38. díl z cyklu Osudové ženy. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Ivana Chmel Denčevová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Režie Michal Bureš.
Účinkují Ivana Uhlířová,Tereza Vilišová, Daniel Bambas, Michal Zelenka a Petr Buchta.
Natočeno 2017 (?). Premiéra 19. 1. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). Repríza 11. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).
Lit.: Chmel Denčevová, Ivana – Luptáková, Věra: Zhudebněná báseň Muchomůrky bílé je o ní. Osudové ženy: Mirka Kochová. In web ČRo 2 Praha, 19. 1. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zemřela vlastní rukou v pouhých 24 letech. Inspirovala ale hned tři umělce: hudebníka Mejlu Hlavsu, básníka Milana Kocha a Egona Bondyho.
Básnička Egona Bondyho se ze samizdatového vydání dostala do utajovaných zkušeben a pak přes tancovačky až do Národního divadla. Bondy ji napsal v roce 1975, po sebevraždě Mirky Kochové, která u něj po tragické smrti manžela a básníka Milana Kocha bydlela.
Mirka Kochová. Zhudebněná báseň Muchomůrky bílé je o ní. Zemřela vlastní rukou v pouhých 24 letech. Inspirovala ale hned tři umělce: hudebníka Mejlu Hlavsu, básníka Milana Kocha a Egona Bondyho. Moderuje Ivana Chmel Denčevová.
Příběh jako z antické tragédie
O jejím úmyslu odejít ze světa prý Bondy věděl a dlouho jí to marně vymlouval… Text v roce 1997 zhudebnil a nazpíval Mejla Hlavsa, se kterým Mirka Kochová dřív žila, pro kapelu The Plastic People of the Universe a dnes se bez ní neobejde kdejaký pořádně rozjetý večírek.
Muchomůrky bílé
Člověk ze zoufalství snadno pomate se
muchomůrky bílé budu sbírat v lese
Muchomůrky bílé bělejší než sněhy
sním je k ukojení své potřeby něhy
„Je to příběh rovný antické tragédii. Nechtěl bych odvozovat příběh ženy od mužů, ale není náhoda, že se dala dohromady s takovými osobnostmi, jako byli hudebník Mejla Hlavsa nebo básník Milan Koch,“ říká publicista Dan Hrubý. Mirka Kochová se narodila s příjmením Benešová v roce 1951.
Zlomové setkání s Hlavsou
Byla to nenápadná, ale taky krásná dívka. Vyučila se elektromechaničkou, pracovala v řadě profesí a do jisté doby měla úplně všední zájmy: milovala knihy nebo dobrou muziku. Zásadní změnou byl pro ni rok 1967 a seznámení s Hlavsou. „Najednou byla mezi úplně jinými a pro ni i zajímavými lidmi.“
Milostný příběh s Hlavsou trval několik let. Nakonec ale měli každý jinou představu o společné budoucnosti. On chtěl hrát, ona chtěla rodinu. A pak se seznámila s pozoruhodnou osobností, s básníkem Milanem Kochem. Byl jejím druhým osudovým mužem.
Tragédie lásky s Kochem
„Vlastně ani nevím, kde se seznámili, ale jejich společný život byl až dokonale harmonický,“ říká Mirčina sestra Irena Kabešová. Vzali se a žili v bytě na pražské Nerudově ulici. V proslulých malostranských hospodách dělala Mirka servírku a Milan tvořil. V listopadu 1974 ale přišla tragédie.
Oba čekali na noční tramvaj, on se ale najednou záhadně ztratil. Mrtvé a na kusy roztrhané tělo policisté našli v ďáblickém tunelu. „Mirka ho hledala, volala, netušila, co vůbec dělat. Na zastávku se vracela pořád dokola… Až v 5 ráno zavolala rodičům. Táta ji našel zmrzlou a vyčerpanou. Že je vdova se dozvěděla až po týdnu. Tehdy v ní něco umřelo,“ vzpomíná sestra Irena.
Sebevražda
Tehdy se zhroutila a jediné, co drželo jen 24letou Mirku na nohou, bylo rozhodnutí uspořádat a načisto přepsat literární odkaz svého muže a pak dobrovolně odejít ze světa. Dílo dokončila po sedmi měsících. Ještě než si pustila plyn, sešla do přízemí a na svou poštovní schránku připsala ke jménu křížek.