Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

11. 1. 2019

Interview Plus – Karel Kovanda (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 17:02

Od sebeupálení Jana Palacha uplyne příští týden už 50 let. O významu tohoto činu studenta Filosofické fakulty se dodnes vedou debaty. Jaká atmosféra panovala mezi studenty v době, která předcházela Palachově oběti? Co zpráva o jeho smrti vyvolala? Hostem Interview bude bývalý diplomat Karel Kovanda, který se na konci 60. let významně angažoval ve studentském hnutí. Moderuje Jan Bumba.

Natočeno 2019. Premiéra 11. 1. 2019 (ČRo Plus, 11:34 h.).

Lit.: Bumba, Jan – Luptáková, Věra: Upálení Jana Palacha bylo kontroverzní už v roce 1969. To, oč mu doopravdy šlo, už ale v lidech neprobudil, říká tehdejší vůdce studentů Karel Kovanda. In web ČRo Plus, 11. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: 16. ledna 1969 se zapálil Jan Palach. V horní části pražského Václavského náměstí se polil hořlavinou a o tři dny později na následky zranění zemřel. Bývalý diplomat, který byl v 60. letech významným předsedou studentského hnutí a Československého svazu mládeže (ČSM) Karel Kovanda, byl tehdy „u toho“.

Osobně sice Jana Palacha neznal. „Byl jsem tehdy jedním z předsednictva ČSM a za sebe mohu říct, že má reakce byla dvojí: údiv a úděs. Údiv nad tím, že někdo dokáže, za jakýchkoli okolností kvůli jakémukoli impulsu sáhnout na to nejcennější, co má, tedy na vlastní život. Úděs nad tím, že to udělal takto nesmírně mučednickým způsobem,“ vzpomíná Karel Kovanda.

Do té doby se prý do Evropy čas od času dostala informace, že se ve Vietnamu upálil nějaký buddhistický mnich. „Udělal to způsobem do té doby nevídaným. Zvlášť, když si uvědomíte, jak neobyčejně trýznivá smrt to je,“ dodává. Když se pak jeho smrt rozebírala, tak se četly i jeho texty, ve kterých psal o tom, že si vylosoval jedničku.

(more…)

Osobnost Plus – Milan Svoboda (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 16:57

„Když Paul Mc Cartney sedne k pianu a zahraje Let It Be, tak to má stejnou sílu jako Beethovenova Óda na radost,“ říká, a ví, o čem mluví. Před neuvěřitelnými čtyřiačtyřiceti lety založil svůj první jazzový orchestr. Skladatel, dirigent, jazzový pianista a pedagog Milan Svoboda bude hostem Osobnosti Plus. Připravila a moderuje Barbora Tachecí.

Natočeno 2019. Premiéra 11. 1. 2019 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Lit.: Tachecí, Barbora – Chvátalová, Kateřina: Muzikant by neměl jen hrát, ale hledat vlastní přístup a pravdivost, říká Milan Svoboda. In web ČRo Plus,11. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Skladatel, dirigent, jazzový pianista a pedagog Milan Svoboda založil svůj první orchestr před 45 lety. „Jazz byl vždycky svobodnou hudbou a vždycky v něm byla demokracie,“ říká host páteční Osobnosti Plus.

O demokracii ve společnosti už ale s naprostou jistotou nemluví: „Samozřejmě mě trápí, že se rozpadá něco, k čemu jsme v roce 89 vstoupili s velkým doufáním. V totalitě jsem prožil hodně let, takže jsem šťastný, že můžeme nyní dělat, co kdo chce ve svobodném prostředí. A když se teď vrací některé pocity, které jsme měli v 70. a 80. letech, tak mě to mrzí.“

Demokracie je podle muzikanta složitá proto, že se každý může projevit a každý má svůj názor. „A když se většina k něčemu přikloní, tak má na to právo,“ dodává.

Milan Svoboda patří mezi přední osobnosti české hudební scény. Je absolventem varhanního oddělení Pražské konzervatoře, studoval muzikologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kompozici na pražské AMU a jako stipendista působil v USA na Berklee College of Music v Bostonu. Jako jazzový pianista a bandleader si získal velké mezinárodní renomé. Jeho tvůrčí záběr, jako skladatele a dirigenta, je velmi široký: od moderního jazzu přes muzikál, filmovou a scénickou hudbu až k soudobé hudbě vážné. V roce 1974 založil svůj první jazzový orchestr Pražský Big Band. Ženou Milana Svobody je herečka Jana Paulová.

(more…)

Pro a proti – Zákon o sociálním bydlení (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 16:45

Zákon o sociálním bydlení, který slibovali tato i předchozí vlády, kabinet Andreje Babiše nakonec nevypracuje. Má ho nahradit 15 vládních opatření. Pomohou tato opatření proti sociálnímu vyloučení a obchodu s chudobou? Moderuje Veronika Sedláčková.

Hovoří ředitelka odboru rodinné politiky a ochrany práv dětí ministerstva práce a sociálních věcí Linda Sokačová a ředitel Institutu pro sociální inkluzi Martin Šimáček.

Natočeno 2019. Premiéra 11. 1. 2019 (ČRo Plus, 9:34 h.).

Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: Nesrozumitelná hesla, říká o tzv. 15 opatřeních expert na sociální inkluzi Šimáček. In web ČRo Plus,  11. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Současná koaliční vláda údajně nepřipravuje zákon o sociálním bydlení, i když s ním počítá v programovém prohlášení. Místo toho kabinet ANO a ČSSD pracuje na 15 opatřeních, která mají normu nahradit. Je takové řešení dostatečné?

„Soubor 15 podnětů nenahrazuje zákon o sociálním bydlení… Je ale také částečně zaměřen na lidi v hmotné nouzi,“ uvedla v pořadu Pro a proti Linda Sokačová pověřená řízením odboru rodinné politiky a ochrany práv dětí ministerstva práce a sociálních věcí.

Ta si nemyslí, že by soubor opatření mohl zásadně zhoršit situaci dotčených lidí. „Diskutuje se o úpravě systému sociálních dávek na bydlení… Tyto změny jsou ale podmíněny analýzami. Pokud se budou dělat změny v dávkovém sytému, je nutné mít i změny v oblasti bytové politiky.“ (more…)

Večerní Host Radiožurnálu – Barbora Antonovičová (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:39

Barbora Antonovičová je mladá právnička, která pracuje v Kanceláři veřejného ochránce práv. Získala 16měsíční mandát, během kterého reprezentuje společně s Patrikem Plavcem českou mládež na půdě OSN. Jaký byl její první pobyt na půdě OSN? Které setkání ji nejvíc ovlivnilo? Jakým tématům se věnuje především? Moderuje Zuzana Burešová.

Natočeno 2019. Premiéra 10. 1. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 21:05 h.).

Dvacet minut Radiožurnálu – Olga Lomová (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:29

Hostem je přední česká sinoložka, profesorka Olga Lomová. Může nevelká středoevropská země vést rovnoprávný dialog s Čínou? Jaké zásady Číňané v diplomacii respektují? A spolupracují čínské firmy povinně se zpravodajskými službami své země? Moderuje Marie Bastlová.

Natočeno 2019. Premiéra 10. 1. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 17:06 h.).

Lit.: Bastlová, Marie – Havel, Prokop: Někteří politici se vůči Číně chovají velmi servilně, říká sinoložka Olga Lomová. In web ČRo 1 Radiožurnál, 10. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ministr zahraničí Tomáš Petříček se sešel s čínským velvyslancem. Vyčetl mu, že na sociálních sítích komentoval předvánoční setkání s Andrejem Babišem. Podle premiéra totiž velvyslanec lhal. Jaké zásady Číňané v diplomacii respektují? Nejenom o tom mluvila česká sinoložka a profesorka Olga Lomová.

„V diplomatických jednáních jsou čínští partneři velmi asertivní a výsledky jednání přizpůsobují tomu, jak chtějí, aby to jednání dopadlo,“ vysvětluje v rozhovoru s moderátorkou Marií Bastlovou.

V poslední době – a nejde o záležitost jednotlivců, ale o trend – se podle ní čínští představitelé v zahraničí chovají velmi asertivně, prosazují svoje zájmy, jde při tom o směs hrdosti na ekonomické úspěchy, reflexe toho, že Čína je pro celou řadu partnerů atraktivní.

„Je to také reakce na to, že někteří politici – u nás jsme toho byli svědky ve velmi výrazné podobě, ale tu a tam se to děje i někde ve světě – se chovají velmi servilně, až příliš vstřícně, jsou příliš ochotni přikývnout tomu, co si čínská strana přeje,“ vysvětluje.

Česko jako součást Evropské unie je pro Čínu velkým partnerem, v okamžiku vlastní politiky a strategického partnerství je ale náhle v pozici, která je nevýhodná. „A možná i to je příčinou, proč velvyslanec učinil prohlášení před Vánoci, které učinil a které pan premiér označil za nepravdivé,“ upozorňuje.

Olga Lomová se rovněž domnívá, že formulace ze strany Andreje Babiše byla trochu nediplomatická, zároveň ji nepřekvapilo, že čínský velvyslanec podle premiéra desinterpretoval obsah schůzky.

Větrník – Host ve studiu – Stanislav Červenka (2019)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 14:27

Připravil Jiří Matějů.

Hovoří Stanislav Červenka.

Připravil ČRo Olomouc v roce 2019. Premiéra 7. 1. 2019 (ČRo Olomouc, 33 min.).

Lit.: Matějů, Jiří: Byla to hektická, ale krásná doba, vzpomíná na nový začátek vysílání naší stanice Stanislav Červenka. In web ČRo Olomouc,  7. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Letos si připomínáme 25. výročí od obnovení činnosti Českého rozhlasu Olomouc. Jako první se 4. ledna 1994 ozval z éteru hlas tehdejšího ředitele stanice.

Stanislav Červenka v olomouckém studiu začal pracovat v roce 1986 jako hudební redaktor. „Na mikrofon jsem si musel zvyknout, zpočátku jsem měl velkou trému,“ přiznává dnes.

Rodák ze Slovácka od mala tíhnul k muzice, kterou i vystudoval. Do Olomouce přišel jako posila filharmonie na kontrabas. Kvůli zdravotním problémům posléze přešel do rozhlasu a měl velkou zásluhu na osamostatnění olomouckého studia a obnovení samostatného vysílání.

Vzpomínky na mládí, na léta strávená v Českém rozhlase Olomouc, na obnovu samostatnosti stanice a ještě mnohem více poslouchejte v rozhovoru se Stanislavem Červenkou.

Meluzína (Meluzina, 1944)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Premek @ 12:54

František Kožík. Rozhlasová hra. Překlad Ivo Terén a M. Kováčová. Režie Jozef Budský.

Natočeno 1944. Premiéra 28. 12. 1944 (Bratislava).

Lit.: Kožík, František: Rozhlasové vzpomínky. Praha, 1964 (rukopis), s. 92. – Cit.: (….) Jak se válka chýlila ke konci, vzmáhalo se napětí mezi německým vedením rozhlasu a jeho českými pracovníky; zájem o umění v rozhlase však i nadále rostl, zvláště když byla zavřena divadla. Rozběhl jsem se k novému náboru autorů, abychom se mohli vykazovat jak oblibou rozhlasové hry mezi posluchači, tak početnou literární produkcí. V té době, v únoru 1944, jsem byl však oslaben akcí, kterou proti mně podnikl fašistický tisk, když jsem přes různé výstrahy odmítl vstoupit do Ligy proti bolševismu. Po útocích v Poledním listě /A. J. Kožíšek/, v Arijském boji /K. Novák/ a ve Večerním Českém slově /J. Verner/ zakázal K. H. Frank jako trest pro “sabotéra Ligy” mé knihy i hry, které musely do 24 hodin z repertoáru /Meluzina, Komediant/, nesměl jsem nic tisknout a nesmělo se o mně psát. Jen na diplomatický zákrok doktora J. Morávka jsem zůstal v rozhlase. Nic mého se ovšem nesmělo ani vysílat. /Výjimka z nedostatku vánočního programu se učinili jen v případě rozhlasového úpravy Meluziny, která byla 28. 12. 1944 vysílána rovněž z Bratislavy v překladu Ivo Teréna a M. Kováčové v režii Jozefa Budského./ Nesměl jsem psát ani do věstníku. Soustředil jsem se tím více na práci dramaturgickou, i když jsem ji musel provádět vlastně anonymně. A přece se v tom směru dařila. (….)

Láska pre husle, violončelo a klavír (Láska pro housle, cello a klavír, 1942)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Premek @ 12:36

František Kožík. Rozhlasová hra. Překlad Ján Železník. Režie Richard Raiman.

Účinkují Elena Faguľová – Petrovická, František Dibarbora, František Krištof Veselý, František Zvarík a Karol L. Zachar.

Natočeno 1942. Premiéra 17. 10. 1942 (Bratislava).

Lit.: Kožík, František: Rozhlasové vzpomínky. Praha, 1964 (rukopis), s. 86. – Cit.: (….) V té době jsem pro rozhlas nepsal. Vůbec nastalo u nás ochromení a stagnace. Velkou aktivitu však projevoval Slovenský rozhlas, kde zůstalo mnoho našich přátel z dřívějška; vzkazy i programy nám dávali najevo, že nesouhlasí s Tisovou a Machovou politikou a že chtějí – dík poměrné volnosti, v níž pracovali – pokračovat s námi v mlčenlivé součinnosti.

17. 10. 1942 režíroval například R. Reiman (po osvobození literární šéf) mou rozhlasovou hudební komedii Láska pro housle, cello a klavír /v překladu J. Železníka, v hlavních rolích s Fagulovou, Dibarborou, Veselým, Zacharou a Zvaríkem/. Referent Národných novin měl sice výhrady k ději i k charakterům, ale jinak mě pojmenoval velmi lichotivě: “František Kožík, dnes vari najlepší český rozhlasový kumštár… Hlavnýdôraz dal na špeciálnyhudobný dialog, v ktorom dokazuje, že nielenludskáreč, ale aj rečnástrojov je dobrým dorozumievacímprostriedkom. Aby sa vyhol javiskovejforme operety, všetkypiesňové vsuvky vkladal organicky do deja, takže každá pieseň mala aj svoj dramatický raison d’être.”(…)

Don Quijote prichádza (Don Quijote přichází, 1943)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Premek @ 12:29

František Kožík. Rozhlasová úprava divadelní hry.

Natočeno 1943.

Lit.: Kožík, František: Rozhlasové vzpomínky. Praha, 1964 (rukopis), s. 86. – Cit.: (….) V té době jsem pro rozhlas nepsal. Vůbec nastalo u nás ochromení a stagnace. Velkou aktivitu však projevoval Slovenský rozhlas, kde zůstalo mnoho našich přátel z dřívějška; vzkazy i programy nám dávali najevo, že nesouhlasí s Tisovou a Machovou politikou a že chtějí – dík poměrné volnosti, v níž pracovali – pokračovat s námi v mlčenlivé součinnosti. (…)

Za nejvýznamnější projev tohoto rozhlasové přátelství na dálku považuji vysílání úpravy mé divadelní hry Don Quijote přichází /1943/, ačkoli slovenští přátelé věděli, že hra, kterou začalo zkoušet v Dostalově režii pražské Národní divadlo, byla na mnoha místech cenzurována a ještě před premiérou zakázána. (…)

Tajemná jízda /aneb Zlý sen/ (1943)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 11:54

Dalibor Kvíz. Rozhlasová hra. Dramaturg František Kožík. Režie Miloslav Jareš.

Osoby a obsazení: Vladimír (Karel Pech), Heda (Ludmila Stambolieva), učitel (Ladislav Kulhánek), student (Jaromír Spal), obchodník (Rudolf Böhm-Hrušínský nejstarší), průvodčí (Ludvik Řezníček), vlakvedoucí (Rudolf Široký), strojvůdce (Karel Houska).

Natočeno 1943. Premiéra 4. 5. 1943 (Praha, 20,45 – 21,30 h.). Repríza 19. 9. 1943 (Praha, 16:00 – 16:30 h.).

Lit.: Kožík, František: Rozhlasové vzpomínky. Praha, 1964 (rukopis), s. 89. – Cit.: (….) S vedoucím slovesného oddělení Vladimírem Šimáčkem jsme odhodlaně prosazovali třeba slabší hru, když se pokoušela o nějakou originalitu. A pro květen jsem přichystal řadu tří nejlepších prací, které měly být pobídkou dalším autorům. 

Byla to především Tajemná jízda /aneb Zlý sen/ mladého zlínského lékaře Dalibora Kvíze, hodně se blížící dnešním abstraktním hrám. Autor posadil posluchače do vlaku, který má do konečné stanice nejvýš deset minut. Ale uplyne půl hodiny a vlak se stále pachtí záhadnou noční krajinou, koleje nemají konce, cestujících se postupně zmocňuje hrůza. Nakonec už to strojvůdce nemůže snést a zastaví. V té nesmyslné, nevysvětlitelné situaci se vyvalí lavina dohadů. Opatrní radí vyčkat, až se rozední, slabí prosí o návrat, rozhodnější žádají neochvějně pokračovat v jízdě. Vlak se tedy dá do pohybu – a za chvíli šťastně dorazí do cíle. Jen ti, kdo zůstali na trati, nedojeli s ostatními. Autor neřešil, zda to byl přelud či skutečnost či jen vymyšlená zkouška charakterů. Ale tehdy hru spolutvořilo ovzduší, v němž byla poslouchána, její vyústění nabádalo zřetelně: konec noci je nedaleko, nebuďte malověrní, neztrácejte odvahu, nevylučujte se z celku, dorazíme ke konci válečné zkoušky spolu a bude den. (…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress