Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Málokterý z mluvčích Charty 77 měl to štěstí, že se ještě před rokem 1989 mohl setkat s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem. Janě Sternové se to podařilo v létě roku 1988. Nejen tato neuvěřitelná historka na vás čeká v dalším vydání pořadu Portréty. Připravil David Hertl.

Hovoří publicista Pavel Hlavatý.

Natočeno 2017. Premiéra 2. 2. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 17. 8. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h.); 6. 4. 2020 (ČRo Plus, 11:05 h.).

Lit.: Hertl, David: Jana Sternová: Snídaně u Reagana. In web ČRo Plus, 17. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když uklízečka Jana Sternová podepsala 27. prosince 1976 prohlášení Charty 77, byl to jen další krok v životě plném nečekaných zvratů. „Byla ochotná a vstřícná, zároveň ale pevná v názorech i vystupování,“ vzpomíná Marie Rút Křížková, mluvčí Charty 77 v roce 1983.

Rodina v odboji

Narodila se 6. března 1921 jako Jana Volková v Dobřanech u Plzně v úřednické rodině. Ještě než byla v roce 1940 zatčena gestapem, stala se profesionální baletkou. Gestapo si tehdy nepřišlo jen pro ni, ale i pro její matku – a obě skončily v internaci, naposledy v lágru ve Svatobořicích.

Zrůdný nacistický režim je tam poslal coby rukojmí za jejich bratra Aloise Volka, který byl od začátku války v zahraničním odboji. Coby navigátor v hodnosti štábního kapitána působil u 311. bombardovací perutě RAF v Anglii; roku 1943 byl vyznamenán Československou medailí Za chrabrost před nepřítelem. V polovině března 1945 Volek zahynul v letadle, které startovalo z britské základny na ostrově Terceira v Azorském souostroví a na jehož palubě byla polská vojenská delegace, která se vracela ze Spojených států do Anglie. Krátce po startu letadlo ztratilo výšku i směr a roztříštilo se o skalní útesy.

Životní příběh zapomenuté mluvčí Charty 77 připomene v dalším pořadu z cyklu Portréty publicista Pavel Hlavatý. (more…)

Zlepší policejní kontroly vodáků bezpečnost na českých vodách? Hosty byli ředitelka státní plavební správy Klára Němcová a vodní slalomář Vavřinec Hradilek. Připravil a moderuje Tomáš Hradílek.

Natočeno 2017. Premiéra 18. 8. 2017 (ČRo Plus, 9:34 h). K poslechu zde.

Lit.: Pavlíček, Tomáš – Čihák, Ondřej: Když jedu vodu a dám si dvě piva, neměl by mi hrozit přestupek, říká olympionik Hradilek. In web ČRo Plus, 18. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Tradičně patří k vodáctví kromě limonád i nějaké to pivo nabízené u stánků na břehu nebo uprostřed řeky. Policie a Státní plavební správa se po desetiletích tiché tolerance rozhodly, že tomuto chování postaví hráz. V rámci akce Voda 2017 byly zkontrolovány stovky vůdců motorových a nemotorových plavidel. Výsledkem bylo několik podnapilých s pádlem v ruce. „Nelze dávat dohromady jízdu na motorovém plavidle v rámci provozu a turistické sjíždění řek. V takovém případě by tolerance měla být vyšší,“ řekl kajakářský mistr světa Vavřinec Hradilek v pořadu Pro a proti.

„Kanoe, kajak nebo raft jsou malá plavidla bez vlastního strojního pohonu. Jejich vůdce je účastníkem plavebního provozu, takže má ze zákona vyplývající povinnosti, včetně zákazu požívat alkohol nebo jiné návykové látky,“ připomněla ředitelka Státní plavební správy Klára Němcová.

Jedním z důvodů masivních kontrol je to, že Státní plavební správa od roku 2015 zodpovídá za provoz i na nesledovaných vodních cestách, což v minulosti tak nebylo.

„Důležitější je ale to, že se na ministerstvo i na nás obrátilo několik vodáckých oborových organizací, které žádaly o zvýšení prováděných kontrol na nesledovaných cestách mezi vodáky,“ tvrdí Němcová.

„Cílem akce nebylo někoho trestat, ale prevence. Lidé by si měli uvědomit, že alkohol na vodu nepatří a existuje možnost postihu. Vodáci nejsou nebezpeční jen sami sobě. Stávají se případy, kdy podnapilé osoby narážejí do rodin s dětmi, a tyto stížnosti se hromadí. “
Klára Němcová

Stížnosti poukazovaly na to, že se změnila struktura těch, kteří se vodáctví věnují. „Dříve to byli lidé organizovaní v klubech, se vztahem k vodě. Dnes se ale stále častěji na vodě objevují lidé bez vztahu k přírodě, a využívají to jen jako způsob, jak prožít dovolenou a posilují se velkým množstvím alkoholu.“

Ředitelka odmítla, že by kontrolní akce byla „monstrózní“, jak ji označili někteří kritici. „Těžištěm byla kontrola sledovaných vodních cest a motorových plavidel, a ty byly také v drtivé většině zkontrolovány.“

„Alkohol nebyl zjišťován u několika set provozovatelů plavidel. Kontrolovali jsme také průkazy způsobilosti u motorové plavby, vybavení lodními listinami, povinnou výbavu plavidel,“ upřesnila Němcová.

Vodní slalomář a kajakář, olympijský stříbrný medailista a mistr světa Vavřinec Hradilek přiznal, že není příznivcem tzv. nulové tolerance.

„Nelze dávat dohromady jízdu na motorovém plavidle v rámci provozu a turistické sjíždění řek. V takovém případě by tolerance měla být vyšší.“

„Přeji si, aby kontrolní akce v takovém rozsahu nemusely být. Sám vím o dvou iniciativách ze strany občanských sdružení, které se snaží kultivovat prostředí vodáctví, takže jsem přesvědčen, že nakonec situaci zvládneme ne policejními akcemi, ale spíš lidštějším přístupem.“
Vavřinec Hradilek

Hradilek přiznal, že i když on sjížděl řeku, alkoholu se nevyhnul. „Ale nedovolil bych si pít, když vím, že mě čeká náročná peřej, i když u mě je laťka poměrně vysoko,“ dodal. „Vím, že lidé leckdy na snadno vypadající peřeji alkohol přeženou, a tam dochází k největším problémům.“

Hradilek souhlasí, že se vodácká scéna změnila. „Dříve bylo ledacos tolerováno, protože bylo lidí velice málo, a navíc to byli lidé, kteří k vodě měli blízko, až srdcově. V době, kdy si jednoduše lze půjčit plastovou kanoe nebo raft, se nějaká pravidla musí nastavit.“

„Mám ale za to, že když jedu vodu a dám si dvě piva, neměl by mi hrozit přestupek,“ vyzval k diskuzi o nulové toleranci nejen na vodě Vavřinec Hradilek.

Karel Hvížďala a Rudolf Ráž. Dokumentární pásmo o sportu, optimismu, lidské vůli a důvěře v život. Připravila Redakce umělecké publicistiky. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkují Viktor Vrabec, Daša Neblechová, Věra Vlčková, Miroslav Popel a Tomáš Šolc.

Nastudovala Plzeň v roce 1974. Premiéra 2. 2. 1975 (Vltava, 15:00 – 15:27 h.) v cyklu

Lit.: Mareš, František: Už zase závodím. In Rozhlas 47/1974 (11. 11. 1974), s. 4 (článek).