Testy DNA zlevňují a používají se čím dál častěji. Zkoušku otcovství nabízejí i zprostředkovatelské firmy s adresou v soukromém bytě na volnou živnost. Test DNA si můžete objednat i ze zahraničí, Jak je to možné a jaká úskalí to s sebou přináší? O tom je dnešní Zaostřeno, které natočil Vít Pohanka.
Natočeno 2019. Premiéra 31. 1. 2019 (ČRo Plus, 14:33 h.).
V lednu před 50 lety byla objevena Amatérská jeskyně. Speleolog Marek Audy zná ten příběh do všech podrobností. Po kterých amatérech se vlastně nejdelší jeskynní systém u nás jmenuje? Kdo ho dnes zkoumá? A jaké přeludy dokáže v podzemí stvořit náš mozek, když poblíž zurčí voda? Zeptá se Lucie Výborná.
Natočeno 2019. Premiéra 31. 1. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h).
Připravil a moderuje Tomáš Pavlíček.
Debatují Václav Klaus mladší a Jan Farský.
Natočeno 2019. Premiéra 31. 1. 2019 (ČRo Plus, 9:34 h.).
Lit.: Pavlíček, Tomáš – ako: PRO A PROTI: Mají se mazat komentáře na sociálních sítích? Debatují Václav Klaus mladší a Jan Farský. In web IRozhlas, 31. 1. 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Skupina poslanců vedená Václavem Klausem mladším z ODS navrhuje zakázat mazaní komentářů na sociálních sítích. Viníkům by hrozila vysoká pokuta nebo i vězení. Ochránila by se tak svoboda slova, nebo by se spíš sociální sítě staly rejdištěm dezinformací a nenávistných komentářů? A má svoboda projevu hranice? V pořadu Pro a proti na Českém rozhlasu Plus debatují Václav Klaus mladší a Jan Farský ze STAN.
Atmosféra byla od začátku napjatá a diskuse velmi ostrá. Oba politici skákali do řeči jak moderátorovi, tak i sobě navzájem. A nechyběly ani osobní útoky.
Podle Václava Klause mladšího míří návrh zákona na provozovatele sociálních sítí, nikoli na jejich uživatele. A Jan Farský upozorňuje, že při porušení zákona hrozí správci na sociálních sítích až tři roky vězení. A dodává, že Klaus mladší podle něj útočí na svobodu slova.
Předlohu už podepsaly tři desítky poslanců z ODS, ANO, SPD, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL a STAN. Předlohu nejprve posoudí vláda, pak o ní budou debatovat zákonodárci. Nový trestný čin nazvaný porušování svobody projevu by se vztahoval na sociální sítě s více než 100 tisíci uživateli. (more…)
Natočeno 2019. Premiéra 30. 1. 2019 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Hartman, Petr: Petr Hartman: Politické hříchy Miloše Zeman neskončí u Ústavního soudu. In web ČRo Plus, 30. leden 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Můžete se mnou nesouhlasit, můžete mně kritizovat, to je však zhruba všechno, co můžete dělat.
Takový by mohl být vzkaz prezidenta republiky těm senátorům, kteří na něj chtějí podat žalobu k Ústavnímu soudu.
Měla by být založena na několika skutcích, kterými měl Miloš Zeman hrubě porušit ústavu této země. Zatím nejsou sepsány ani na papíře, natož, aby je zkoumali muži a ženy v talárech.
Pouze od nich by mohl zaznít autoritativní verdikt, zda prezident republiky skutečně hrubě porušil ústavu. Pokud by rozhodli, že ano, přišel by o svůj úřad.
K tomu v tuto chvíli nedojde. K Ústavnímu soudu žaloba nedorazí. Musely by ji podpořit obě parlamentní komory. V případě sněmovny je prakticky vyloučené, že by pro něco takového zvedlo ruku minimálně 120 poslanců. (more…)
Natočeno 2019. Premiéra 28. 1. 2019 (ČRo Rádio Wave).
Lit.: Samec, Matěj: Romský holokaust není chápán tak vážně jako jiné historické události, říká Renata Berkyová. In web ČRo Radio Wave, 28. leden 2019 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Před 2. světovou válkou žilo na našem území přibližně 6 500 Romů, po válce se jich vrátilo asi 600. Z toho jasně vyplývá, že čeští Romové byli podrobeni genocidě. V koncentračním táboře v Letech u Písku zemřely stovky Romů a další byly poslány do Osvětimi. Přesto na tomto místě byla donedávna výkrmna vepřů. S romistkou Renatou Berkyovou jsme mluvili o vývoji okolo plánovaného památníku i o tom, proč mají Češi dlouhodobě problém přijmout romský holokaust za historický fakt.
„Vepři už v Letech nejsou, ale budovy vepřína tam stále stojí,“ říká Renata Berkyová z Ústavu pro soudobé dějiny, která se tématem současného dění v Letech zabývá. „Pracuje se s myšlenkou, že by části vepřína mohly být zakomponovány do budoucího návrhu památníku, neboť vepřín se bohužel stal výraznou součástí historie tohoto místa.“ Výkrmna vepřů zde stojí od 70. let minulého století. Teprve po roce 1989, kdy na tuto nedůstojnou skutečnost upozornil americký genealog Paul Polansky, se začalo mluvit o nepatřičnosti tohoto faktu. Vývoj je však velmi pomalý. (more…)
Podcast. Znělka Kletis.
Hovoří Jan Mach, Jan Vondrák a Lukáš Holub.
Natočeno ve studiu Resound v roce 2019.
Obsah: #01 – Mjölk. Webová premiéra 30. 1. 2019. – #02 Jakub Žáček. Premiéra 20. 2. 2019 – #03 Paulie Garand. Premiéra 12. 3. 2019 – #04 Mikyna. Premiéra 15. 4. 2019 – #05 Tomáš Dianiška. Premiéra 18. 5. 2019 – #11. Jaroslav Rudiš. Premiéra 3. 10. 2019. – #16. Radana & Naomi Adachi. Premiéra 3. 2. 2020.
Lit.: anonym: Podcast #01: Mjölk. In web Jizerské ticho, 30. 1. 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Rozhlasu vděčím za spoustu věcí. Začátkem 90. let (minulého století!), tedy v době, kdy ještě neexistoval internet (dokážete si to vůbec představit?!) byl pro mě rozhlas jediným pořádným zdrojem informací o elektronické hudbě. Speciálně dvě stanice – berlínská DT 64, která se nějakým zázrakem dala chytit až u nás a potom BBC Radio 1, jejíž vysílání bylo možné poslouchat přes satelit. Nebýt těchhle dvou stanic, miloval bych dnes asi Chinaski a vrcholem mého festivalového života by byla maximálně Benátská. Takže se mi nikdo nemůže moc divit, že rozhlas miluju a obdivuju. Tedy jak který. A mým dlouholetým snem nebylo nic menšího než mít vlastní rozhlasový pořad. Ale kde, když to nikde tady nedává moc smysl a hlavně o mě a můj chaotický hlasový projev nikdo nestojí. Zachránil mě až podcast. Ten může dnes vysílat kdokoli, odkudkoli a o čemkoli. Takže i takový rozhlasový amatér jako já. Co ale ani svobodomyslné prostředí podcastu nesnese, je špatná kvalita zvukového záznamu. To jsem samozřejmě podcenil, takže svůj první podcast jsem nahrál na telefon a podle toho to taky potom znělo. Takže bylo jasné, že abych vůbec mohl se svým podcastem někdy vylízt ven, musí být nahrán profesionálně. A když přijde v Liberci řeč na dobrý zvuk, jediné místo, kam můžete jít, je studio Resound. A co je dobré pro lidi jako Lazer Viking, Kittchen nebo Emma Smetana, bude víc než dostačující pro podcast *ticha. Zbývalo o tom ještě přesvědčit majitele studia, Martina Havlena. Ten je ale natolik velkorysý, že mě do svého studia vpustil. A tak si konečně můžu začít plnit svůj takřka celoživotní sen – mít svůj vlastní rozhlasový pořád. Zbývá už jediné, aby se podcast líbil aspoň trochu i vám. Tak snad to klapne. Začínáme s kluky, kteří nepotřebují představovat – Mjölk architekti. A úplně na závěr taky ještě díky moc Kletisovi za super znělku!
Hostem dnešní Vstupenky byla Jitka Molavcová. Povídali jsme si o Divadle Semafor a nejen to. Připravil a moderuje Václav Žmolík.
Natočeno 2019. Premiéra 30. 1. 2019 (ČRo 2 Praha, 15:10 h).
Host MUDr. Oldřich Koberec, praktický lékař s dlouholetou záchranářskou zkušeností. Osobnosti si zvou osobnosti. Moderuje Jan Cimický.
Natočeno 2019. Premiéra 1. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.)
Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Připravila a slovem provází Ivana Chmel Denčevová. Literární spolupráce Hynek Pekárek. Režie Michal Bureš. Dramaturgie Ivana Chmel Denčevová. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Zvuková spolupráce Jiří Pochvalovský.
Účinkují Petra Špalková, Pavel Batěk, Jan Kačer, Kajetán Písařovic. Host Radim Kopáč.
Natočeno 2019. Premiéra 1. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). Repríza 29. 1. 2022 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 30. 12. 2023 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).
Lit.: Chmel Denčevová, Ivana – Brož, Radek – Duchková, Anna: Spisovatelka, která zrála jako víno. Osudové ženy: Bohumila Grögerová. In web ČRo 2 Praha, 1. únor 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Spisovatelka, překladatelka a autorka rozhlasových her žila dlouho ve stínu svého partnera, básníka Josefa Hiršala. Svoji zásadní knihu napsala jako 85letá.
Bohumila Gerögerová se narodila v roce 1921 do rodiny prvorepublikového důstojníka Bohumila Taufera. Od dětství ji přitahovala literatura, hodně četla a od svých patnácti let se snažila psát verše. Pokoušela se ale i o prózu a inspirována otcem, ke kterému měla velmi vřelý vztah, si psala deníky. A to jí vydrželo po celý život.
Tragické události, které čekaly Československo v roce 1939, předznamenala v životě Bohumily Tauferové nehoda, při níž v říjnu 1938 srazil jejího otce na ulici vojenský automobil. Zemřel o dva a půl roku později. Ve stejné době vážně onemocněla i její matka. Sen o studiu medicíny se rozplynul, maminka viděla její budoucnost mnohem praktičtěji. A tak ve dvaceti letech nastoupila Bohumila do školy pro sekretářky.
Právě v té době se seznámila s Janem Gerögerem, kterého si vzala v roce 1942. Manželé měli velmi rozdílné povahy – ona se vztahem k filozofii, literatuře a umění, on domácí kutil s technickým talentem. Bohumila získala místo sekretářky na ministerstvu národní obrany a začala také studovat češtinu a ruštinu na filozofické fakultě. Záhy ale otěhotněla a postupně se jí narodily dvě dcery.
V červenci 1951 však její manžel krátce před třicátými narozeninami náhle zemřel na zástavu srdce. Bohumila se dvěma malými dcerami se snažila uživit, jak se dalo. Začala pracovat jako redaktorka pro nakladatelství Naše vojsko, po večerech dělala korektury a připravovala rejstříky a slovníky pro Státní technické nakladatelství.
Díky své práci potkala básníka, esejistu a překladatele Josefa Hiršala. Brzy se z nich stali milenci. Háček byl ovšem v tom, že Hiršal byl ženatý. V následujících desetiletích žili všichni tři ve zvláštním milostném trojúhelníku. Na straně jedné ženatý Hiršal s manželkou a na straně druhé Hiršal s Bohumilou Gerögerovou, s níž ho pojil i intenzivní tvůrčí vztah.
60. léta představují pro oba dva zásadní tvůrčí období. Setkávají se s básnickým experimentem a klíčovou osobností se pro ně v této době stává básník a výtvarník Jiří Kolář, s nímž se spolu s dalšími osobnostmi kulturního života setkávali v legendární kavárně Slavie. Ve stejné době se Bohumila Gerögerová stává také autorkou rozhlasových her a knížek pro děti.
Období normalizace prožívala Bohumila Gerögerová v jistém útisku. Přesto oba s Josefem Hiršalem psali a překládali, a věnovali se i sepisování svých společných memoárů, v nichž se střídá ženský a mužský hlas. Publikovali ovšem pouze v samizdatu či v exilových nakladatelstvích. Plně se svobodně literárně realizovat mohli až po listopadu 1989.
Teprve po básníkově smrti v roce 2003 vystoupila Bohumila Gerögerová poprvé významně z jeho stínu. Vrchol její tvorby představuje kniha nazvaná Rukopis, která jí v roce 2008 vynesla ocenění Magnesia Litera. Sedmaosmdesátiletá autorka se v ní snaží vyrovnat s tím, že postupně ztrácí zrak. Zemřela v srpnu 2014.
Zuzana Kultánová. Četba na pokračování z knihy současné české autorky, ve které vypráví o jedné nešťastné rodině i o Praze druhé poloviny 19. století. Pro rozhlas připravila Klára Fleyberková Vičíková. Režie Petr Mančal.
Účinkuje Kajetán Písařovic.
Natočeno 2019. Premiéra 1.-10. 2. 2019 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.). Repríza 1. dílu 5. 12. 2025 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.
Lit.: Fleyberková, Klára: Zuzana Kultánová: Augustin Zimmermann. In web ČRo 1. 2. 2019 (anotace). – Cit.: O tragickém osudu jednoho alkoholika a životního ztroskotance, o jeho nešťastné rodině i o Praze druhé poloviny 19. století. Kajetán Písařovic čte z knihy současné české autorky.
Nedlouho po začátku roku 2016 se v knihkupectvích objevila vcelku nenápadná kniha. Kromě jména autorky Zuzany Kultánové nesla ještě jméno další – Augustin Zimmermann. A obě tato jména se záhy začala objevovat ve všech sedmi pádech. Mladá spisovatelka za svůj debut nakonec získala Cenu Jiřího Ortena.
Proto, že má kniha Augustin Zimmermann neoddiskutovatelné kvality, a také proto, že je příběh hlavního hrdiny postaven na reálných základech, neměla by novela zapadnout ani s tříletým odstupem. A tak ji teď na Českém rozhlasu Vltava přinášíme jako dvanáctidílnou četbu na pokračování.
Osud alkoholem vláčeného muže, jeho zoufalé ženy a dětí, které se v tom všem ocitly bez vlastní vůle, vypráví v rozhlasovém zpracování herec Kajetán Písařovic. Spolu s jeho hlasem se tak můžeme vrátit do Prahy druhé poloviny 19. století, kdy se z ulic zvedal prach, a lidé se prali o důstojné živobytí.
Powered by WordPress