Naše Tonča je francouzská buldočka a žije s námi na pražských Vinohradech. Přeje si tak moc spát s námi v ložnici, že si to vymáhá štěkáním za dveřmi ložnice a protestními loužičkami. Můj manžel Petr je však zásadně proti! Co dělat, když máte doma fenu se separační úzkostí?
Nejčastější diagnóza
„Peti, ona už je zase za dveřma. No tak ať tam je, musí to vydržet. Já ji slyším, jak škrábe na dveře, ona je nešťastná. Tam bude asi zase louže. No ale o tom se bavíme každý večer, to je pořád dokola. Já vůbec nechápu, proč by měl být pes v ložnici. Nerozumím tomu.“
Svého manžela jsem prostě nepřesvědčila. Problém se začal stupňovat a začalo být zřejmé, že ho budeme muset řešit. Rozhodla jsem se tedy jít s Tončou za veterinářem a psím psychologem Alexandrem Skácelem. Dle něj je právě separační úzkost nejčastější diagnóza u psů. Já vím, Tonča mě miluje a je na mě fixovaná. Naše vzájemná fixace však vede k přílišné závislosti jedné na druhé a to je ten problém.
Pes je jako dítě. A voják
„Pes je jako dítě a jako voják. To je pro mě na stejné rovině. Těm nevysvětlujeme nic. Jestliže velitel ve válce řekne: Běž a zastřel ho! tak ten podřízený ho zastřelí a pak může diskutovat, pokud ten velitel bude ochotný. Takže vy ráno vyjdete z pokoje, opatrně kdyby tam byla moč nebo stolice. Pokud tam ona nebude, tak ji najdete, přivede ji k tomu a důrazně řeknete: Tončo, zlobim se na tebe, to si dělat neměla. A teď to podstatný, co na ni jako trest bude fungovat. Budete na ni s manželem uražení. Minimální doba je 6 hodin. Ve vašem případě bych chtěl 24.“
A tak začalo peklo. Musela jsem svou Tonču kárat za protestní kálení a její roztomilý čumáček ignorovat. Musela jsem na ni být přísná. Bylo to jedno velké divadlo, které mi vůbec nešlo a trýznilo mě. Pořád jsem si uvědomovala, že je to jen bezbranné zvíře, které je na mě závislé. Vědomí toho, že jsem strůjce této závislosti mi nedávalo spát (a to doslova).
Tak to je psycho
„Vlastně je to daleko náročnější, než jsem si myslela. Tonča mě teď hledá. Tady tím mručením si vyžaduje pozornost. Já se prostě strašně snažím, ale jestli to bude trvat tři, čtyři měsíce, jak říkal doktor, tak to je psycho.“
Vzpomínala jsem na to, co mi veterinář říkal během našeho terapeutického sezení. Znělo mi to v hlavě jako ozvěna: „Co se týče Vás, tak by bylo dobré na sobě máknout. To může být holotropní dýchání, konstalace, najmou si kouče, x metod přes Facebook, možná bojové sporty, můžete zkusit box, prostě něco, co vám zvýší sebevědomí.“
Uzavřeli jsme sázku
Začala jsem nad vším pochybovat. A nejvíce nad tím, zda je nutné, aby moje fenka měla přísný řád. Není to jen zažitý stereotyp? Většina literatury, která se věnuje psímu chování o jasném a pevném režimu nepochybuje. Ale já ano.
A tak jsem se tvrdohlavě rozhodla jít svou cestou a uzavřela jsem s manželem Petrem sázku. Jakou? To si poslechněte v mém dokumentu Člověk, nejlepší přítel psa.
Lit.: Hronová, Zuzana: Spím se psem v posteli, polštář má on. Filmařka odhalila taje českých pejskařů. In web Aktuálně, 9. 4. 2019 (článek). – Cit.: Češi jsou považováni za největší a nejnáruživější pejskaře v Evropě. Dokumentaristka Eva Lammelová pátrala, jak intenzivní může být vztah psa a člověka. Výsledek nepejskaře překvapí. Rozhlasový dokument představila na mezinárodní přehlídce Prix Bohemia Radio v Olomouci.
Eva Lammelová je absolventka filmové a divadelní vědy, ale též sociologie a andragogiky na Univerzitě Palackého v Olomouci. Oba tyto obory skloubila, když pro Český rozhlas natočila dokument Člověk, nejlepší přítel psa o leckdy extrémních podobách českého pejskařství.
Podnětem se jí stala nakonec přelomová událost v jejím životě, když si s manželem pořídili prvního psa, buldočka Toničku.
„Využila jsem toho, že jsem teprve prvopejskař a mohu ještě částečně nezaujatě pozorovat oba světy,“ vysvětluje Eva pro Aktuálně.cz na mezinárodním soutěžním festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio v Olomouci.
Ty světy dělí ostrá hranice. Jak autorka potvrzuje, nepejskařům přijde chování a intenzivní vztahy pejskařů ke svým miláčkům „hodně za hranou“. Jenže pouze ten, kdo psa vlastní, může pochopit, jaké blažené pocity to může přinášet a jak silný terapeutický vliv mohou mít – na samotu, bolest i stres. „Tonička mě nádherně vyklidnila, jsem úplně jiný člověk,“ líčí.
Její audio snímek ukazuje, jak těžké někdy může být skloubit soužití se psem, kterého jeden z páru miluje a druhý to s láskou k němu nepřehání. Mnozí pejskaři dokonce při nesouladu obětují raději partnerský vztah než vztah se zvířetem.
Výcvik není nutný, výchova ano
Příkazy a zákazy jsou pro řadu milovníků psů tabu, svého miláčka rozmazlují, jak se jen dá. Jiní zase neuznávají cvičení povelů, přijde jim to směšné a zbytečné.
„K čemu jsou dobré povely kromě těch, aby ho nezajelo auto? Já nejsem pětileté dítě, aby mi pes dával pac. Nevyžaduju, aby si pes sedal a lehal, to může chtít leda nějaký zakomplexovaný blázen, který považuje kynologickou příručku za ovladač na psa,“ říká v pořadu Evina kamarádka.
Do určité míry jí dává za pravdu i uznávaný odborník na psy a psí duši Rudolf Desenský, kterého redakce Aktuálně.cz kontaktovala, aby se k některým pasážím z rozhlasového dokumentu vyjádřil.
„Razím něco podobného. Nepotřebuju mít cvičenou opici, ale psa, který se mnou spolupracuje, je ovladatelný a reaguje na první pokyn,“ říká.
Povely prý klidně mohou být lidové, vlastní, ne z kynologické příručky. „Znám tady babičky, které sotva lezou o holi, ale dokážou ovládat celou smečku svých psů, a to v podstatě dost primitivně. Zkrátka je nemají vycvičené, ale vychované, protože výchova by měla mít vyšší prioritu než výcvik,“ upozorňuje.
Pes v ložnici?
Pořad líčí i další ožehavý problém, který se řeší ve většině domácností, kde s rodinou bydlí pes. Může s nimi spát v ložnici nebo k nim vlézt do postele? Stejné dilema řeší i autorka Eva Lammelová. Manžel buldočku u nich v ložnici nechce, považuje místnost za jejich prostor, kam by pes neměl chodit, natož zde spát.
Jenže když Tonču vykážou pryč, každé ráno mají před zavřenými dveřmi do ložnice protestní loužičku nebo hromádku.
Dokumentaristka s ní tedy navštíví psího psychologa, což už samo o sobě může přijít nepejskařům absurdní. „Jaký psycholog? Vždyť to je pes, co blázníš?“ nechápe její choť.
Tento specialista doporučí, aby se na svého francouzského buldočka za jeho protest zlobila a byla na něj uražená. Minimálně šest hodin, v jejím případě radši 24 hodin a možná taky několik měsíců, když to nebude hned zabírat. Psycholog vidí taky problém v paničce a chce po ní, aby si zvýšila sebevědomí třeba bojovými sporty. „Celou dobu říkám, že to je v tobě,“ říká manžel.
„Pes je nedílnou součástí rodiny, vzájemné vztahy jsou nesmírně blízké. Já pracuji z domova, takže nejvíce svého času jsem právě s Toničkou. Jsme na sebe vázané a nemůžu vidět, jak trpí a naříká za zavřenými dveřmi ložnice, zatímco já na ni mám být uražená,“ vysvětluje svůj pohled Eva.
„Pes je společenské zvíře, aspoň tedy určitá plemena. Když jde o normální domácí psy, tak proč ne,“ reaguje Rudolf Desenský. „Záleží na tom, jak to má kdo nastavené. Někdo má psa na hlídání venku a do baráku mu vůbec nesmí, druhý to má zase tak, že mu nastelou postýlku. Takže proč by pes do postele nesměl, když ho tam lidi tak chtějí?“
S manželem se uskrovníme, pes musí mít pohodlí
Nejniternější podoby českého pejskařství dokumentaristka odhaluje, když s manželem uzavře sázku. Půjde ven dělat anketu mezi páníčky, a když jí většina odpoví, že jejich psi s nimi mohou spát v ložnici, bude v ní moci jednu noc zůstat i Tonča ve svém pelíšku.
Většina respondentů v pražských parcích má jasno, jejich odpovědi mnohé nepejskaře ohromí. Nejenže jejich miláčkové s nimi v ložnici skutečně spí, ale dokonce se s nimi dělí o společnou postel.
„Vždycky se s manželem uskromníme, aby měli psi v posteli pohodlí. Čína spí ráda na polštářích, takže nemáme polštáře, a Baziliška spí u našich nohou,“ líčí jí jedna ze známých. „Spíme s manželem v posteli se dvěma psy a malým dítětem,“ říká další. Partnerovi to prý nevadí. „Nic jiného mu nezbývá, protože ti psi tam byli první.“
A co na tuto extrémní podobu vztahu mezi zvířetem a člověkem říká Rudolf Desenský? „Myslím, že i v posteli by měli být psi ovladatelní a nemůžeme jim úplně uhýbat. Nicméně pejsky máme často právě proto, že se s nimi mazlíme, mezi člověkem a zvířetem fungují energie, takže v zásadě proti tomu nejsem,“ vysvětluje.
Tento způsob vztahu by podle něj neměl platit napříč plemeny. „Třeba dát si do postele kavkazáka, který hlídá stáda ovcí, je trochu divné. Zrovna tak by si nedal myslivec do postele loveckého psa.“
Pejskaři lidumilové? Názory se různí
Autorka se při natáčení rozhlasového dokumentu pohybuje výhradně mezi pejskaři a nenechává promluvit i druhou stranu. Tam patří třeba rekreační i závodní běžci, kteří musí leckdy přerušit měřený trénink kvůli psovi startujícímu po jejich noze. A nebo maminky s malými dětmi (a bez psa), kterým vadí, že se dítě nemůže volně pohybovat po městských trávnících a loukách.
Mezi těmito skupinami zpravidla dochází k výměnám názorů, z nichž mnozí „zapálení“ páníčci vycházejí z pohledů nepejskařů jako radikální a svým psem trochu pobláznění jedinci.
„Já si naopak myslím, že majitelé psů jsou neobyčejně přátelští lidé, nesmírně otevření a komunikativní. Když vyjdete do parku se psem, každý páníček se s vámi dá automaticky do řeči. To se mi nikde jinde nestalo, abych si spontánně pokecala s úplně s cizím člověkem. Pes sbližuje,“ uzavírá tvůrkyně Eva Lammelová.
Lit.: anonym: Man: A Dog’s Best Friend. A power struggle in the domestic space. In web Radio Atlas, červenec 2019 (článek + nahrávka s anglickými titulky). – Cit.: According to numerous statistics, Czechs are a nation of dog-lovers. On average, there is a dog in every second household in the Czech Republic, resulting in the most hounds per capita in all of Europe.
In Eva’s house there’s Tonča. Tonča is Eva’s French Bulldog who lives with her and her husband in Prague’s Vinohrady district. She wants to sleep with them in their bedroom so badly that she stakes her claim by barking at their bedroom door and leaving little puddles of protest. Eva’s husband, however, is strongly against it. What do you when you have a dog at home with separation anxiety?
‘Man: A Dog’s Best Friend’ was a runner up for Best Documentary at the Prix Bohemia (2019) (…)
Director, screenwriter, and producer Eva Lammelová (1986) studied sociology and andragogy at Palacký University in Olomouc, as well as film and theater science. She filmed an episode of the series Nedej se! for Czech Television entitled Free Food For All (Ji.hlava IDFF 2015) and the documentary AsexuaLOVE (2018).