Zdeněk Matěj Kuděj v Litomyšli. Po stopách spisovatele a bohéma s historikem Martinem Boštíkem. Pochůzku doprovázejí ukázky ze vzpomínek místního kulturního činovníka a faráře Československé církve husitské Jaromíra Metyše. Připravil a režii má Miloš Doležal.
Účinkuje Miroslav Hanuš.
Natočeno 2018. Premiéra 29. 12. 2018 (ČRo 3 Vltava, 9:00 – 10:00 h.; 49 min.) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava. Repríza 23. 1. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Radiodokument; 8. 6. 2020 (ČRo Plus, 21:10 h.).
Lit.: Doležal, Miloš: Holt skutek utek! Po stopách spisovatele a bohéma Zdeňka Matěje Kuděje. In web ČRo 3 Vltava, 23. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Potutelně ironický úsměv, odřený kožený kabát, podkolenky, kožené okované boty, pevná hůl. A na zádech batoh a v něm buď houby, nebo bačkory a holení. Tak rázoval českomoravskou krajinou Zdeněk Matěj Kuděj (1881-1955).
Povídkář, veršotepec, herec bramborového divadla, překladatel Burroughsova Tarzana, redaktor, houbař, lékárenský praktikant, čistič střev na jatkách, myč nádobí v New Yorku, farmář v Kanadě, vězeň carské policie v Kyjevě. Celoživotní mimoběžec a outsider, který se do čítanek nemohl vejít. Nikdy se také neztotožnil s žádnou politickou ideologií, nacismus i komunismus mu byly odporné. Nejvíce toužil po svobodné nezávislosti.
„Tulákův domov – celý svět“ napsal si kdysi Matěj Kuděj do svého notesu. Jenže když se na konci 40. let minulého století začala přibližovat jeho sedmdesátka a zhuntované tělo se stále častěji naříkavě ozývalo, zatoužil Kuděj po pevném bodu. A tím se mu nakonec stalo město Litomyšl. Našel tam svoji ochránkyni Annu Soukupovou, která na místním národním výboru vymohla, že spisovateli byla přidělena světnička, postel a stůl v domě u Trkalů. Jakým zázrak pro milovníka alkoholu – Kudějovna poustevna se nacházela hned vedle hospody U černého orla!
Kuděj v té době píše vzpomínky na bohémské tahy s kumpánem Jaroslavem Haškem a zamýšlí sepsat svůj podrobný životopis. Není však přijat do Svazu spisovatelů pro kritické názory na Rusko. Píší se temná stalinská 50. léta. Kuděj – pokud má sílu – pravidelně obchází místní hospody, přátelí se s těmi, které komunistický režim odstavil na vedlejší kolej, vypráví o svých zážitcích z Ameriky a popíjí pivo a rum. A občas na nějakou účtenku či jídelní lístek napíše křivolaké verše. Třeba o tom, jak Matěje přepadává „veliký smutek“, jak se chce ve stáří polepšit a stejně nakonec zjistí, že „skutek utek“. (…)