Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

24. 5. 2019

Politickej podcast 1/?? (2018-2019)

Filed under: Podcast — Premek @ 10:28

Rozhovory o nejdůležitějších tématech, které hýbou českou společností. Politika, média, školství, státní správa a další. Připravil Adam Blišťan.

Hovoří Jan Novotný, Jakub Horák, Filip Ušák, Petr Nutil, Jiří Karen, Hana Stelzerová, Adriana Černá a další.

Natočeno 2018 – 2019. K poslechu zde.

Obsah: 1. Jan Novotný. Webová premiéra 13. 10. 2018 – 2. Jakub Horák I. Webová premiéra 6. 11. 2018 – 3. Jakub Horák II. Webová premiéra 14. 11. 2018 – 4. Filip Ušák. Webová premiéra 25. 11. 2018 – 5. Jiří Karen. Webová premiéra 13. 12. 2018 – 6. Petr Nutil. Webová premiéra 10. 1. 2019 – 7. Hana Stelzerová. Webová premiéra 20. 1. 2019 – 8. Michal Bláha. Webová premiéra 10. 3. 2019. – 9. Radek Hábl. Webová premiéra 17. 4. 2019. – 10. Adriana Černá. Webová premiéra 19. 5. 2019.

23. 5. 2019

Fenomény – Záhradný trpaslík (Fenomény – Zahradní trpaslík, 2019)

Filed under: Radiodokument,Slovenské — Premek @ 23:52

Připravila Mariana Jaremková.

Hovoří doc. Mgr. Juraj Hamar CSc.

Natočeno 2019. Premiéra 25. 5. 2019 (SRo Rádio Devín, 8:04 h).

Lit.: anonym: Fenomény: Záhradný trpaslík. Témy. In web SRo Rádio Devín, 23. 5. 2019 (článek). – Cit.: Fenomény môžu mať rôzne podoby, niekedy dokonca aj gýčové. A medzi také patrí aj záhradný trpaslík. Sadrový mužíček zdobiaci záhradku si vyslúžil tento nelichotivý status, ale naozaj si ho každý záhradný trpaslík zaslúži? Kedysi boli trpaslíci uctievanými bytosťami, dokonca mýtickými postavami, sú neoddeliteľnou súčasťou povestí, legiend, rozprávok aj fantasy literatúry. A umenia. Ako sa z váženého trpaslíka stal gýč? A je možné niečo jednoznačne v umení ako gýč označiť? Aj o tom sa bude v relácii Fenomény s Marianou Jaremkovou rozprávať vedúci Katedry estetiky na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského doc. Mgr. Juraj Hamar CSc.

On Air – Divoký hon a Jinací (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:26

Rozhovor o fenoménu folklorních hororů i chystané antologii Jinací. Připravil Jarda Petřík.

Hovoří s.

Natočeno 2019. Premiéra 23. 5. 2019 (ČRo Rádio Wave, 26 min.).

Lit.: Petřík, Jarda: Autoři Lesapána natáčejí horor Divoký hon: Pohádky původně nebyly na dobrou noc, měly zastrašovat. In web ČRo Radio Wave, 23. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Režisér Pavel Soukup a scenárista Petr Koubek za sebou mají povedený krátkometrážní hororový snímek Lesapán a aktuálně pracují na celovečerním filmu Divoký hon, inspirovaném středoevropskými mýty. Ten je součástí mezinárodního projektu Jinací, zahrnujícího filmy Vodník a Hejkal, které současně vznikají v Polsku a na Slovensku. „Horory máme oba rádi a něco takového jsme tu postrádali,“ shodují se oba tvůrci v důvodech zahájení spolupráce a jejího současného pokračování.

„Mrzelo mě, že se tu moc netočí podobné filmy, a Lesapán pro mě byl mix dvou žánrů, které mám rád a zároveň je u nás nejvíc postrádám – horor a dobré pohádky,“ upřesňuje Pavel Soukup s tím, že výsledkem je v podstatě temná fantasy inspirovaná folklorem, ve které chtěli rehabilitovat původní formát pohádky a folklorního příběhu. „Když se vrátíte o 200 let zpátky, zjistíte, že naše pohádky nebyly koncipované na dobrou noc, ale tak, aby děti velmi děsivou formou poučily a zastrašily, aby například nechodily samy k rybníku nebo do lesa,“ připomíná Soukup.

„Ono se může zdát, že nemáme hororové zázemí, ale to není tak úplně pravda,“ zdůrazňuje Petr Koubek, podle kterého měl český horor na začátku 19. století silnou základnu. „Například Karel Sabina napsal výborný horor Hrobník, což je stejná doba jako Edgar Allan Poe a jeho Jáma a kyvadlo. Opravdu tu vycházely věci, které byly myšlené jako horory.“ (more…)

Hovory Plus – Jan Vodňanský (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 14:46

S úsměvem idiota, Hurá na Bastilu, S úsměvem Donkichota, nebo Jak mi dupou králíci a Maršálové. To vše charakterizuje hosta dnešních Hovorů Jana Vodňanského. Stejně tak je s ním ale spojený také podpis Charty 77, postupné zákazy vystupování a tvorba pro děti, kterou mu komunisté tolerovali. Spisovatele, herce, písničkáře a lidového filosofa Jana Vodňanského pozve k mikrofonu Vlastimil Ježek.

Natočeno 2019. Premiéra 24. 5. 2019 (ČRo Plus, 22:05 h.; 22 min.). Repríza 11. 3. 2021 (ČRo Plus, 19:05 h.) k úmrtí J. Vodňanského.

Lit.: lup – Ježek, Vlastimil: Zemřel Jan Vodňanský. Chartistou byl daleko dřív, než ji vůbec podepsal. In web ČRo Plus, 11. březen 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zemřel herec, zpěvák, spisovatel, humorista, básník, filozof a signatář Charty 77 Jan Vodňanský. Bylo mu 79 let. Proslavil se především tvorbou ve dvojici s Petrem Skoumalem. Připomeňte si jeho slova v rozhovoru pořadu Hovory z května 2019.

„Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde,“ nebo „Když ti začne harašit, pomůže ti arašíd,“ je oblíbený text moderátora pořadu Vlastimila Ježka.

„Podobné říkanky mě napadaly daleko dřív, než jsem se vůbec seznámil s Petrem Skoumalem,“ řekl tehdy Jan Vodňanský. Skoumal byl jeho dlouholetý „parťák“, společně vystupovali na jevištích po celém světě.

„Začalo to někdy na přednáškách na strojařině, když to, co tam říkali, bylo zcela proti mému mentálnímu ústrojenství. Má mysl se musela nějak osvobozovat,“ dodal.

Slova veršíků a říkanek osobitého absurdního a intelektuálního humoru mu z podvědomí naskakovala tak nějak sama. (…)

Radostně, jednotně a manifestačně (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 14:45

Radostně, jednotně a manifestačně – tak se volilo za komunistického režimu. Zvukové svědectví o volbách, ve kterých jsme si nemohli vybrat, vám v dnešním vydání pořadu Archiv Plus nabídne Veronika Kindlová.

Natočeno 2019. Premiéra 24. 5. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 2. 10. 2020 (ČRo Plus, 20:05 h.).

Lit.: Kindlová, Veronika: Volby v letech socialismu aneb Jedna kandidátka, jeden výsledek. In web ČRo Plus, 24. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Radostně, jednotně a manifestačně. Tak se chodilo volit za minulého režimu. Za normalizace byly volby jednou za pět let a volilo se najednou do národního i federálního parlamentu, do místních nebo městských, okresních a krajských výborů, popřípadě se volili i soudci z lidu.

Voliči to měli s výběrem velice snadné, protože do každých voleb byla jediná kandidátka. Tu voliči obdrželi ve volební místnosti a hned ji vhodili do volební urny. Nešlo o to, aby si voliči vybrali, ale aby se dostavili a manifestovali svůj souhlas s komunistickým režimem.

A pokud možno „manifestačně“, tedy bez chození za plentu a úpravy hlasovacího lístku. Účast u voleb sice nebyla povinná, ale pečlivě se kontrolovala. Kdo k volbám nechodil, mohl počítat s problémy.

Urna vám rozbuší srdce

V rozhlasovém archivu se dochovala řada nahrávek, které zachycují atmosféru voleb. Ty nejstarší jsou z roku 1954: „Člověk se cítí ňákej mladší, ako by sa mi ani nebulo překotalílo huž vosumasedmdesát let,“ popisoval své nadšení z voleb hudební skladatel a sběratel lidových písní z Chodska Jindřich Jindřich.

Nadšení a radost byly základní emoce, které se na rozhlasových nahrávkách z voleb objevovaly. „Začala jsem mít pocit takový, jaký bývá před startem. Silně mi tlouklo srdce, začala jsem se potit. Prostě takový slavnostní pocit,“ popisovala v roce 1971 své dojmy z voleb dívka, která byla volit poprvé. Tehdy se tomu říkalo spíše: říct své ‚ano‘ kandidátům Národní fronty, nebo říct své ‚ano‘ socialismu.

Strana umí vybrat lépe než volič

Volby, kde je na výběr, stejně vůbec demokratické nejsou, vysvětlovali v rozhlasových nahrávkách představitelé režimu. V buržoazně parlamentních demokraciích, jak se tehdy říkalo, kandidátku sestavují politické strany řízené kapitalistickými monopoly. Kdežto u nás kandidátku sestavuje komunistická strana, tedy vtělení moudrosti všeho lidu, která na ni umisťuje dělníky, rolníky…

To, že v demokratických zemích je kandidátek mnohem víc než jedna, se cudně zamlčelo. Stejně jako to, že naši zvolení poslanci neměli prakticky žádnou možnost o něčem rozhodovat. Vždy jen jednotně odhlasovali, co jim předložila Strana.

Jedna kandidátka, jedno heslo

I v těchto zvláštních volbách existovala předvolební hesla. Ovšem každé volby měly jen jedno. Ve volbách v roce 1986 znělo: „V pevné jednotě Komunistické strany Československa, Národní fronty, všeho lidu za uskutečňování programu XVII. sjezdu Komunistické strany Československa.“

Nahrávky, které vám zprostředkují atmosféru voleb, ve kterých se říkalo ono pověstné ‚ano socialismu‘, si poslechněte v pořadu Archiv Plus.

Noční Mikrofórum – Martin Pivec (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 14:43

Host fyziatr Martin Pivec. Jaké pohybové problémy mají dnešní mladí lidé? Co je to Vojtova metoda? Čím se proslavila sestra Mojžíšová? A kdy sport přestává být zdravý? Moderuje Jan Cimický.

Natočeno 2019. Premiéra 24. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

ArtCafé – Mystika hygieny (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 14:40

V Oblastní galerii Liberec v budově bývalých lázní před několika dny otevřeli výstavu pojmenovanou Mystika hygieny, kde návštěvníci doslova surfují na velké vlně. S Mystikou hygieny v galerii zároveň probíhá velká výstava Krása a půvab, mapující práci českých sochařek. O obou akcích a o dalších aktivitách Oblastní galerie Liberec si bude v pátek povídat redaktorka Hana Slívová a kurátorky Lenka Sýkorová a Markéta Kroupová. Hudebním výběrem doprovodí Michal Pařízek.

Natočeno 2019. Premiéra 24. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.).

„Na České pod hodinami“ (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 14:20

Kde se schází obyvatelé Brna v centru města nejčastěji? Na České pod hodinami. Teď by je ale hledali marně. Poslechněte si reportáž, kterou připravila Karolina Peřestá.

Připravilo Brno v roce 2019. Premiéra 23. 5. 2019 (ČRo Brno).

Lit.: Peřestá, Karolina: „Sejdeme se pod hodinami na České.“ Ikonické hodiny byste ale teď v centru Brna hledali marně. In web ČRo Brno,  23. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Nejčastější místo brněnských schůzek je dočasně bez své dominanty. Hodiny na České byste teď hledali marně. Jejich majitel, Církev československá husitská, totiž dala hodiny do dílny na generální opravu.

Pod hodinami na České ulici si lidé dávají sraz za jakéhokoliv počasí. I v dešti tu stojí několik lidí a vyhlíží příjezd nebo příchod kamarádů nebo partnerů. „Samozřejmě jsem si toho všimla, že tu nejsou. Moc jsem nad tím nepřemýšlela, ale asi bych si myslela, že je upravují nebo něco takového,“ říká jedna z čekajících. (more…)

Klub vrahů (2019)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 13:44

Pavel Renčín. Kompletní audiokniha. Režie, zvuk, střih a mastering Pavel Kadlec.  Hudba Jakub König. Design obálky Milan Malík. Grafická úprava obalu pro CD Emil Křižka. Odpovědná redaktorka Tereza Melicharová.

Čte Jan Plouhar.

Natočeno 2019. Vydalo Tympanum, červen 2019 (1 CD MP3).

Pozn.: Existuje spravedlnost? A jaký je to pocit, vzít ji do vlastních rukou?

Adam Havel je uzavřený mladý muž se zálibou v knihách, který má dvě práce a malou garsonku na Hájích. Jeho život je průměrný až nudný – z práce do práce a pak domů mezi své milované knihy, sem tam navštívit sestru Táňu a její dvě malé děti a tak stále dokola. Pak se ale v jeden jediný den stane naráz svědkem krvavého zločinu a setká se s tajemnou, neohroženou Dianou, která obrátí jeho svět vzhůru nohama.  Adamův život postupně připomíná čím dál tím víc napínavý román, ve kterém hlavní hrdina nejde pro ránu daleko. Jak se stane, že milý a plachý člověk najednou rozmlátí auto, nebo někoho zbije, aniž by si kladl otázku „proč“? Adam se stává součástí soukolí skryté spravedlnosti. Udělit pouhou lekci však již nestačí, někdo z Klubu začíná viníky vraždit…  (more…)

Ranní úvaha Jana Bělíčka – Černobyl jako ukradené trauma (2019)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 11:57

Jan Bělíček. Komentář.

Natočeno 2019. Premiéra 23. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava).

Lit.: Bělíček, Jan: Jan Bělíček: Černobyl jako ukradené trauma. In web ČRo 3 Vltava, 23. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Narodil jsem se necelého půl roku poté, co explodoval reaktor čtvrtého bloku jaderné elektrárny Černobyl.

Přesto si pamatuji, že tato katastrofa byla v mém dětství častým tématem hovorů. Spekulovalo se o tom, jestli se jaderný spad dostal až na české území nebo zda nejsou radioaktivitou nacucané houby v našich lesích. Černobyl byl zkrátka, minimálně pro celou východní Evropu, velkým traumatem.

Běloruská spisovatelka a držitelka Nobelovy cenu za literaturu Světlana Alexijevičová ve své knize Modlitba za Černobyl píše, že každý pátý Bělorus dnes žije na radioaktivitou kontaminovaném území. Na začátku 90. let Alexijevičová uskutečnila několik desítek rozhovorů s přeživšími a prostřednictvím jejich výpovědí zrekonstruovala v Modlitbě za Černobyl neuvěřitelný příběh této největší technologické katastrofy 20. století. (more…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress