85. díl cyklu Osudové ženy. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Eva Dvořáková. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek, hudebně spolupracoval Antonín Schindler. Dramaturgie Ivana Chmel Denčevová. Zvuková spolupráce Jiří Pochvalovský. Režie Michal Bureš.
Účinkují Igor Bareš, Ivan Lupták, Lucie Trmíková, Tereza Vilišová, Valérie Zawadská, Pavel Juřica. Host: Petr Feldstein, spisovatel a publicista.
Natočeno 2019. Premiéra 9. 3. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). Repríza 22. 8. 2020 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).
Lit.: Dvořáková, Eva – Duchková, Anna: Víc než se soupeřkami bojovala sama se sebou. Osudové ženy: Hana Mašková. In web ČRo 2 Praha, 9. březen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Stala se sportovním idolem 60. let, ale obětovat tomu musela mnohé. Neproslavily ji však jen úspěchy na krasobruslařských šampionátech, ale také vztah s Jiřím Štaidlem a bohužel i její tragická smrt.
Hana Mašková se narodila v září 1949 v Praze. Byla jedináček a celé její dětství i dospívání ovlivnilo trauma, které si její maminka přinesla z předchozího manželství. Za velmi tragických okolností přišla o svoje dvě děti, a tak se upnula na své třetí dítě – na Hanku. Pracovala jako kuchařka ve školce, tatínek jako číšník v hotelu Paříž. Ve výchově byl o něco liberálnější.
„Ke krasobruslení Hanku kupodivu přivedl její vzdor. První a na dlouho také poslední.“ V pěti letech odmítla chodit do školky, a tak ji tatínek začal vodit na kluziště na Štvanici, kde trénovali mladé adepty krasobruslení.
Škola, tréninky a dril
Měla talent a také ctižádost. První soutěže se zúčastnila už v osmi letech, v deseti už startovala na mistrovství světa republiky dospělých. „Tehdejší regule umožňovaly, aby takhle malé dítě mohlo závodit. Pak se ale její trenéři i rodiče dívali výš a výš,“ dodává Petr Feldstein.
Nastoupila na dráhu špičkové sportovkyně. Třikrát v týdnu vstávala ve tři hodiny ráno, aby byla včas na stadionu. Neznala nic než tréninky, školu a dril. Ve čtrnácti letech vzbudila pozornost na svých prvních olympijských hrách a v roce 1966 už nebylo pochyb o tom, kdo je československou královnou ledu.
Úspěch i deprese
Její dřinu odměnily první medaile na světových šampionátech. Vrcholným se pro ni stal rok 1968, kdy získala zlato na mistrovství Evropy ve švédském Västeråsu a bronzovou medaili na zimních olympijských hrách v Grenoblu. Československo tak mělo od dob legendární šampionky Áji Vrzáňové zase vynikající krasobruslařku.
Slibovali si od ní hodně. „Každý úspěch, kterého dosáhla, byl pro ni závazkem pro další start – a to ji stresovalo. Také měla velký komplex ze své soupeřky Gabriele Seyfertové, reprezentantky NDR,“ vysvětluje publicista.
„Hanka byla na rozdíl od své rivalky uzavřený člověk, čímž byla ve sportu výjimečná. Byl to vrozený introvert, který od raného věku zápasil s depresemi. Možná to souviselo s tím, že to na ni přenášela její maminka, která prožila velké životní trauma,“ míní Feldstein.
Osudová láska
V 19 letech se seznámila s úspěšným textařem Jiřím Štaidlem. Otevřel pro ni úplně nový svět. Přivedl ji do společnosti mezi umělce, populární zpěváky a hudebníky. Byla to láska, ale Hančini rodiče jí moc nepřáli. „Jiří Štaidl patřil k bohémské mládeži, což pro ně bylo jen těžko stravitelné.“ Měli pocit, že kvůli němu zanedbává krasobruslení. Hanka si však uvědomila, že sport v životě nemusí být to nejdůležitější.
Měla vždy smutné oči, i když se smála. Měla trému, možná větší než jiné závodnice, ale její talent z ní udělal kamarádku štěstí a to jí pomohlo až na nejvyšší trůny. Miloslav Holman, komentátor (vzpomínka z knihy S mikrofonem za sportem)
Konec královny
Po nevydařeném mistrovství světa v americkém Coloradu Springs v roce 1969 se rozhodla svou sportovní kariéru ukončit. Překvapivě. Všichni byli přesvědčení, že odchází předčasně. Záhy uzavřela smlouvu s profesionální revue Holiday on Ice.
„Chtěla žít nezávislejším životem, než žila do té doby. Musela to pro ni být obrovská úleva, ale pak ji to začalo unavovat. Myslím, že se projevilo 15 let trvajícího stresu z krasobruslení a tréninkové řehole,“ říká Petr Feldstein. V březnu 1972 byla rozhodnutá opustit krasobruslení úplně.
Svým zaměstnavatelům už to ale říct nestačila. Zahynula při těžké autonehodě u obce Vouvray, když cestovala z Paříže do Poitiers. Bylo jí pouhých 22 let. Jiří Štaidl zemřel půl roku poté v obdobném neštěstí. Jejich cesty se sice rozdělily dávno před tím, ale osud je potkal stejný.
Johana Hovorková. Pavel Šafr o proměnách českých médií a politiky.