Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

8. 3. 2018

Osobnost Plus – František Šedivý (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 19:13

Osobností Plus je dnes muž, odsouzený komunistickou justicí na 14 let do vězení za velezradu a vyzvědačství. František Šedivý, místopředseda Konfederace politických vězňů, předseda Klubu Milady Horákové, byl vězněný na Mírově a pracoval v několika táborech na Jáchymovsku a na Příbramsku. Uslyšíte, jak to psychicky i fyzicky zvládl, nebo o tom, jak se k němu po propuštění chovali komunisté. A mluvit bude také o aktuální politické situaci a o tom, jak jí jako bývalý politický vězeň vnímá. Moderuje Barbora Tachecí.

Natočeno 2018. Premiéra 10. 3. 2018 (ČRo Plus, 11:07 h.). Repríza 11. 3. 2018 (ČRo Plus, 4:05 h). K poslechu zde.

Lit.: Tachecí, Barbora – Chvátalová, Kateřina: Komunistická strana měla být po roce 1989 rozpuštěna, říká František Šedivý. In web ČRo Plus, 10. 3. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit: „Období nacismu bylo velice kruté, v euforii po konci války se přehlíželo to, co se dělo v Sovětském svazu a jeho komunistickém režimu,“ říká František Šedivý.

„Lidé, co zůstali v komunistické straně, která přežila revoluci, a stále se drží ideologie marxismu a kořene komunistické filozofie, nikdy nemohou být v demokracii zárukou normálního života. Proto si myslím, že měla být komunistická strana po roce 1989 rozpuštěna, byť by se tito lidé etablovali v jiných politických stranách,“ říká místopředseda Konfederace politických vězňů a předseda Klubu Milady Horákové František Šedivý, host Osobnosti Plus.

„Jejich jednání by ovšem mělo být kontrolováno,“ dodává bývalý politický vězeň a navazuje aktuálním tématem. „V poslední době se mně zdá, že je naše demokracie příliš široká a máme mnoho mezer v jednání, především v jednání našich politiků. Vejdou se tam i ti, kteří pro nás představovali otrocký komunistický režim.

Spisovatel, bývalý politický vězeň, místopředseda Konfederace politických vězňů, předseda Klubu Milady Horákové a člen mezinárodního PEN klubu František Šedivý se narodil 2. července 1927 v Zadní Třebaňi. Prožil 14 let v komunistických žalářích na Mírově, v Jáchymově a na Příbramsku. U příležitosti státního svátku Dne vzniku samostatného československého státu dostal 28. října 2009 z rukou prezidenta Václava Klause Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidská práva.

To se ukazuje nyní tím, že se pan Ondráček měl dostat do funkce, která mu absolutně nepřísluší. Člověk s takovou minulostí nemůže být nikdy zárukou, že bude svou funkci vykonávat tak, jak by měl. Nedovolilo by mu to ani svědomí,“ upozorňuje jednadevadesátiletý spisovatel a celoživotní aktivista na fakt, že byl bývalý člen StB, dnes označovaný jako „mlátička“ demonstrantů, komunista Zdeněk Ondráček v tajné volbě poslanců zvolen do čela Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).

„Široká veřejnost nikdy není dostatečně informována. Mnohdy je to důvodem špatných rozhodnutí.“
František Šedivý

Nebylo možné si vzájemně věřit

„Bolševici mně zničili život a hlavně mi ho zničil systém, který pražští, potažmo českoslovenští bolševici převzali ještě v horší, řekl bych, vyvinutější formě, než se původně uplatňoval v samotném Sovětském svazu. Síť agentů, kteří tady vyrostli, rozšířili a prohloubili. Ti byli tak rafinovaní, že nebylo možné poznat, jestli ten který člověk, který se na vás obrátil, je skutečně tím, kým je,“ hovoří pamětník o realitě začátku padesátých let a prvních zkušenostech s krutostí totalitního vedení státu. Šedivý, který působil jako převaděč v odbojové skupině, v té době odhalil komunistického agenta s krycím jménem Gold.

„Hlavní důvod byl ten, že muž, který mě s ním seznámil, byl zavražděn. Jeho mrtvola byla nalezena v Braníku. Tam, kde dnes stojí most Inteligence. To byl velký otazník. Metody StB byly takové, že když se někdo ocitl v uzlu nejistoty, tak ho zlikvidovali fyzicky. Pak se navíc stalo, že jeden muž vzkázal z vězení, že je zatčen a měl být za hranicemi. Protože jsem ho předal právě tomuhle člověku, aby ho převedl. On pak tvrdil, že je venku. Tak jsem řekl, že musíme vědět, kdo to je. Ovšem těch agentů, kteří pracovali pro obě strany, bylo dost všude tady i na druhé straně,“ vysvětluje Za své působení v odbojové skupině byl František Šedivý v roce 1952 zatčen a odsouzen na 14 let vězení.

Jak se udržuje František Šedivý, který má za sebou hrůzné zážitky komunistických lágrů, v kondici? Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí.>>

Historie Plus – {Česká moderní vážná hudba v době stalinismu} (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 19:11

Skládat tak trochu ve stylu Bedřicha Smetany a v textech oslavovat dělnickou třídu a KSČ – před tímto úkolem stálo mnoho českých skladatelů po únoru 1948, pokud chtěli dál skládat a veřejně svou tvorbu prezentovat. Někteří ovšem na tuto dráhu nastoupili dokonce i před únorem 1948. V mnoha ohledech podvinou a temnou historii, místy tragikomockou cestu české moderní vážné hudby za naplňováním stalinských kulturních dogmat vám teď příblíží Historie Plus.

Natočeno 2018. Premiéra 10. 3. 2018 (ČRo Plus, 20:33 h). Repríza 11. 3. 2018 (ČRo Plus, 2:05 h.).

Historie Plus – Cestu k únoru 1948 vyšlapaly i demokratické strany (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 19:09

Podíl demokratických stran na únorovém převratu 1948. Podle některých historiků byl tehdejší postup nekomunistických stran netaktický a demise byla „fatální chybou“. Kořeny problému je ale nutné hledat dřív. Připravil Ondřej Novák.

Natočeno 2018. Premiéra 3. 3. 2018 (ČRo Plus, 20:33 h.). Repríza 26. 2. 2023 (ČRo Plus, 22:33 h.). K poslechu zde.

Lit.: Novák, Ondřej: Cestu k únoru 1948 vyšlapaly i demokratické strany. In web ČRo Plus, 3. 3. 2018 (článek+  nahrávka k poslechu). – Cit.: Termín únor 1948 si s přídomkem Vítězný už nepamatuji. Jako člověk narozený v roce 1990 mám s nástupem komunismu spojená spíš slova převrat nebo puč.

Ať tomu ale říkáme jakkoliv, bavíme se o časovém rozmezí několika dnů, kdy komunisté vlastně velice snadno a elegantně převzali moc v Československu. Neodbytně se nabízí otázky: Jak je to možné, že Československo přešlo do východního bloku tak snadno? Proč demokratické síly neviděly to blížící se nebezpečí a nezabránily mu?

Komunisté byli za tzv. první republiky otevřeně antisystémová strana. Jezdili se do Moskvy učit, jak ostatním zakroutit krkem, měli otevřeně revoluční program a velmi konfrontační rétoriku. Málokterá strana s nimi chtěla mít něco společného.

Po 2. světové válce se ale situace změnila. Komunisté se široce podíleli na protinacistickém odboji. A také dokázali přesvědčit exilové demokraty, aby přistoupili na Košický vládní program.Ten přinesl zásadní změny. Jednak došlo k masivnímu znárodnění. A také k omezení demokracie. Pravicové strany byly zakázány kvůli kolaboraci s nacisty. A v poválečném Československu tak v rámci Národní fronty vládli jen komunisté, národní socialisté, sociální demokraté, lidovci a slovenští demokraté.   (more…)

Tiene noci (Stíny noci, 1976)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Premek @ 19:02

Jozef Šajgal. Původní rozhlasová hra. Hudební dramaturgie Dana Reková. Odpovědný redaktor Ján Vdovják. Mistři zvuku Július Galát, Dušan Koma. Režie  Olívia Binderová.

Osoby a obsazení Andrej Balský (Štefan Kvietik), Eva, jeho žena (Emília Vášáryová), Peter, jejich syn (Dušan Kaprálik), Martin Andrus (Ĺubo Roman), Dana, jeho žena (Viera Topinková), Viktor Granec (Leopold Haverl), Elena, jeho žena (Eva Rysová), Hargaš (Alojz Kramár) a Štefan (Pavol Mikulík).

Nastudoval Československý rozhlas Bratislava v roce 1976.  Premiéra 23. 11. 1976 (41 min).

Tak hovor otec (Tak mluv, otče, 1981)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — retroslovak @ 18:54

Jozef Šajgal. Rozhlasová hra. Odpovědný redaktor Ján Vdovják. Technická realizace Alojz Zwirtek, Alojz Janeček. Režie Vladimír Rusko St.

Účinkují Ivan Giač, Elo Romančík, Vladimír Rusko, Oľga Solárová, Andrej Vandlík a Jaroslav Vrzala.

Nastudoval Československý rozhlas Bratislava v roce 1981. Premiéra 30. 7. 1981 (Bratislava; 19:15 h.).

Lit.: Vdovják, Ján: Tak hovor, otec. In Rozhlas, červenec 1981 (článek). – Cit.: Medzi tých autorov, ktorí svojou tvorbou postihujú najvšednejšie problémy nášho života, patrí aj Jozef Šajgal. Cez zdanlivo malé témy chce povedať o človeku veľa. Tak je to aj v jeho krátkych rozhlasových hrách: Odborník, Pekná poloha, Samota. V nich Šajgal na podklade prečítaných oznamov hľadá človeka a zamýšľa sa, čo ho viedlo, aby podal inzerát toho či onoho znenia. A takto za každým inzerátom objavuje sklamania, pocity a tragédie ľudí.

Veľkú pozornosť u poslucháčov vzbudila jeho rozhlasová stereohra Odkiaľ prichádzaš, kam ideš? o poctivom svete starých ľudí, ktorí aj na sklonku svojho života nielenže chcú byť osožní pre spoločnosť, ale chcú ešte prežiť i lásku svojho života.

Najnovšia rozhlasová hra Jozefa Šajgala Tak hovor, otec… je malým príbehom z čias Povstania. Príbehom dvoch mladých ľudí, ktorí utekajú pred besnením vojny a násilia. Dostávajú sa do dramatických a tragických situácií a hľadajú z nich východisko. Nikto im nemôže pomôcť, musia sa rozhodovať sami, aj keď každé rozhodnutie je spojené so smrťou. Tento príbeh jedného dňa rozpráva otec svojmu synovi pri výročí Povstania. Syna to veľmi nezaujíma, veď o udalostiach tohoto obdobia už toľko počul, učil sa a čítal. Lenže o to, aby dnes mohol žiť v mieri, v šťastí a určitom blahobyte, sa pričinili aj takí nenápadní hrdinovia, ako bol mládenec a dievča zo Šajgalovej hry Tak, hovor, otec…. Šajgalovi sa v nej podarilo sa v nej podarilo vykresliť najmä citový svet mladého človeka vo vojne, jeho predčasnú vyspelosť, politické zrenie a uvedomenie si svojho miesta v zápase o nový život. V zápase, ktorý ich zbližuje a pri ktorom pociťujú vzájomnú zodpovednosť za seba a svoje konanie.

Moji najmilší – Mária Kráľovičová (Mí nejmilejší – Mária Kráľovičová, 1964)

Filed under: Literární pásma,Slovenské — Martin @ 18:53

Mária Terenová. Herečka a recitátorka Mária Kráľovičová vypráví o svém vztahu k poezii. Tvůrci nezjištěni.

Účinkují Mária Terenová a Mária Kráľovičová.

Připravil Československý rozhlas v roce 1964 (28 min.). Repríza 19. 6. 2017 (SRo Rádio Pyramída).

Bronte Café (2017)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 18:36

Edgar Dutka. Povídka o jednom krátkém vztahu za mořem. Dramatizace autor. Režie Petr Mančal.

Účinkují Luboš Veselý, Jitka Sedláčková, Jiří Suchý, Karel Weinlich, Nikola Heinzlová a Petr Mančal.

Natočeno 2017. Premiéra 10. 3. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Repríza 7. 11. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 23. 7. 2026 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: anonym: Edgar Dutka: Muž, který poslední mluvil s dr. Miladou Horákovou a Bronte Café. In web ČRo3 Vltava, 7. 11. 2021 (článek). – Cit.: (…) Edgar Dutka (1941) prožil velkou část života jako „nespolehlivý“ člověk. Za tzv. protistátní činnost mu komunistický režim zavřel matku (dva roky strávil v dětském domově), později prošel mnohými povoláními a nakonec studoval katedru scenáristiky a dramaturgie na FAMU. Od roku 1974 pracoval jako dramaturg (později scenárista i režisér) ve Studiu Jiřího Trnky a ve studiu Bratři v triku. Na svém kontě má 43 autorských a spoluautorských animovaných filmů, z nichž mnohým se dostalo vysokých festivalových cen. 

Od roku 1991 je pedagogem na FAMU, kde se v roce 2004 stal profesorem. V roce 1963 napsal knihu povídek z dětského domova, která směla vyjít až v roce 2002 a byla ihned nominovaná na cenu Magnesia litera, jeho román Slečno, ras přichází vyšel o dva roky později a byl oceněn Státní cenou za literaturu. Na Vltavě nyní máte možnost slyšet dvě z jeho povídek. (…)

Už je po revoluci, smí se volně cestovat a poznávat svět, ale léta v socialismu přece jen zanechala na jedinci stopu. Ukazuje to i povídka Bronte Café, jejíž hlavní hrdina se – vybaven jen chatrnou angličtinou – vydal za hranice své země i všedních dnů. Co mu přinese vztah se starší a zkušenější krajankou? A bude šumění moře, řev racků a whiskey s ledem opravdu tak opojné, že vše spraví? Text pro rozhlas adaptoval sám autor, v pražském studiu ho natočil režisér Petr Mančal s herci Lubošem Veselým, Jitkou Sedláčkovou a Jiřím Suchým z Tábora. 

/Rozprávanie, ako vznikali básne pre mládež/ (/Vyprávění, jak vznikaly básně pro mládež/, 1962)

Filed under: Literární pásma,Slovenské — Martin @ 18:29

Viola Truchlíková. Úryvek z Vysielania pre školy. Tvůrci nezjištěni.

Účinkují Mária Rázusová Martáková, Viola Truchlíková a další.

Připravil Československý rozhlas v roce 1962 (17 min.). Repríza 19. 6. 2017 (SRo Rádio Pyramída).

Mít tak jeden den pro sebe (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 18:27

Příběh o postižení nemusí být vždycky portrét příkladného hrdiny, ze kterého tryská životní moudrost. Dnešní Dokument se věnuje rodičům, kteří se starají o zdravotně postižené dítě s mentálním handicapem a všímá si únavy, vyhoření, deprese. To totiž vyžaduje minimálně od jednoho rodiče permanentní nasazení a oddych je pro něj luxus. Život matky a její postižené dcery mapují Ivan Studený a Terezie Jirásková.

Natočeno 2018. Premiéra 7. 3. 2018 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 15. 12. 2018 (ČRo Plus, 15:34 h). K poslechu zde.

Lit.: Jirásková, Terezie: Dokument: Láskou a péčí vyčerpaná máma potřebuje změnu. In web ČRo Plus, 7. 3. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Některé děti vyžadují i v dospělém věku stejně náročnou a pozornou péči jako batolata. Své o tom ví Kateřina, která se stará o vážně postiženou dceru Anetu.

Kateřina je fortelná žena s tmavýma jiskřivými očima a jemnou pletí, ráda si povídá a směje se. Někdy jí ujedou nervy. Potřebuje ventil, od života má totiž naloženo. Dvaadvacet let se stará o postiženou dceru Anetu, která nikdy nebude samostatná.

Miluje ji, víc než sebe. A v tom je právě problém. Péče Kateřinu natolik vysiluje, že se několikrát zhroutila. Bere prášky na uklidnění. Touží po změně.

Odpočinek je luxus

Aneta má časté záchvaty epilepsie a neumí spát bez dozoru maminky. To se ale brzy změní. Kateřině i Anetě totiž pomůže organizace Alfa Human Service, která se jako jedna z mála v Čechách stará o lidi, kteří pečují o postižené.

Taková péče totiž vyžaduje permanentní nasazení a dopřát si oddych je pro rodiče luxus, který si většinou nedovolí, aniž by měli výčitky svědomí, že dítě zanedbávají. Roky plynou, dítě nezraje, ale nezraje ani rodič a klesá níž a níž pod tíhou nepřízně osudu. A to se právě Kateřině vymstilo.

Dokument Den pro sebe vás provede proměnou života Kateřiny i Anety. Budete sledovat, jak se Kateřina učí odpočívat, nebo dopřát Anetě chvíle s kamarády. Noc mimo domov bez rodičů, jenom s pečovatelem, pro ně totiž není samozřejmostí.

I když je pro Kateřinu i Anetu jejich osamostatňování těžké, nevzdávají to. Za rok se jim podaří udělat pořádný kus práce na sobě. Kateřina začíná žít i svůj život a Aneta se učí přespávat bez dozoru matky.  (more…)

V dozretej litere (V dozrálé liteře, 1996)

Filed under: Literární pásma,Slovenské — Martin @ 18:25

Fedor Mikovič. Feature o knihách. Tvůrci nezjištěni.

Účinkují Andrej Mojžiš a pracovníci vydavatelství Tranoscius.

Připravil Slovenský rozhlas Banská Bystrica v roce 1996 (49 min.). Repríza 18. 6. 2017 (SRo Rádio Pyramída).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress