Host Steve Loveček Lichtag Moderuje Tereza Kostková. Rozhovory s osobnostmi, které znáte, anebo které stojí za to poznat. Dialogy, které pohladí po duši hosty i posluchače. S Dvojkou můžete prožít blízké setkání s novým zajímavým člověkem každý všední den.
Natočeno 2019. Premiéra 21. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 11:04 h.).
Před 33 lety vyhlásila Mezinárodní velrybářská komise zákaz komerčního lovu velryb. Za Česko sleduje dodržování smlouvy Jiří Mach, vedoucí oddělení mezinárodních úmluv ministerstva životního prostředí. Porušují některé země tento zákon? Co velryby nejvíce ohrožuje? Proč je nutné regulovat jejich populaci? Moderuje Zuzana Burešová.
Natočeno 2019. Premiéra 19. 2. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 21:05 h.).
Digitální vysílání si podmaňuje rozhlas. Mluvit o tom bude dnešní host Hovorů Svatopluk Janík. Právě on v posledních letech patří k nejvýraznějším propagátorům digitálního rozhlasového vysílání. Moderuje David Šťáhlavský.
Natočeno 2019. Premiéra 20. 2. 2019 (ČRo Plus, 22:05 h). K poslechu zde.
Host psychiatr Radkin Honzák. Osobnosti si zvou osobnosti. Moderuje Marie Retková.
Natočeno 2019. Premiéra 20. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 22:30 h). Repríza 7. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 22:30 h).
Maria Riva. Strhující životní příběh slavné herečky a zpěvačky očima její dcery. Překlad Zuzana Mayerová. Připravila Blanka Tůnová. Režie Jakub Doubrava.
Účinkují Jana Stryková, Vilma Cibulková, Ivan Řezáč a Ester Valtrová.
Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2019. Premiéra 1. dílu 18. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).
Vydal Ikar a Radioservis, květen 2019 (1 CD MP3; CR1022-2, EAN 8590236102224).
Lit.: Tůnová, Blanka: SERIÁL. Maria Riva: Moje matka Marlene Dietrichová. In web ČRo 2 Praha, 19. únor 2019 (článek). – Cit.: Strhující životní příběh slavné herečky a zpěvačky (Vilma Cibulková) očima její dcery (Jana Stryková). Ve 21dílné četbě zazní i ukázky z jejich dopisů a osobních deníků.
Celý život a uměleckou kariéru Marlene Dietrichové budete mít před sebou jako na dlani. Od hvězdných začátků až do smutného osamělého konce. V četbě zazní ukázky z jejích osobních deníků a dopisů. Velmi cenné je ale i osobní svědectví autorky, Dietrichové dcery, Marie Rivy.
Bez předsudků vypráví o matčině soukromí, o bouřlivých vztazích s jejími přáteli a milenci, například s režisérem Josephem von Sternbergem, hercem Jeanem Gabinem, spisovatelem Erichem Maria Remarquem a mnoha dalšími. Nevyhýbá se ani líčení odvrácené tváře jejího hvězdného života a jeho dopadu na život rodiny.
Lit.: Machalická, Jana: Těžký život s filmovou hvězdou. Dcera Marlene Dietrichové měla s matkou kříž. In web Lidovky.cz, 28. 7. 2019 (recenze). – Cit.: Dcera Marlene Dietrichové Maria Riva vydala už počátkem 90. let knihu o své matce, nakladatelství Ikar ji u nás vydalo před časem už podruhé a nedávno také vznikla i audiokniha s Vilmou Cibulkovou coby Marlene a Janou Strykovou v roli její dcery.
Kniha je možná víc popisem Mariina složitého života po boku matky, která patřila k nejslavnějším hollywoodským hvězdám, než skutečnou biografií, která by poctivě zvažovala klady a zápory a pokusila se proniknout k duši vybraného subjektu. Být dcerou této ženy muselo být jistě velmi frustrující, byl to těžký úděl, už jako dítě pendlovala mezi rodiči, jejichž manželství zůstávalo jen na papíře. Byla skutečně dcerou královny, sobecké, rozmarné, systematicky budující svou kariéru a pověst femme fatale. Nepochybně svou dceru zneužívala k vytvoření své image – podle potřeby.
Přiznám se, že text jsem přeskakovala, brzy mě totiž proud Marleniných nectností, který Maria Riva chrlí, přestal bavit. Podle své dcery byla chladná mrcha, prakticky frigidní žena kosící bez špetky citu partnery obého pohlaví. Na druhé straně byla ke svým blízkým majetnická a chovala se jako manipulátorka. Její krása prý byla zčásti jen výsledkem různých pomůcek a podobně. Nu a ani to, co natočila, za mnoho nestálo a snad mohla být dobrá herečka, pokud by zůstala v Berlíně. Zkrátka dceřina celoživotní hořkost a žárlivost na slavnou matku se knihou nepřehlédnutelně vine, ostatně její vlastní herecká kariéra byla zvlášť ve srovnání s matkou zanedbatelná.
Jenže pak přišlo zmíněné rozhlasové nastudování a z dramatizace knihy se najednou vyloupl plastický duel matky a dcery, v němž dcera těžce hledá své místo na slunci a matka je i přes svou slávu osamělá, nespokojená se životem, chytající se iluzí do posledního dechu a usilovně předvádějící světu jen tu Marlene, jakou chtěl mít. A to je především zásluha Vilmy Cibulkové, která Marlene vtiskla přirozenou vášnivost a rozlet. Dokázala vystihnout její psychickou nevyrovnanost, megalomanské sklony stejně jako důvtip a ironii.
A modeluje ji i jako ženu s jasnými názory. I když se Maria snaží, aby matčin zásadový postoj vůči německým nacistům vyzněl spíš jako momentální kapric, některé věci úplně popřít nemůže a Marlene tu i tak vychází jako odvážná osoba, snažící se pomáhat lidem v nouzi. Za války i po ní. Už jen vylíčení toho, jak se dokázala postarat o staré rodiče svého muže, kteří se po válce dostali do odsunu, svědčí o její energii a schopnosti měnit běh věcí. I když dcera neopomene barvitě popsat, jak tchyní a tchánem pohrdala. Ale na rozdíl od ostatních se o ně postarala. A tak dále a tak podobně.
Jana Stryková jako Maria se snaží být věcná, chce působit jako protipól své matky citlivě a skromně. Ovšem také nekompromisně, tak jak jí to role předpisuje. Jenže sympatie posluchače se stále víc překlápějí na stranu nedůsledné, trochu i bláznivé, sžíravě jedovaté, nadřazené, ale naprosto jedinečné filmové hvězdy. Nakonec jí promineme, že byla panovačná a měla potřebu rozhodovat o svých blízkých, protože jen ona věděla, co je pro ně dobré. A to platilo i pro její dceru, kterou milovala. Ovšem způsobem, jaký přináležel k filmové hvězdě Marlene.
Maria Riva si mohla odpustit všechny ty intimní detaily spojené s chorobami stárnoucí matky – od žilní nedostatečnosti, která jen zázrakem neskončila amputací proslulých nohou, až po krvácení při rakovině dělohy, jež si podle ní Marlene vyléčila, aniž by o tom věděla. O popisu postele, z níž herečka třináct let nevstala, nemluvě. Autorka si v tom docela libuje a je to nemilosrdné o to víc, že Marlene své soukromí úzkostlivě střežila. Ovšem dnes, kdy se všichni tak rádi přehrabují ve špinavém prádle druhých a i sami se zříkají soukromí, je takové psaní vítáno s nadšenými výkřiky o strhující upřímnosti. Zpověď Marie Rivy je víc než cokoliv jiného zprávou o složitém vztahu dvou žen, z nichž jedna měla být matkou a druhá dcerou, ale ani jedna své roli nedostála. To, čemu dala dcera průchod, ale sotva může přinést úlevu.
Hostem je bývalý velvyslanec v Izraeli, nyní prorektor vysoké školy CEVRO Institut Tomáš Pojar. Kvůli diplomatické roztržce mezi Polskem a Izraelem se zhroutil plánovaný summit zemí Visegrádské čtyřky v Jeruzalémě. Jak vážný je spor obou zemí? Proč izraelští politici nepostupují citlivěji a obviňují Poláky kolektivně z antisemitismu? Moderuje Marie Bastlová.
Natočeno 2019. Premiéra 20. 2. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 17:05 h.).
Post, který vymysleli v Amsterdamu zástupci klubové scény, a mají ho třeba i v Londýně, kde kluby donedávna zmíraly. U nás ho bude zastávat Jan Štern, který spolu s několika kolegy v Praze vybudoval tři pobočky improvizovaných kulturních center Containall. Ačkoliv se v médiích zatím psalo o nočním starostovi jako o krotiteli nočního hluku v turistickém centru, Jan Štern svoji roli chápe složitěji. V ArtCafé bude mluvit o hodnotě, kterou podle něj přináší Praze noční život a o tom, co může dělat proto, aby se ve městě klidněji žilo a zároveň bylo město atraktivní i pro svoji klubovou a kulturní nabídku. „V Londýně vznikl post nočního starosty až v době krize, kdy velká část klubů ve městě musela zavřít. Do té situace by se Praha vůbec neměla dostat. Mým úkolem je pracovat na to, aby podmínky pro kluby, další kulturu, podniky i lidi, co bydlí kolem, byly co nejlepší. ArtCafé moderuje Táňa Zabloudilová, hudbu vybírá Jonáš Kucharský.
Natočeno 2019. Premiéra 20. 2. 2019 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h.).
Lit.: Zabloudilová, Táňa: Noční život je pro město hodnota. Kluby by měly vznikat v brownfieldech, říká noční starosta Prahy. In web ČRo 3 Vltava, 4. březen 2019 (článek+nahrávka k poslechu). – Cit.: Praha má nově funkci nočního starosty. Zatím se o něm psalo jako o někom, kdo má v centru Prahy ohlídat noční klid. Jan Štern chce ale noční život podpořit.
Jan Štern se pro pozici nočního starosty kvalifikoval mimo jiné tím, že spoluzakládal improvizovaná kulturní centra Containall. Předsedat bude komisi, ve které bude kromě něj i pražský správce náplavek, šéf městských strážníků, radní Prahy 1 nebo zástupci klubů Roxy a Meetfactory. Noční starosta má podle něj fungovat jako mediátor mezi aktéry nočního života.
„Noční starosta musí být schopný analyzovat noční život, definovat problémy a přicházet s opatřeními, jak je řešit.“ V Praze je proto jeho agenda automaticky spojená s turismem. „Jsme 7. nejnavštěvovanější město v Evropě. Za rok sem přijede podobný počet návštěvníků jako do Barcelony, ve které žije přes milion a půl obyvatel. A i tam město muselo řešit naštvané nálady proti turistům,“ říká Štern, který chce něčemu podobnému předcházet.
Ačkoliv se chce městu a nočnímu životu věnovat komplexně, jeho první úkol je dost konkrétní: zlepšit život lidem, kteří žijí v Dlouhé – v pražské party ulici. „Lidi si často myslí, že tu žije posledních pár mohykánů, ale sám jsem byl překvapený, že tu jsou doma desítky rodin. To je samozřejmě dobře, je v zájmu Prahy, aby tam šlo stále bydlet.“
Problémy, které vznikají s dopravou kvůli party limuzínám a taxíkům, jsou obrovské.
Podobně jak se s problémem vypořádali např. ve Skandinávii, ale třeba i v Paříži, Madridu nebo Londýně, chce i Jan Štern odlehčit místním tím, že tu v noci zavede pěší zónu. „Ulice je úzká, jsou tam vysoké domy, všude jsou kočičí hlavy, takže se tam odráží hluk, lidi tu slyší neustálé bombardování.“
Cílem regulací nicméně není podle nočního starosty noční život potírat, ale právě naopak. „Noční život je hodnota, ale způsobuje problémy.
A když se problémy neřeší, tak narůstá frustrace lidí a sílí volání po restriktivních opatřeních. Noční život se pak z města bude vytrácet. Chci tomu předcházet a docílit toho, aby noční provoz mohl koexistovat se všemi těmi, kdo musí spát, protože jdou druhý den do práce.“ Na otázku zda je jeho práce v souladu s městskou bytovou politikou odpovídá, že se město musí soustředit na to, aby se dalo v centru zase dlouhodobě bydlet. „Spousta lidí, kteří tam vlastní byty, má pocit, že jsou přinuceni ke krátkodobému pronajímání jako je Airbnb, protože je centrum neobyvatelné.“
„Jedno z témat, které bych rád prosazoval, je prostorový rozvoj klubové scény. Máme tady brownfieldy a já bych byl rád, aby tu mohly vzniknout zóny s kluby,“ odpovídá Štern na otázku, zda Praha bude podporovat rozvoj svojí klubové scény, když většina městských čtyřicátníků s láskou vzpomíná na divoké devadesátky a kluby jsou něco, za čím se lidé do měst stěhují. „Středu města, který je dost přetížený, by to ulehčilo,“ uzavírá nový noční starosta Jan Štern.
Poslechněte si celé ArtCafé, kde k rozhovoru o nočním životě v Praze hrála záplava dojemného keltského folku podle výběru Jonáše Kucharského.
Diskusní pořad, dnes na téma květiny, co doma přezimují. Hosté Ludmila Dušková a Jan Kopřiva. Moderuje Patricie Strouhalová.
Natočeno 2019. Premiéra 20. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.).
Čeští skokani na lyžích nemají v Česku kde skákat. Harrachovský areál je kvůli špatnému stavu zavřený, ještědský nefunguje. Je to problém nejen pro reprezentanty, ale hlavně pro mládež, které od 13 let chybí v Česku můstek. Proč je stav areálů takový jaký je? To zjišťují v dnešním pořadu Zaostřeno David Nyč a Martin Charvát.
Natočeno 2019. Premiéra 20. 2. 2019 (ČRo Plus, 14:33 h).
Leopold Wolfgang Rochowanski. Postavil jsem svůj dům doprostřed čela našeho slunce. Překlad Lukáš Motyčka. Připravila Eva Lenartová. Zvuk Zdeněk Prchlík. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Režie Tomáš Soldán.
Čte Jaroslav Krejčí.
Natočeno 2019. Premiéra 20. 2. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h).
Lit.: Lenartová, Eva: Leopold Wolfgang Rochowanski: Povídky. In web ČRo 3 Vltava, 21. únor 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Pětice imaginativních povídek rakouského Slezana, oplývajícího nespoutanou výbušnou fantazií. Jejich rozhlasové zpracování bylo pro režiséra Tomáše Soldána i pro jednotlivé interprety velkou výzvou. Jak dopadne kuchyňská vzpoura proti krutovládě kuchařky? Dospěje cesta proti proudu času ke svému počátku? Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Slezský rodák Leopold Wolfgang Rochowanski, spisovatel, básník, dramatik, historik umění a výtvarný kritik, je v českém literárním prostředí téměř neznámým autorem, připomeňme tedy nejdříve několik životopisných dat. Rochowanski se v roce 1885 narodil v rakouské části Slezska, přesněji ve Zlatých Horách, kde prožil dětství a mládí. Zanedlouho se ale stal součástí umělecké scény ve Vídni, kde žil a studoval. Živí se jako publicista, spoluzakládá akční scénu „Der Bücherkasten“, organizuje výstavy a vystupuje jako tanečník. Od roku 1917 si vydělává jako válečný korespondent. Počátkem dvacátých let se stává ředitelem vydavatelství Thyrsos, ale s nástupem národnímu socialismu je nucen se na dlouhou dobu stáhnout do ústraní. Po roce 1945 získává místo ředitele galerie Agathon a zakládá také vydavatelství stejného jména. Umírá ve Vídni v září roku 1961.
Leopold Wolfgang Rochowanski píše pochopitelně německy, ale velmi často se v jeho prózách i v poezii objevují motivy připomínající autorovu slezskou vlast. Holdem rodnému kraji je Rochoanského kniha Rändlaleut (1940), spojující avantgardní poetiku s mistrovstvím vypravěče. V jeho textech se pozoruhodným způsobem mísí vliv secese a expresionismu, což vytváří zvláštní pnutí. (more…)
Powered by WordPress