Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

„Když se syn narodil, tak do dvou let bylo všechno v pořádku. Dokonce byl ve všem dál než vrstevníci. Tak jsem byla hrdá a říkala si, že mám moc šikovné a inteligentní dítě,“ vzpomíná. Zlom přišel někdy ve třech letech. Začal být hyperaktivní, nesnášel pobyt v kolektivu, cizí lidi. „Na adresu chování syna jsem si vyslechla mnohé. Že je nevychovaný, že ho nezvládáme,“ říká Vlaďka Válková.

Když dítě opakovaně odmítali vzít do mateřské školy, rozhodla se, že se mu bude věnovat sama. Opustila zaměstnání, zůstala doma. Pomáhalo nastavení pevného řádu. „Spolu jsme se učili barvy, básničky, kreslit, zkrátka vše co ve školce. Taky jsem hledala odpovědi u odborníků. Trvalo to dlouho, ale nakonec jsem měla jasno. Synovi diagnostikovali aspergerův syndrom, atypický autismus. Nebylo jasné, jestli nám ho vezmou do základní školy.“

Vzali. A nejen syna, ale i Vlaďku. V malotřídce v Lobodicích začala pracovat jako asistentka pedagoga. „Můžu jen poděkovat vstřícnému vedení a taky učitelkám. Syn se postupně zklidnil, já našla zajímavou profesi, která mě naplňuje a baví.“

„Zatím je to pracovní název, ale ohňostroj by v něm měl zůstat. Zjistil jsem totiž, že jméno Tomáš v arabštině znamená petarda nebo ohňostroj,“ směje se Tomáš Šebek. „Jemenci mají hrozně rádi pyrotechniku, takže moje jméno si osvojili velmi rychle.“

Zemi sužuje válečný konflikt od jara 2015. Stojí v něm proti sobě dvě strany a dva prezidenti, obě si nárokují vládu. Do toho je zainteresovaná i řada okolních velkých států a navíc na území Jemenu operuje Al-Kaidá, takže ve hře je spousta ambicí a tenzí, vysvětluje pozadí konfliktu český chirurg. (more…)

Jediným cílem umění je krása. Karel Hugo Hilar toužil po divadle krásném, pravdivém a čistém, které má ale zároveň provokovat a napínat nervy. Smysl a poslání režie spatřoval v obnovení vnitřní jednoty díla úsilím stylizačním. Této jednotě bylo podle něj nutno podřídit i text, který musel ustoupit všude tam, kde ji ohrožoval. Jevištní postupy neměly skutečnost předvádět a pojmenovávat, ale evokovat, sugerovat a naznačovat. Miloval velký prostor a velké emoce, a s tímto přístupem k divadlu se ztotožňuje i režisér Daniel Špinar. (more…)

Příběh Tanečních hodin začíná situací, kdy profesor environmentálních věd Ever přijde požádat svou sousedku, momentálně zraněnou tanečnici Sengu, aby ho naučila jeden tanec. V tu chvíli na sebe narazí nejen emocionální žena a racionální muž, ale také neurotypik a autista. „Mark St. Germain miluje ideový konflikt dvou rozdílných světů a v Tanečních hodinách to vyhrotil maximálně. Díky absolutní rozdílnosti postav se mu podařilo odvyprávět příběh o nutnosti si porozumět. Ever a Senga si nerozumí, nechápou se, nemohou si porozumět, to přichází až s přijetí jinakosti toho druhého,“ říká dramaturg a režisér inscenace Pavel Ondruch. (more…)