi přitáhlo, některým z nich jsem se snažil pomoct. Z bezdomovectví se skoro nedá dostat bez cizí pomoci, ti lidi se pořád stěhují, nikde nezůstanou tak dlouho, aby se mohli zotavit. A strádají, že to nejde vydržet,“ dodává.

Chudoba z města nezmizela

Podle Epose 257 se s kurátorem Pospyszylem snažili téma předvést v kontextu sociálního vyloučení a způsobu, jakým se dnes ve městě zachází s prostorem. Tomu se věnuje i Chudá Praha. „Jedna výstava v jednom sále dává přehled o tom jak se město víc než 200 let vyrovnávalo s chudobou, ta druhá nás přivádí do současnosti a staví návštěvníka před jasný fakt: Tady jsme dnes, i takovou extrémní chudobu tu máme,“ říká Jana Viktorínová.

„Výstava podle mě nemůže být nestranná, už výběr tématu koresponduje s vnitřním ustrojením autora výstavy, stejně tak jeho autorský přístup. Já jsem se snažila klást důraz na sociální vztahy chudoby, na projevy a průvodní jevy a na spojení s městem. To ale neznamená, že bych chtěla někomu vnucovat svoji interpretaci,“ doplňuje kurátorka.

Dneska je hodně lidí na hranici chudoby a je pak otázka co je bezdomovectví. Ubytovna s osmi lidmi, které si nevyberete – to taky není úplně bydlení. Epos 257

 „Myslím si, že dnes promarňujeme šanci nabídnout lidem sociální bydlení a neposilovat společenské rozevírání nůžek. Město nebo stát by se měly zasloužit o to, aby ty věci samy iniciovaly, místo toho mají slepou vidinu toho, že se s developerama dohodnou. V 90. letech bylo všechno, co bylo veřejný, špatně, ale dneska vidíme, že třeba ze sociálního bydlení čerpá společnost jako celek. Právě to by měl být úkol politiků, vysvětlit, že z toho budou v konečným důsledku čerpat všichni,“ apeluje závěrem umělec Epos 257.

Pusťte si celý díl ArtCafé, včetně skladeb z nového alba Holly Herndon, ze kterého připravil výběr Jonáš Kucharský a upoutávky na dokument Děti Erasmu.

Diskusní pořad, dnes na téma záněty močových cest. Moderuje Tereza Stýblová.

Natočeno 2019. Premiéra 16. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).

Nakladatelství Malvern vydává překlad „posledního velkého románu hispanoamerické literatury“, knihu Obscénní pták noci Josého Donosa. Hovoří Petr Šmíd a překladatel Michal Špína. Připravila Milena M. Marešová.

Natočeno 2019. Premiéra 16. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h.). Repríza  16. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 23.00 hodin).

Andrea Šenkyříková, ředitelka Open house (5. ročník – 18. a 19. května). Moderuje Lenka Novotná. Rozhovory s těmi, kterým umění proměňuje život.

Natočeno 2019. Premiéra 16. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.). Repríza  16. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 19.00 hodin).

Host dokumentaristka Helena Třeštíková. Moderuje Tereza Kostková. Helena Třeštíková se zaujetím citlivě vnímá a reflektuje život kolem sebe. Jaký nejnovější příběh ji zaujal? Měníme se jako lidé nebo jen doba a souvislosti? Je ráda, že opustila politiku? A kdy uvidíme dokument o Miloši Formanovi? Moderuje Šárka Volemanová.

Natočeno 2019. Premiéra 16. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).

Lit.: Volemanová, Šárka – Horálková, Elena: Helena Třeštíková natočila film o Formanovi. „Jeho příběh je o tom, jak se nedat“. In web ČRo 2 Praha, 16. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dokument o Miloši Formanovi bude mít světovou premiéru za pár dní na festivalu v Cannes. V čem je Formanova osobnost i dokument o něm unikátní?

Host nestor českých egyptologů prof. Miroslav Verner. Má pro něj egyptologie stále vůni dobrodružství, hledání a napětí? Čím mu učarovala Sahara a její pouštní cesty? Na čem v současnosti pracují naši egyptologové? Moderuje Marie Retková. Pořad není vysílán živě.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).