Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Hostem nedělní Osobnosti Plus je Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory. Prozradí na sebe, jaký byl rošťák v dětství. Přiblíží práci v Prognostickém ústavu, své členství v KSČ, své studium v Belgii i své současné názory. Moderuje Barbora Tachecí

Natočeno 2018. Premiéra 4. 3. 2018 (ČRo Plus, 11:10 h). K poslechu zde.

Lit.: Tachecí, Barbora – Chvátalová, Kateřina: Vladimír Dlouhý: Je jedno, že mně na Babišovi něco vadí. Je třeba si uvědomit, proč jiným ne. In web ČRo Plus, 4. 3. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „V prezidentské volbě, kdy musíte mluvit k lidem jednoduše a krátce, je můj postoj téměř nevysvětlitelný,“ říká Vladimír Dlouhý.

„Jako Vladimír Dlouhý mám otazníky ve věci, zda je správné, že premiér v demisi a budoucí premiér má problémy s vysvětlením svého podnikání. Avšak dneska hnutí ANO není jen Andrej Babiš, politický fenomén „Andrej Babiš“ a jeho problémy v minulosti,“ říká host Osobnosti Plus, ekonom a politik Vladimír Dlouhý.

„Dnes za ním, kromě toho, že se samozřejmě na Andreje Babiše navěsí spousta politických šíbrů, stojí podle mého názoru z alespoň profesionálního, manažerského hlediska, nejlepší garnitura, která tady za posledních dvacet let byla. A současně také vidím, že se mu podařilo vytvořit určité momentum v lidech. A je úplně jedno, jestli mně něco na Babišovi vadí. Je strašně důležité si uvědomit, proč to jiným lidem a jeho voličům nevadí,“ dodává.

Ekonom a politik Vladimír Dlouhý se narodil 31. července 1953 v Praze. Je bývalým místopředsedou strany ODA a exministrem průmyslu a obchodu (1992 – 1997) ve vládě Václava Klause. V letech 1989 – 1992 byl ministrem hospodářství ČSFR. Nyní působí v soukromé sféře a věnuje se poradenské a pedagogické činnosti, v květnu 2014 byl zvolen prezidentem Hospodářské komory ČR. (more…)

Připravila Hana Svanovská.

Hovoří Hana Svanovská, Jiří Trávníček, Petr Pospíšil.

Natočeno 2018. Premiéra 4. 3. 2018 (Rádio Proglas, 13:20 h). Repríza 5. 3. 2018 (Rádio Proglas, 10:15 h.).

Lit.: Svanovská, Hana: Knihovnička: S biskupem po chlapsku. Pořad v souvislostech. In web Radio Proglas, 4. 3. 2018 (článek). – Cit.: Aktuální knihu rozhovorů novináře Martina Veselovského a plzeňského biskupa Tomáše Holuba představí Knihovnička Proglasu. Poslouchejte v neděli 4. března od 13.20, opakujeme v pondělí 5. března ve čtvrt na jedenáct dopoledne.

V posledních letech vydalo nakladatelství Vyšehrad několik zajímavých knih rozhovorů, které výrazně bodovaly také v anketě Katolického týdeníku Dobrá kniha. Oba dva dělal publicista Josef Beránek. V té první mapoval život letohradského kněze Václava Vacka, v druhé dalšího duchovního spjatého s východními Čechami, jezuitu Jana Rybáře. Před Vánocemi vyšla v nakladatelství Vyšehrad další kniha rozhovorů, o poznání tenčí, ale se dvěma „velkými“ jmény v záhlaví: tentokrát se společně sešli plzeňský biskup Tomáš Holub a novinář, redaktor DVTV Martin Veselovský.

Kniha se dotýká širokého okruhu témat, od Holubova působení v Bosně přes církevní restituce, vztah k papeži Františkovi až po specifika mužské spirituality. Proč autoři použili poněkud zavádějící titul Biskup na snowboardu a jaká jsou úskalí poměrně malého rozsahu textu? A co tento dialog věřícího s duchovní osobou čtenáři přináší? Nejen nad tím se společně zamýšlejí redaktorka Hana Svanovská a literární vědec Jiří Trávníček.

Lit.: Svanovská, Hana: Knihovnička –  Martin Veselovský, Tomáš Holub: Biskup na snowboardu. In web Radio Proglas, 5. 3. 2018 (článek). – Cit.: Jak vnímá plzeňský biskup Tomáš Holub současnou situaci církve pod vedením papeže Františka? Co si myslí o poslání kněze a biskupa v převážně nevěřící společnosti? Jak chápe mužskou spiritualitu a proč je pro něj důležitý sport? To jsou jen některé z otázek, jež tomuto netradičnímu prelátovi kladeMartin Veselovský, ostřílený redaktor a moderátor internetové televize DVTV a držitel mnoha prestižních novinářských ocenění. Nad tím, jak dopadl dialog dvou odlišných světů, se společně zamýšlí Hana Svanovská a literární vědec Jiří Trávníček.

Rozhovory s těmi, kterým umění proměňuje život. Jana Koubková, jazzová zpěvačka a skladatelka. Moderuje Václav Flégl.

Natočeno 2018. Premiéra 5. 3. 2018 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h). Repríza 5. 3. 2018 (ČRo 3 Vltava, 19.00 hodin); 6. 8. 2018 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 19:00 h.).

Lit.: Flégl, Václav: Jana Koubková: Koubkuju si podle svýho! In web ČRo 3 Vltava, 6. březen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Temperamentní nestorka“ je zdánlivý protimluv, ve spojení s jazzovou zpěvačkou, spontánní moderátorkou a textařkou Janou Koubkovou je však zcela namístě. Jana Koubková je po desetiletí nepřehlédnutelnou osobností naší hudební scény, jíž se dařilo a stále daří uchovat nezaměnitelný projev a nezdolné tvůrčí nadšení.

Ona sama se dokáže charakterizovat v naprosto jednoduché zkratce: „Snad nejdůležitější ze všeho je pro mě mít pořád chuť chtít. A hrozně ráda mám kolem sebe radost!“ Neobyčejná vitalita a spontánnost přichází spolu s Janou, kamkoliv vstoupí, ať jde o pódium jazzového klubu, rozhlasové studio nebo do té doby poklidnou vinárničku. Umí tuto energii denně přiživovat – a také na potkání rozdávat.

Je nutné umět si vybrat skvělé kolegy, a to nejenom jako skvělé hráče, výborné muzikanty, ale také jako skvělé lidi. Ta lidská stránka, vztah na pódiu, se totiž přenáší na publikum.

Natočila přes tři desítky LP a CD, vydala tři nápadité knížky, koncertuje, nevaří však z vody a z již vykonaného: i ve věku babky Bíbapky, do níž se stylizovala poté, co odrostla z éry Hot Tet, přichází stále s něčím novým, hýří nápady –  a je radost s ní pobýt, tak jako v této hodince.

Když mě bolí srdce
když mám děsnej stres
bolí mě i hlava
zrovna jako dnes.
Když jsem z Tebe divá
chytá se mě běs
a za to že jsem ještě živá
za to může jazz!

Z Reduty do Rock Café
tři kroky „sou pouhý
občas se tam vyskytnu
vytřepat svý mouchy
Mouchy který trpčej
život až „de z toho děs
a za to že sem ještě živá
za to může jazz!

Jindřich Bíč. Americký country zpěvák, kytarista a skladatel. Jeden z nevýznamnějších hudebníků minulého století. Tvůrci nezjištěni.

Účinkují Marek Holý a Pavel Soukup.

Natočeno 2018. Premiéra 5.-9. 3. 2018 v cyklu Příběhy slavných č. 140 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Lit.: Bíč, Jindřich – Luptáková, Věra: Závislost na drogách překonal spirituálním zážitkem. Příběhy slavných: Johnny Cash. In web ČRo 9. 3. 2018 (anotace). – Cit.: Na hollywoodském chodníku slávy má svoji hvězdu. Taky vždy vystupoval v černém. Johnny Cash byl na vrcholu v 60. letech. Aby vydržel nespat během dlouhých koncertních šňůr s kapelou Carter Family, začal pít a užívat amfetamin. Drogy z něj udělaly nepředvídatelného neurotika, se kterým nedokázal nikdo vyjít. Stálo ho to rozvod. Problémy měl i se zákonem. Sedmkrát ho zadržela policie, nikdy ho ale neodsoudili.

Za katr se přesto dostal. Začal ve věznicích koncertovat. Ze závislosti se nakonec dokázal dostat sám, po spirituálním prožitku v polozatopené jeskyni Nickajack. K drogám se na chvíli vrátil po tom, co ho na farmě napadl jeho vlastní agresivní pštros. Měl bolesti a analgetik bral až moc.

Narodil se v únoru 1932 v Kingslandu v Arkansasu. Rodiče se nemohli shodnout na jménu, a tak ho pojmenovali jen dvěma nic neříkajícími iniciálami J. R. Měl s tím pak všude problémy. V armádě si ho pojmenovali sami na Johna R. Cashe. V roce 1955 si pak sám dal pseudonym Johnny Cash.

Zpěvem prý tišil svou neklidnou duši po smrti bratra. Jackovi bylo 14, když ho při práci na pile kotouč rozřízl téměř napůl. V nemocnici pak umíral skoro týden. J. R. si nikdy neodpustil, že jednoho ze svých pěti sourozenců tehdy nepřemluvil, aby s ním šel na ryby.

Veřejně vystupoval už na střední, v rozhlasové stanici KLCNV. Na kytaru hrál i v armádě, skládal první songy. Po návratu se oženil s Vivian, se kterou si po dobu služby čtyři roky jen psal. A protože musel manželku uživit, dělal podomního obchodníka domácích potřeb v Memphisu.

Hrál po večerech. Se skupinou The Tennessee Two (později přejmenovanou na Tennessee Three), se kterou byl v roce 1978 i poprvé v Praze. Moc peněz domů nenosil, a když bylo „už druhé dítě na cestě“, pochopil, že aby se prosadil jako zpěvák, musí mít profesionální nahrávku.

Úspěch měl hned napoprvé s vlastními songy Hey Porter a Cry, Cry, Cry. Pěvecká kariéra se mu rozběhla ve 22 letech. Doma moc nebyl, i tak se mu v letech 1955-1961 narodily čtyři dcery. Taky propadl drogám a manželka v roce 1967 požádala o rozvod.

S léčbou mu pak pomáhala June Carterová, kterou později požádal o ruku přímo na pódiu. Byla sice o pár let starší, dvakrát rozvedená matka dvou dětí, ale nadšeně souhlasila. Zpívali spolu už od začátku 60. let a jen rok po svatbě se jim narodil syn John.

V letech 1969-1971 měl i svou The Johnny Cash Show na TV stanici ABC. Hudebně ovlivňoval masy. Nabízel netradiční prolínání rock and rollu, rocku, folku, country nebo soulu. Taky se přátelil hned s několika americkými prezidenty, zahrál si ve filmu a vydal román Man in White o apoštolovi Pavlovi.

Pak jeho kariéra začala pomalu upadat. Podle kritiků své nejlepší folkové album vydal v roce 1994. To už ale nebyl nejmladší. Definitivně ho ale zlomila smrt June v květnu 2003. Přežil ji jen o necelé čtyři měsíce. Zemřel na následky těžkých komplikací cukrovky.