Iamme Candlewick. Roztroušená skleróza neboli eRSka je odborníky považována za nevyléčitelnou nemoc a její průběh je velice individuální. U žen je výskyt této nemoci skoro 3krát vyšší než u mužů. Autorka se zajímala o souvislost životního stylu a spuštění této nemoci. A také o možnosti kvalitního života s ní.
Natočeno 2018 (?). Premiéra 11. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h). K poslechu zde.
Lit.: Candlewick, Iamme: Diagnóza: Máte nevyléčitelnou nemoc. Dokument o roztroušené skleróze. In web ČRo 2 Praha, 11. 2. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dokument o možnosti překonat mýtus toho, že „nevyléčitelnou nemoc“ opravdu nelze vyléčit.
O možném průběhu roztroušené sklerózy, některých možnostech léčby, o osobním svědectví a osobní zkušenosti s touto nemocí. Ale i o možnosti naučit se zastavit dřív, než vás zastaví vnější okolnosti. A o možnosti překonat mýtus toho, že „nevyléčitelnou nemoc“ opravdu nelze vyléčit.
Skrze svou práci s lidmi a s tělem jsem začala potkávat značné množství mladých lidí s diagnózou roztroušené sklerózy a musela jsem si položit otázku, zda je velký počet těchto lidí mým subjektvním dojmem nebo realitou, která nějak souvisí s tím, jakým způsobem žijeme. Jak jsem začala lidi s eRSkou blíže poznávat, začalo se mi jevit, že jsou i osobnostně jaksi podobní.
Mladí dříči a usilovní pracanti, kteří na sebe příliš neberou ohledy. Často dělají mnoho věcí najednou, nepřipouští si emoce, vyčerpání a jedou dál. Mnohdy šikovní a talentovaní, což jim ještě přidává na výkonnosti a ubírá na potřebě se včas zastavit. A není taková celá moje generace? Čeho jsme vlastně docílili uspěchaným životem ve městě, ve kterém tíhneme k efektivnímu výkonu spíše než uvědomění si stavu vlastní mysli, těla a emocí?
Příběhy těch, co se vyléčili
Těmito otázkami jsem se inspirovala, když jsem dokumentovala příběh kamarádky z gymnázia Jany Hlaváčové, která se aktivně angažuje v podpoře lidí s RS (např. skrze Sdružení Mladých Sklerotiků). V dokumentu mluví o svých zkušenostech s první atakou (vzplanutí zánětu, které obvykle ukazuje na propuknutí této nemoci) taky moje spolužačka z Karlovy Univerzity Tereza Pavlíčková, fotograf Matěj Konečný a administrativní pracovnice Eliška Baloghová.
Na závěr dokumentu se dostávám do kontaktu se dvěma ženami, kterým se podařilo se z roztroušené sklerózy vlastní cestou vyléčit – architektka a maminka čtyř dětí Renáta Drozdová Fantová a Jitka Prokopová, která pracuje na poli osobního rozvoje a napsala o svém příběhu s RS krátkou publikaci.
Názory odborníků
Osobní postřehy a zkušenosti těch, kteří znají RS na vlastní kůži, jsou v dokumentu proložené výpověďmi odborníků, kteří se zabývají cestami vy/léčení této nemoci. Promlouvá zde mezinárodně uznáváná kapacita a zakladatelka RS centra na Karlově náměstí prof. Eva Havrdová a rehabilitační lékařka MUDr. Martina Hoskovcová.
O psychickém podloží o osobnostním typu RSkářů má zajímavé postřehy psycholožka Petra Malinová. Svůj pohled na nemoc jako reakci těla na dlouhodobý duševní stres a disbalanc přidává MUDr. Jan Hnízdil zabývající se psychosomatikou. Vliv stresu a životního stylu na zdraví člověka zmiňuje též docent lékařské psychologie Radek Ptáček.
Jaký životní styl je normální?
Ať už ale v dokumentu promlouvá kdokoli, všechny výpovědi mi pomohly ujasnit si jednu věc: to, jakým způsobem žijeme, jíme, přemýšlíme a jednáme, má reálný dopad na naše zdraví. Zní to možná jako vcelku jasné a banální tvrzení, uvědomění si jeho důsledů nám ovšem dává do rukou reálnou zodpovědnost za naše zdraví a za spoluvytváření toho, jaký životní styl (a tedy i jeho důsledky) je v našem společenském podnebí „normální“ nebo „žádoucí“.
Pevně věřím, že toto vědomí nám připomene, jak zásadní je vnímat sebe sama jako spojení roviny těla, ducha, mysli i emocí a upřímně reflektovat to, jak se k těmto částem sebe sama chováme.