Marián Grebáč. Po stopách poezie Heleny Malovcové z cyklu Genius loci. Zvuk Táňa Horváthová.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2012 (56 min.). Reprízy 9. 1. 2014, 20. 7. 2018 (SRo Rádio Pyramída).
21. 8. 2018
Zmenka na slovo (Směnka na slovo, 2001)
O. Henry. Rozhlasová groteska. Rozhlasová úprava Mojmír Groll. Hudební spolupráce Katarína Bielčíková. Zvuk Eva Irmanová, Peter Hájek. Redakce Tamara Chlebová. Režie Pavel Gejdoš.
Účinkují Milan Bahúl, Dušan Szabó, Vladimír Minarovič, Ján Valentík, Soňa Ulická a Jozef Švoňavský.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2001 (27 min.). Repríza 20. 7. 2018 (SRo Rádio Pyramída).
Lit.: Chlebová, Tamara: Zmenka na slovo – groteska na motívy O. Henryho. In web SRo 10. 7. 2018 (anotace). – Cit.: Americký spisovateľ O. Henry (1862-1910) sa preslávil krátkymi poviedkami o obyčajných ľuďoch. Prezývali ho „americký Čechov“. Na konci väčšiny poviedok (napísal ich vyše 600) dochádza k prekvapujúcemu zvratu deja a pointe. Keď písal poviedku Pôžička o sprenevere peňazí, vedel, o čom hovorí, sám totiž za spreneveru sedel päť rokov vo väzení.
Hlavný hrdina Tom Merwin sa rozhodne svoje prechodné finančné problémy riešiť nelegálnou pôžičkou, veci sa však, samozrejme, vyvinú inak. Scenárista Mojmír Groll prevzal tento motív O. Henryho poviedky a zvýraznil absurditu konania „čestného zlodeja“ nielen lexikálne, ale aj ďalšími peripetiami. V rozhlasovej groteske Zmenka na slovo, ktorú v roku 2001 naštudoval režisér Pavel Gejdoš, účinkujú: Milan Bahúl, Dušan Szabó, Vladimír Minarovič, Ján Valentík, Soňa Ulická a Jozef Švoňavský.
Retrorádio – Dušan Blaškovič (2012)
Marián Grebáč. Humoristický program. Scénky Oliver Andrásy, Vladimír Nosáľ, Alojz Čobej, Andrej Reiner. Redakce Tamara Chlebová. Zvuk Andrej Klimits.
Účinkují Štefan Skrúcaný, Dušan Blaškovič, Eduard Bindas, Mária Hájková, Marián Labuda, Ĺubomír Roman.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2002 (52 min.). Repríza 20. 7. 2018 (SRo Rádio Pyramída).
Herci na koberci – Kaprálikovci (2002)
Marián Grebáč. Relace z cyklu Herci na koberci. Redakce Tamara Chlebová. Hudební spolupráce Dana Reková. Zvuk Emília Miháleková.
Účinkují Marián Grebáč, Dušan Kaprálik, Zuzana Kapráliková.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2001 (29 min.). Repríza 20. 7. 2018 (SRo Rádio Pyramída).
20. 8. 2018
Akademie – Hudba jako protest a povzbuzení (2018)
Ve dvacátém století zažila naše zem dvojí okupaci. Tu první předznamenalo odtržení pohraničních území, druhá, o třicet let později, se vydávala za bratrskou pomoc. V obou případech reagovali skladatelé, neboť hudba dokáže nejen povzbuzovat a utěšovat, ale také protestovat. Pořad je věnován dílům, spojeným s událostmi let 1938 a 1968. Napsala Vlasta Reittererová. Spoluúčinkuje Otakar Brousek, hudební spolupráce Libor Dřevikovský.
Natočeno 2018. Premiéra 21. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 21:15 – 22:40 h). Repríza 21. 6. 2022 (ČRo 3 Vltava, 21:27 h.).
Jenom jedna je cesta (1997)
Pohádka. Napsal Milan Navrátil. Režie Maria Křepelková.
Vypráví Ladislav Mrkvička.
Natočeno v roce 1997. Repríza 21. 8. 2018 (ČRo 2 Praha, 19:45 h.; 10 min).
ArtCafé – O snímku Jan Palach (2018)
Připravila Markéta Kaňková. Hostem je režisér Robert Sedláček. S Robertem Sedláčkem o filmu, literatuře a hrdinství. Hudbu nejen ze soundtracku k filmu (Michal Rataj) vybírá a komentuje Aleš Opekar.
Natočeno 2018. Premiéra 21. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h).
Lit.: Kaňková, Markéta: Palach symbolizuje to lepší v nás, říká scenárista a režisér Robert Sedláček. In web ČRo 3 Vltava, 22. srpen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Symbolicky, na 50. výročí invaze vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa, vstoupil do kin film zachycující poslední rok a půl v životě Jana Palacha.
O přípravách a realizaci filmu mluvil režisér před premiérou v úterním ArtCafé. Nejprve přiblížil svůj osobní vztah k Palachovi: „Palach je bez jakýchkoli dalších komentářů hrdina. Na rozdíl od jiných, kteří obětovali svůj život v různých etapách vývoje naší země, se stal symbolem. Symbolizuje to lepší v nás, to neústupné, co také patří k české povaze, i když to není příliš často vidět.“
Palach jako výzva, jak se nezpronevěřit historické pravdě
Filmová interpretace posledních měsíců Palachova života i jeho protestního činu je podle Sedláčka výsledkem tří rozdílných generačních pohledů: „Náš filmový Palach je trojjediný. Je složený z mé životní zkušenosti a z životní reflexe scenáristky filmu Evy Kantůrkové, která vždy byla politickým člověkem, zažila všechny režimy a téma promýšlela mnohem déle než já. Důležitý byl i pohled protagonisty Jana Palacha, pětadvacetiletého herce Viktora Zavadila, na němž spočíval těžký úkol, jak učinit Palachův čin srozumitelným dnešní mladé generaci.“
V případě filmu Jan Palach se nabízí srovnání s jinými Sedláčkovými díly, ve kterých zobrazoval české dějiny. Například v seriálu České století zachytil významné momenty i postavy naší historie od Masaryka až po Havla a v seriálu Bohéma sledoval, jak se se zákruty dějin vyrovnává umělecké prostředí. Práce na filmu o Janu Palachovi ale byla podle režisérových slov odlišná: „Jan Palach je jiný v tom, že nemá protivníka. Je to portrét kluka, který hodně přemýšlí a pozoruje svět kolem sebe a moc se nesvěřuje. Nejtěžší na filmu bylo ukázat jeho vnitřní dialog. V Českém století mi nevadilo, že rekonstruuji dialogy, že byly hypotetické, protože řada věcí se dala vyčíst a zrekonstruovat z pramenů. U Palacha se nic zrekonstruovat nedá.“
Tři fáze Palachova zrání: radost, šok a zklamání
Sedláček natáčel podle scénáře české prozaičky a scenáristky Evy Kantůrkové. Při přípravě na film vycházel také ze studia řady dobových pramenů a setkal se i s řadou pamětníků. Za jeden z nejdůležitějších zdrojů ale považuje knihu Jiřího Lederera: „Ledererova kniha mě hodně nasměrovala. On sám byl pronásledovaný, on sám důsledně nepopřel sám sebe, musel emigrovat, dvanáct let o tom všem přemýšlel. Jeho kniha je psaná s hlubokou empatií k Palachovi. On se s tím tématem pral a trápil a to mi bylo sympatické, protože tématem jsem se trápil i já.“
Eva Kantůrková a já nemůžeme věci vidět stejně. Představivost literáta je jiná, než představivost režiséra.
Výsledný film, který Sedláček při střihu musel zkrátit bezmála o padesát minut, zobrazuje podle režisérových slov tři fáze, kterými Palach v posledních měsících svého života prošel: „Ve filmu jsem v podstatě zachytil tři etapy Palachova vývoje: radost mladého kluka ze života, následně šok z konfrontace se zbraněmi v rukou lidí, kteří mají povolení bez důvodu zabíjet, a nakonec zklamání z blízkých, z lidí, kterým věřil, ale jejichž slova se začínají rozcházet s jejich činy.“
Běda společnosti, která potřebuje hrdiny
V souvislosti se Sedláčkovým filmovým zobrazením Palacha zaznívají slova jako demytizace, pragmatismus nebo antiheroismus. Režisér se podle svých slov snažil o nepatetický přístup, nechtěl budovat pomník hrdinovi, ani vytvářet aureolu světce: „Portrétoval jsem normálního kluka, který udělal něco, co udělalo nepořádek v hlavách lidí, a to v každém individuálně. Bertolt Brecht kdysi řekl – běda společnosti, která potřebuje hrdiny. A to si myslím i já.“ K filmu, který charakterizuje věcnost a distanc od hlubších emocí i větších gest, pak režisér v ArtCafé dodal: „Jsem žák Karla Vachka, já přes patos nic nepochopím. Patos mi není cizí, nejsem studený typ, protože to bych nemohl dělat svou práci. Ve sdělování je ale patos obtěžující, musí se s ním šetřit. Film jsem schválně postavil tak, že patos přijde až v posledním záběru.“ Požadavek věcnosti naplňuje film i formálně, v hereckých výkonech i celkovém vizuálním pojetí, které Sedláček koncipoval společně s kameramanem Janem Šustrem: „Chtěl jsem, aby kamera neexhibovala. Naše kamera snímá, observuje a tiše našlapuje za Palachem.“
Poslechněte si celé ArtCafé s hudbou, kterou pro film Jan Palach složil Michal Rataj, a palachovskými skladbami podle výběru Aleše Opekara.
Káva o čtvrté – K čemu potřebujeme naději (2018)
Diskusní pořad. Téma: K čemu potřebujeme naději? Moderuje Patricie Strouhalová. Host: MUDr. Max Kašparů.
Natočeno 2018. Premiéra 21. 8. 2018 (ČRo 2 Praha, 16:04 h).
Reflexe: Vizuální umění! – Anatomie skoku do prázdna (2018)
Na výstavě věnované výtvarnému umění v Československu v roce 1968 hovoří její kurátorka Helena Musilová. Připravil Jiří Kamen.
Natočeno 2018. Premiéra 21. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h).
Host do domu – Zdeněk Svěrák (2018)
Host: Zdeněk Svěrák. Moderuje Vladimír Kroc. Hodina, v níž budeme hostiteli, ale také hosty mnoha zajímavých lidí. V úterý 21. srpna bude Host do domu vysílán mimořádně až od dvanácté hodiny – po pietním aktu k 50. Výročí okupace Československa armádami Varšavské smlouvy. Hostem bude jeden z pamětníků těch dní, které strávil v tehdejším Československém rozhlase – člen armádní redakce Zdeněk Svěrák. Jak bylo možné, že za vysílání během obsazení zahraničními vojsky byl zároveň prezidentem Svobodou vyznamenán a za totéž v armádě degradován?
Natočeno 2018. Premiéra 21. 8. 2018 (ČRo 2 Praha, 12:05 h.).