Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Michal Nejtek, skladatel. Moderuje Renata Klusáková. Rozhovory s těmi, kterým umění proměňuje život.

Natočeno 2018. Premiéra 14. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h). Repríza  14. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 19.00 hodin).

Lit.: Klusáková, Renata: Michal Nejtek: Dělat věci s jistým výsledkem mě nebaví. In web ČRo 3 Vltava, 14. červen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jako zvláštní souběh bdělosti a snění popisuje Michal Nejtek stav, ve kterém komponuje. Skladbu Ultramarine, kterou napsal na objednávku festivalu Pražské jaro, provedla v květnu Varšavská filharmonie. Jeho operu Pravidla slušného chování v moderní společnosti hraje s úspěchem brněnské Národní divadlo. Vloni vydal novou jazzovou desku, ve které se vrátil ke klavíru a k akustickému zvuku.

Pořad připravil Lukáš Jiřička.

Natočeno 2018. Premiéra 20. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h) v cyklu Radioateliér.

100. díl cyklu Historie českého zločinu. Seriál skutečných kriminálních případů Historie českého zločinu právě dospěl ke svému stému pokračování, a to si žádá mimořádné téma? Autorka cyklu Bronislava Janečková je našla v tisku a v dokumentech z roku 1919. Dvojnásobná vražda a případ vyřešený během tří dnů. Mimořádné nasazení elitních detektivů: policejní rada Knotek, policejní komisař Vaňásek a tehdy mladičký inspektor Bubník a jeho pověstné štěstí? A na závěr bonbónek: o mordu v Bolzanově ulici napsal písničku Karel Hašler. Dochoval se jen text, ale zvukový režisér Petr Šplíchal se ji se svými kolegy pokusil pro tento díl natočit tak, jak tehdy mohla na oslavu detektivů v Karlínském varieté skutečně zaznít.  Scénář Bronislava Janečková a Miloš Vaněček. Režie Dimitrij Dudík. Zvuk Petr Šplíchal.

Lit.: Vaněček, Miloš – Taud, Rostislav – Janečková, Bronislava: Vražda v Bolzanově ulici. In web ČRo 2 Praha, 20. červen 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.:  Jubilejní 100. díl Historie českého zločinu. Dvojnásobná vražda vyřešená během tří dnů díky triu elitních detektivů – rada Knotek, komisař Vaňásek a inspektor Bubník. Za vyřešení brutálního zločinu dostali elitní detektivové hašlerku. V audiu zazní i vraždou inspirovaná Hašlerova píseň nebo unikátní archivní záznam vyprávění inspektora Bubníka.

V říjnu 1919 našli v bytě v pražské Bolzanově ulici dvě ošklivě zmasakrovaná ženská těla – 42leté služky Marie Mirtlové a 75leté paní Žofie Kallbergové. Na vyřešení dvojnásobné vraždy byli nasazeni elitní detektivové – vrchní policejní rada Josef Knotek, policejní rada Josef Vaňásek (na snímku níže) a tehdy mladý inspektor Zdeněk Bubník.

Podle neporušeného zámku a dveří i podle krevních stop a poloh těl to vypadalo, že ženy do bytu vraha samy pustily. Zaútočil pravděpodobně nejdřív na starou paní na pohovce. Údery vedl zezadu, aby ženu překvapil. Na služku útočil zpředu. Napadl ji v předsíni a dobil v kuchyni.

Držela v ruce svazek klíčů a oblečená byla jako na procházku, jako by se chystala odejít, nebo právě přišla. Pachatel na místě činu nechal vražednou zbraň – silnou trubku i ohnutou vidličku, kterou páčil příborník. Metoda daktyloskopie se tehdy ale nepoužívala.

Po převratě byla taková konjunktura zločinů, že jsme byli prací přetíženi. Jeden případ sledoval druhý. Hned začátek jsem měl dobrý. Tři dny po nastoupení zatýkal jsem svého prvého loupežného vraha, když ještě hodinu před tím zdála se věc naprosto ztracenou.
inspektor Zdeněk Bubník v archivním záznamu

Příliš mnoho svědků

Ze způsobu provedení detektivové alespoň soudili, že nejde o žádnou „známou“ firmu, spíš nováčka. Z bytu se ztratilo ložní prádlo, ubrusy a taky šperky: náušnice s brilianty, přívěsek ve tvaru macešky s ametystem, zlatá jehlice ve tvaru dýky zdobená rubíny. Byt pravidelně navštěvoval jeden muž, nosil uhlí a mléko.

Během několika hodin vydalo policejní ředitelství vyhlášku, ve které byly popsány ukradené věci. Hledali se svědci, kteří by mohli spatřit vraha. Za informace, které povedou k pachateli, byla odměna 5000 korun. A tak se se svědectvími roztrhl pytel. Výslechy desítek svědků nakonec spíš zdržovaly.

Tři směry vyšetřování

Pátrání muselo jít jinudy. Jeden tým detektivů se zaměřil na zastavárny a překupníky zlata, kde hledali ukradené věci. Druhý tým se snažil zjistit, kde mohl vrah vzít vražednou zbraň. Třetí tým se zaměřil na pomocníka v domácnosti vdovy Kallbergové, který měl v Holešovicích obchodovat s uhlím a moukou.

Právě poslední směr vyšetřování slavil díky inspektoru Bubníkovi úspěch. Šlo o synovce obchodníka Benzy Jindřicha Přibyla, kterého od ledna hledal i vojenský soud pro dezerci z pluku ve Vysokém Mýtě. Bohužel ani obchodník netušil, kde Přibyl je. Vyhodil ho.

Pomohla návštěva vykřičeného domu

Jeho fotografii detektiv Bubník získal od pracovnice vykřičeného domu ve Štupartské ulici. Po jejím otištění v novinách se ozvali lidé, kteří od Přibyla nakoupili ukradený majetek. Na případu teď dělala stovka policistů. Prohlíželi se nevěstince, nádraží, montérské firmy, opuštěné domy… Na spánek měli dvě hodiny.

Nakonec dostali echo, že se Přibyl chystá na tancovačku do vyhlášené tančírny Apollo na Vinohradech. Na vraha tam pak čekalo pět policistů. Zapíral jen několik hodin. Dopadení tak trvalo jen tři dny. Na rozsudek smrti si Přibyl musel počkat půl roku.

Hašlerka pro detektivy

Prezident Tomáš Garrigue Masaryk mu ale udělil milost a trest změnil na 20 let žaláře. Karel Hašler o úspěchu detektivů složil Píseň o mordu v Bolzanově ulici:

Stůjte, lidé drazí, dnes je málo lidství,

neb se každý člověk chystá na zlodějství.

To nezmizí navždy,

skoro den každý

dočteme se ňáké vraždy.

*

Kdo nemá co dělat, podporu jen bere,

pak ho furt jen dlouhá chvíle žere.

Po Praze se courá,

ve skladišti šťourá,

do ruky mu padne jedna velká roura.

*

Z jedné služky vytáh, paní její vdova,

že doma v pokladničce milióny chová.

Pak ten hrozný montér

proved strašný skutek,

sebral zlato, šperky a pak utek.

*

Sherlock Bubník, přišel na to krátce,

o vrahu si zjednal přesné informace.

Věděl, ten je z hovad,

ten se nešel schovat,

ten šel lup svůj protancovat!

*

Chytli ho a zle se daří vrahu,

trpce stěžuje si: To je za námahu!

Takhle svět oplácí!

Chuť se ztrácí k práci

v separaci na Pankráci.

Jubilejní 100. případ

I tuto píseň, spolu s hlasem inspektora Bubníka z archivního záznamu, můžete slyšet v jedinečné dramatizaci jubilejního 100. dílu Historie českého zločinu. Dochoval se sice jen text písně, ale zvukový režisér Petr Šplíchal se ji se svými kolegy pokusil natočit tak, jak tehdy skutečně mohla znít.

Ve středečním Artcafe bude mluvit Hana Slívová, ředitelka Villy Pellé Vladana Rýdlová a publicista a odborník na ilustraci a komiks Pavel Ryška o právě probíhající výstavě Malý Mikuláš a jiné, která v České republice poprvé komplexně představuje francouzského ilustrátora a karikaturistu Jeana – Jacquese Sempého. Hudbu vybírá Josef Sedloň.

Natočeno 2018. Premiéra 20. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 16:05 h).

Slívová, Hana: Takovou výstavu autor Mikulášových patálií ještě neměl, říká ředitelka Villy Pellé. In web ČRo 3 Vltava, 19. červen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Na výstavě Malý Mikuláš a jiné slouží postavička Mikuláše jako odrazový můstek k představení dalších Sempého prací,” říká ředitelka Vily Pellé Vladana Rýdlová.

Dlouhá vyjednávání, neochota a nakonec pochvaly

Výstavu jednoho z nejslavnějších žijících ilustrátorů připravovala Vladana Rýdlová se svým týmem přes rok a půl. Když pařížská Galerie Martine Gossieaux, která Sempého zastupuje, nereagovala na zaslané maily, rozhodla se paní Rýdlová spolu s kurátorkou Klárou Voskovcovou do Paříže zajet a zaklepat přímo na jejich dveře. „Vyjednávání ale nebylo úplně jednoduché ani potom, přeci jen, požadavek na výstavu přišel od nás a galerii jsme museli dlouho přemlouvat,” vzpomíná ředitelka Rýdlová. Vernisážové slzy v očích paní galeristky prý ale byly tou nejlepší odměnou. „Celá francouzská delegace si pochvalovala, že tak kvalitní výstavu Sempé ještě neměl.”

Začalo to komiksem

Postava malého Mikuláše, věčně rozlítaného kluka, který by byl rád zadobře s maminkou, tatínkem i se svou školní partou, se zrodila jako komiksová postava v polovině 50. let. „Rodák z Bordeaux Sempé si Mikulášovo jméno údajně vypůjčil od maskota firmy, která distribuovala víno,” podotýká publicista a odborník na ilustraci a komiks Pavel Ryška. Sám Sempé se rozvážkou vína jako teenager chvíli živil. „Byl ale příliš roztržitý a často si pletl vzorky,” dodává Ryška. Komiks o Mikulášovi Sempé připravoval spolu se spisovatelem a přítelem Reném Goscinnym, který měl z pobytu v Americe s tímto žánrem zkušenost. Publikum ale jejich práci, snad díky zdánlivé tuctovosti, spíše přehlíželo. Průlom nastal až na začátku 60. let., když Mikulášovy příběhy začaly vycházet jako Sempém ilustrované knihy. V Československu se Mikulášovy prázdniny či Mikulášovy patálie, inspirované autorovými zážitky z dětství, objevily ve skvělém překladu Tamary Sýkorové-Řezáčové o deset let později.

Malý člověk ve velkém světě

„Důležitý byl Goscinnyho jazyk vyprávění, trochu se podobal jazyku našeho spisovatela Karla Poláčka,” odpovídá Pavel Ryška na otázku, proč knihy podle něj u českého publika zarezonovaly. „Mikuláš je českým čtenářům blízký i díky tomu, jak Sempé ztvárňuje malého človíčka ve velkém světě. Malý Nebojsa byl Čechům vždycky povědomý,” připomíná Vladana Rýdlová Sempého specifický pohled na malého a v soukolí událostí bezbranného člověka. To je ale zároveň aspekt, který kritika Sempému – karikaturistovi a časopiseckému autorovi – často vytýkala. Podle ní byl totiž příliš shovívavý a vůči realitě málo jízlivý. Ryška i Rýdlová se však shodují, že Sempého zbraní bylo právě vidění věcí z nadhledu, spojené s jemným humorem. V Československu se tvorbou Jeana-Jacquese Sempého inspiroval zejména Vladimír Renčín, který ilustroval tuzemskou odpověď na Mikulášovy patálie, knihu Boříkovy lapálie od Vojtěcha Steklače. Pavel Ryška však aktuálně žádné následovníky silné české karikaturistické vlny z dob Mladého světa nebo Dikobrazu, do níž kromě Renčína patřil Vladimír Jiránek nebo stále aktivní Miroslav Barták, nevidí.

Poslechněte si ArtCafé, kde o Mikulášovi a jeho autorovi Jeanu-Jacquesovi Sempém mluvili Vladana Rýdlová z Villy Pellé a pedagog a publicista Pavel Ryška. Hudbu do vysílání vybíral Josef Sedloň.

Připravila Dita Vojnarová.

Hovoří Ivo Šmoldas.

Připravil ČRo Olomouc v roce 2018. Premiéra 18. 6. 2018 (ČRo Olomouc).

Lit.: Vojnarová, Dita: Nemám žádnou disciplínu, jediná motivace je termín, přiznává publicista a moderátor Ivo Šmoldas. In web ČRo Olomouc, 18. červen 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: „Ani ve snu by mě nenapadlo, že se svou pomalou mluvou a specifickou dikcí budu mít svůj pořad v rozhlase a budu častým hostem nejrůznějších televizních pořadů,“ říká.

Připravil Aleš Spurný.

Hovoří Milan Tichák.

Připravil ČRo Olomouc. Premiéra 7. 6. 2018 (ČRo Olomouc, 30 min.).

Lit.: Spurný, Aleš: Olomoucký historik Milan Tichák: Dělnické profese ho nezlomily, historii se věnoval ve volném čase. In web ČRo Olomouc, 7. červen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Populární historik Milan Tichák slaví letos půlkulaté výročí. Navzdory svému věku chystá další knížku, píše články a podniká naučné vycházky a přednášky pro veřejnost.